Preklady fanfiction Harryho Pottera

Eduard Vejvoda^*) se vždycky považoval za cílevědomého muže s velmi stabilní kariérou. Byl čaroděj ve středním věku s ustupující hranicí vlasů a zároveň pracovně přetížený a platově podhodnocený lékouzelník. Nicméně jeho pacienti ho zbožňovali. Ovšem když přišlo na jejich rodiče, to už byl jiný příběh, protože svým přímočarým přístupem hodně z nich urazil.

Mnoha starobylým rodinám se nezamlouvala myšlenka, že nejoddanějším a nejtalentovanějším kouzelnickým pediatrem je někdo poloviční krve se silnými vazbami k mudlům. Ale když jejich děti onemocněly, šla politika čisté krve stranou a rázem to byl lékouzelník Vejvoda, koho volali na pomoc.

'A Merlin buď proklet, kdyby moje péče nebyla adekvátní,' pomyslel si s lehkým úšklebkem, když odložil na stůl poslední dokumenty k odeslání. Samozřejmě, že ho pomlouvali. Kterého mudlorozeného nebo mudly vychovaného čaroděje ne?

Když se před pár lety dostal do menších potíží, domníval se, že aby mohl pokračovat v práci, bude se muset vrátit do mudlovského sektoru. Naštěstí vlastnil licence na provozování lékařské praxe v obou světech, takže by to nebyl problém, ale díky šikovné čarodějce z oddělení pro styk s mudly se všechno vyjasnilo a urovnalo a mohl pokračovat v práci mezi kouzelníky.

Takže když mu Amanda Kensingtonová ono ráno zaletaxovala, že od něj potřebuje laskavost, byl zvědavý, co chce. Tušil, že pravděpodobně půjde o něco hodně zajímavého.

Eduard si objednal čaj a uklidil stůl právě v momentě, kdy mu sestra ohlásila, že slečna Kensingtonová dorazila.

„Amando, srdíčko moje," zvolal a hnědýma přátelskýma očima mu probleskl hřejivý úsměv. „Jaké potěšení. Pojďte dál, pojďte. Dáte si trochu čaje?"

Amanda se usmála a přikývla, ale jakmile se pohodlně usadila, šla přímo k věci. Tohle se mu na ní líbilo – tedy vedle živého úsměvu.

„Eduarde, potřebuji od vás laskavost a přísahu mlčenlivosti," řekla a odložila šálek.

„Pro vás, milá Amando, cokoliv, ale víte přece, že v nemocnici už jsem pod několika přísahami," namítl a v duchu se ptal, do jakého problému se pustila tentokrát.

„Já vím, Eduarde, ale tohle je něco jiného, věc nejvyšší priority. Potřebuji, abyste provedl domácí prohlídku a zachoval to, co zjistíte, v tajnosti, dokonce i před svými nadřízenými. Mám pro vás pacienta, který nemůže být s nikým probírán, ani s vedením nemocnice." Zvedla ruku, aby předešla jeho námitkám. „Nežádala bych vás o to, kdyby to nebylo absolutně nezbytné."

Vytáhla ze své aktovky několik listů pergamenu a podala mu je: „Tady, podívejte se sám."

Rozpoznal diagnostické pergameny; konec konců to byl on, kdo jimi Amandu vydatně zásoboval. Nikdy nevěděla, kdy je bude potřebovat pro dokumentaci k případu, ve kterém bylo zapojeno mudlorozené dítě.

Jak pergamen procházel očima, obočí mu stoupalo výš a výš, až nakonec jeho výraz přešel v hluboké zamračení. „Jak jste říkala, že je to dítě staré?"

„Nejdřív přísahu, Eduarde. Pak vám dodám detaily," trvala na svém Amanda. Zvedla hůlku a ujistila se, že je nikdo nebude moci odposlechnout. Věděla, že lékouzelníkova kancelář je bezpečná, ale u této záležitosti nemohla být nikdy dost opatrná.

„Dítěti, chlapci, je pět. Jeho rodiče byli zabiti na konci války. Poslali ho k mudlovským příbuzným a podle toho, co jsem zjistila, ho nikdo z kouzelnického světa nikdy nezkontroloval. A teď složte tu zatracenou přísahu!"

Eduardovi bylo jasné, že je zahnaný do kouta. Rovněž zvedl hůlku a odpřísáhl mlčenlivost.

„A teď – co je to za dítě? A mám to brát tak, že když se v tom angažujete vy, mohlo by jí o pořádný zmatek?"

Amandě zrudly tváře a nervózně si prohrábla rukou vlasy. „Lord Hadrian James Potter."

„To je vtip!"

Amanda zavrtěla hlavou a vytáhla několik dalších svitků. „Objevil se letos na jaře jako malý havran, zraněný a značně podvyživený. Nejprve ho považovali jen za ptáče. Dokud se přímo před mudly neproměnil."

„Ale co oddíl pro výmaz paměti? Jistě bylo nahlášeno...?"

Amanda opět zakroutila hlavou. „Všechny ty zvěsti, které jste slyšel o londýnském Toweru, jsou pravdivé. Na tom místě jsou ochrany starší a temnější než cokoliv, co kdy někdo z dnes žijících kouzelníků viděl. Naprosto ten incident před ministerskými senzory zablokovaly. Naštěstí tam, kde teď Hadrian žije, jsou ochrany uvnitř ochran."

„Ale..."

Amanda vstala a posbírala dokumenty. „Dobrá, pojďme, váš pacient čeká. Cestou vám řeknu zbytek. Musíme cestovat mudlovskými dopravními prostředky, protože nejbližší přemisťovací bod je několik bloků odtamtud. Čeká na nás limuzína. Nemusíte se obávat ochranných štítů Toweru, obdržela jsem zvláštní výnos od Jejího Veličenstva. Zahrnuje i vás, protože teď jste pod přísahou. Pojďme."

***

Hadrian seděl u kuchyňského stolu a kreslil si do pracovního sešitu pro předškoláky. Maggie se rozhodla vyzkoušet, jak na tom je s úrovní vědomostí, aby věděla, co bude potřeba udělat. Naštěstí několik manželek strážných, které žily v bytech ve Waterloo Barracks, dřív pracovalo jako učitelky. Od nich a od Maggie se Hadrianovi mohlo dostat veškerého základního vzdělání, které potřeboval.

Navíc královna Anna velitelským tónem informovala Bena, že se postará o Hadrianovy lekce správného chování. A nebrala 'ne' jako odpověď. Duch panovnice prohlásil, že je její povinností naučit mladého vévodu dvorní etiketě, i když je už několik století přežitá.

Maggie se otřásla. Nelíbilo se jí, že jim někteří duchové mohli courat po bytě, ale neměla moc na výběr. Duchové přicházeli a odcházeli, jak se jim zlíbilo a ona jim v tom nemohla nijak zabránit. Aspoň že ti násilnější a škodolibější zůstávali za vnitřními štíty Toweru.

Zaklepání na dveře ohlásilo, že hosté dorazili. „Hadriane, drahoušku, máme společnost. Odlož si to na později," požádala Maggie chlapce a vydala se ke dveřím.

Když Hadrian viděl, kdo přišel, usmál se. Amandu Kensingtonovou měl rád. Ale jakmile zjistil, že není sama, zastavil se a schoval se za Maggie.

„Hadriane, tohle je lékouzelník Vejvoda. Přišel se na tebe podívat a poví nám, co máme udělat, abys byl zdravý," vysvětlila mu Maggie něžně a přitáhla si ho do náručí, aby ho uklidnila.

Hadrian zakroutil hlavou: „Ale Paní říkala..."

Maggie se usmála: „Paní má také ráda, když si umíme pomoct sami. Nemluví nám do toho, co máme dělat, tak musíme dělat, co umíme. A teď buď hodný chlapec a pozdrav, ano?"

„Ahoj."

Dospělí se usmáli, vešli do kuchyně a posadili se ke stolu. Hadrian se držel u Maggie, která si ho přitáhla na klín.

„Copak děláš, Hadriane?" zeptala se Amanda, když si všimla rozložených pracovních sešitů.

„Teta Maggie říká, že do nich můžu psát. Jsou nové! A moje! Teta Maggie je přinesla jen pro mě. Říká, že jsem chytrý, ne jako moje teta 'Tuny. Teta 'Tuny říká, že učit se můžou jenom hodní chlapci, ne zrůdy jako já. Ale teta Maggie říká, že nejsem zrůda, tak se můžu učit!" Vypadalo to, že je Hadrian na sebe pyšný. „Naučil jsem se čísla. Hele..." pustil se do počítání od jedné do deseti. Sice čísla zpřeházel, ale minimálně je zvládl odříkat.

Plný nadšení ani nezaznamenal, že během jeho počítání si dospělí vyměnili významné pohledy.

„Výborně, Hadriane," pochválil ho lékouzelník, když se chlapec odmlčel, aby se nadechl. „Víš, co to je?" zvedl ruku s hůlkou.

„Ehm..." hlesl Hadrian. Snaživě se zamyslel, ale pak zakroutil hlavou.

„To je hůlka. A když udělám tohle, můžu vytvořit hezké zelené jiskřičky..." švihl lékouzelník rukou. Jenže Hadrian, který už teď nebyl soustředěný na získání nové rodiny, si vybavil cosi ze svých snů.

„Ne! NE! Jdi pryč! Jsi zlý! Nedělej zelené světlo!" křičel Hadrian a snažil se vyprostit z Maggiiny náruče a utéct. „Ublížíš mamince... Neubližuj..." vzlykal a zoufale se tiskl k Maggie.

Vyděšený lékouzelník rychle sklonil hůlku. „No, já..."

„Promiňte," řekla Maggie, která se pokoušela hysterické dítě uklidnit. „Snažím se tady v Toweru nepoužívat magii, protože ochranám se to nelíbí. Když Hadrian před dvěma dny použil náhodnou magii, neviděl, jak jsem dávala koupelnu do pořádku. Pěna a bubliny byly úplně všude, ale Ben měl plné ruce práce s mokrým vyděšeným děckem. Hadrian mě nikdy neviděl použít hůlku."

„Nereagoval takhle, když jsem ji použila před Jejím Veličenstvem," pokusila se Amanda překřičet hlasitý pláč a vzpomenout si na události onoho dne. „Ačkoliv, většinu času byl mimo."

„Tím se to vysvětluje," řekl lékouzelník a vytáhl z kapsy lahvičku. Rychle vyčaroval sklenku s džusem a nalil do ní trochu lektvaru. „Tady, dejte mu to. To ho zklidní."

Jakmile Uklidňující doušek zaúčinkoval, všichni si oddechli. Hadrian netečně seděl u Maggie na klíně a ta ho hladila po vláskách.

„Je možné, že si na tu noc pamatuje?" zeptala se Amanda tiše, aby dítě nerozrušila.

„Je to možné. Musíme to jen udělat jinak," řekl Eduard a seslal skenovací kouzlo, jakmile se Hadrian podíval jinam. „Hmmm. Zajímavé. Okolo jizvy je ještě pozůstatek nějaké černé magie, ale už se začíná hojit. Zajímalo by mě, jestli to dítě po oné noci prohlédl nějaký lékouzelník."

„Jestli je v tom zapojený Albus Brumbál, jak se domnívám, pak lorda Pottera možná tu noc prohlédla Madam Pomfreyová," nadhodila Amanda. „Stále ještě se snažím ve spolupráci s OSPOKDem vystopovat jeho materiály."

Eduard si odfrkl: „Poppy umí spoustu věcí, ale není kouzelnická pediatrička pro malé děti. Je to školní ošetřovatelka se specializací na traumata a jednodušší nemoci." Otočil se k Maggie: „Mohla byste ho položit na stůl? Teď už by měl být ještě o trochu víc mimo."

A vskutku, Hadrian téměř usínal, takže prohlídka netrvala dlouho. Eduard si zapsal několik dalších poznámek, několikrát si cosi zabrblal pod nos a nakonec rozhodil rukama nad hloupostí kouzelnického světa.

„Nechat batole u mudlů poté, co ho zasáhla temná kletba! Co se to s tímhle světem děje? Merline! Tohle dítě netrpí jen podvýživou, ale má také zlomenou ruku, která mu špatně srostla. Mimo to má několik popálenin na dlaních a rukách – nedokážu říct od čeho. Po prvním roce nebyl očkovaný! Je hubený, malý a trpí celkovým magickým vyčerpáním. Řekněte mi, že už jste ho sebrali jeho opatrovníkům!"

„Královským výnosem, Eduarde," potvrdila Amanda a vytáhla příslušný dokument. „Její Veličenstvo umístilo Hadriana kvůli jeho ochraně sem, jakmile ji požádal o pomoc."

„Výtečně!" Eduard se pustil do sepisování seznamu a postupu léčby dítěte. „Potřebuje tyto lektvary. Jelikož ho nemůžete vzít ke Svatému Mungovi, zastavím se tu zítra, abych začal s režimem lektvarů a očkování. Pokud jde o jeho duševní zdraví, velmi doporučuji, aby neměnil opatrovníky. Vypadá to, že přilnul k vám a k vašemu manželovi, madam. Jsem si jistý, že vám zvládnu pomáhat se vším, co budete potřebovat, abychom docílili chlapcova dokonalého zdraví." Zvedl spící dítě do náručí a zeptal se: „Byla byste tak laskavá a ukázala mi, kde spí?"

Maggie tak učinila. Lékouzelníka velice potěšil pokoj a plyšový kamarád, který tam na chlapce čekal. „Vynikající. Hračka mu při uzdravování určitě pomůže. Ale proč havran?"

Maggie se usmála a odvětila: „Jen se mi to zdálo vhodné."

„To tedy ano, madam, to ano."

***

PA: Někteří možná poznali lékouzelníka z příběhu „Poison Pen". Jde o příliš zdařilou postavu, než abychom ji nepoužily znovu.

PP: Povídku Poison Pen ještě nemám dočtenou, ale rozhodně se tváří slibně. Takže kdo ví... :-D

*) Eduard Vejvoda je počeštěná verze původního jména, které zní Edward Atwaters. Na příjemné čtení se nám zdálo těch „w" trochu moc, a protože se s panem lékouzelníkem budeme chvíli potkávat, dovolily jsme si jeho jméno přizpůsobit čtenářům méně zběhlým v angličtině. Pokud vám tento způsob úprav nevyhovuje, omlouváme se, ale Medek taky udělat z Dumbledore Brumbála, že.