Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Harryho Pottera vytvořila a právoplatně vlastní J. K. Rowlingová. Mým cílem je dopřát vám při čekání na výměnu oleje v autě pár šťastných minut, ve kterých si představujeme naše oblíbené hrdiny, kteří přežili Relikvie smrti.

Kapitola 9.  Duben 1999

Bolest. Všechno bolelo. Kvůli té bolesti nemohl ani otevřít oči. Hlavu jako by měl rozštípnutou vejpůl. Otřes mozku. Ten pocit znal. Celé tělo mu zachvacovala bolest. To také znal. Bolest v pravém koleni však byla nová. To nebylo dobré. Pak si uvědomil, že musí ležet na ošetřovně. Cosi teplého. Někdo jej držel za ruku. Minerva. To také bylo známé. Držela jej za ruku, když se vzbudil z Naginina útoku. Tolik bolesti. „Kruci.“

Zaslechl zahihňání a ruka jej stiskla pevněji. Ne Minerva. Minerva se nehihňá. Hermiona. Hermiona a tady? Musí to být zlé. Všechno se mu vybavilo – výbuch, studenti, vlkodlačí, Teddy.

„Hermiono… ten lektvar…“ zachraptěl Severus.

„Pššš, Severusi, je to v pořádku, o vše je postaráno. Všichni, včetně vás, budou v pořádku.“ Hermionin hlas byl pro něj pohlazením po duši. „Chci, abyste si vzal toto. Pomůže vám to od bolesti a budete líp spát.“ Polkl lektvar, který mu přiložila ke rtům.

Poté zašeptal: „Neopouštějte mě, Hermiono.“

Ucítil, jak jej jemná ruka pohladila po tváři. „Neopustím vás, Severusi. Budu tady, až se zase vzbudíte.“

Stále bolest. Ale díkybohu mu už tolik netřeštila hlava. Zariskoval a otevřel oči. Na ošetřovně byla tma. Netušil, kolik je hodin, nebo který je den. Jak dlouho tu leží? Pak zahlédl Hermionu a srdce mu poskočilo. Spala na zdobné lenošce, kterou si zjevně přeměnila ze židle. Viděl ji v matném měsíčním světle prozařujícím okny. Nehodlal ji vzbudit. Jen se na ni chtěl dívat. Jak pro všechno na světě může takové ženě na něm záležet? Nakonec opět upadl do spánku.

Když se znovu vzbudil, opětovně cítil, jak jej drží ruka. Otevřel oči a uviděl, že se na něj jemně usmívá Hermiona.

„Jak se cítíte, Severusi?“ zeptala se jej s pohledem upřeným do jeho.

Přikývl. „Trochu lépe.“

Podala mu vodu, aby ulevil hrdlu. V té chvíli madame Pomfreyová rozhrnula závěsy a přešla k jeho posteli. „Severusi Snape. Kdybych dostala galeon pokaždé, když vás napravím, mohla bych si dopřát soukromý ostrov.“ Usmála se na něj a začala mávat hůlkou, aby provedla diagnostiku. „No, zažila jsem vás už i v horším stavu, ale bylo to zlé. Chvíli potrvá, než se zotavíte. Musím dát vědět Minervě, že jste vzhůru. Slečna Grangerová vám odpoví na otázky. Jsem si jistá, že jich máte pěknou hromádku.“ A s tím je opustila a zatáhla za sebou závěsy.

Hermiona se k němu otočila a opět jej chytla za ruku. „Všechno je v pořádku, Severusi. Začnu s tím, co vám asi dělá největší starosti. Což, jak vás znám, není vaše vlastní zdraví.“ Odmlčela se, aby se na něj opět usmála. „Je čtvrtek ráno. Do středečního odpoledne jste byl v bezvědomí, tehdy jste zanadával, zeptal se na lektvar a opět usnul. Nejsem si jistá, jestli si něco z toho pamatujete. Váš sedmák je v pořádku. Má trochu potlučenou hlavu od toho, jak jste jej hodil na zem, ale slyšela jsem, že byl ošetřen a ve středu ráno propuštěn. Pro tuto chvíli vás ušetřím přílišné chvály za záchranu dalšího života.“ Na to Severus protočil očima. „Vaši studenti reagovali naprosto úžasně. Dokázali varovat Minervu a madame Pomfreyovou a nechali zmizet vybuchlý lektvar, než způsobil větší škody. Také dokázali ochránit a dokončit jeden z vlkodlačích.“ Při těch slovech se Hermiona usmála a stiskla mu ruku. „Nevím, jak si dokázali udržet chladnou hlavu, Severusi, ale dokázali to. Minerva vlkodlačí doručila ve středu ráno paní Tonksové. Všichni studenti jsou v pořádku, ale starostí o vás byli celí bez sebe. Utrpěl jste několikanásobné zranění, když jste složil toho studenta. Ale výbuch lektvaru vám způsobil rozsáhlý otřes mozku, načež se zhroutil stůl a spadl vám na záda a pravou nohu, hlavně na koleno. Také jste utrpěl menší popáleniny. Docela vás to zřídilo. Madame Pomfreyová veškeré škody zaléčila, ale čéška, vazy, svaly – všechno potřebovalo rekonstrukci. Bude chvíli trvat, než se vše plně uzdraví a začne fungovat správně.“

Ty zprávy vstřebával a jen přikývl. „Proč jste tady, Hermiono?“

„Teď je řadě na mně, abych se já postarala o vás,“ zavtipkovala. Pak zvážněla. „Jak bych tady mohla nebýt, Severusi? Merline, byla jsem tak vyděšená, když mě Minerva vyhledala. Řekla mi, že došlo k výbuchu a že jste byl zraněn.“

„Budu v pořádku. Vraťte se do Bristolu. Vaše studia jsou důležitá,“ prohlásil vyrovnaně.

„Vy jste důležitý, Severusi Snape. A do Bristolu se vrátím, až budu zatraceně připravená,“ odvětila tónem, který nepřipouštěl námitky.

Minerva zahnula za roh zástěny zrovna ve chvíli, aby zaslechla Hermioninu odpověď. Ušklíbla se a zvedla na Severuse obočí. Ten se na obě ženy zamračil a vytáhl se do sedu.

„Vidím, Severusi, že jste dobře naladěným pacientem jako vždy,“ pronesla Minerva suše a posadila se vedle Hermiony na teď již obvyklejší pohovku, výsledek Hermioniných přeměňovacích schopností. Severus na chvíli myslel, že jeho ruku pustí, ale jen ji stiskla ještě pevněji. Když na ni pohlédl, opět se v něm usadila ta neznámá tíha touhy a lásky a pocitu nedosažitelna.

Minerva přivolala domácího skřítka a objednala pro Severuse a Hermionu snídani. Zatímco jedli, poslouchal Minervu, jak mu vykládá o pokrytí jeho hodin a vybízí Hermionu, aby během svého pobytu zde využila jeden z hostinských pokojů. Poděkovali ředitelce a ta odešla. Teď zůstal s Hermionou sám. Nemělo smysl se s ní hádat o návratu do Bristolu, proto se rozhodl užít si společný čas.

„Už jste dokončila přeměňování?“ zavtipkoval.

Hermiona se zasmála. „Ne, bojím se, že ke Třem košťatům s vámi zatím nemohu. I když vyhození laboratoře do vzduchu byl pěkný pokus, jak mě přivést dřív.“

„Sakra.“

„Severusi, nějakou dobu budete potřebovat hůl. Raději byste měl projevovat větší úctu k mým přeměňovacím schopnostem, jinak skončíte s něčím růžovým s křiklavě modrými květinami.“

„Hůl budu potřebovat spíš dříve než později. Pojďme zhodnotit vaše schopnosti. Včera jsem si všiml vaší lenošky. Byla pěkná.“ Už se chystal vtipkovat o přeměnění větší postele, ale rozmyslel si to. Jeho touha po ženě před ním ho už tak velmi rozptylovala. Zraněný ležel na ošetřovně a nechtěl nic než přitáhnout si ji na sebe a pomilovat ji. V jeho představách byla Hermiona již jeho, ale ve skutečnosti mezi tímto rostoucím přátelstvím a mileneckým vztahem stále zela propast.

Usmála se na něj. Vždy jako by věděla, na co myslí. Doufal, že ne tentokrát.

„Pojďme na to,“ Hermiona začala čarovat hůl z ničeho. Začala obyčejným dřevem. Pak si jej dobírala přebarvením na růžovo. Pobavila jej přehlídkou holí různých vzhledů, včetně absurdní hole Luciuse Malfoye, při které zasténali oba. Severus zalapal po dechu, když ji nakonec změnila na dřevěnou ve velmi tmavém odstínu, a sledoval, jak jemný vzorem ozdobila povrch. Nejdříve se objevil obraz Kolombíny, pak Brunelova SS Velká Británie, knihy a další věci, které spolu sdíleli. Natáhl ruku a ona mu dovolila, aby si hůl podrobně prohlédl.

Severus jen zíral. „To je neuvěřitelné. Děkuji.“

Hermiona se na něj hrdě usmála. „Jsem ráda, že se vám líbí.“

Severus ji podal zpět a popadl hůlku z nočního stolku. „Tuto část udělám sám, jinak mě nepochybně oblečete do modré.“ Máchl hůlkou a nemocniční stejnokroj se změnil na prostý černý hábit.

Konečně se cítil zase jako člověk. Vystrčil nohy z postele a trhl sebou při pohybu pravého kolene. Opět si vzal svoji novou černou hůl a pokusně přenesl váhu, aby se postavil. Koleno měl hodně bolavé a slabé. Hermiona k němu přešla a objala jej rukou kolem pasu. Zkusil pár kroků, aby si zvykl na hůl. Bylo to namáhavé, ale zvládl to.

„Hermiono, potřebuji zajít do svých komnat a osprchovat se. Co kdybyste si odpočinula v hostinském pokoji? Musíte být unavená. Zůstanete na večeři?“

Hermiona se nad svými možnostmi zamyslela. „Ano, zůstanu na večeři. Pak mi Minerva může dát přenášedlo do Bristolu. Když už vím, že se uzdravíte, vrátím se tam večer.“

„Zatím si zajdu za madame Pomfreyovou a pak do svých komnat. Vy byste mohla jít napřed, co říkáte? Uvidíme se na večeři.“

„Dobře, Severusi.“ Stáhla ruku z jeho pasu. Opět uchopila hůlku, aby přeměnila pohovku zpět na standardní židli, a vzala si knihu z nočního stolku. „Uvidíme se později.“

Severus přikývl a sledoval, jak opouští ošetřovnu. Pak vešel do pracovny Poppy Pomfreyové.

„Severusi! Vy chodíte. To je dobře. Jak se drží koleno?“

„Zapomeňte chvíli na moje koleno. Proč jste mi nespravila zuby? Už jsem byl v bezvědomí!“

Madame Pomfreyová protočila očima. „Neměla jsem čas. Otok mozku a roztříštěné koleno jsem považovala za důležitější! A když už mě to napadlo, Hermiona seděla u vaší postele a držela vás za ruku přímo smrtícím stiskem. Hádám, že hlavně ona je tím důvodem, proč se do toho chcete pustit. Myslela jsem, že budete spokojenější, pokud skutečně ukážu jistý stupeň důvtipu! Pustím se do nich, kdykoliv budete chtít. Bude to bolet jen tak hodinu; zvládl jste už horší.“

„To říkáte vždy, Poppy,“ zabrblal Severus.

„Ve vašem případě je to ovšem vždy pravda! A teď mi povězte, co vaše koleno.“

„Je slabé. Jak dlouho potrvá, než v noze získám sílu?“ zeptal se.

„Těžko říct,“ odpověděla. „Když si poškodíte vazy, napravují se pracně. Kloub zesílí časem, jen jej nepřetěžujte. Ta hůl se mi líbí.“

„Děkuji. Teď se vrátím do svých komnat,“ zabručel mrzutě, ale pak dodal laskavěji, „Poppy, cením si toho, že jste mě zase dala dohromady.“

„Není zač, Severusi.“

Po sprše a odpočinutí ve vlastní posteli se cítil mnohem lépe.

Seděl ve své učebně a známkoval eseje, které na něj čekaly. Když se přiblížil čas večeře, došel k Hermioninu hostinskému pokoji a zaklepal.

„Vstupte,“ zavolala.

Vešel a uviděl, jak zmenšuje příruční zavazadlo, aby je strčila do kapsy. „Co noha?“ zeptala se.

„Bolí, ale je mnohem lepší. Jste připravená?“ Po jejím pokývnutí vyšel na chodbu a ustoupil, aby pokoj mohla zakouzlit ochranami. „Během večeře upozorním, že za ošetřovnu vděčím chuligánům a ničemům.“

Zasmála se, a než vešli do Velké síně, vzala jej za paži, aby mohl ulevit kolenu. „Nepředstavíte mě svým studentům? Řekl jste, že to uděláte.“

Severus zabručel. „To bylo dávno, když ještě byli skvělí,“ zavtipkoval. „Můžete se s nimi setkat na otevření zahrady, pokud se jich do té doby nezbavím.“

Hermiona se zasmála. „Ale čtvrteční večer je lektvarový klub!“

„Uvidíme.“

Když se Severus s Hermionou posadili u učitelského stolu, Severuse vyvedlo z míry a dotklo se jej, jak přihlouple se tvářili studenti z jeho lektvarového klubu. Zírali na něj, jako by se chystal samovolně vybuchnout.

„No vážně, jen se na ně podívejte,“ reptal Severus. „A Zmijozelové jsou stejně pitomí. Lstivost v troskách.“

„Báli se o vás! A taky by mohli mít strach, že je všechny uřknete!“ zažertovala Hermiona.

„Alespoň teď zírají na vás. Asi není jiné cesty – představím vás těm malým budižkničemům.“ Severus protočil očima a rozhodl se, že bude muset něco podniknout, aby si mohl užít společnou večeři s Hermionou. „Minervo, budete tak laskavá a představíte Hermionu a řeknete jim, že jsem v pořádku, takže se můžou přestat chovat jako idioti?“

Minerva se zasmála. „K dosažení takového výkonu by bylo třeba víc než jen představení Hermiony, ale mohu to zkusit.“ Vstala a oslovila celou Velkou síň. Jakmile místnost ztichla, Minerva začala. „Studenti, máme dnes hosta. Ráda bych vám představila slečnu Hermionu Grangerovou. Byla zásadním přínosem našeho vítězství nad Voldemortem a je ceněnou absolventkou Bradavic. Také bych vám s potěšením chtěla oznámit, že profesor Snape se plně uzdraví z úterní exploze v laboratoři. Studenti lektvarového klubu se s ním dnes setkají podle plánu.“

Severus neukázal šok, který jej zaplavil. Úleva a štěstí ve tvářích studentů po Minerviných slovech byla zemětřesná. Najednou ucítil, jak jej pod stolem, mimo pohled ostatních, diskrétně hledá Hermionina ruka. Chytila jeho a jemně ji stiskla. Podíval se na ni.

Sotva hýbala rty a on pochyboval, že by ji někdo jiný slyšel, ale on pochytil: „Je to v pořádku, Severusi.“ Její úsměv a klidné porozumění mu vrátily rovnováhu. Uvolnil svaly, které se mu nevědomky napjaly, a přikývl. Opět mu stiskla ruku a pustila ji.

Jedli a spolu s Hermionou si užívali návštěvu. Snažil se vtisknout do paměti Hermionu, jak sedí po jeho pravici u učitelského stolu. Snad ani neexistovalo místo, kde jinde by byl raději.

Po večeři zašli s Minervou do její kanceláře, dokud nenastal čas na lektvarový klub. Když dorazili do laboratoře, již tam stáli shromáždění studenti.

Vešel dovnitř spolu s Hermionou a okamžitě se na ně upřelo dvacet párů očí zvědavých, zda se na ně rozkřičí. Zajímalo ho to samé, ale zvítězila hrdost na studenty a najednou věděl, co má udělat.

„Posaďte se,“ pobídl je svým nejvíc zastrašujícím, profesorským hlasem. Všichni se posadili s očima dokořán. Otočil se k nim zády a na Hermionu stojící hned za ním se ušklíbl. „Slibuji, že budu milý,“ zašeptal. Přikývla a usmála se na něj téměř nepostřehnutelně.

Obrátil se zpět k studentům a vážně pronesl: „Jste pitomci, kteří vyhodili moji laboratoř do povětří.“ Slyšel, jak se Hermiona uchechtla. „Ale v laboratořích dochází k výbuchům neustále. Jde to ruku v ruce s tvořivostí, výzkumem, se snahou změnit svět. Vedli jste si dobře. Všichni. Dozvěděl jsem se, že jste jeden lektvar dokázali dokončit. Poslouchejte pozorně, protože to řeknu jen jednou – jsem na vás hrdý.“ Odmlčel se a nechal slova vsáknout. Všichni studenti se viditelně uvolnili a s pýchou a úlevou se na sebe podívali.

„Studenti, toto je slečna Hermiona Grangerová. Jak víte, patří do našeho týmu. Také si myslí, že jste pitomci.“

Hermiona se zasmála a stoupla si k Severusovi. „Velice ráda vás poznávám a profesor Snape má pravdu – lektvary se mnohokrát zvrtnou. Já sama se také dostala kvůli lektvaru na ošetřovnu.“ Dále pokračovala: „Ve druhém ročníku zde v Bradavicích jsem připravovala mnoholičný. Mimochodem, zvládla jsem ho správně,“ loupla okem po Severusovi. „Až do posledního kroku, kdy jsem namísto lidského vlasu přidala kočičí chlup.“ Odmlčela se, aby žáci mohli zalapat po dechu a zasmát se. „Posunujeme se dál, že ano? Učíme se z našich chyb a nenecháme se odradit od zkoušení nových věcí. Teď se musím vrátit na Univerzitu, ale chtěla jsem, abyste věděli, že jsem nadšená vaší pomocí v našem výzkumu.“

Opět je oslovil Severus. „Slečna Grangerová se vrátí na otevření zahrady v květnu, pokud do té doby nevyhodíte do povětří celou školu.“ Studenti se zasmáli. „To pro dnešek bude vše, začneme znovu v úterý. Můžete jít.“

Rychle se vytratili, přestože někteří se obrátili a usmáli se na Severuse a Hermionu.

Severus se ztěžka opřel o hůl. „Merline, Hermiono, ztrácím fortel.“

„Ne, neztrácíte. Byl jste naprosto úžasný. Udělají pro vás všechno, Severusi. Je jim to vidět v očích.“

Severus chtěl vidět jen to, co je v očích Hermiony. Pokaždé, když se rozcházeli, bolelo to víc a víc. „Pojďme vás vrátit do Bristolu, Hermiono.“

Následovala jej na chodbu a pomalu kráčeli k Minervině kanceláři. Ředitelka se zeptala, jak šel klub, a chvíli si povídali.

Severus se chystal, že Hermionu přenášedlem doprovodí do Bristolu, když jej Minerva přerušila. „Vy dnes rozhodně přenášedlo nepoužijete, Severusi! Poraníte si nohu ještě víc. Sama ji tam doprovodím. Vždyť ostatně ani doprovod nepotřebuje!“ Obešla stůl a postavila se před Severuse. „Vrátím se za pár minut. Nenaštvěte mě, Severusi.“ Pak opustila svoji ředitelnu, podle všeho aby jim dopřála soukromí.

„Merlin mě uchraň od tvrdohlavých žen,“ zabrblal Severus.

„Samozřejmě má pravdu. Mám z toho výčitky – já bych vás nechala!“ Přistoupila k Severusovi a objala jej. On ji svoji volnou ruku položil kolem ramen. „Budete mi chybět, Severusi. Jsem ráda, že jsem s vámi pobyla, i když jste většinu toho času ležel v bezvědomí.“

Severus se uchechtl. „Děkuji, že jste se o mě postarala, a za hůl. Taky mi budete chybět, Hermiono.“ Pak ji zlehka políbil na tvář a pustil ji o chvíli později.

„Minervo!“ zavolal.

Minerva se vrátila a natáhla ruku pro přenášedlo. Severus se na ni zamračil a podal jí ho. Nedokázal však potlačit úšklebek a Hermiona se nad tou výměnou mezi dvěma přáteli musela usmát.

„Pojďme, Hermiono. Severusi, uvidíme se u snídaně.“

„Ano, Minervo,“ protáhl v nejlepším napodobení Phinease. Pak obrátil zrak k Hermioně. „Uvidíme se u otevření zahrady.“

Hermiona se na něj něžně usmála a Severus sledoval, jak Minerva aktivuje přenášedlo. Zmizely a on zůstal sám. Sám. Myslel, že zemře sám, a když nezemřel, myslel, že sám zůstane po zbytek života. Uchechtl se pro sebe při myšlence, jakou změnu znamenal jeden rok. Když opouštěl Minervinu kancelář, opravil se – to ne jeden rok přinesl změnu, to jeden rok s Hermionou.

V pátek ráno se posadil vedle zahloubané Minervy. „Do toho, Minervo. Řekněte, co musíte.“

„Severusi, Hermiona je pro mě důležitá.“

„Teď se mě chystáte varovat, že mě uřknete, pokud jí ublížím?“ zeptal se suše.

„Ne. Teď se chystám vám poděkovat, že se o ni tak staráte,“ opravila jej s upřímností.

Snad po tisící rozhozený záležitostí týkající se Hermiony jen přikývl.

ooOOoo

Neděle, 4. dubna 1999

Drahá Hermiono,

přiložil jsem Vaši každoměsíční čokoládu. Považujte to za mé ‚děkuji‘ za hůl a Vaši péči. Teď je oficiálně řada na mně, abych se postaral já o Vás. Jsem Váš služebník.

Miluji svoji hůl, ale rád ji zmenším a pošlu po Kolombíně, pokud by byla dostatečným projektem pro přeměňování. Čekám trpělivě, nebo vlastně ne, až budete hotová a připojíte se ke mně U Tří košťat.

Budu teď zaměstnanější, protože mě čeká příprava pátých ročníků na NKÚ. Někteří studenti z lektvarového klubu se nabídli, že pomohou při extra lekcích vaření. Bude pro ně divné připravovat páťácké lektvary po několikaměsíční výrobě vlkodlačího.

Spěte dobře, má oslnivá Hermiono.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 7. dubna 1999

Drahý Severusi,

pohled na Kolombínu, která mi v úterý doručuje Vaše dopisy, je nejvýznamnější událostí mého týdne. Pohled na Kolombínu s balíčkem u nožky první úterý v měsíci je prostě fantazie. Vlastně jsem asi skutečně vypískla potěšením.

Pořád se o mě tak staráte, Severusi. Nebýt Vás, na Univerzitě bych byla osamělá a nešťastná. Bylo mi potěšením se o Vás postarat. Vlastně myslím, že byla madame Pomfreyová trochu rozčílená, když jsem jí oznámila, že ošetřovnu neopustím a že Vám Vaše lektvary budu dávat sama. Ale vím, že byste to samé udělal pro mě. Samozřejmě, Vy byste ze spaní v nepřeměněné židli skončil se ztuhlým krkem.

Když už jsem u toho, musím se vrátit do práce. Jeden velmi netrpělivý kouzelník mi neustále připomíná rande, které pro mne naplánoval. Je pro mě mimořádný a nechci ho zklamat.

Mějte se dobře, drahý Severusi.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 11. dubna 1999

Drahá Hermiono,

nikdy byste mě nemohla zklamat. Samozřejmě, pokud jste mluvila o nějakém jiném kouzelníkovi, nevšímejte si toho.

I mně je potěšením se o Vás starat. Dříve jsem se o nikoho starat nemohl, ani jsem nebyl objektem starostlivosti. Přesto se o mě Poppy starala mnohokrát. Je další z tvrdohlavých žen, které mě obklopují.

Počet vybuchlých kotlíků je na počtu 15. Jestli počítáte i ten, co mi způsobil otřes mozku, pak 16. Jeden z nich byl zdvořilostí mrzimorského Nicholase Flamela. To mu musím uznat. Pokouší se vylepšit druhácké lektvary, aby měly jen šest složek a pět kroků. Zahlédl jsem jeho učebnici. Byl to důvěrně známý pohled na text pokrytý poznámkami. Toto zlepšení však naplnilo moji laboratoř černým kouřem. Bylo to klasický okamžik: „Co si to sakra myslel?“ Nikdo se nezranil. Doopravdy šlo o jeden z výbuchů bez varování. Uvidíme, jestli jeho esej vrhne světlo na to, proč se ona směs nechovala jako normální neúspěch. Další výbuch nastal při extra lekci vaření. Jedna z dívek v pátém ročníku je obzvláště nemotorná. Přidejte ‚pomocníka‘ z šestého ročníku, který ji považuje za roztomilou, a jistě nemusím říkat nic dalšího. Nikdo nebyl zraněn.

Minerva mě napomenula, abych Vás povzbudil v přeměňování i v lektvarech. Tady to je: povzbuzuji Vás – hrome, dokončete už to přeměňování. A abych byl spravedlivý, také, sakra, dokončete lektvary. Uvidíme se v létě?

Spěte dobře, překrásná Nebelvírko.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 14. dubna 1999

Drahý Severusi,

Váš dopis mě rozesmál. Jste uštěpačný a duchaplný. Jako bych znala tajemství, které znají jen nemnozí. Jmenuje se Severus.

Nemůžu uvěřit, že nemáte pocit, jako byste se o někoho pravidelně staral. Vždyť jste se postaral o tolik lidí! O Harryho, mě, Řád, obecně o kouzelnický svět, o nespočet studentů v ohrožení vybuchujícími kotlíky. Musím pokračovat? Samozřejmě – já jsem ta jediná šťastná natolik, abych dostávala svoji PMS čokoládu.

Ráda bych Vás v létě viděla. Na začátku prázdnin pojedu do Austrálie. Strávím tam alespoň měsíc. Nechtěl byste mě tam navštívit?

Co Vaše noha?

Mějte se dobře, můj tajemný Severusi.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 18. dubna 1999

Drahá Hermiono,

noha získává na síle. Uchýlil jsem se ke zmenšení hole, abych ji mohl mít stále u sebe. Obvykle ji zase zvětším a začnu používat v poledne, nejpozději u večeře. Noha už mě tolik nebolí, ale je ještě slabší než druhá. Čas od času mi po celé délce projede bolest. Pak se snažím nenadávat. Víte, kvůli citlivým duším.

Moc si cením Vašeho pozvání do Austrálie, kteroužto jste nazvala peklem. Měl bych být polichocen? Promyslím si to. Má Austrálie chuligány a ničemy, kteří vybuchují kotlíky?

Vaši poznámku o starostlivosti o jiné přijímám. Přeformuluji své prohlášení – do teď jsem si neužíval starat se o někoho.

Spěte dobře, má tajemná Hermiono.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 21. dubna 1999

Drahý Severusi,

Austrálie je šťastně oproštěna od chuligánů a ničemů. Je však naplněná rodiči, kteří jsou stále trochu načertění na svoji dceru. Je jen fér Vás varovat! A měl byste být polichocen. Do pekla nezvu jen tak někoho!

Obdržela jsem pozvání na Výroční večírek 19. června. Vsadím se, že Minerva se zblázní snahou ukončit zkoušky a naplánovat dokončení studia a nachystat hrad. Ale bude dobře, že se zase uvidíme. Půjdete, že ano?

Přísahám, že na přeměňování pilně pracuji. A na lektvarech! Ve svém neexistujícím volnu čtu jednu z knih o lektvarech, kterou jste mi poslal. Je úžasná přesně tak, jak jsem věděla, že bude. Možná se na Vaše knihy podíváme spolu, až se dostanu k oslavě U Tří košťat? Další mrkev, která se bude přede mnou houpat tyto poslední tři měsíce…

Mějte se dobře, můj drahý.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 25. dubna 1999

Drahá Hermiono,

na Výroční večírek samozřejmě půjdu. Copak bych zmeškal příležitost setkat se s mou nejdražší přítelkyní? Zvláštní, že jste Vy i Minerva řekly to samé: „Půjdete, že ano?“ Ale Vaše bylo otázkou (myslím). Minervino hrozbou.

Ve čtvrtek bude lektvarový klub připravovat vlkodlačí pro Teddyho. Mají stejný úkol jako posledně – každý tým lektvar dokončí. Doufám, že tentokrát se neproberu na ošetřovně, ale to teprve uvidíme.

Navštívím Vás v Austrálii. Raději začátkem prázdnin, to mi vyhovuje lépe. Možná Vás tam doprovodím. Budu Vám říkat Persefona. Jak si vzpomínám, matka Persefony nebyla vždy šťastnou bohyní. Děkuji za varování.

Jestli Vás to sem dostane rychleji, pak ano, dám Vám volnou ruku nad mojí knihovou, až přijdete na návštěvu. Ale nejdříve musíme navštívit Prasinky. Jinak Vás budu muset fyzicky odtáhnout, abyste se mnou šla ke Třem košťatům.

Chopte se práce, ženská!

Spěte dobře, má Hermiono.

Váš

Hádes

ooOOoo

Středa, 28. dubna 1999

Drahý Hádesi,

děkuji, že jste se uvolil odvléct mě do podsvětí. Jen skutečný přítel by se nabídl. Byla jsem postoupena na úroveň božské vševědky, jak vidím. Líbí se mi to! A Vy máte dost přesný obrázek mé matky.

Vidím světlo na konci příslovečného přeměňovacího tunelu. Vaše knihy mě vábí. Ale Vás chci vidět také…

Doufám, že studenti dosáhli jejich cíle. Určitě by rádi zakončili školní rok úspěchem.

Mějte se dobře, můj chytrý příteli.

Vaše

Persefona