Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore přeložila Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
Kapitola 11: Jakás návštěva
(v orig. 'Tis Some Visitor, překlad Karel Dostál Lutinov)
Jak se přiblížily vánoční svátky, towerské pozemky pokryl sníh. Zájem turistů mírně poklesl, ale pevnost zůstala pro veřejnost přístupná, i když po kratší otevírací dobu. Zavřeno bude mít až od Štědrého dne do druhého vánočního svátku.
Hadrian byl z nastávajících svátků u vytržení. Už nebydlel s Dursleyovými a Maggie mu slíbila, že když bude hodný, Otec Vánoc mu tento rok přinese něco speciálně pro něj. Stejně jako všechny ostatní děti dokázal Hadrian jen stěží krotit nadšení! Dokonce měl dovoleno pomáhat s výzdobou. To mu teta 'Tuny nikdy nedovolila!
Hadrian ale nebyl vzrušený jen z tohoto důvodu. Zatímco vyhlížel své první opravdové vánoční dárky, z Thorových novinek přímo nadskakoval nadšením. Ten starý mazaný pták mu řekl, že je večer navštíví Paní! Tak dlouho už Ji neviděl! Chtěl Jí poděkovat za svou novou rodinu a dokonce pro Ni měl dárek, který sám vyrobil.
Několik posledních dní strávil tím, že pomáhal tetě Maggie vařit a péct na nadcházející volno. O víkendu se bude konat rodinná večeře a navštíví je široké příbuzenstvo. Hadrian z toho byl trochu nervózní. Měl zkušenosti jen se svou vlastní rodinou a ty nebyly moc pěkné. Nikdy ho nebrali jako někoho kdovíjak výjimečného.
Teta Maggie říkala, že jim patří kousek půdy v Devonshiru, malá farma, kterou si Hadrian určitě zamiluje. Nemohl se dočkat, zvlášť pokud tam budou i další děti. V Toweru nebydlel nikdo v jeho věku, s kým by si mohl hrát, pokud nepočítal princátka, ale to byli duchové a nemohl si s nimi hrát doopravdy.
Bude to poprvé od doby, kdy sem Hadrian na jaře přišel jakožto havraní mládě, co opustí Tower. Přemýšlel o tom, jaká ta farma je, jestli tam budou zvířata, na která by se mohl dívat... nebo dokonce domácí mazlíčci? A proč mu připadá, jako kdyby odcházel navždycky? Netrpělivě si povzdechl a vrátil se k perníčkům, které zdobil cukrovým sypáním.
***
Noc byla temná a vzduch ostře mrazivý. Trávník a stromy uvnitř Toweru pokrýval sníh.
Paprsek měsíčního světla pronikl do pokoje střapatého dítěte, které prsty pevně svíralo vycpaného plyšového havrana jménem Inky a tvrdě spalo. Bylo zavrtané pod přikrývkou, takže mu z ní vykukoval jen nos a kštice černých vlasů.
„Hadriane... Můj malý havrane... Probuď se..."
Hadrian si protřel oči, posadil se na posteli a přitiskl k sobě Inkyho. Poté se rozhlédl a zívl, načež uslyšel ženský smích.
„Promiň, že ruším tvůj odpočinek, dítě, ale potřebuji s tebou hovořit."
Hadrian mrkáním zahnal spánek, který mu zamlžoval oči, a uviděl černě oblečenou dámu, která už ho jednou navštívila. „Paní!" zvolal a hrnul se ji obejmout. „Přišla jste!"
Znovu se zasmála. „Ach, můj malý havrane, ty jsi takový poklad," zašeptala a zvedla ruku, aby odhrnula zbloudilý pramen vlasů, který mu padal do očí. „Vidím, že sis našel lepší ochránce, než mé havrany."
„Zlobíte se na mě?" zeptal se chlapec a pevněji k sobě přitiskl Inkyho.
Pousmála se a posadila se vedle něj na postel. „Ne, dítě. Vlastně jsem na tebe pyšná. Bylo od tebe velice statečné ukázat se někomu, koho neznáš."
„Ale ona je královna a královna Anna řekla, že je matka Anglie. Chtěl jsem skutečnou matku, která by mě objímala a vyprávěla mi pohádky," vykládal s odzbrojující dětskou logikou.
Paní se naklonila a položila mu dlouhý bledý prst na rty, aby zastavila vodopád slov. „Pšt, Hadriane, dítě moje. Potřebuji, abys pro mě něco udělal."
Krátce se zamyslel a pak přikývl.
„Potřebuji, abys tohle předal svým novým ochráncům," řekla a podala mu svitek a malý balíček. „To jim pomůže se o tebe ještě lépe postarat."
Hadrian si obě věci vzal a položil je vedle sebe na postel. „Dobře."
Paní se opět usmála, sklonila se a políbila ho na čelo. „A teď, můj malý havrane, co od tebe mohu v tento večer Slunovratu očekávat?"
„Co je to Sluno-vrat?"
„Zimní slunovrat je velmi výjimečný den v životě rodiny, začínají jím vánoční svátky," vysvětlila Paní.
„Já vím, co jsou to svátky! Teta Maggie mi to povídala! Řekla, že když budu hodný, Otec Vánoc mi přinese dárek. Nikdy dřív jsem dárky nedostal, ale Dudley vždycky jo," pronesl sklíčeně, ale pak se vzpamatoval. „Počkat! Mám pro vás dárek. Udělal jsem ho sám!" A vytáhl z pod polštáře zmačkaný obrázek. „Doufám, že se vám líbí."
„Děkuju, můj havrane. Budu si ho považovat," zasmála se a zahleděla se na kresbu sebe s Thorem a Hardey. „Také mám pro tebe dárek."
„Kde je?" zeptal se nedočkavě.
„Dostaneš ho o svátečním ránu s ostatními."
„Ach jo! To je jako věčnost."
Usmála se a rukou mu rozcuchala vlasy. „Do svátků už není tak daleko, maličký. Vždycky si pamatuj, že jsi můj Hadrian z rodu Havranů a já tě budu chránit před vším, co by ti mohlo zde v Toweru přivodit újmu."
„Uvidím vás zase?" zeptal se s dalším zazíváním a znovu si lehl. Paní mu přitáhla přikrývku pod bradu a znovu ho políbila.
„Ano, můj malý havrane," zašeptala a počala se v měsíčním světle vytrácet. „Vždy na tebe budu dohlížet."
Jakmile si k sobě Hadrian přitiskl Inkyho, promnul si oči a zavrtal se pod přikrývku, znovu ho přemohl spánek.
***
Dva dny před Vánocemi se v Downing Street číslo deset, stranou všech slídivých očí, konalo velmi neobvyklé setkání.
„Běžně nedovolujeme dětem bydlet v Toweru," prohlásila premiérka. „Ale podle toho, co mi říkáte, je to pro něj teď pravděpodobně nejlepší a nejbezpečnější místo."
„Ano, paní premiérko," přitakala Amanda Kensingtonová. „Podle toho, co jsem zjistila v kouzelnickém světě, Albus Brumbál ví, že chlapec zmizel a hledá ho."
Prolistovala složku dokumentů, které měla před sebou, a pokračovala: „Skřeti zapečetili veškeré jmění Potterů a pátrají po tom, zda ředitel nezneužíval prostředky ze svěřeneckého fondu mladého lorda. Objevilo se několik žádostí o setkání s chlapcem od různých prominentních rodin, některé s poněkud pochybným odůvodněním. Albus ty materiály dobře schoval, ani já je nemůžu najít."
Vzhlédla k soustředěným obličejům, které se na ni upíraly: „Pokud můžu říct, o převzetí případu lorda Pottera se nepřihlásila žádná právnická firma, což je podivné. Vím, že Potterovi jsou velmi starobylá a vznešená rodina, navíc zámožná, tudíž by měli mít svého právního zástupce. Takové uspořádání je po sepsání poslední vůle hlavy rodiny běžné."
Amanda si povzdechla a přešla k dalšímu bodu svého seznamu. „Podle svitku, který byl lordu Potterovi doručen 'Paní', ho svázala s krevními ochranami, které obklopují Tower, a postarala se, abychom tam já, léčitel Vejvoda a Maggie McIntyreová mohli provozovat život neohrožující magii bez toho, aby se ochrany aktivovaly." Při vzpomínce na pocit hrůzy, která ji zalila při jejich prvním překročení, se otřásla.
„Myslela jsem, že Maggie McIntyreová mohla v Toweru kouzlit," nadhodila premiérka s mírným zmatením.
„Obvykle kouzlí jen v kasárnách Waterloo Barracks, protože, jak mi řekla, ty jsou zaštítěné, paní premiérko," připojil se k vysvětlování Ben. „Kvůli přísaze, kterou jsme složili Koruně, nemusí mít většina kouzelníků, kteří pracují v Toweru, z ochran tak velké obavy. Maggie je vždycky opatrná, když má přejít přes pozemky. Říká, že poblíž Bílé tvrze je vnímá jako nějaké velké zvíře, které se nad ní tyčí a je připravené skočit."
„Chápu," kývla premiérka zamyšleně a pohlédla na čtvrtého účastníka schůzky, který byl dosud zticha. „Vaše královská Výsosti, obdrželo Její Veličenstvo informaci o lékouzelníkově doporučení ohledně opatrovníků?"
„Obdrželo a vnímá to tak, že hlavní prioritou je bezpečí a pohodlí dítěte. Udělá výjimku, aby mohlo žít v Toweru. Nelíbí se jí to, ale bude s tím souhlasit," odpověděl princ z Walesu.
Amanda se s tímto názorem ztotožňovala. „Příliš mnoho lidí chce to dítě využít ve svém politickém programu a podle poslední vůle jeho rodičů nemělo být nikdy posláno k sestře Lily Potterové. Chápu, proč Albus Brumbál poslední vůli zapečetil, ale to mu nedalo právo ignorovat jejich přání. Stoupenci Pána zla jsou všude, takže lord Potter potřebuje úkryt kvůli svému vlastnímu bezpečí."
„V tom jsme zajedno," přisvědčila Jeho královská Výsost. „Věnujeme malému lordovi velkou pozornost. Korunu váže k rodu Nebelvírů dluh, který nemůže být nikdy zcela vyrovnán, proto byl také jeho předek povýšen do šlechtického stavu. Bylo to to nejmenší, co jim mohla Koruna za jejich služby poskytnout, a teď je jen příhodné, že dbáme o bezpečí a pohodlí dědice tohoto vznešeného rodu."
„Mám souhlas Jejího Veličenstva učinit jakékoliv rozhodnutí nutné pro ochranu a pohodlí malého lorda. Bude nejlepší poslechnout doporučení lékouzelníka Vejvody a v tuto chvíli svěřit dítě do péče strážného McIntyrea a jeho ženy. Soudíme, že teď bude rozumné dát dítěti jméno nesouvisející s kouzelnickým světem. Dopřejme mu dětství, než ho začneme cvičit do boje."
„Takže si myslíte, že Pán zla se vrátí?" zeptala se premiérka a s trochu ustaraným pohledem přejela očima od prázdného portrétu nad krbem k Amandě.
„Nejsme si jisti, ale Albus Brumbál o tom nepochybuje, jinak by nezašel do takových extrémů, aby dítě ukryl, a nezničil by všechny záznamy, které se ho týkají," odpověděla žena. „Doufejme v nejlepší a připravme se na nejhorší, že ano?"
„Maggie a já jsme si Hadriana zamilovali," promluvil Ben tiše. „Máme v plánu vzít ho s sebou na setkání s rodinnou. Potřebuje kontakt s dětmi svého věku a my máme široké příbuzenstvo."
„Budou schopni zachovat tajemství?" zeptala se Amanda.
„Povíme jim jen to, že se staráme o dítě," prohlásil Ben. „Nesdělíme jim žádné detaily, jen to, že je pod ochranou Koruny, potřebuje péči a bylo nám svěřeno."
„Myslím, že pokud ho máme chránit, měl by mít jiné jméno než Hadrian nebo Harry," zamyslela se Amanda. „Lidé ho začnou podle těchto jmen hledat."
Ben se usmál a v očích mu zablýsklo rošťáctví. „Inu, Maggie a já jsme si říkali, že k němu pěkně pasovalo jeho havraní jméno, 'Rváček'."
„Ach, ne! To ne!" zasténala Amanda a v duchu projela seznam jmen, které ji napadly, ale pak zavrtěla odmítavě hlavou.
Jeho královská Výsost princ z Walesu se rozhlédl a pozvedl stoicky jedno obočí. Premiérka jen protočila oči.
Takže byly vyplněny papíry týkající se opatrovnictví a všechny náležitě podepsány. Toho dne se z Hadriana „Harryho" Jamese Pottera stal John Hadrian James McIntyre a to až do doby, než se bude moci přihlásit ke svému pravému jménu a dědictví v kouzelnickém světě.