Preklady fanfiction Harryho Pottera

Tak si myslím... Hermiona se tajně ušklíbla. Velmi dobře věděla, že chodí v kruhu. Koneckonců, vždyť to ona určovala směr. Stejně se nedíval okolo, celý čas cítila jeho oči, přilepené jenom na sobě. Merline, jak lehce se dal přemluvit, aby s ní šel. Zrovna on, který tak nesnáší nepohodlí a na přírodu se nejraději dívá jen z lavičky v parku! A jak se na ni utrhl, když nadhodila ten údajně jediný důvod téhle vycházky! A jak se zas málem usmál, když mu vzápětí doporučila, aby jí říkal křestním jménem! Celou dobu se nezmohl ani na vyjádření pochybnosti, jestli tu ta kytka vůbec roste! Ale teprve teď, když už ho určitě bolely nohy, vlasy měl plné listí a ruce poškrábané, jak se prodíral křovím, usoudila, že čas uzrál. Že on už uzrál. Teď už za ní konečně jde jako beránek. A půjde, ať zamíří kamkoliv! Je její. Otočila se: ,, Myslím, že už jsme oba dospěli, kam bylo třeba. Že už jsme se točili v kruhu dost dlouho a že nastal čas na přímou cestu. Pojď sem a postav se přede mně. Blíž! Ještě blíž! Skloň hlavu!" Zpátky se vydali až se západem slunce. V lese už se začaly ozývat divné zvuky, v košíku neměli nic a do hradu dost daleko, ale bylo jim to jedno. Stejně, zítra si spolu půjdou sednout do růžové zahrady, pozítří k jezeru, popozítří... A vůbec, ať si jde profesor Křiklan ten truskavec nasbírat sám. Jemu by pár takových okruhů mohlo taky jenom prospět. P.s. nejsem si jistá, ale tipovala jsem Draca. Děkuji, Jimmi, za veselé ráno!!

Chudák Severus, tak se snažil urvat pár hodin soukromí s Hermionou, a ona si pořád mele jen to svoje, rdesno ptačí. Leda že by tím chozením v kruzích chtěla váhavému nápadníkovi naznačit něco víc? Díky.