Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Když už byly postaveny kulisy, příběh teď trochu pokročí dopředu. První část této kapitoly je trochu kostrbatá, protože je podaná z pohledu šestiletého dítěte.

John Hadrian, jak se nyní pro všechny v Toweru jmenoval, seděl u kuchyňského stolu a snídal. Dnešek je pro něj velký den. Je mu šest let a strýček Ben a teta Maggie ho vezmou k jejich synovi, strýčku Laurencovi do Manchesteru na velkou narozeninovou oslavu!

Včera mu strážní a jejich rodiny uspořádali malou párty v jídelně a on dostal tolik suprových věcí! Podle něj to byla ta 'úplně nejlepšejší' párty na světě. Nemohl se upamatovat, jestli někdy dřív měl narozeninovou oslavu. Dokonce i duchové mu poslali gratulace. A taky Její Veličenstvo mu do Toweru nechalo doručit dárek se srdečným přáním všeho nejlepšího k šestým narozeninám! Dokonce mu poslal dárek i princ William, kterému byly teprve čtyři!

Slečna Kensingtonová a lékouzelník Vejvoda také přišli na oslavu a dárky od nich pocházely z kouzelnického světa. Jedním byla kniha pohádek o někom, kdo se jmenoval „bard Bidlo", další čokoládová žabka, která se snažila utéct, když ji rozbalil, a pak dětská verze hůlky!

John Hadrian hodně dárků umístil vedle toho nejcennějšího – krásného sněžítka s tančícím párem uvnitř. Když ho zvedl a zatřásl s ním, pár tančil mezi vířícími vločkami! Sněžítko mu dala Paní k minulým Vánocům a připojený vzkaz říkal, že jsou to jeho skuteční rodiče v jejich svatební den. Teď už věděl, jak vypadali! Teta 'Tuny mu nikdy žádný jejich obrázek neukázala.

Thor a Hardey mu dali nějaké lesklé střípky, které našli ve smetí a na trávníku. Když je ukázal Maggie, zamračila se, ale nic neřekla. Slíbil, že si je nechá v hnízdě venku. Ano, pořád měl svoje hnízdo, hned vedle Hardey. Nemusel si tak dělat hlavu, že mu bude zima nebo že mu bude vadit déšť a vítr, když půjde navštívit havrany. Stejně ho Hardey a Thor chránili pod svými křídly.

Lékouzelník Vejvoda se ho snažil odradit od přeměňování na Rváčka, ale nedokázal najít žádnou zdravotní příčinu. Když Paní řekla, že je to v pořádku, co s tím lékouzelník nadělá?

Jakmile dostal souhlas žít v Toweru, Johnovy dny se ustálily do pravidelného režimu. Maggie a lékouzelník Vejvoda trvali na striktním rozvrhu, ale Johnovi to ani moc nevadilo – jen to ukazovalo, že se o něj starají.

Brzy ráno vstal, nasnídal se a pak s Maggie procházel pracovní sešity. Často přišla jedna z manželek strážných, zkontrolovala jeho práci a někdy dostal hvězdičku, že to udělal dobře! Maggie pak obdržela instrukce, co je nutné, aby se naučil do příště.

Potom byl čas na oběd a později měl dovoleno jít ven a hrát si tam. Někdy se tam vypravil jako chlapec, ale většinou se přeměnil na Rváčka, takže si mohl hrát s Thorem a Hardey. Havrani ho učili, jak škádlit strážné a chovat se jako pořádný rošťák. Taky mu vyprávěli ty nejlepší příběhy, některé dokonce o Paní. Ještě mu pomáhali obveselovat turisty, ale nikdy nedopustili, aby se k němu návštěvníci Toweru dostali moc blízko.

Pokud by se havrani nechali svými neplechami strhnout, strážní byli vždy po ruce, aby zabránili věcem zajít příliš daleko. Rváček si čas v havraní podobě užíval, ale pořád nezvládal přeměňovat se i s oblečením. Teta Maggie mu řekla, že to chce čas, a Ben pro něj měl ve voliéře vždycky připravené čisté oblečení, až se přemění nazpátek.

Jakmile se havrani začali chystat na noc, tak někdy kolem svačiny, Rváč se stal zase Johnem Hadrianem a byl připravený zúčastnit se odpoledního čaje.

Po něm ho čekalo další vyučování, ale tentokrát s královnou Annou, sirem Walterem a Bláznivým Wendellem. Královna Anna a sir Walter ho učili způsobům a etiketě, náležejícím k postavení šlechtice, kdežto Wendell ho vyučoval historii magie. Všichni tři ho vzdělávali formou příběhů a her a někdy přišla na hodinu i princátka, aby pomohla, kde bylo potřeba.

Večery byly 'úplně nejlepšejší'. Nejdřív si dali večeři a pak se strýček Ben s Johnem posadil do pohodlného křesla u krbu a četl mu knížky. Někdy ho jen tak houpal a společně poslouchali rádio nebo sledovali telku.

Benův hluboký manchesterský přízvuk kolébal Johna do ospalé spokojenosti, zatímco Maggie seděla ve svém oblíbeném křesle u krbu a pletla. John miloval stulit se do mužových silných paží. A pokud nerozuměl některým slovům z příběhů, které četli, mohl se ptát. Strýc Ve'non Dudleymu nikdy nečetl! Občas bratranci četla teta 'Tuny, to když byl nemocný a ležel v posteli, ale moc často ne. John si vždycky přál mít někoho, kdo by ho vzal do náruče a četl mu, takže možná se přání opravdu plní!

Ano, život Johna Hadriana McIntyrea byl skvělý. Už mu bylo celých šest. Šest let! Začíná být velký!

***

Cesta z Eustonského nádraží do Manchesteru trvala něco málo přes tři hodiny. Na stanici na ně čekali strýček Laurence, teta Abby a jejich dvě děti, syn Charley přibližně v Johnově věku a dcera jménem Sarah, které bylo osm. Charley a John si už párkrát při společném hraní užili spoustu legrace.

Strýček Ben a teta Maggie Johnovi vysvětlili, že když nejsou v Toweru, nemá se přeměňovat na havrana. Lidé by tomu nerozuměli. John souhlasil, protože si pamatoval, jak jeho vlastní příbuzní nesnášeli jakékoliv odlišnosti.

Jakmile představili Johna Hadriana této rodině, všichni si ho velice oblíbili. Ačkoliv tam byly další děti v jeho věku, trávil většinu času s Charleym.

Charley ze začátku žárlil, ale když si spolu trochu popovídali, došlo mu, že John neměl před příchodem k jeho prarodičům veselé dětství. Sám je párkrát navštívil v Toweru, ale to místo mu připadalo nudné. Kromě pobíhání po trávníku se tam nedalo nic moc dělat. Naprosto nechápal, jak tam může John žít, a taky to řekl.

Sarah nakrčila nos a zavrtěla hlavou. John jí připadal roztomilý, ale nejvíc si přála vrátit se ke svým kamarádkám. Akceptovala, že má teď nového bratrance, i když jen adoptovaného.

„Slečna Kensingtonová je taky moc milá," vykládal John všem v autě o svých dárcích k narozeninám. „Vždycky mi něco přinese. Dostal jsem fotku mé pravé mámy a táty! Řekla, že mám máminy oči a tátovy vlasy. Moje vlastní teta a strýček neměli mámu a tátu rádi. Slečna vždycky přijde do Toweru, aby zkontrolovala můj... můj pok... Strýčku Bene?"

„Myslím, že to slovo, které hledáš, je 'pokrok', hochu," vložil se Ben do rozhovoru vedeného na zadním sedadle.

„Pok-krok," zopakoval John slovo se soustředěným zamračením. „Co to znamená?"

„Znamená to, jak na tom jsi," odpověděla Sarah a protočila oči. „Copak nic nevíš?"

John sebou trhl a ztichl.

„Sarah Margot," pokárala ji matka, „to nebylo moc hezké."

Sarah sklopila hlavu a pípla: „Omlouvám se."

„A čím se bavíš?" zeptal se Charley, kterému stále nebylo jasné, proč John musí bydlet v Toweru. Předtím to neměly děti dovolené.

John pokrčil rameny a podíval se na Bena. „Dělám hodně věcí. Někdy se dívám na telku, hraju si s hračkami, učím se..." Nějak si nebyl jistý, jestli by měl zmínit, že si většinou hraje s havrany a s duchy.

„Zní to jako nuda," namítl Charley podrážděně a přetrhl tak Johnymu myšlenky.

„Inu, pak je potřeba, chlapče, abys mu předvedl, o co přichází, ne?" ozval se strýc Laurence a odbočil k domu stojícímu ve svahu. „Charley, ukaž Johnovi, kde bude bydlet."

***

Oslava byla báječná. Měli dort a zmrzlinu a hrozně moc a moc dárků!

Jednu chvíli to Johna přemohlo a on se začal třást a kroutit hlavou. Teta Maggie ho rychle odnesla z místnosti, což ostatní dost poplašilo.

„Co se děje, dědo? Proč babi musela vzít Johna pryč? Nelíbí se mu oslava?"

Ben vzdychl a přitáhl si Charleyho k sobě. Dospělí se snažili dívat jinam.

„Charley, pamatuješ, co jsme ti říkali o Vánocích?"

Charley přikývl: „Johna po smrti jeho rodičů poslali k příbuzným a ti ho neměli rádi. Byl ještě mimino."

Ben se vážně zahleděl na vnuka a prohlásil: „Oni mu ubližovali, Charley. Nemilovali ho tak, jako tvoji rodiče milují tebe. Pro své dítě dělali všechno, ale pro Johna nic."

„Když teď má tebe a babi, tak bude v pořádku?" zeptala se znepokojeně Sarah.

„Doufáme v to," prohlásil Ben. „Pro vaši babičku a mě jste vy a vaši rodiče to nejdůležitější na světě, ale on nás teď potřebuje víc." Nezašel do detailů, proč musí John žít v Toweru, jeho vnoučata to zatím nepotřebovala vědět.

Když se Maggie za chvilku vrátila bez chlapce, usmívala se. „Příliš mnoho vzrušení a zmrzliny. Bene, drahoušku, chce pohádku." Ben ihned vstal a Charley se zatvářil dychtivě.

„Inu, pojď taky, Charley. Podíváme se, jaká pohádka by se vám dnes večer mohla líbit."

***

Později večer, když už děti bezpečně usnuly, všichni dospělí si úlevně vydechli.

„Vidím na Johnovi od Vánoc obrovské zlepšení," prohlásila Abby, když jí Laurence podal skleničku vína.

„Ach ano," souhlasila Maggie a pohodlně se uvelebila na pohovce. „Je to opravdu hodný chlapec. Jsem moc ráda, že už není u těch kreatur, co ho měly dřív. Pořád máme problémy s nočními můrami, ale moc nám pomáhá jeho léčitel. A taky pomáhá, že chlapec zbožňuje Bena."

Laurence si odfrkl: „Jen počkej, až vás začne zkoušet. Táta vždycky vyžadoval pevnou disciplínu."

Ben si povzdechl a promnul si bradu: „Když jste byli malí, nikdy jsem nedovolil, aby vám něco prošlo, ale pokud jde o Johna, stále hledáme správnou cestu. U těch kreatur zažil příliš mnoho 'disciplíny' ve formě týrání. Spolu s léčitelem na tom stále pracujeme. Jedna věc je jistá – John nikdy nepozná řemen."

„A co dál, tati?" zeptal se Laurence.

„Napravujeme ty škody, které můžeme, a utváříme jeho charakter. Už je v něm vidět to dítě, kterým by byl, kdyby jeho praví rodiče žili," prohlásil Ben.

„Ale proč Tower? Jistě existuje lepší místo, kde by mohl John vyrůstat, ne? Měli bychom si ho vzít k sobě, tati," usmála se Abby a pohlédla na manžela pro potvrzení.

Ben zavrtěl hlavou. Už o tom diskutovali před časem. „Je mi líto, Abby, ale John musí zůstat u nás. Má příliš mnoho nepřátel a příliš mnoho lidí po něm pátrá. V kouzelnickém světě už se objevily náznaky ohledně jeho zmizení. Ještě se toho nedomákl Věštec, ale podle slečny Kensingtonové probíhá decentní průzkum v pozadí."

Maggie se připojila: „Důvod, proč zůstává u nás, je ten, že se dovolával pomoci Koruny a teď je pod její ochranou. John musí zůstat v Toweru. Díky Merlinovi, že se spojilo jedno s druhým a ty kreatury dostaly, co jim patřilo."

Všichni pozvedli skleničky, aby připili Koruně. Jestli McIntyreové něco respektovali, byla to povinnost, a sloužit Koruně pokládali za čest. Tady šlo o malého chlapce, který je potřeboval, a oni nikdy nedopustí, aby byl zklamaný.

***

PA: Několik komentujících se obává, že děláme to, co mnoho autorů fanfiction – měníme Harryho jméno, a tudíž opouštíme příběh o Harrym Potterovi. Všechny vás ujišťujeme, že Harry je v kouzelnickém světě pořád Harry. Až se nakonec zapojí do dění, vrátí se ke svému pravému jménu a všemu, co k němu náleží.

To jen v mudlovském světě je Johnem Hadrianem, což je lepší způsob, jak ho skrýt, než ho úplné odsunout do ústraní. Máme v plánu držet tyto dva světy odděleně.