Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11. Červen 1999 – 2/2 

O pár hodin později se Severus vzbudil s paží kolem Hermionina pasu, s jejími zády pevně přitisknutými k břichu. Kdyby se z této postele už nedostal, zemřel by jako šťastný muž. Byl to rok plný emocionálních zvratů, ale jestli to znamenalo, že bude moci mít Hermionu u sebe navždy, všechno to za to stálo – tento poslední rok i těch předchozích mizerných dvacet a něco. Letos posté se rozhodl za každou cenu se oženit s Hermionou, až dokončí Univerzitu.

Nadechl se vůně jejích vlasů a usmál se při vzpomínce na předchozí noc. Hermiona byla v sexu poněkud nezkušená, ale Severus si vychutnával, jak reagovala na podněty. Její zjevná láska k němu z toho udělala ten nejsmyslnější zážitek jeho života. Užíval si, když jí přinášel potěšení a když viděl, jak se samolibě usmívá poté, co z něj dostala zasténání.

Severus začal polibky na Hermionině krku a zádech, prsty přejížděl po její hladké kůži. Pak začala sténat a on ji pomalu pomiloval, ukládaje si do paměti každý pocit jejího těla, každé slovo, které pronesla, každé zasténání, zašeptání jeho jména, dokud oba neusnuli.

Když se opět probudil, bylo pozdě dopoledne. Nechal Hermionu spát a šel se osprchovat a obléct. Poté se vrátil do ložnice, ale Hermiona stále spala. Jistě by neocenila, kdyby se vzbudila samotná v jeho komnatách, aniž by věděla, kam šel.

Posadil se na postel vedle ní. „Hermiono,“ oslovil ji tiše.

Otevřela oči a usmála se. „Kolik je hodin?“ zeptala se.

„Je deset. Moc jsme toho nenaspali, tak ještě nevstávej. Musím zajít do kabinetu něco dodělat. Jen jsem nechtěl, abys měla strach, kam jsem zmizel. Kufry máš tady, ale kdybys potřebovala něco dalšího, zavolej Wispy.“

„Díky, Severusi. Asi si opravdu ještě pospím.“

Naklonil se a zlehka ji políbil.

Opustil komnaty a zamířil do kabinetu. Asi tak hodinu dokončoval papírování, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Vstupte.“

Vešli Harry a Ron, kteří také dostali pozvání, aby na hradě přenocovali.

„Dobré dopoledne, profesore Snape,“ pozdravili oba a posadili se naproti němu.

Ano, to opravdu bylo. „Dobré dopoledne, Weasley, Pottere.“

„Jak je na tom Hermiona? Včera jsme se o ni báli. Nevypadala moc dobře, když jste odcházeli,“ vybavil si Harry.

„Už je jí líp. Přemohly ji emoce.“

„Je tady, že ano?“ vybalil to Harry.

„Ano. Ještě spí.“ Nesnažil se jim hodit udičku, ale jestli se pokusí uřknout jej kvůli vztahu k Hermioně, ať to mají raději za sebou.

Ušklíbl se, když sledoval, jak Harry i Ron bojují vnitřní bitvu. Bude zajímavé vidět výsledek jejich duševních zápasů.

Ticho přerušil Ron. „Jaké plány s ní máte?“ zeptal se pevně.

Ronův dospělý zájem o kamarádku smazal Severusovi úsměv z tváře.

„Miluji ji. Až dostuduje, chci si ji vzít.“ Odmlčel se a přeměřil si muže před sebou. „Zítra se setkám s jejími rodiči. ‚Pročistit vzduch‘ s jejími čestnými bratry je patrně dobrým cvičením.“

Oba mladí muži vypadali potěšeně.

„No, ne že bychom vám mohli hrozit uřknutím za to, že se s Hermionou scházíte. Vymetl byste s námi podlahu,“ zavtipkoval Ron.

Harryho to urazilo. „Trénuju na bystrozora, Rone. Myslím, že bych se ubránil!“

„Ano, no, dobře pro tebe. Já jsem chytač u Kanonýrů. Raději budu profesorův kámoš,“ pronesl Ron vážně a pak se všichni rozesmáli.

Harry opět zvážněl. „Věděli jsme, že se to blíží. Poznali jsme, že je do vás Hermiona zamilovaná. Jen jsme si chtěli být jistí, že je to vzájemné.“

Severus přikývl. „Vaši starostlivost oceňuji a jsem rád, že si rozumíme. Hermiona vás oba velmi potřebuje.“

„Takže se setkáte s jejími rodiči?“ zeptal se Harry.

„Ano, přenášedlo máme naplánováno na třetí hodinu ráno, což jsou dvě odpoledne v Sydney. Doufám, že budou mít takové pochopení jako vy dva, ale upřímně o tom pochybuji. Setkali jste se s nimi, jací jsou?“

Harry pokrčil rameny. „Docela normální. Dobře se s nimi mluví, asi jako s Molly a Arturem, i když jsou rezervovanější. Oba jsou milí, ale otec je rozhodně ten rozvážnější. Oba jsou starší než vy, takže to hraje pro vás.“

Ron zaúpěl. „No, s tím hodně štěstí.“

Severus se uchechtl. „Jsem si jistý, že vám Hermiona podá kompletní zprávu, až bude po všem. Nemohou být horší než Voldemort, ne?“ Harry a Ron se rozesmáli a zavrtěli hlavami. Bylo surrealistické, že Severus vtipkoval o Voldemortovi a mluvil o Hermioně s Harrym a Ronem.

„Takže kdy vy dva odcházíte z hradu?“ zeptal se Severus.

„Asi za hodinu,“ odpověděl Harry.

„Přivedu Hermionu. Moc by ji rozrušilo, kdyby se s vámi nerozloučila.“ Severus vstal a prošel dveřmi do soukromých komnat. Za pár minut se znovu objevil i s Hermionou, která, díkybohu, již byla vzhůru a oblečená.

Než se pozdravili, Severus zavolal Wispy a objednal čaj a něco k snídani. Hermiona vyčarovala pohodlně vypadající křeslo vedle Severusova a všichni jedli, pili a povídali si o včerejším večírku.

„Hermiono, mamka a taťka chtějí, abys přišla třicátého prvního července na Harryho narozeniny a zůstala na pár dní, pokud bys chtěla. Celý srpen pak budu mimo, protože jsou soutěže světového poháru. A celá rodina i Harry tam budou. Pane profesore, jste taky vítaný. Mamka a taťka vás rádi uvidí.“

Severus přikývl a Hermiona se usmála. „Díky Rone, budeme se těšit.“

„Takže,“ začal Harry, „musíme jít. Máme rande s Ginny a ostatními v Prasinkách.“

Všichni vstali a Ron s Harrym objali Hermionu. Severus jim potřásl rukama a rozloučil se: „Pottere, Weasley.“

Když odešli, Hermiona se obrátila k Severusovi, který ji objal a zlehka políbil. „Jsi překrásná.“

Zasmála se. „To jsi řekl i včera. Nezačalo to všechno touto větou?“ zažertovala.

„Ne,“ odpověděl vážně a ruce z jejího pasu nespustil. „Všechno začalo úžasnou ženou, která mi napsala a trvala na tom, že bude mojí přítelkyní. A jsem jí naprosto vděčný.“

Sladce se na něj usmála. „No, uvidíme, jestli ti to vydrží, až se setkáme s mými rodiči. Jsi si jistý?“

„Ano, Hermiono, jsem si jistý. Chci mír. Nechci se před tvými rodiči skrývat. Ať už zareagují jakkoliv, nerozhodí mě to.“

„Nemusí to jít dobře,“ strachovala se Hermiona.

„Vím. Ale teď,“ začal, aby změnil téma, „nemáme moc času, než odcestujeme.“ Políbil ji a pak své rty přesunul na její krk. „Čím se zabavíme? Koneckonců budeš měsíc sama v Austrálii.“ Cítil, jak mu rukama přejíždí po pažích a ramenou.

Hermiona zasténala a v odpověď se zasmála. „Zcela jistě něco vymyslím…“

Nakonec to zvládli do ložnice a teď tváří k sobě leželi v posteli. Díval se na svoji čarodějku. Uhladil jí vlasy a pramen zastrčil za ucho. Usmál se na ni a ona mu úsměv vrátila. Teď byl tím, kdo skutečně je. Nic před ní neskrýval. Být milován někým, kdo jej skutečně zná, bylo nepopsatelným darem. Pro ni by udělal cokoliv.

Večer se snažili usnout, ale neměli stání, protože uprostřed noci budou vstávat. Když se přemístili do obývacího pokoje jejích rodičů v Austrálii, byli unavení. Severus se rozhlédl a najednou si uvědomil, jak rozdílná dětství museli mít.

„Mami, tati, jsme tady!“

Zaslechl kroky po schodech a veselé zvolání matky: „Hermiono! Jsme rádi, že jsi,“ ale zarazila se, když uviděla Severuse, „…doma.“

„Mami, tati, toto je Severus. Severusi, moji rodiče, Ethan a Jean.“

Severus si s oběma potřásl rukou. „Doktore Grangere, doktorko Grangerová, rád vás poznávám.“

Otec odpověděl příjemně, kdežto Jean pohlédla na Hermionu. „Toto je profesor Snape. Profesor Snape je ten muž, o kterém jsi mi povídala?“

„Ano, Severus byl mým profesorem a je stále profesorem v Bradavicích,“ odpověděla Hermiona vyrovnaně.

Severus věděl, že to přijde, ale slyšet to na vlastní uši bolelo. Zaregistroval okamžik nevíry, že ze všech zel, které viděl a kterých se během života účastnil, Hermionina matka byla rozčilená skutečností, že byl jejím profesorem, doslova tou jedinou oblastí jeho života, které se nemuselo nic vytýkat. Chystal se něco říct, když Ethan zachytil jeho pohled. Diskrétně zavrtěl hlavou, aby Severuse varoval. Ten zůstal potichu a vzpomněl si, co Harry říkal o Ethanovi.

„Tady jde zjevně o víc než přátelství. Jak dlouho to trvá, mladá dámo?“ zeptala se Jean. Ještě neječela, ale blížilo se to.

„Co přesně o mně naznačuješ?“ zjišťovala Hermiona.

„Nenaznačuju nic o tobě,“ odsekla Jean.

„Chce to dva, mami, jak dobře víš!“

Ethan si tento okamžik vybral, aby zasáhl. Ale ani Hermiona, ani Jean mu nevěnovaly pozornost a vrhaly na sebe vražedné pohledy. „Severus a já budeme ve studovně.“

Otec přistoupil k Severusovi a povzdechl si. „Bůh nás chraň před tvrdohlavými ženami. Pojďte za mnou.“

Severus se ohlédl za Hermionou a její matkou, které se stále hádaly, ale následoval Ethana. Když vstoupili do studovny, Ethan kývl k jednomu z křesel u krbu a do dvou sklenic nalil brandy. „Hádám, že to vy jste dostal obdobnou lahev od Hermiony?“

Severus přikývl. „Ano. Máte vynikající vkus.“

Ethan mu podal sklenku a posadil se do ušáku. „Nechám Jean týrat Hermionu. My dva si promluvíme jako muži. Řekněte mi, co chci vědět.“

„Miluji vaši dceru,“ odvětil Severus.

„Potřebuji víc než to. Budu ignorovat skutečnost, že jste starší a že jste byl jejím učitelem. Beztak se na Hermionu právě teď tyto pitomosti jen hrnou.“

Severus přikývl. „Doktore Grangere, vy víc než kdokoliv jiný v mém světě pochopíte, co se vám chystám říct. Je mojí partnerkou a jsme si rovni.“

To Ethana zaskočilo. Severus pokračoval: „Hermiona mi něco málo popovídala, ale řeknete mi, prosím, jak jste se potkal s Jean?“

Ethan se usmál, když si promítl ten příběh. „Vyrostl jsem v chudé rodině, ale byl jsem dobrým studentem a získal stipendium na univerzitě. Byla to velmi prestižní škola s vynikajícím stomatologickým programem. Byl jsem v přípravce a věděl jsem, že jestli budu chtít zůstat na stipendiu, budu muset pracovat usilovněji než ostatní. Snažil jsem se najít studijního partnera, ale nikdo tam nebral studia vážně. A pak, jednoho dne, jsem v knihovně narazil na Jean.“ Severus se uchechtl a Ethan pokračoval. „Ano, Hermiona svoji lásku ke knihám zdědila. Nicméně, zeptal jsem se jí, jestli by nechtěla studovat se mnou, a ona souhlasila. Byla to nesnesitelná dívka. Vždy měla pravdu, což ji neopustilo, víte. Ale byli jsme si výzvou a brzy nás ohromilo, že jsme na špici třídy. ‚Železo se ostří železem,‘ říká se. Pokračovali jsme v přípravce a pak nastoupili na stomatologii. A pak najednou, posledního roku studií, jsem se na ni v knihovně podíval a uvědomil si, že ji miluju. Představa, že si s ní nemůžu povídat, hádat se, že pozbudu její vybízení, abych byl lepším, bylo mučením. Nehodlal jsem ji nechat jít. Tak jsem jí vyznal lásku hned tam v knihovně. Zjevně jsem byl v uvědomění si věcí pomalejší než ona. Ona už se rozhodla, že si mě vezme. Poslední rok školy jsme randili a skutečně se ‚zamilovali‘. A pak jsme dostudovali a vzali se a otevřeli si společnou praxi.“

„Pak rozumíte mým citům k Hermioně,“ odvětil Severus vážně. „Ani jeden z nás o to nežádal. Nechtěl jsem se zamilovat do bývalé studentky, nebo vůbec někoho. Ale najednou tady byla Hermiona a jen mi psala jako příteli. A s každým dopisem jsem si uvědomoval, že jsme stejní. Ona je ta nejoslnivější čarodějka, jakou jsem kdy potkal. Ale jen já vidím, jak inteligentní je, protože nikdo jiný s ní neudrží krok, ani se o to nesnaží. Je tak vtipná a duchaplná, ale tuto stránku své osobnosti ukazuje jen mně. Byla izolovaná a osamělá stejně jako já. Dávno jsem se vzdal naděje, že najdu někoho sobě rovného. Myslím, že i ona už se začala vzdávat. A nenechám Hermionu jít tak dlouho, dokud mě bude chtít.“

„Většinu života jsem se o Hermionu strachoval,“ začal Ethan. „Nikdy nedokázala najít skutečné kamarády podobného ducha. Jsem rád, že našla někoho, kdo jí rozumí. Jsem ohromený, že Jean blázní kvůli tomu, že se Hermiona zamilovala do staršího muže. Nespočetněkrát jsme se bavili o tom, že muž jejího věku si neudrží její zájem.“

Ethan se odmlčel a usrkl brandy. Severus ho napodobil a zaměřil se na pálení tekutiny namísto šoku a vděčnosti, které hrozily, že jej přemůžou.

„Jaké máte tedy plány?“ zeptal se Ethan.

„Za rok dokončí Univerzitu a pak ji požádám o ruku.“

„Děti?“ ptal se dál Ethan.

„To je na Hermioně. Nikdy bych po ní nechtěl, aby se vzdala svého života nebo kariéry, pokud by to nechtěla. Jak jste to s Jean zvládli?“

„Čekali jsme, dokud se nezavedla naše praxe a pak jsme upravili rozvrhy, abychom s Hermionou byli stejně. Jak jste řekl. Nikdy bych po Jean nechtěl, aby se vzdala praxe. A kvůli tomu je můj život lepším. Svoji dceru znám dobře, protože jsem ji vychovával.“

Severus přikývl. „Vidím v ní vás oba. Samozřejmě matčinu osobnost vídám častěji,“ dodal suše.

Oba se uchechtli.

„No,“ začal Ethan, „už neslyším křik. Asi už pro nás bude bezpečné vrátit se do obýváku. V průběhu příštího roku budu uhlazovat Jeanina zježená pírka a umetat vám cestičku.“

Oba vstali a Severus potřásl Ethanovi rukou. „Děkuji vám, pane Grangere.“

„Pro vás Ethan, Severusi.“

„Děkuji vám, Ethane.“

Ethan se zastavil u dveří a naslouchal. „Sakra. Je tam příliš ticho, pojďte za mnou, Severusi.“

Severus byl za ním a čekal, že vyrazí, když se k němu najednou Ethan otočil. Přemýšlivě se na Severuse podívala a pak řekl: „Když se oženíte s někým, kdo je vám partnerem, nikdy nepřijdete o to, co máte společné.“ Pak se odmlčel a Severus nakrčil obočí, ale přikývl.

Ethan pokračoval: „Například, Jean a já spolu stále vedeme praxi. Věděl jste to?“ Severus zavrtěl hlavou a čekal, kam to povede. „Ano, a každý čtvrtek jsme dobrovolníky na charitativní ambulanci.“

Severusovi to došlo a zvedl obočí. „Vskutku. To je od vás velkorysé.“

Ethan pak Severusovi věnoval pohled, který téměř obsahoval hrozbu smrti, pokud ublíží Hermioně, načež otevřel dveře.

Když se vrátili do obývacího pokoje, obě ženy seděly a předstíraly, že si čtou, obě však kypěly. Ječení skončilo, ale napětí bylo vysoké.

„Hermiono, srdíčko, jaké máš plány? Jak dlouho s námi zůstaneš?“ zeptal se Ethan dcery nenuceně.

„No,“ začala Hermiona s pohledem upřeným na Severuse, „myslela jsem, že bych zůstala do konce července. Pak bych nějaký čas strávila v Doupěti a v Bradavicích.“

„Výborně! Severus mi právě říkal, jak se musí ještě dnes vrátit do Bradavic.“ Ethan se obrátil k Severusovi a pokračoval. „Ale trvám na tom, že se vrátíte ke konci Hermioniny návštěvy a strávíte s námi nějaký čas, než ji doprovodíte zpět domů. Seženu čtyři lístky do opery. A Hermiona vás může provést po Sydney. Jak to zní?“

„Zní to jako výborný plán. Budu se těšit,“ odpověděl Severus. Měl co dělat, aby se nerozesmál při identickém nevěřícím výrazu obou žen.

„Jean, pojď se nachystat. Doufal jsem, že stihneme večeři u Vlada, než začne opera.“

Jean teď na manžela metala blesky, ale podvolila se a oba vyšli do schodů.

Když se nahoře zavřely dveře, Hermiona vstala a přešla k Severusovi. „Myslela jsem, že tu se mnou pár dnů zůstaneš.“

„Hermiono, tvůj otec je moudrý muž. Kdybych tu dnes zůstal, skončilo by to katastrofou. Jsem jen dalším šokem pro nervy tvojí matky. Dej jí čas. Tvůj otec, díky Merlinovi, mě asi má docela rád. Chystá se, jak to říkal? ‚Uhlazovat Jeanina zježená pírka‘.“ Odmlčel se a zadumal nad jejím otcem. „Myslím, že tvůj otec by byl skvělým Zmijozelem.“

Hermiona se zasmála. „Dobře, Severusi. Nechám zchladit hlavy. Budeš mi strašně chybět.“

Severus vzal Hermionu kolem pasu a přitáhl si ji blíž. „Taky mi budeš chybět. Ale v tom jsme profíci, Hermiono.“

„Profíci v čem?“

„Ve vztahu na dálku.“

Hermiona se ušklíbla. Pak si přitáhla jeho hlavu a políbila jej. „Miluju tě, Severusi.“

„Taky tě miluji, Hermiono.“

Za okamžik od sebe odstoupili, když zaslechli scházet rodiče.

„Ethane, doktorko Grangerová,“ začal Severus, než byl přerušen.

„Ale pro boha svatého, říkejte mi Jean. Nejsem tak hrozná,“ pobídla jej Jean s víc než jen náznakem podráždění v hlase.

Nad jejím výbuchem se Hermiona i Ethan uchechtli.

„Ethane, Jean, děkuji vám za vaši pohostinnost. Je čas, abych šel. Budu se těšit v červenci.“

Ethan potřásl Severusovi rukou. „Rád jsem si s vámi popovídal, Severusi.“

Severus přikývl a obrátil se k Hermioně. „Na shledanou, Hermiono. Brzy se uvidíme.“

Hermiona se na něj slabě usmála: „Na shledanou, Severusi.“

Severus přikývl a pak vytáhl známý otlučený šálek z kapsy. „Portus,“ a s klepnutím hůlkou byl pryč.

ooOOoo

Neděle, 27. června 1999

Drahý Severusi,

toto bude asi ten největší ‚co jsem si to sakra myslela?‘ okamžik. Byla jsem přesně tam, kde jsem měsíce toužila být, a po jediné noci s Tebou jsem teď v Austrálii bez Tebe.

Dobrou zprávou je, že se Ti nějak podařilo získat si otce. Co jsi mu řekl?

Matka již neječí. První šok opadl a teď je nemilosrdně všetečná.

Zůstáváš v Bradavicích? Co obyčejně v létě děláváš?

Snažím se na Tebe tolik nemyslet tím, že pokračuji ve výzkumu. Strašlivě selhávám.

Miluju tě. Doufám, že nevadí, že Ti to říkám, protože nepřestanu.

Tvá

Hermiona

PA: Věděli jste, že to nebude jen šampaňské a okvětní lístky růží! Vztahy jsou komplikované! Budou pokračovat v lásce a zábavě. Pro fanoušky Phinease slibuji, že jej ještě uvidíte, ale ne hned.

Znovu (a znovu a znovu…) děkuji za komentáře. Jsou nadmíru zábavné a bystré a velkorysé. Moc si jich vážím.