Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

15. A ozvalo se tiché zaťukání

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 13.04. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:

 

Havran děl: Už víckrát ne

 

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore přeložila Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 15: A ozvalo se tiché zaťukání
(v orig. „So Gently You Came Tapping", překlad volný)

 

PP: A je to tady! Velký posun! Kdo asi dnes přijde do Toweru?

Seržant se celkem hladce zapojil do života towerské společnosti. Se souhlasem Johnových učitelů a opatrovníků došlo k vytvoření chlapcova nového denního rozvrhu. Rána patřila knihám a učení, odpoledne hrám nebo fyzickému tréninku s Wolfem a večery rodině.

Ben a Maggie věděli, že přichází do let a že mít v domácnosti aktivního dospívajícího chlapce by pro ně mohlo být občas obtížné a nemuseli by mu vždy stačit. V takových chvílích byli za seržanta obzvláště vděční. Měl dostatek síly, vytrvalosti a trpělivosti, aby udržel krok s devítiletým dítětem.

Od začátku trval seržant na tom, aby mu všichni říkali 'Wolf'. Nebylo to hned, ale časem si zvykli. Vycházel z toho, že když jeho úkolem je být lektorem a osobním strážcem malého Johna, není až tak úplně v aktivní službě.

Cílem Wolfovy 'mise' byla ochrana, výcvik a pohoda Johna Hadriana a on se k této povinnosti stavěl velmi vážně. Jak zjistil při poradách, na chlapci se chtělo přiživit až moc lidí. Ať už byly jejich záměry dobré nebo špatné, Wolf přísahal, že nejdřív budou muset přejít přes něj.

Neměl zrovna radost z toho, že bude dělat chůvu, ale jak plynuly dny a týdny, dítě mu přirostlo k srdci. Podle Bena a Maggie to spíš vypadalo, že on přirostli k srdci dítěti – jestli se tak dalo nazývat něco, co se podobalo zbožnému vzhlížení k hrdinovi.

Wolfa překvapilo a zároveň potěšilo, když zjistil, že John Hadrian je velice chytrý a nadaný malý kouzelník. Dítě bylo rovněž schopné soustředit se na zadaný úkol a snažilo se plnit jeho pokyny. Při Wolfově výcviku se brzy cítilo jako ona příslovečná 'ryba ve vodě' – nebo by měl možná spíš říct jako 'havran ve vzduchu?'

Zato ho pořádně zneklidňovali duchové. Nikdy nevěděl, kdy a kde se objeví. Ke královně Anně se choval uctivě a k siru Walterovi srdečně, ale ten podivín Wendell ho znervózňoval, protože se zjevoval v tu nejdivnější dobu. Zvlášť se mu líbilo vynořit se, když se Wolf zrovna sprchoval!

Ohledně princátek si nebyl tak úplně jistý. Měla ďábelské sklony prohnat se kolem a naučila jeho svěřence hodně svých špatných zvyků, například skrývat se, aby se vyhnul vyučování. Navzdory tomu, že Wolfa toto chování obtěžovalo, nestěžoval si příliš hlasitě. Taková schopnost se mohla v budoucnu ukázat jako užitečná. Jediným problémem bylo naučit chlapce, kdy je vhodné tuhle dovednost používat.

„Rváči! Pojď dolů! Teď máš vyučování!" halekal Wolf pod stromem. Tohle už bylo potřetí, co dítě uteklo od cvičení a učení, a Wolf měl jeho neposlušnosti po krk.

Přeměny Johna Hadriana na ptáče způsobily několik incidentů, na které by Wolf radši zapomněl.

Když tu proměnu viděl poprvé, byl překvapený – a také zděšený. Chlapec byl na tak komplexní magii příliš mladý. Poté si ale vybavil, co ví o jeho rodičích. James a Lily Potterovi byli podle všech známek velice chytří a mocní kouzelníci.

„Problémy, Wolfe?" zeptal se ho strážný Provost. Opodál se zahihňalo několik turistů. „Vypadá to, že na vás Rváček zase vyzrál." Uchechtl se, vzhlédl do koruny stromu a zdvořile navrhl: „Mistr havranů vám určitě zvládne pomoct. Chcete, abych ho zavolal?"

„To nebude nutné," zamítl návrh Wolf, opřel se o strom a založil si ruce na hrudi. „Počkám."

Rváček zakrákal a načechral si peří, jako kdyby se lidem dole posmíval. Wolf si odfrkl, a když turisté a strážní popošli o kus dál, šou skončila.

Seržantova trpělivost se vyplatila. Turisté zmizeli, havrani zalezli na noc do hnízd a značně nabručený chlapec se přiloudal zpátky domů. Šlo o jeden z mála případů, kdy překročil hranice, po které byli dospělí ochotní jeho rošťárny tolerovat, což všechny zúčastněné stejnou měrou zklamalo i pobavilo.

Johna Hadriana mrzelo, že díky novému studijnímu plánu mu na hrátky s havrany zbývá méně času. Moc se mu líbilo být s nimi, učili ho přece tolik zábavných věcí! Jelikož už byl teď starší a v tomto prostředí sebejistější, dával svou nespokojenost najevo a to i hlasitě.

Samozřejmě, že za každou lumpárnu a zmeškanou hodinu musel chlapec nést následky, protože taková byla pravidla. Obvykle John 'dostával kapky' odpovídající jeho věku. V minulosti zacházeli jeho příbuzní při trestání příliš často do extrémů, hraničících s mučením. Dobře ho vycvičili, aby svůj 'trest' snášel mlčky. Všichni dospělí okolo něj v duchu proklínali Dursleyovy pokaždé, když drakovi, se kterým o uzdravení dítěte bojovali, narostla další ošklivá hlava.

John Hadrian Wolfa víceméně zbožňoval. Vysoký mariňák udělal z praktických cvičení zábavnou záležitost. Momentálně ho učil základy bezpečného zacházení s pistolí na paintball. Takový výcvik pochopitelně nemohl probíhat uvnitř Toweru. Barevné cákance na budovách by vyvolaly mnoho zamračení, nemluvě o rušivém vlivu 'barevné bitvy'na přítomné turisty.

Také bylo otázkou, jak by na takovou činnost reagovaly ochranné štíty. Wolf problém vyřešil tím, že bral Johna Hadriana do výcvikového střediska palácové stráže. Někdy se k nim připojilo pár zaměstnanců, kteří zrovna neměli službu. Čistě kvůli praxi.

Občas si John přál, aby dospělí kolem něj nebyli tak nároční. Souhlasil s havrany; život byl příliš krátký, než aby si během krásného, líného, sluncem zalitého dne neužíval zábavu.

Thor nebo nějaký jiný havran přiletěli k oknu a pokoušeli ho, zatímco se učil nebo pracoval na mnoha úkolech, které měl před sebou.

Vzhlédl a střelil pohledem po Wolfovi, který dělal cosi na počítači. Muž seděl k Johnovi otočený zády, takže Thora na parapetu neviděl. 'Tohle jsou blbosti, ' pomyslel si John a odsunul pracovní sešit stranou. Nedokázal tomu naléhavému volání odolat. Konec konců, srdcem byl havran. Učit se bude později; teď ho volá slunce a vítr!

„Rváči Johne Hadriane McIntyre! Vrať se a dodělej ten úkol!"

„Krá!" odpověděl Rváček a vyklouzl otevřeným oknem na svobodu.

***

Byl překrásný jarní den. Ze školního autobusu se vyhrnul dav žáků z místní základní školy. Všichni byli nadšení, že ten den nemají vyučování. Žádné hodiny, domácí úkoly ani testy. Všichni – až na jednu dívenku zabořenou nosem v knize. Zbytek skupiny ji ignoroval a zformoval se do dvou štěbetajících řad.

Na prohlídku ještě vyrazili společně, ale brzy se dívka s knihou od svých spolužáků opatrně oddělila. Našla si příjemné místo poblíž kaple svatého Pavla a usadila se tam, aby si dočetla knihu, kterou si přinesla ze školní knihovny. Připadalo jí, že by se z ní mohla dozvědět víc, než když bude s hlučným houfem spolužáků chodit po areálu sem a tam.

Nejdřív si nebyla jistá, jestli se má posadit zrovna tady. Lavička vypadala dobře, ostrůvek stínu velkého stromu lákal k posezení. Přesto se jí něco nezdálo... ale co už, tohle byl londýnský Tower. Slabě se otřásla. Všechno na tomto místě jí připadalo podivné.

„Ahoj, slečno. Neměla bys být se svou třídou?" ozval se shora pobavený hlas.

Vzhlédla a uviděla ve větvích stromu, pod kterým seděla, chlapce asi tak ve svém věku. Měl rozcuchané černé vlasy a zelené oči a na sobě zelenou polokošili a džíny. Choval se zdvořile, ale zkušenost ji naučila, že málo dětí zůstalo vlídných či zdvořilých dlouho. Očekávala, že si ji začne dobírat kvůli knihomolství stejně jako ti ostatní.

Pokrčila rameny: „Až do odchodu mě nebudou postrádat."

John Hadrian zlehka seskočil na zem a posadil se vedle ní. Mrknul na název její knihy a zachichotal se. „Víš, že autor té knížky má některé věci o Toweru špatně?" nadhodil.

Cosi zamumlala a snažila se ho ignorovat. „Vadí ti to? Že se snažím číst?" Naklonila hlavu tak, až jí záplava hustých kaštanově hnědých vlasů zakryla tvář.

„Opravdu? Není ti nepříjemné sedět tak blízko katova špalku?" ušklíbl se. „Prolilo se tu docela hodně krve a někteří lidé jsou na to v takové blízkosti docela citliví," poznamenal tajuplně.

Pohlédla na ukazatel a zachvěla se. Právě usoudila, že být tady uvnitř tak blízko tvrze v ní vyvolává dojem, že je sledována.

„Pojď, znám lepší místo na sezení a čtení – tedy jestli chceš? Nebo ti můžu ukázat pár věcí, o kterých většina turistů neví," navrhl a nabídl jí zdvořile ruku.

Zavřela knihu, podívala se mu do vážných zelených očí a povzdechla si: „Ty mi nedáš pokoj, že ne?"

„Ne, nedám," souhlasil se smíchem a pak jí jemně vzal knihu z náruče. „Pojď! Než mě sem přijde hledat Wolf! Asi bych měl přepracovat poznámky z matematiky."

„Kdo je Wolf?" zeptala se zvědavě.

„Ehm..." kousl se chlapec zamyšleně do rtu, „dalo by se říct, že je to můj učitel. Pojď! Nechci, aby mě zase odvlekl dovnitř. Na to je moc krásný den," tahal ji naléhavě za ruku.

***

John tomu nemohl uvěřit. Byla tady – seděla přímo pod stromem. Požádal Paní o kamaráda, se kterým by si mohl povídat, takového, který je živý a je to člověk.

Princátka byla zábavná, ale nijak se neměnila a on rostl. Chtěl někoho, s kým by mohl chodit do parku, houpat se na houpačkách, jezdit na kolotoči a dělat všechny ty věci, které děti provádějí společně. Charley byl fajn, ale byl moc daleko a sešli se spolu jen při krátké návštěvě nebo o prázdninách.

Paní slíbila, že se setká s velmi zvláštním osobou. Takovou, která miluje knihy a potřebuje kamarády stejně tak moc jako on. Bude mít huňaté hnědé vlasy a smutné tmavě hnědé oči. Také bude mít magické nadání, ale to jí ještě nemohl říct. Teď nebyl vhodný čas, aby se to dozvěděla.

John Paní věřil. Nikdy mu nelhala a vždycky ho chránila. Tak čekal, čekal a čekal. A pak najednou byla tady!

„Jsem John Hadrian McIntyre," řekl s úsměvem, když ji odváděl od popraviště a od nejsilnější koncentrace krevní magie v Toweru.

„Hermiona Grangerová," odpověděla tiše a zahleděla se na něj hřejivýma hnědýma očima. „Kam jdeme?"

John se jen šťastně usmál.

***

 

PA+PP: Podle autorek uhodla v komentářích u původní povídky jen jedna osoba, jak se Harry/John s Hermionou setkají. Teď, když k tomu došlo, věci se posunou o kousek dál. Nemějte obavy, brzy se dozvíte víc i o Siriusovi.

(...)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: zuzule - 15.04. 2019
Tak preci jen Hermiona, ale teda skolni vylet a ne rodice. Dekuju!

Jeeeee, Hermiona! To pravdepodobne nebude ta nejlepsi partacka na rostarny, ale od toho ma prece jen princatka a havrany. Jsem presvedcena o tom, ze vsichni dospelaci za ni budou radi. Dekuji

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: marci - 13.04. 2019
Moc krásná kapitola :) Příchod Hermiony na scénu je osvěžující - nebýt Wolfa, začal by děj trochu přešlapovat na místě :) Tak skvěle - vzhůru do dalších událostí! Těším se na příští dílek a velice děkuji za tento, Jacomo, ivet :)

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: weras - 13.04. 2019
Skvělé,už to není jenom popis.Už se objevují Harryho myšlenky.A že je to Hermiona je naprosto skvělé. Pokud bude taková jako v knize,tak se nemusíme o Harryho vůbec bát. Takovou kamarádku mu přeji!! Díky za kapitolu a moc se těším na další!!!!!

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: Lupina - 13.04. 2019
Je krásné, že Harry provádí normální lumpárny, že si je dovolí, nebojí se, že bude nepřiměřeně potrestaný. Má krásné dětství, až mu závidím :-) A teď mu paní přihrála do cesty Hermionu. Tady by mohlo vzniknout pevné přátelství. Moc děkuji za další kapitolu. Jacomo.

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: kakostka - 13.04. 2019
Hi hi, takový pěkný den a jeho by zavřeli k učení..... chuděra... dobře se ulil a ještě si opatřil kamarádku. Jestli paní usoudila, že Hermiona je ta, co Harry potřebuje a že Harry je tím, koho potřebuje takhle příliš se učící holčička...to jsem zvědavá co bude dál. A ještě ji Harry odvedl dál od popravčího špalku, to je hodnej. Jen nějak pořád nerozumím, proč Tower kouzelníci tak špatně snáší, jasně, prolilo se tam dost krve, ale co tam dělají ty ochrany na které jsou kouzelníci tak citliví. Znamená to, že kdysi dávno se pokouseli kouzelníci ublížit královi a tak někdo nakloněn trůnu nastavil ochrany = kouzelnické ochrany tak, že je to pro kouzelníky nebezpečné? Jsem zvědavá co bude dál a moc děkuju za překlad

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: denice - 13.04. 2019
Tak opravdu Hermiona! Ovšem ne s rodiči, ale zřejmě na školním výletu. A místní magie jí nedělala zrovna dobře...A jak usoudila, že dočtení knihy ze školní knihovny jí dá víc, než exkurze po historickém areálu, celá Hermiona. Je to od věci, ale snad si její učitelé před odchodem ty děti aspoň přepočítají :-) Harry je pěkný malý dareba, takhle prchat z vyučování, on mu to Wolf ale spočítá. Harry požádal Paní o kamaráda a dostal tuto. Napadlo mě, že ta mu to pěkně osladí, až zjistí, že se Harry ulil z vyučování, ale ona vlastně udělala prakticky totéž:-D Už jsem psala, jak moc mě tahle povídka baví? No tak se budu opakovat, no ;-) Díky!

Edgar Alan Poe mě zklamal. V Americe havrani vůbec nežijí, nezimují, nepřelétají. Jeho havran byl skrz naskrz vymyšlen a vybájen. Ale havrani v Toweru, to je jiná kapitola. Starý Thor pořád pečuje o Johna a nabádá ho k uctívání magie vzduchu. Ta je velmi mocná. Své o tom ví každý mariňák, pokud ví, že plachetnice je pouze symbolem pro využití síly větru. Takže ho Wolf brzy pochopí a snad pojedou na vyjížďku po Temži. Ale to odbočuji. Setkat se s Hermionou na popravišti, to je dost osudové setkání. jednoho dne nato budou velmi nostalgicky vzpomínat. :-) Je pěkné, že Paní opět splnila, co Johnovi slíbila. Popisně Hermiona úplně sedí na okatou, kudrnatou a mocnou čarodějku. Až ji Harry představí doma, bude mela. :-)) Děkuji za překlad, nemohla jsem se dočkat dnešní kapitoly a už budu znova čekat na další. Čas je ničema.

Re: 15. A ozvalo se tiché zaťukání Od: margareta - 13.04. 2019
Tak jsem trochu doufala, že kluk dostane klučičího kamaráda a neborák dostal Hermionu, zamilovanou do učení a domácích úkolů. Ta určitě Wolfovi kazit výchovu nebude. Spíš naopak! Je ta Paní ale liška podšitá! Jsem zvědavá, kam John svou novou kamarádku zavede a co si navzájem o sobě poví. Děkuji za kapitolu a těším se na další!

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce