Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Severusovy sny

Kapitola 4. Neskutečné

Severusovy sny
Vložené: Lupina - 15.05. 2019 Téma: Severusovy sny
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/4/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 4. Neskutečné

Jen těžko se Severus držel faktu, že jde o lektvarem vyvolanou vizi. Obvykle míval srozumitelné sny. Zvládnutí nitrobrany se projevovalo schopností vždy si uvědomit, že sní, a umět se vzbudit, pokud se sen zvrhl do noční můry. Zpravidla se totiž objevily nějaké známky, že jde o sen. Mezery, skoky a rychlé střihy mezi scénami. Lidé říkali zvláštní věci. Když nic jiného, vyhledal zdroj světla. V jeho snech světlo nikdy nevrhalo stíny.

Momentálně prožíval něco zcela jiného. Tady nebyly mezery ve struktuře reality jako v běžném snu. Zapojily se všechny smysly. Vůně letaxu, tvrdé přistání na konci. Potter držel toto malé tělo, které momentálně Severus obýval. Všechno na něj křičelo skutečností.

Když byl malý, takto ho držívala matka, otec však nikoliv.

Severus tu myšlenku odehnal, ještě než se pořádně zformovala.

Jakmile vystoupili z krbu, Potter jej opatrně položil dolů. Kuchyň naplňovala vůně pečených vdolků, nicméně tu starou z Grimmauldova náměstí připomínala jen vágně. Nábytek byl stejný, ale vypadal, jako by jej někdo pořádně vydrbal.

„V pohodě?“ zeptal se Potter starostlivě a sklonil hlavu, aby viděl Severusovi do tváře.

Severus mu napjatě přikývl, ačkoliv v pohodě rozhodně nebyl. Pán zla samotný nemohl vytvořit děsivější vizi, než byla tato.

Potter na Severuse hleděl ustaraně. Položil mu ruku na rameno a odvedl jej do místnosti, dál od krbu, aby do nich nenarazil zbytek dětí. Nejdříve se objevila Lily a vyskočila z ohně. „Jé! Krátura peče!“ vykřikla, když nasála aroma.

„Jste to vy?“ zavolal ženský hlas. Severus slyšel někoho sbíhat ze schodů. Otočil se a do místnosti vstoupila žena. Překvapeně si uvědomil, že je to Ginny Weasleyová, kterou jen minulý týden uchránil před Amycusem. I ona, jako všichni ostatní, které poznával, zestárla o dvacet let. Dospěla do roztomilé ženy. Když je uviděla, tvář se jí rozzářila.

Lily se na ni vrhla. „Mami!“

Opět zazářil krb a ven vystoupilo další dítě, Al. Ometl se a obrátil k matce, aby ji objal, jen co ji Lily pustí.

Potterova ruka stále ležela na Severusově rameni, když se Weasleyová otočila, aby políbila Pottera a pak rozevřela náruč, aby objala Severuse. Ten si nemohl pomoct, trhl sebou a ustoupil.

Zmateně vzhlédla k Potterovi a pak zpět k Severusovi, ale naštěstí na objetí netrvala. „Time?“ zeptala se nejistě.

„Dost tvrdě se udeřil do hlavy,“ vysvětlil Potter. „Má problémy s pamětí. Pamatuje si Lily a mně říká ‚pane Pottere‘, ale Ala nezná.“

Weasleyová… ne, paní Potterová, uvědomil si Severus… se znepokojeně zamračila. „Pošlu sovu Erniemu. Bála jsem se, když se ozvala Popy…“ zarazila se a ztrápeně se na Severuse usmála. „Nevadí, Time. Jednou mě potlouk tak uhodil, že jsem si pár dní nepamatovala vlastní jméno. Tohle zvládneme.“

Jestli dítě, jehož tělo momentálně obýval (posedl? To byla ale znepokojivá myšlenka), obvykle Potterovi říkalo ‚tati‘, pak ona musí být máma. Z jakéhosi důvodu cítil potřebu ji utěšit jako dříve Lily. „Určitě budu v pořádku, mami,“ vypravil ze sebe a doufal, že to neřekl odlišně od pravého Tima.

Ačkoliv, jak si připomněl, na tom sotva záleželo, když to byl sen.

Široce se na něj usmála, a aby mu nenarušila osobní prostor, raději mu jen stiskla ruku. Až teď si všiml, že stále drží hůlku. Nikdo nic neřekl, ale Severus se najednou začal cítit trapně. Zasunul hůlku do kapsy hábitu.

„Myslíš, že dokážeš něco sníst?“ zeptala se žena. „Krátura právě vytáhl koláčky z trouby a já udělám čaj.“

Severus obezřetně přikývl. Potterova ruka jej dovedla k místu na lavici u stolu. Byl tam postarší skřítek sloužící ještě Blackovi. Severus přemýšlel proč. Nepředstavoval by si, že po Blackově smrti si toho tvora Potter nechá.

Severus znal i jiné domácí skřítky. Možná tu Krátura byl, protože Severusova představivost v oblasti sloužících tohoto domu selhala. Jeden by si myslel, že ve snu, nebo vizi, nebo co to bylo, budou domácí skřítci neviditelní jako v Bradavicích.

Možná Severuse přijde strašit i Black.

Krátura před Severuse položil talíř se dvěma koláčky a sklenicí jahodového džemu. „Děkuji,“ zamumlal Severus.

Domácí skřítek sebou trhl a pohlédl na Severuse. „Pán Tim dnes není sám sebou,“ poznamenal.

Potter sedící vedle přikývl. „To není, Kráturo. Do obličeje mu stříkl lektvar a pak se uhodil do hlavy.“

Krátura podezřívavě přimhouřil oči, ale nic dalšího neřekl. Že by mu v tomto domě nikdy dřív nepoděkovali?

Severus se v duchu nakopl.

Toto – je – sen.

Tady není minulost ani budoucnost. Lidé kolem něj nejsou skuteční. To musí mít neustále na mysli. Pokud by zapomněl, nemusel by uniknout. Byli Poppyinou představou mučení. Ukazovali mu, co nebude, co nemůže mít. Jak mohl být tak pitomý?

Místnost se nebezpečně naklonila. Zavřel oči proti neočekávaně příliš jasnému světlu.

„Time?“ Severus oči prudce otevřel. Teď proti němu seděla Ginny Potterová.

„Cože?“ zeptal se a stočil rty do úšklebku. Najednou byl rád, že ještě nejedl. Hned by se pozvracel. Zvedl ruku k tepající hlavě.

„Srdíčko, chvěješ se,“ pravila. Natáhla ruku, aby hřbetem zkontrolovala jeho čelo. „Měl bys být v posteli,“ oznámila.

Zavrčel by na ni, ale jen stěží mohl být hrozivý, když měl jen metr dvacet.

„Pojď. Slyšel jsi, co říkala máma,“ Potter jej zvedl.

Severus zatnul zuby. Samozřejmě nepomohlo, že to malé tělo, ve kterém uvízl, trpělo následky rány do hlavy. Cesta do schodů však byla příliš a v její půlce se mu zvedl žaludek.

Potter jej posadil na schod. Oba Potterovi tu byli, každý s rukou na jeho zádech. Odmávl je, protože mu z těch dotyků bylo ještě víc špatně. K jeho překvapení se stáhli. Severus tam seděl s hlavou na kolenou.

„Zavolám krbem Ernieho,“ prohlásila Ginny. „Zůstaneš s ním?“

Potter musel přikývnout, protože Ginny odspěchala.

„Time?“ Jako by Pottera něco napadlo. „Kde máš hůlku?“

Severus ji nahmatal v hábitu, a jakmile chytl její hladké dřevo, nevolnost začala ustupovat. Ruka se vrátila, ale tentokrát zůstal jeho žaludek klidný. „Pomáhá?“

Severus opatrně přikývl.

„Opravdu ses zranil. A proto tvoje magie potřebuje hůlku, aby se mohla soustředit,“ vysvětloval. „Uvidíme, jestli tě dokážu odnést až do postele,“ a opět jej zvedl.

Vstoupili do jedné z ložnic. Severus byl zvědavý, jak se Potter stará o zjevně adoptovaného syna. Zažil hodně rodin, které skrývaly nepříjemná tajemství.

V duchu sebou opět zatřásl. Toto není skutečné.

A nakonec uviděl důkaz, že se ocitl ve velmi realistické verzi země snů. Pokoj vypadal přesně jako ten, který si v jedenácti přál, takže jej musela vykreslit Severusova představivost.

Místnost byla velmi uklizená, u jedné zdi knihovna zabírala prostor od země až po strop. V rohu čekalo koště. Na šatníku stály fotky s mávajícími lidmi. Některé Severus poznával. Zahlédl i jeden či dva mudlovské snímky, nepohyblivé.

Postel kryl přehoz v barvě zelené a stříbrné. Severus si byl jistý, že skutečný Potter by něco takového ve svém domě nedovolil. V rohu, jako důkaz mladších dnů, dřepěl velký plyšový drak.

Na zdi visely připíchnuty kartičky z čokoládových žabek ze sbírky toho chlapce. Čelo postele plnilo funkci police na knihy. Na nočním stolku ležel kámen začarovaný jako noční světýlko. Strop byl vymalován ve světle modré barvě s oblaky. Zatímco je Severus sledoval, pluly po malovaném nebi spolu s ptáky.

Potter jej položil na postel a otočil se, aby vytáhl pyžamo z komody. Podal je Severusovi s otázkou: „Potřebuješ s něčím pomoct?“

Severus jej zpražil pohledem.

Potter si jen povzdechl: „Zajdu se podívat, jestli už máma přivolala léčitele Ernieho, ano?“ Vstal a pak za sebou přivřel dveře.

Přehoz na posteli byl na omak nový. Knihy na polici se skládaly z mudlovských a kouzelnických titulů. Severus některé poznával z dětství.

Nicméně si všiml knih, které by jedenáctiletého kluka moc nezajímaly.

Severus se převlékl do pyžama. Hůlku držel, co nejvíc to šlo.

Ještě nevlezl do postele, ale šel prozkoumat polici, protože byl zvědavý, co všechno vytvořila jeho mysl v pokoji jedenáctiletého chlapce.

Na jedné z mudlovských fotografií se do objektivu šťastně usmívala mladá plavovlasá žena. Na vedlejším obrázku musel být Tim, Ginny a Harry Potter. Krájeli obrovský dort a všichni se smáli. Zatímco se Severus díval, malý chlapec objal Pottera a ten jej zvedl, takže chlapec mohl Severusovi zamávat.

Na dalším snímku dvě děti, které již viděl, stály s dalším chlapcem o pár let starším než Al. Ten nejstarší klečel vedle Tima, jako by si říkali tajemství. Děti na snímku si všimly, že se dívá, a zamávaly mu.

„Hledáš něco ke čtení?“ Severus nadskočil. Nestávalo se často, že by se za něj někdo přikradl.

Ale toto nebylo jeho staré tělo… nebo spíš jeho vlastní bdělé tělo. Toto snové nemělo výhodu reflexů vypilovaných roky špehování. A další důkaz – Potter se nikdy nedokázal pohybovat tak tiše.

„Promiň,“ omlouval se Potter, „nechtěl jsem tě vyděsit.“ Vešel do pokoje a odhrnul přehoz. „Co chceš číst? Podám ti to. Za chvíli přijde léčitel Ernie, ale máš do té doby ležet.“

Severus přikývl a opatrně vlezl do postele. Potter jej přikryl. „Doufám, že se ti líbí ten přehoz,“ pousmál se. „Teta Roz tě utopí v zelené a stříbrné.“

„Teta Roz…?“ nadhodil Severus pomalu a přemýšlel, koho tím Potter míní. Neznal žádnou Weasleyovou toho jména. Že by se přivdala?

Opět se objevilo znepokojené zamračení. „Taky ji zařadili do Zmijozelu, vzpomínáš?“ Potter zastrkal přikrývku pod Severuse.

Severus jen zmateně zavrtěl hlavou. Tento sen mířil jinými směry, než si myslel. „Nevadí, že jsem ve Zmijozelu?“ Věděl, že hodně dětí se dostalo do problémů, protože byly zařazeny do špatné koleje. Myslel by si, že Weasleyovi a Potterovi by chytli psotník, kdyby nějaké jejich dítě skončilo v tak nenáviděné koleji.

Potter vztáhl ruku a odhrnul Severusovi vlasy z očí. „To už jsme řešili. Líbí se mi mít celou sadu.“

Severus opět zavrtěl hlavou. „Ale… ale všichni si myslí, že Zmijozelové jsou samí temní kouzelníci,“ vyžbleptl popleteně.

Potter vážně přikývl, jako by mu teď něco začalo dávat smysl. „Někdo ti dělá potíže?“ zeptal se.

„No… to nevím…“ vykoktal Severus.

Potter se zamračil. „Poslouchej, jestli ti ve škole někdo bude ztrpčovat život, řekni to bratrovi nebo sestře.“

„J-já ne…“ Severus se rozhodl zavřít pusu. Rozhovor začínal být příliš zneklidňující a matoucí.

„Jestli se to stane, promluv si s profesorkou Bulstrodeovou, ano? Nebo, jak jsem řekl, řekni to Alovi, jestli nebudeš chtít mluvit s prefekty své koleje,“ Potter zavrtěl hlavou. „Se zařazením do Zmijozelu si vůbec nelam hlavu.“ Potter se předklonil a popadl jej za ruku, která nedržela hůlku. „Na Zmijozelu není naprosto nic špatného. Temní kouzelníci pocházejí ze všech kolejí a prostě se přihodilo, že ten poslední chodil do Zmijozelu. Tam patřil i jeden z největších hrdinů války. A ty máš jeho hůlku.“

Severus přikývl a v hrudi cítil nezvyklou tíhu emocí. Snažil se ji odehnat, když si připomněl, že je ve snu. Tento sen mu začínal proklouzávat skrz prsty. Byl zatraceně reálný. Bez stínů pochybností věděl, že je v něm uvězněn. Každá vteřina v něm prožitá jej přesvědčovala, že je v realitě a že jeho bývalý život, s válkou a Pánem zla, je sen.

Najednou si připomněl, jak čínský kouzelník Chuang Tzu popsal své zkušenosti s lektvarem Pokoj srdci. Že ve snu byl motýlem a jak si po probuzení nebyl jistý, co je realita.

Severus mu rozuměl.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Jacomo - 16.05. 2019
Nevím, koho litovat víc - jestli zmateného Severuse, který se potácí mezi hrůzou, že jde o specifickou formu mučení, a podvědomým pocitem, že tohle je ta správná realita, nebo manžele Potterovy, kteří musí mít dojem, že jsou s Timem zase na začátku. Náročné je to pro všechny strany. Jsem opravdu zvědavá, jak se to všechno srovná a vysvětlí. Na veselejší notu - pobavil mě Harry se svojí větou ohledně zařazení jeho dětí do kolejí: "Líbí se mi mít celou sadu." :-)) Je z něj tady správný chlapík, s nadhledem a širokým srdcem. Jestli někdo dokáže pomoct Severusovi se z toho vymotat, je to on. Veliké díky, Lupinko a marci, za báječné čtení.
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 16.05. 2019
Jsem ráda, že jsi vypíchla tu sadu. Tento detail o Harrym se mi strašlivě líbil. Jinak je to opravdu zatím smutné a k politování všech zůčastněných. Ale ono se to zlepší. Děkuji za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: sisi - 15.05. 2019
Tak tu teď sedím a bulím. Slzy jako hrách padají naštěstí mimo klávesnici, ale i tak se mi píše hodně těžko. Je to prostě doják, a tak jako v televizi, když se stane něco hodně dobrého, tak mě to bere. Severus/Tim má zažít šťastné rodinné chvíle, ale sám neví, jak v takovém prostředí vystupovat, nikdy dřív to nezažil. Až sen skončí, bude to hrozně bolavé. Prosím o velké varování v úvodu, že při čtení bude nutná velká hromádka kapesníků. Nebo nějaký driák na uklidnění. Snad by pomohlo, kdyby v povídce byl laskavý převozník Cháron a na druhém břehu čekali na Snapea ti, kteří ho milovali a vážili si ho, aby se k nim mohl připojit bez strachu a obav. Aby tam třeba tekla čokoládová řeka a všichni se mohli kdykoliv napít, nebo aby tam rostly kotlíky na stromech a Sev mohl vařit celé dny na čerstvém vzduchu z těch nejlepších surovin, protože okolo by bujelo všemožné rostlinstvo a minerály, jenom by se nemusely pitvat žáby a chrousti, protože proč, když jsou už jednou mrtví, že. Děkuji velice za překlad, jdu teď brečet k nějakému dojáku v telce. Těším se na pokračování a nachystám si krabičku kapesníků.
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 16.05. 2019
Tak doják to bude. Fakt pořádný u posledních dvou až tři kapitol. U těch jsem slzela VŽDY! V originále, při překladu, při následném čtení. Teď se to ohledně citů malinko uklidní. Musí se vyřešit, kde je Tim, Severus musí zjistit, jak to s tím lektvarem je a hlavně musí dojít úlevě srdci. Moc děkuji za komentář, sisi. Těší mě, že se líbí.

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: marci - 15.05. 2019
Myslím, že pro každou duši musí být požehnáním žít v rodině, jako jsou v této povídce Potterovi. A Severusovi to moc přeji. Zatím alespoň na chvíli.... Děkuji za dnešní pohlazení, Lupinko :)
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 15.05. 2019
Přesně tak. Severus konečně zažívá milující rodinu. To já děkuji, marci, bez Tebe by nebylo :-*

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Gift - 15.05. 2019
Ani nevim, jak se mi podarilo propasnout posledni tri kapitoly. Takova skoda a takove zmateni, kdyz jsem se pokousela zacist. :-) Ted jsem ovsem konecne v obraze a plna dojmu! Paaaani! Nejdriv mi vubec nedoslo, ze je Severus uz po smrti a docela jsem se tesila na jeho interakci s Timem. Ted si jen rikam, kam se chudacek Tim podel. Nezbyva nez doufat, ze Severus co nejdriv procitne a necha si pomoc. Lame mi srdce sledovat, jak se Potterovic rodina trapi. Moc a moc dekuji za vsechny posledni kapitoly a uz se nemohu dockat pokracovani!
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 15.05. 2019
Tim se neztratil, neboj. Je na banneru, musí se objevit :-) S tou pomocí, nu, Severusovi pomoženo bude. A pro mě to bylo překvapivé, i když vlastně logické. No, však uvidíš :-) Děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Sally - 15.05. 2019
Neviem, koho mi je viac ľúto, či vydeseneho a frustrovaneho Severusa alebo Potterovcov. Zaujimalo by ma, kedy dôjde Severusovi, že sa jedná o alternatívnu budúcnosť a uvedomením si, že vojnu jednoducho neprežije. Alebo nastane zvrat a vôľa prežiť vo vlastnej realite? Som zvedavá. Vrelá vďaka za preklad :)
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 15.05. 2019
Všichni rozhodně prožívají nelehké chvíle. Ale Potterovi jsou milující rodina, tak snad vše zvládnou. Moc děkuji za komentář, Sally.

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: denice - 15.05. 2019
Chudák Severus, tak nedůvěřivý ke každému, kdo mu prokáže špetku laskavosti. Mám chuť vzít to dítě do náruče - bezpochyby stejně jako Lily, ale myslím, že by to neocenil. Tyto sny si velice užívám, díky.
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 15.05. 2019
Vzít Tima/Severuse do náručí a uňuňat ho, že? Snad Severus trochu poleví a užije si pozornost :-) Díky, denice.

Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: kakostka - 15.05. 2019
Ufff, čteno ze Severusova pohledu, to je nářez... chudák, jako by toho týrání neměl dost ve své realitě, ale věřím, že si to sedne a že si užije rodinného hýčkání dosytosti. Jen mne pořád trochu svírá z toho, jak se to v něm mele a také z verze, že v téhle povídce to Severus nepřežil. Moc děkuju za překlad
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: Lupina - 15.05. 2019
Tak Severus hlavně vůbec neví, co si má myslet. Je to sen, nebo skutečnost? Ale snad z tě situace vytěží co nejvíc. Ten Severusův konec mi taky vadí, ale ta povídka je prostě něco... Moc děkuji za komentář, kakostko.
Re: Kapitola 4. Neskutečné Od: kakostka - 16.05. 2019
Proto vzniklo a vzniká tolik FF, protože kdo by akceptoval konec od JKR. Ono tam je víc prasáren, jako je zabití Freda, grrrrrrr, ani Dobby nemusel odejít. Rowla to probrala dost na kost a třeba taková DOlores, ta to určiě ustála. potfora

Prehľad článkov k tejto téme: