Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4

Severus hladce zabodl jehlu do látky. Magická vyšívací obruč se lehce zachvěla, když protáhl odpočítaný křížkový steh pevně napnutou tkaninou. Trochu ji oddálil, aby se podíval na téměř hotové dílo.

„Mnohem lepší, než to první,“ ohodnotil se.

Hermiona si upravila brýle a naklonila se k němu.

„Souhlasím,“ prohlásila. „Parohy vypadají obzvlášť dobře.“

„Rozdíl dělá čtrnáctka látka,“ přikývl Severus. „Menší vazba dává stehu jemnější vzhled.“

Byl sám se sebou docela spokojený. Jeho první pokus o obrázek vyšívaný křížkovým stehem byl hrabák Walter pro jeho vnuka. Vyšíval ho na tkanině jedenáctce, protože koordinace jeho očí a rukou mu menší stehy neumožňovala. Jeho trpělivost a vytrvalost se vyplatily. Hotový Walter nyní visel u Tylera na zdi.

Vnuk byl trochu zmatený, proč se jeho oblíbená postavička z kreslených knížek nehýbe a nepovídá si s ním, ale jak se zdálo, pochopil, že ji pro něj vyrobil jeho děda.

„Až dodělám toto,“ usmála se Hermiona, „pokusím se o čtrnáctku. Mé prsty už jsou natolik obratné, že jsem připravená opustit jedenáctku.“

„Vaše žlutá růže má zajímavé stínování,“ poznamenal Severus s překvapivým taktem.

„Zajímavé je to pravé slovo,“ povzdechla si. „Vypadá, jako by měla zvadlé okraje. Růžová by byla hezčí.“

Součástí jejich léčby se stala tělesná a pracovní terapie, která jim nyní zabírala čtyři hodiny denně.

Spolu s procházkami pod dohledem a chůzí po schodech nahoru i dolů dostali v místnosti sloužící terapeutickým aktivitám látku na křížkové vyšívání, aby si trénovali obratnost prstů.

„Aspoň děláte něco, co se podobá umění,“ poznamenal Ollivander svým sípavým hlasem. Zvedl čtverec z umělé hmoty, prošívaný jednoduchými modrými stehy.

„Vyrobil jsem dvě krabice na kapesníky a držátko na tužku.“

„Děláte pokrok, i když pomalý,“ podotkla Hermiona. „Léčitel Malfoy nás varoval, že naše pokroky pravděpodobně nebudou pokračovat stejným tempem.“

„Jsem hluboce vděčný za to, že se dokážu zpříma posadit,“ prohlásil Ollivander a předvedl, že může sedět bez toho, aby se hrbil. „Jen si musím připomínat, že než promluvím, je třeba se nadechnout, aby mě bylo slyšet.“

Severus pokračoval ve vyšívání parohu Rudolfa, soba s červeným nosem, a pohledem klouzal po místnosti do prostoru, kde se prováděla fyzikální terapie. Dělo se tam nepředstavitelné a bylo těžké se nedívat.

Lucius Malfoy měl na sobě tmavomodré tepláky a tričko s dlouhým rukávem.

Lékouzelník stál za ním a přidržoval ho za jistící pás kolem pasu, který Luciuse chránil před pádem. Hlava rodiny Malfoyů se učila pohybovat s pomocí chodítka. Po deseti minutách chůze se k nim připojil v pracovně terapeutickém prostoru a čtvrt hodiny zastrkával kolíčky do otvorů v desce. Pak ho čekalo dalších deset minut chůze.

Po hodině a půl procvičování svalstva, které roky nedokázal ovládat, bude mít půl hodiny terapie řeči. Své sezení zakončí tím, že si lžící vybavenou speciální rukojetí sní misku pudinku. Pak uchopí svůj vlastní hrníček s víčkem a malým otvorem si vypije čaj. Bílé tričko je pravděpodobně zakouzlené tak, aby na něm cákance tekutiny nebyly vidět.

Tohle bylo mnohem víc, než co Lucius dokázal před započetím léčby. Možná si jednoho dne zvládne utřít zadek, místo toho, aby to dělal domácí skřítek.

Postcruciatový syndrom jeho pýchu ničeho neušetřil. Jeden z nejlepších duelantů, jaké kdy kouzelnický svět poznal, se znovu učil dovednostem, které zvládal dřív, než mu byly tři roky.

Severus už dávno zjistil, že hrdost je malá cena za to, že znovu získá svou nezávislost. Když nic jiného, všichni tři se vzájemně povzbuzovali a podporovali. Všechna ta léta, kdy ho držela na nohou jen jeho pýcha a Životabudič, se rozplynula v tom, co vnímal jako dávnou minulost. Grangerová, Ollivander a on se stali společníky na cestě k uzdravení. Toto společenství, jak si uvědomoval, bylo založeno na sdílených zkušenostech a spoustě bolesti.

Jeho vlastní magie byla neporušená. Totéž platilo pro Hermionu. Ollivanderova se vracela, ale nebylo možné odhadnout, jestli bude někdy taková jako předtím. S mírou poškození, jaké utrpěl Luciusův nervový systém, bylo nepravděpodobné, že by se jeho magie vrátila.  Lucius to Severusovi minulý týden přiznal sotva slyšitelným hlasem.

Severus v tichém smutku potřásl hlavou.

Ollivander k sobě pečlivě spojoval dva plastové čtverce. Ještě hodina práce a bude mít další držátko na tužky. Ruce, které dělaly tu nejjemnější práci při výrobě nejkvalitnějších hůlek v Evropě, pomocí jehly s tupou špičkou protahovaly přízi otvory v kouscích plastu.

„V posledních dnech jsem zaznamenal nárůst své výdrže,“ řekl Ollivander poněkud silnějším hlasem než obvykle. „Když se z našich sezení vrátím domů, nejsem už vyčerpaný jako předtím. Jestli to tak půjde dál, možná bychom mohli příští týden některé odpoledne zajít do mého obchodu, až tady skončíme.Teď obchod provozuje můj vnuk Oliver,“ pokračoval, „pořád mu příležitostně radím a doufám, že vy dva se chystáte přehodnotit své názory na vhodnost nové hůlky.“

Severus odložil vyšívání na stůl a pohlédl do jeho vybledlých modrých očí.

„Ebenová s blánou z dračího srdce mi sloužila od jedenácti let,“ začal.

„Samozřejmě,“ přerušil ho Ollivander. „Je zděděná a původně patřila vašemu pradědečkovi z matčiny strany. Nemyslíte, že je na čase, abyste měl svou opravdu vlastní?“