Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore přeložila Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
Ollivander jim nakonec poslal zprávu až dva dny poté, co mu předali příslušné materiály. Pečlivě zakódovaný dopis doručený Johnovi a Wolfovi vyvolal několik pozvednutých obočí.
Vážený zákazníku!
Prosím přijďte do mého obchodu zítra v pět hodin odpoledne. Prosím přiveďte vašeho opatrovníka a učitele.
O.
Následující den ve stanoveném čase dorazila trojice k obchodu s hůlkami. Jakmile se ocitli uvnitř, vylekal je starý muž, který se před nimi náhle objevil. Otočil ceduli na dveřích na „Zavřeno" a poté je uvedl do zadní rozlehlé a dobře chráněné místnosti.
„Tady testuji některé z ezoteričtěji zaměřených hůlek. Mohou být poněkud temperamentní," vysvětlil Ollivander a vybídl je, ať se posadí na židle vedle jeho pracovního stolu. „Tak tedy, obávám se, že máme – nebo přesněji lord Harry má – problém."
Muži si vyměnili ostražité pohledy. Ben ochranitelsky položil Johnovi ruku na rameno. Chlapec sedící na židli mezi nimi se zavrtěl.
„Standardně," pokračoval Ollivander, který se také posadil, „z mnoha přísad, které naše rodina za léta nashromáždila, vyrobím hůlku a ta si pak vybere kouzelníka nebo čarodějku. Ale v tomto případě, protože jde o dítě, kterého se dotkla Bohyně, musí být mladý lord Potter výjimkou z pravidla. Před mnoha lety ke mně ve snu přišla sama Morrigan a sdělila mi, že budu vytvářet velmi zvláštní artefakt pro velmi zvláštního mladého mága. Poznám ho podle věcí, které mi přinese – větvičky trnky a havraního pera. Její pokyny byly naprosto jasné..."
„Počkat... počkat..." ozval se Wolf a prudce se postavil. „Co myslíte tím ΄mladý mág΄? Od dob Merlina žádný mág neexistoval."
„Jsem informován, že Japonsko má minimálně jednoho a další jeden či dva jsou za mořem ve Státech," prohlásil Ollivander tiše. „Tento mladý muž bude po několika staletích prvním mágem v evropské nebo britské kouzelnické společnosti." Poté výrobce přešel ke druhému pracovnímu stolu a zvedl z něj dlouhou černou hůl. Byla vyhlazená, takže se leskla jako obsidián, a na jejím horním konci mezi propletenými větvičkami majestátně spočíval krvavě rudý granát. Bližší pohled na rukojeť odhalil spletitou kresbu run, která ji spirálovitě obtáčela.
John úžasem zalapal po dechu: „To je nádhera! Ale je moc velká!" A taky ano, hůl měla na délku nejméně šest stop (sto osmdesát centimetrů).
Ollivander se usmál a pyšně mu hůl podal. „Na to je snadné řešení, lorde Pottere. Zavřete oči, dítě, a představte si, že vám hůl sahá do výše ramen. Musíte si ten obraz vytvořit v hlavě."
John sáhl po holi a představil si to, co mu starý výrobce hůlek doporučil. Nakrátko ucítil, jak ho zabrněla ruka, ale pak už nic. Když zaslechl, jak Wolf a strýček Ben zalapali po dechu, otevřel oči a zjistil, že hůl má velikost akorát pro něj. „Jů! Paráda!"
„A teď," pokračoval Ollivander s uchechtnutím, „bude to devadesát galeonů za granát a rytí run. A po příští dva týdny očekávám vás a vašeho instruktora u mě v obchodě každý den v pět odpoledne."
„Proč to?" zeptal se Ben s podezřívavým pohledem a s trochu přehnanou starostlivostí o svého chráněnce.
Ollivander se usmál a na oba muže se zadíval. „Potřebuje trénovat, jak má hůl používat. A jeho učitel to potřebuje sledovat, aby mu mohl pomáhat s praktickým cvičením. Jsem už příliš starý, abych osobně cvičil s mladým mágem."
„Ale já nemám hůl," protestoval Wolf.
„Teď už ano," zajiskřilo Ollivanderovi v očích a předložil muži dubovou hůl s krystalem dračího oka na vrcholu. „Není tak mocná jako ta trnková, ale pro trénink poslouží dostatečně. Nemáte potenciál mága, ale zvládnete to, protože jste cvičený bojovník, kterého to dítě potřebuje. Bohyně dobře věděla, co dělá, když vás dva svedla dohromady."
„A kolik bude stát tahle?"
„Ta už je zahrnuta v ceně hole lorda Pottera."
***
Takže v následujících čtrnácti dnech se každé odpoledne za pět minut pět Wolf a John přemisťovali na určený bod za Ollivanderovým obchodem, aby společně trénovali.
John se cítil jako ryba ve vodě. Což značí, že ho náramně bavilo moct používat svou hůl k tomu, aby pálil jedno senzační kouzlo za druhým.
Wolf se také učil používat svou hůl coby dlouhou tyč, jako to dělával Robin z Locksley a jeho muži v časech Robina Hooda. Tím, že šlo o magickou hůl, bylo všechno ještě efektivnější.
Brzy zjistil, že hůl se náramně liší od hůlky, protože nepotřeboval říkat kouzla nahlas. Jediné, co musel udělat, bylo si je pomyslet a voila! Teď chápal, proč se ministr na hole v rukou čarodějů tak mračil.
Objevil, že jeho hůl dokáže udeřit tvrději než obyčejná tyč a že když se soustředí, může zasadit jednu ránu, kterou zasáhne dvakrát – silou i magicky! Doprovodným bonusem byla skutečnost, že cítil, jak jeho vlastní magie s každým tréninkem sílí.
„Magie je jako sval," vysvětlil jim jednoho večera Ollivander. „Čím víc ji posilujete, tím víc její jádro roste, stejně jako u svalu. Od doby, kdy byly hůlky zařazeny mezi učební pomůcky, aby pomáhaly mladým lidem soustředit jejich magii, se na ně kouzelníci začali příliš spoléhat. Vybrali si to snadné před tím, co bylo pro jejich magii lepší, a odmítli se jich vzdát. Začali být na svých hůlkách příliš závislí. Magická hůl měla být dalším krokem poté, co se naučili pracovat s hůlkou. Když si ti, kteří byli u moci, uvědomili, že mohou omezit potenciál průměrného kouzelníka, pokud udělají z hůlky nutnost, kostky byly vrženy. Poslední magická hůl byla vyrobena na konci čtrnáctého století, a poté se umění jejich výroby a používání vytratilo," povzdechl si Ollivander. „A teď zpátky do práce, ano?"
Na konci druhého týdne měl John dobrou představu o tom, jak má hůl používat. Mohl ji změnit do jakékoliv velikosti, kterou si přál, a velmi dobře ji ovládal v kterékoliv zvolené formě. On a Wolf si byli jistí, že jeden či dva duchové jim budou schopni poskytnout další instrukce pro trénování.
„Než odejdete, rád bych dal toto lordu Potterovi," řekl Ollivander, který držel v ruce cosi zabalené v kusu látky. „Je to můj dar Vyvolenému, kterého se dotkla Bohyně."
John muži poděkoval, a když vybalil pouzdro na hůlku, vyslal k němu tázavý pohled.
„Toto pouzdro je vyrobeno z dračí kůže a ochrání vaši hůl před poškozením, když bude zmenšena na velikost hůlky. Zabrání tomu, aby si ji kdokoliv mohl z tohoto pouzdra přivolat. Vaše hůl se do něj pohodlně vejde," vysvětlil, „a jak porostete, poroste i pouzdro a hůl. Oboje je tak očarováno. Očekávám, že se tu čas od času zastavíte ohledně dalšího procvičování a ukážete mi, co jste se doposud naučil."
„Ehm, pane Ollivandere..." zamračil se Wolf.
„Nemějte obavy, pane Wolframe. Nikdo se nikdy nedozví, že jste mě navštívili, a až nastane čas, aby pan Potter vyšel na světlo, budu stejně vyděšený, jako když se neukáže."
„Děkuji vám, pane," uzavřel John s úsměvem rozhovor a spolu s Wolfem odešel.
***
John se krčil mezi listy starého dubu, dobře zamaskovaný před těmi, kteří ho hledali. Jakmile dostatečně ovládl svou hůl – tedy s ohledem na věk deseti let – Wolf postoupil ve výcviku o krok dál.
Závěr tohoto týdne trávil John se zvláštní operační jednotkou, která se účastnila tajného cvičení v uzavřené oblasti. Domácí vyučování mělo přestávku, protože Hermiona jela na týden navštívit své prarodiče, což poskytlo Wolfovi příležitost vzít Johna na toto cvičení.
Při zadaném úkolu měl John dovoleno použít cokoliv a všemi prostředky zabránit, aby byl ΄označen΄. Členové této elitní jednotky byli směsicí mudlorozených a motáků, takže někteří měli k dispozici magii.
Johnovým cílem bylo dostat se z bodu A do bodu B, aniž by byl chycen, označen nebo nějak zdržen. Mohl použít jakoukoli taktiku a/nebo magii.
V tuto chvíli se nacházel asi v polovině cesty. Wolf sledoval akci z nedaleké pozorovatelny, ale nijak do ní nezasahoval. John musel projít úkolem zcela samostatně.
Kroky! Blížily se. Ve větvích nahoře zakrákal havran a přiměl tak onu osobu dole vyskočit a vystřelit do listů nad hlavou kouzlo. John se přikrčil za velkou větev, u které seděl. Momentálně byl Rváček. Věděli o jeho zvěromágské podobě, ale on zase na rozdíl od obyčejných havranů dobře věděl, kdy má být zticha. Takže vyčkával.
Neexistoval žádný časový limit, za což byl John rád. Podíval se ke slunci. Měl ještě nejméně další dvě hodiny, než zapadne. Potřeboval se znovu pohnout.
Osoba dole se konečně přesunula. John opustil úkryt, ale až poté, co se ujistil, že ho nikdo v okolí nemůže vidět. Myslel přitom na několik mužů, kteří byli také zvěromágové, takže musel být o to opatrnější.
Cíl se už objevil v dohledu, ale on nesměl být příliš samolibý. Ještě stále mohl prohrát! Blízko pod sebou uviděl cosi černého. Sakra! Někdo měl zvěromágskou podobu kočky! Kočky a havrani byli odvěcí nepřátelé!
John se přeměnil zpět na chlapce a sáhl po kameni.
Seslal na něj rychlé kouzlo a hodil ho po kočce. Zabralo to. Mimořádně silná šanta kočičí spolu s uspávacím kouzlem na lovce vždycky zabere! Ale John se pořád potřeboval dostat k cíli. V sázce toho bylo opravdu hodně. Vykoukl z úkrytu, rychle se rozhlédl a utíkal... jako kdyby mu byl v patách sám ďábel!
Když se Johnova ruka dotkla praporku, ohňostroj pohasl. Vyhrál! Zubil se a jásal s rukama nad hlavou. Ano! Pojedeme do Eurodisneylandu!
„Výtečně, Johne!" pochválil ho Wolf, když se smíchem desetiletého nadšence odchytil. „Ráno si to rozebereme." John potlačil zívnutí a přikývl. Muži se zachechtali.
***
Jakmile John usnul v bezpečí stanového tábora, Wolf a velící plukovník prodiskutovali s ostatními muži výsledky.
„Udělal to dobře," prohlásil plukovník. „Mohl a měl být označen při třech různých příležitostech."
Wolf souhlasil: „Po dosavadních třech neúspěšných pokusech to není špatné. Opravdu chce jet do Eurodisneylandu. A navíc to nemůžeme připravit příliš složité, je mu přece teprve deset."
„Především a na prvním místě je to dítě," přikývl plukovník, „ale drží krok s nováčky, kterým je dvakrát tolik. Dokud budeme tato cvičení dělat zábavnou formou, hodně se toho naučí. Dobrá práce, chlapi. A někdo chrstněte na Hložka*) neutralizační lektvar, než se znovu ztrapní," potlačil plukovník odfrknutí. „Rád bych věděl, co ten chlapec udělal." Na to se plukovník rozchechtal a opustil místnost burácející smíchem.
***
*) Zasažený voják se v originálu jmenuje Hawthorn, ale s betou jsme nedokázaly odolat. Pardon :-D