Autor: paganaidd Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/5/
Rating: 13+
Kapitola 5. Otřes mozku
„Opravdu nemyslím, že je zranění hlavy vážné,“ řekl Ernie Macmillan Ginny a Harrymu, kteří napjatě stáli před Timovou ložnicí. Normálně by Ernieho navštívili v jeho ordinaci u svatého Munga, ale Harry se neštítil požádat o službičku, aby pro své zraněné děti získal lepší zacházení. Ernie měl na sobě zelený léčitelský hábit, protože sem přišel okamžitě po posledním pacientovi tohoto dopoledne.
Ernie se specializoval na léčitelství mozku a nervů. Timem se zabýval už čtyři roky od prvního léčení následků kletby Cruciatus poté, co chlapec přišel k Potterovým. Na jeho případě a dalších podobných si postavil reputaci. Také dosti úspěšně léčil lidi, kteří přišli o paměť nehodou, zraněním nebo špatně provedeným kouzlem Obliviate.
„Poškození je dost rozsáhlé, ale pouze fyzické,“ pokračoval Ernie. „Pročetl jsem Poppyinu zprávu a nemyslím, že by ho ovlivnil ten lektvar.“ Pak zaváhal.
Nikdy nebylo dobrým znamením, když léčitel takto zaváhal. Harrymu se stáhl žaludek a Ginny jej chytla za ruku. Harry ji silně stiskl.
„Takže vzhledem k tomu, že se potýkáme s prostým mechanickým traumatem a ne kouzelným zraněním,“ navázal Ernie pomalu, „pár dní běžných lektvarů jej dá dohromady.“
„Ale…?“ pobídl jej Harry a přál si, aby se Ernie dostal k tomu podstatnému. Doufal, že nezněl tak podrážděně, jako se cítil.
„Asi o nic nejde.“ Ernieho obočí se spojilo soustředěním. „Jen že… šokovalo mě, jak aktivní je Timova magie. Takovou úroveň bych čekal u vyzrálého a magicky silného kouzelníka.“ Pohlédl zpět na dveře do chlapcova pokoje. „Proto jsem kontroloval, zda u něj není kouzelné zranění, ale nic jsem nenašel. Obávám se, že mi možná něco uniká.“
Ginny přikývla. „Ano, ale Tim byl vždy zvláštní případ, ne?“ pohledem hledala u Harryho podporu.
„Jo, jeho magie příležitostně reaguje dost působivě přehnaně,“ připustil Harry. „Poprvé, když jsem ho uviděl, změnil muže ve švába. Pochybuju, že by to zvládl větší počet sedmiletých kouzelníků.“
Ernie se zamyslel, a pak se mu ulevilo, jako by vyřešil hádanku. „Hm. Předpokládám… ano… Čistě fyzické zranění by mohlo předčasně probudit latentní magii jako naučenou odpověď dřívějšího magického zranění.“ Ernie se na Harryho hořce podíval. „Co si pamatuju, tak to fungovalo u tebe.“
Harry jen pokrčil rameny. Zajímal ho syn a ne moc, jakou on, Harry, údajně měl v dětství. „Takže nemyslíš, že je ta ztráta paměti trvalá?“ vrátil hovor k tématu.
Léčitel zavrtěl hlavou. „Ne. Nevypadá to hůř než špatné zranění z famfrpálu. Příští týden až deset dnů čekejte dezorientaci, protože si napraskl lebku o podlahu. Poppy říkala, že měl otok mozku, než mu aplikovala první lektvar, takže to muselo být zlé. Kdyby byl mudla, je mrtvý.“ Ernie rozpačitě zašoupal nohama. „Abych byl upřímný, měli bychom být vděční, že je Timova magie na takové úrovni, která není u mladého kouzelníka obvyklá. Jinak by byl stále v kómatu.“
Ginny přikývla. Jak řekla Timovovi, opravdu si za ty roky nasbírala pěknou řádku zranění z famfrpálu. „Takže, co bychom měli dělat?“ zeptala se.
„Jen to, co obvykle,“ odpověděl Ernie. Vytáhl z kapsy pergamen a napsal nějaké pokyny. „Předepíšu mu lektvar na léčení nervů dvakrát denně. Nechte mu hůlku. Máš pravdu, že pomáhá jeho magii se soustředit. Pokud se bude cítit, zítra může vstát. Pokud by se zhoršil, zavolejte krbem nebo pošlete Patrona.“ Podal pergamen Ginny. „Pár dní ho nenechávejte o samotě. Ať ho přes noc hlídá domácí skřítek.“
Ginny a Harry na sebe pohlédli s náznakem úšklebku. Jakkoliv skvělý byl Krátura k dětem, nikdy jej nenechali sedět u nemocného potomka, protože na rozdíl od většiny čistokrevných byli rozhodně aktivními rodiči.
Harry se nadechl a položil otázku, která ho mořila od té chvíle, kdy jej Tim oslovil ‚pane Pottere‘ a podíval se na něj uzavřeným, vylekaným výrazem. „Nemyslíš, že… že ho to vrátí zpět?“ polkl. „Neoživí to poškození z Cruciatu?“
Nikdo nikdy neutrpěl tak velké a zdokumentované poškození po kletbě Cruciatus a nevyšel z něho v celku jako Tim. Mnozí tušili, že v posledním roce války byli další, kteří byli Cruciatu vystaveni stejně často, ale je tajně vyléčil Snapeův lektvar. Tim byl kromě Alice Longbottomové jediný testovaný subjekt.
„Otřes mozku nezvrátí účinek toho lektvaru, Harry,“ prohlásila Ginny pevně. Měla v něj vždy větší víru než Harry. Ten jen nerad přemýšlel, proč tomu tak je. „Nikdy jsem neměla žádné potíže.“
Ernie přikývl. „Přesně. Jak už jsem řekl, můžu potvrdit, že jde o naprosto jasně fyzické zranění. Zítra sem přijdu a zkontroluju ho. Běžný hojivý lektvar by měl odvést svoji práci. Nemyslím, že bychom potřebovali něco speciálního,“ klidnil je. „Jen nebuďte překvapení, pokud… no, bude poněkud zvláštní, než se mu vrátí paměť.“
„Co tím myslíš?“ zajímala se Ginny. Vklouzla rukou kolem Harryho pasu a on ji objal kolem ramen. Měli hodně zkušeností s Timovými zvláštními stavy. Nic, co by znovu nezvládli.
„To je částí důvodu, proč nechci, abyste ho nechali o samotě.“ Ernie si překřížil ruce a opřel se o zeď. „Zranění hlavy mají velmi proměnlivé následky. Může se zdát, že si pamatuje lidi, ale bude zmatený ve vztahu k nim.“
„Takový byl ve škole,“ potvrdil Harry. „Téměř všechny poznával, ale nebyl si jistý, jak se chovat. U mě se vrátil k oslovení ‚pane Pottere‘.“
„Bohužel, traumatizující vzpomínky jsou nejsilnější. Mohl by si tě pamatovat jen jako ‚pana Pottera‘. Pravděpodobně bude mít noční můry nebo i flashbacky, než se mu paměť vrátí úplně. Mohl by taky být velmi náladový, popudlivý, možná plačtivý. Vše je po takovémto zranění naprosto normální. Bude bezpečné na něj použít nitrozpyt, pokud by ho to mohlo zastavit před upadnutím do takového stavu. Nerad aplikuji uklidňující lektvary po zranění hlavy, abych byl upřímný. Vyvolávají netečnost.“
Harry a Ginny v souzvuku přikyvovali.
„Moc se neznepokojujte, pokud bude zítra dezorientovaný. Může pokládat divné otázky, dokonce si nemusí pamatovat, jak se dělají konkrétní složitější úkony. Zodpovězte mu všechny otázky, ať už budou jakkoliv nezvyklé. Víc než pravděpodobně to pošťouchne jeho vlastní vzpomínky. Kdyby se ale zdálo, že se zhoršuje, hned mě zkontaktujte, ano?“
„Jasně,“ odpověděl Harry. „Budu u něj sedět první, ano?“ obrátil se k Ginny.
„Dobře,“ Ernie se odtáhl od zdi. „Nechám vás tu. Dejte mi vědět, kdybyste mě potřebovali.“
Ginny se podívala na seznam lektvarů. „Pošlu pro ně Kráturu.“ Naposledy stiskla Harryho kolem pasu, pak jej pustila, aby šla vyprovodit Ernieho. „Harry? Mám ti sem poslat Kráturu s obědem?“ zeptala se.
„Jo, třeba,“ přikývl Harry. Usmál se na Ernieho a otočil se k Timovu pokoji.
„Přijdu tě vystřídat, až se objeví máma,“ prohodila Ginny přes rameno. „Před chvilkou mi poslala sovu, že tu zůstane na noc.“
Harry se usmál. Na Molly se dalo vždy spolehnout.
Dveře do ložnice byly stále pootevřené, jak je Harry při odchodu nechal. Tim seděl na posteli a předstíral, že si čte.
Harrymu bylo jasné, že poslouchal rozhovor dospělých. Koneckonců, to by udělal i on sám. Neseslal tlumící kouzlo, protože Tim by pak podezříval, že mu dospělí nechtějí prozradit, že umírá.
Opět, Harry by předpokládal to samé.
Tim vzhlédl, jako by skutečně byl ponořený do knihy. To děcko se stávalo zatraceně dobrým hercem. Pravděpodobně bere hodiny u Ala.
„Co říkal léčitel?“ záměrně nedbalým tónem Tim zakrýval skutečný strach. Jeho oči nabraly onen příliš starý pohled, který Harry dobře znal. Pohled staré duše, jedenáctiletého změněného ve čtyřicátníka unaveného životem. Pohled člověka čekajícího na to nejhorší.
Harry se posadil do houpacího křesla vedle postele a podíval se Timovi do očí, než začal. „No tak, Time,“ ironicky se pousmál, „nesnaž se mi namluvit, že jsi neposlouchal.“
Chlapcovy rty se zúžily a jako by se na něco připravoval, jako by čekal, že ho za špehování Harry potrestá. „Něco… jsem zaslechl,“ odpověděl obezřetně.
„Takže, léčitel Ernie si myslí, že máš jen otřes mozku. Tvoje magie to za pár dnů spraví,“ ujistil ho Harry. „Do té doby nechce, abys zůstal o samotě, kdyby tě přepadla závrať nebo se ti zase udělalo špatně.“
Tim na Harryho mlčky hleděl.
„Nechceš si zahrát šachy?“ nadhodil Harry.
Tim zavrtěl hlavou, ale oči z Harryho nespustil.
„Dobře,“ Harry vytáhl hůlku a přivolal si jeden z pergamenů, který četl ve své studovně. Tim občas potřeboval čas pro sebe, aby si srovnal myšlenky. Harry si myslel, že se chlapci vrátí pohoda, pokud si Harry bude všímat svého.
Tim se ani nepohnul. Ani z Harryho nespustil zrak. Intenzita jeho pohledu znervózňovala.
Konečně přišel Krátura s podnosem. „Paní Ginny říká, že pán Harry a pán Tim by měli jíst,“ zaskřehotal stařičký skřítek. Tim se překvapivě na Kráturu ani neusmál, ačkoliv zamumlal poděkování, když obdržel misku polévky.
Krátura pozvedl hlavu a pak zašeptal cosi chlapci do ucha.
Tim se udiveně odtáhl a Krátura mu věnoval konspirační úsměv. „Nedělejte si starosti, malý pane,“ poklepal chlapce po ruce. „Všecko se spraví, uvidíte,“ a s puknutím zmizel.
Harry se pro sebe zazubil. Před lety by nikdy nevěřil, jak dobrý pečovatel dětí Krátura bude. Z jakéhosi důvodu vždy věděl, co jim říct, když byly smutné nebo ustarané.
Tim vrátil pozornost k jídlu a Harry se pustil do svého, zatímco pročítal svoje hlášení.
„Hm… tati?“ pronesl Tim po chvíli. To slovo použil, jako by chtěl Harrymu zvednout náladu.
Což pravděpodobně chtěl. Tim nerad rozrušoval lidi.
„Ano?“
Tim odložil misku na noční stolek. Držel hůlku mezi dlaněmi a studoval ji. „Proč mám tuto hůlku?“
„Nepamatuješ se?“ zeptal se Harry.
Tim zavrtěl hlavou.
Harry se usmál. „No, jak řekl ten portrét, patřívala Severusi Snapeovi. Byl ředitelem Bradavic, nejlepším lektvarovým mistrem dvacátého století, hrdina druhé války s Voldemortem, ředitel Zmijozelu a dobrý kamarád mé mámy.“
Tim se vrátil k zírání na Harryho a jen čekal.
„Vzpomínáš, jak moc nemocný jsi byl, když jsi k nám přišel?“ zeptal se Harry tiše.
„Možná?“ chlapec ale nezněl jistě.
„Procházel jsem deníky profesora Snapea, abych našel něco, co by ti pomohlo. A u toho jsem měl jeho hůlku. Ona tě přivolala. Pamatuješ si to?“
Teď Tim jen zavrtěl hlavou.
„Takže, v té době jsme se báli, že nikdy nebudeš schopný kontrolovat svoji magii, ale podle tety Lenky ta hůlka dokázala, že budeš. Tato hůlka je jedna z nejlepších, víš,“ vysvětloval Harry. „A profesorka McGonagallová mi jednou řekla, že jediný kouzelník, který byl skvělejší než Severus Snape, byl samotný Brumbál.“
Timovi spadla brada a oči se rozšířily. Opět vypadal, že nemá problémy vzpomenout si na historky, které četl. Bylo těžké uvěřit, že dva kouzelníci v jednom století mohli mít takovou sílu jako Snape a Brumbál. A pro malého chlapce bylo těžké si uvědomit, že zdědil hůlku jednoho z těchto kouzelníků – Harry doufal, že to chlapce nepředráždí.
Natáhl se a sundal ze zdi obrázek dumajícího Severuse Snapea z čokoládové žabky, který visel vedle Salazara Zmijozela (Tim si je srovnal podle abecedního pořadí jmen). „Vidíš, máš jeho kartičku.“
Tim si ji vzal a chvíli četl informace a přehled na zadní straně.
„Tady se píše, že má životopis,“ najednou pronesl Tim naléhavě. „Máme ho?“
Harry přikývl. Švihem hůlky přivolal knihu ze studovny. „Měníš se na tetu Hermionu, víš,“ poškádlil ho. Cítil radost, že chlapec zní víc jako dřív. Zvídavostí naživu, rozbíhající nový projekt. Do konce svátků bude Tim vědět vše, co je známo o Severusi Snapeovi.