Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5.

Severus si přilil do čaje mléko, dodávající mu slabě karamelovou barvu. V čajovně, nacházející se v hale pod postcruciatovou klinikou u svatého Munga, byli sami. Archibald Ollivander ještě nedorazil.

„Před touto jsem zkoušela čtyři různé hůlky,“ řekla Hermiona a položila na stůl svou deset a tři čtvrti palce dlouhou hůlku ze dřeva vinné révy. „Všechny měly jádro z blány z dračího srdce. Zkusila jsem lísku, dub, javor a třešeň, než jsem se cítila dobře s révovou v ruce.“

„Na novou hůlku nebyly peníze,“ zamumlal Severus téměř neslyšně. „Měl jsem knihy po matce, hábity z druhé ruky a pradědečkovu hůlku.“

Léta otupila některé ostny chudoby, ale ne všechny. Tyto věci by před čtyřiceti roky nikdy nepřipustil. Byl stěží ochoten přiznat je nyní. Kéž by Ollivander neotevřel tu plechovku červů, která se odmítala nechat znovu zavřít...

„To je další důvod, proč přijmout Archieho nabídku,“ řekla. „Měl byste mít svou vlastní. U Junonina granátového jablka, jste jedním z nejmocnějších kouzelníků světa, a to jste používal hůlku, která vám nemusí perfektně vyhovovat. Pomyslete na to, čeho byste mohl dosáhnout s tou správnou.“

„I bez ní jsem toho zvládl dost,“ zabručel sám pro sebe a myslel na roky, po které musel hrát roli loajálního Smrtijeda.

Hermiona vstala ze svého pohodlného křesla a odložila hůl, kterou používala, jen když byla unavená. Stoupla si vedle jeho křesla a jemně mu položila ruku na rameno. Taková důvěrnost by v jiném období jejich života byla nepředstavitelná.

„Nic neriskujete, když vyzkoušíte jinou hůlku,“ promluvila uklidňujícím tónem. „Nejhorší, co se může stát, je Archieho přiznání, že se spletl. Koneckonců, když chtěl, abychom zvážili nové hůlky, začínal se léčit. Ve svém špatném zdravotním stavu se mohl snadno zmýlit.“

Cítil se dobře s její rukou na rameni.

Odpověděl jí jediným přikývnutím. Jak to, že ho dokázala přesvědčit ve věcech, na které se nikdo jiný neodvážil ani se zeptat?

Severus zkoumal eben, který byl po mnoho let jeho stálým společníkem. Dovolil by stav jeho duše po všech těch špatných rozhodnutích a ošklivých zkušenostech jeho života tak významnou změnu?

Temný eben a jediná žíně z testrálí hřívy mu připadaly zlověstné už jako dítěti. Jako by byl jeho osud vepsán do vláken dřeva a žíně stvoření smrti.

Ollivander používal k pohybu po místnosti Hermionino staré chodítko. Domácí skřítek mu byl v patách, připravený jej magicky zachytit, kdyby mu došly síly. Na dopravu k Mungovi Ollivander stále potřeboval invalidní vozík, ale jakmile dorazil na postcruciatovou kliniku, bylo používání chodítka věcí jeho hrdosti.

Bylo to pochopitelné, vzhledem k tomu, že téměř tři roky nebyl schopný chůze.

Delby prozkoumal místnost, vybral jedno z  křesel s pevným polstrováním a přivolal ho ostře zašpičatělým prstem. Ollivander se před něj posunul, opatrně se pustil chodítka, paže vztáhl dozadu, aby se chytil područek křesla a spustil se do něj.

„Aaach,“ zabručel, když se uveleboval.

Hermiona se široce usmála, nalila mu šálek čaje z bezedné konvice a přidala dva cukry, jak to měl rád.

„Už jste Severuse přemluvila, Hermiono?“ zeptal se Archibald hlasem chvějícím se věkem.

„Archie,“ pronesla důrazně, „nemyslím si, že by Severus od konce války komukoli dovolil, aby ho k něčemu přemlouval.“

„Hmf,“ poznamenal jmenovaný a zvedl obočí.

Ollivander se usmál. Kdyby ho Severus tak dobře neznal, mohl by si myslet, že je ten úsměv laskavý.

Tu chvíli si léčitel Malfoy vybral, aby naznačil Hermioně, že je čas na její týdenní prohlídku. Uvědomila si, že je to správná chvíle, aby Severus zůstal s Ollivanderem o samotě, a tak bez protestu odešla.

„Je na čase, abyste měl svou vlastní hůlku,“ prohlásil Archie, jakmile byli z doslechu. „Pracoval jste s hůlkou, která pro vás není ideální. Poznáte to, jakmile vezmete do ruky tu pravou.“

„Používal jsem ji téměř sedmdesát let,“ prohlásil Severus kategoricky.

„Vzpomínám si, jak jsem ji prodal vašemu pradědečkovi, když jsem byl ještě učedník,“ odpověděl Archie slabým hlasem. „Tehdy hůlky vyráběla moje prababička. Udělala tehdy celou řadu hůlek s jádrem z testrálí hřívy. Říkala, že budou pro některé děti z nejkonzervativnějších rodin Británie i kontinentu. Bylo jich celkem dvacet dva. Prodali jsme všechny a už nikdy jsme je znovu nevyráběli.“

Severus zvedl hlavu a zvědavě se na něj podíval.

„Potřebovaly je děti, které viděly smrt ještě předtím, než se dotkly hůlky,“ řekl Ollivander, předklonil se a upřeně na Severuse pohlédl. „Prošla vlna španělské chřipky a kouzelnický svět byl zasažen stejně jako mudlovský. Ty hůlky dostaly děti, které přežily, ale ztratily přinejmenším jednoho z rodičů. Potřebovaly je, aby jim pomohly vyrovnat se s tíživými pocity ohledně smrti.“

Ollivander se opřel a poklepával prsty o stůl.

„Kdybych měl nějakou hůlku s jádrem z testrálí hřívy v době, kdy ke mně přišel Tom Raddle, byl bych mu ji dal vyzkoušet.“

Severusovo obočí vylétlo až k jeho vlasům. Shlédl na svou hůlku a ve tváři se mu objevil letmý výraz odporu.

„Jak si vzpomínám, každé z těch dětí potřebovalo v dospělosti jinou hůlku,“ prohlásil Ollivander autoritativně. „Teď jste na řadě vy.“