Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Severusovy sny

Kapitola 6. Probuzený

Severusovy sny
Vložené: Lupina - 29.05. 2019 Téma: Severusovy sny
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/6/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 6. Probuzený

Bolest Severusovy hlavy byla doslova oslepující. Vidění mu zakrývaly zářící geometrické obrazce světla pulsujícího s tepem srdce. Jakkoliv místnost tonula v šeru, světla v ní bylo hodně. Severus se pokusil hlavou ani nepohnout a zavřel oči. Vzory nezmizely, ale věděl, že světlo jen přidá na agónii. Nevysvětlitelně slyšel zvuky dětského pláče.

Hlava mu třeštila natolik, že nemohl myslet. Byl by na to děcko štěkl, ať zmlkne, pokud by se dokázal sebrat a ignorovat nůž bodající ho do zátylku.

Prohnal se jím strach, který mu nepatřil. Něco takového už zažil dřív, když v nitrozpytu zašel příliš hluboko. Zažíval pocity a vzpomínky někoho jiného. Nyní si však nebyl jistý čí.

Mysl to byla velmi mladá. Že by student? Občas vypomáhal Poppy se zraněnými studenty. To dávalo smysl. Byl dostatečně silný nitrozpytec, aby se neztratil.

Tato mysl byla poškozená. Kolem něj tepala magie, opravovala mysl a fyzickou stavbu, v níž sídlila. Magie dítěte byla neurovnaná, ale pohromadě. Také velmi silná. Tato syrová síla musela Severuse vyvést z rovnováhy, vtáhnout ho do zraněné mysli dítěte. Léčivý spánek bude užitečný. Severus kolem sebe přitáhl vlastní magii jako nárazník proti bolesti mladíka. Znovu získal vědomí svého fyzického těla, takže poznal, že drží svoji hůlku. Soustředil se, aby seslal jedno z jemnějších uspávacích kouzel.

Nicméně to dítě zápolilo s traumatickými vzpomínkami. Slabé kouzlo nebude stačit. Vzpomínky byly příliš silné, probublávaly samoléčivým mechanismem mozku.

Strašné, matoucí scény zchátralých místností. Zdálo se jich být hodně, každá tak špatná jako ostatní. Ta druhá mysl se upnula na plavovlasou ženu, která křičela na černovlasého muže s modrýma očima. Ten pozvedl hůlku a plavovlasá žena v agónii padla na zem. Pak muž obrátil hůlku proti vlastníkovi těchto vzpomínek.

Bolest v Severusově hlavě se zdvojnásobila a pláč se změnil v nářek. Bolest teď byla stejná jako Crucio Pána zla.

Severus se pokusil od té dětské mysli zcela odtáhnout. K jeho obavám – nemohl.

Ne že by ho něco drželo; neměl kam jít.

Snažil se zorientovat, kde je, mentálně postupoval absurdními myšlenkami k poslední věci, která dávala smysl.

Bradavice. Poppy. Její lektvar. Něco vybuchlo. A pak bizarní sen. Uvěznění v dětském těle.

Teď se zdálo, že tělo právoplatného vlastníka se probudilo. Dítě bylo zmatené a přemožené utrpením v hlavě, takže zpochybnilo přítomnost jiné mysli, ačkoliv Severus si byl jist, že ji zaznamenalo.

Následující chvíle potvrdila, že dítě opravdu Severuse vycítilo. „Doprdele, je to zlé, že jo?“ proneslo nahlas, ale Severus věděl, že on je tím osloveným. Nebyl si jistý, jak tento komentář chápat, ani jak chápat tu tenkou překážku, která dělila jeho a chlapcovu mysl.

„Pš, pš,“ tišil ženský hlas. Čelo mu pohladila jemná ruka. Cítil, že jím otáčí, až skončil stočený v jejím klíně. Mohla ho levitovat, to si nebyl jistý.

„Mami?“ ozvalo se dítě. „Co…?“

„Uhodil ses do hlavy. Pamatuješ?“ zašeptala.

„N-ne…“ zakoktal dětský hlas. „Byl… otec…? Znova…? Tě uhodil? Jsi…?“ Severus cítil jemné chvění v končetinách. Mysl dítěte si ‚otce‘ spojila s takovým strachem, že si Severus vzpomněl, jak ho vlastní matka takto uklidňovala, když ho otec zmlátil.

„Kráturo?“ zašeptala žena. Severus ten hlas přiřadil k Ginny Potterové. „Dones lektvar na bolest, který Ernie dovolil.“ Pak pokračovala k dítěti: „Time, to jsem já. Tvoje máma Ginny.“ Hlas se jí nalomil. „Něco se ti zdálo,“ popadla jeho ruku, která držela hůlku. „Tady, cítíš svoji hůlku?“

Severus ucítil, jak hůlka zapulsovala. „Jo,“ zakňučelo dítě. „Bolí mě hlava…“ odmlčelo se.

„Vím,“ Ginny je pohladila po vlasech. „Je to v pořádku.“ Kolébala je dopředu a dozadu. „Zdálo se ti o mamince?“

„Promiň,“ přitulilo se k ženě. „On tam byl taky. On… on…“ Dítě nemohlo pokračovat. Severuse překvapilo, jak dokázalo získat kontrolu. Instinktivně vyprázdnilo mysl od vířících emocí, aby zvládlo bolest.

„Je to v pořádku, srdíčko,“ zopakovala. Objala je oběma pažemi a pevně stiskla. Severuse to překvapilo. To dítě bylo na takové jednání příliš staré, i když bylo zraněné.

Na druhou stranu, Severus takové věci nemohl soudit.

Hlavu měl (měli?) jako ve svěráku. Severus si říkal, kam až sakra ten skřítek šel pro lektvar na bolest. Nadechl se a převzal kontrolu nad magií, kterou s tím děckem zjevně sdíleli. Musel se snažit, aby mohl použít mentální formuli pro uspání mladší mysli. Nemělo smysl, aby trpěli oba. Dítě proti němu nebojovalo. Překvapivě Severusovi věřilo jako jeden z jeho Zmijozelů za oněch lepších dnů. Chlapcova mysl se uvolnila a upadla do spánku, takže teď se Severus mohl vypořádat s bolestí.

Prásknutí ohlásilo skřítkův návrat. Ginny si na klíně posunula jeho vláčné tělo. Rtů se dotkla sklenice a Severus polkl.

Člověk nikdy nemůže opravdu ocenit absenci bolesti, napadlo jej. Lektvar ji zmírnil na tupý tlak.

„Time, broučku?“ zašeptala Ginny. „Můžeš otevřít oči?“

Severus se do toho opatrně pustil. Byl až moc blízko ženině tváři. Trhl sebou a odvrátil zrak. Pochopila, že se necítí dobře. Pokřiveně se usmála. „Jen na vteřinku vzhlédni, Time.“ Odhrnula mu z tváře potem zmáčené vlasy a zvedla hůlku. Uvědomil si, že mu kontroluje zorničkové reflexy.

Obočí se jí spojilo a rty se stiskly v ustarané lince. Z klína jej přesunula na postel a přikryla peřinou. „Expecto patronum!“ Severus neviděl, jaký tvar má její Patron, tak rychle vystřelil z hůlky a ven skrz zatažené okno. Nato použila čistící kouzlo na propocenou deku a pyžamo.

Zjevně byla ženou s dlouhou zkušeností v péči a utěšování nemocných a zraněných dětí.

To poslední, co si Severus pamatoval z minulé noci (Byla to minulá noc? Přišlo mu to tak.), bylo to, jak usnul v tomto pokoji a vedle něj seděl zatracený čtyřicetiletý Harry Potter. Ustaraný otec, který dohlížel na nemocné dítě.

Severus čekal, že se probudí v ředitelně (pokud by se vůbec probral) s pořádnou opicí po špatných halucinogenech.

„Musím se znovu podívat na tvé oči, srdíčko,“ ozvala se Ginny, které se zjevně nelíbilo, co viděla poprvé. Rozsvítila hůlku a nejdříve zkontrolovala jedno oko, pak druhé. Stiskla rty. „Léčitel Ernie přijde za pár minut, zlato,“ řekla jen. „Myslíš, že dokážeš něco sníst?“

Severus se neodvážil zavrtět hlavou. „Ne,“ odpověděl.

„Tak co trochu čaje?“ zeptala se až příliš vesele. Přeskládala polštáře, aby se mu pohodlně sedělo. Když mu po tom pohybu nevybuchla hlava, dovolil si trochu se uvolnit. Vzal si nabízený čaj a opatrně usrkl.

Závěsy byly zatažené a jen kolem okrajů prosvítalo světlo. Venku byl jasný den, jak se zdálo, a zraňoval by mu přecitlivělé oči. Vděčně přivítal tu ohleduplnost. Připadalo mu, že bolest může kdykoliv opět plnou silou udeřit.

Ginny se posadila do houpacího křesla. „Jak jsi spal?“

Severus pokrčil rameny. Přišlo mu docela absurdní snít o spánku. Celá záležitost byla vůbec docela absurdní. Dál usrkával čaje a doufal, že jej v sobě udrží. Pod mlékem s cukrem číhal léčivý lektvar. Cítil třemdavu, kopretinu řimbabu, pivoňku a tužebník. Začal si v duchu odříkávat jednotlivé ingredience a kroky postupu přípravy tohoto lektvaru. Odříkávání lektvarů mu pomáhalo zklidnit se.

„Na co myslíš?“ zeptala se Ginny jemně.

Severus opět pokrčil rameny, protože si nevěřil natolik, aby promluvil. Všechny důkazy jej vedly k tomu, že jeho první odhad byl špatný. Ve snech nikdy necítil skutečnou bolest. Nikdy jeho sny neplynuly tak hladce a živě. Protože mu vše přišlo skutečné, bude nejmoudřejší chovat se, jako by to skutečné bylo.

Pokud šlo o tento případ, existovaly věci, které by měl znát.

Dopil čaj a šálek podal Ginny. Do ruky vzal hůlku a začal jí poklepávat o postel. Přemýšlel, jak odhalit, co potřebuje.

„Chceš, abych ti četla?“ zeptala se Ginny. „Jestli tě bolí hlava, neměl by ses namáhat čtením. Co kdybych pokračovala, kde jsi včera skončil?“

Severus opatrně pokývl.

Ginny zvedla knihu z kraje postele. „Kde máš záložku?“ zeptala se.

Severus se včera nedostal daleko. Příliš mnoho lektvarů jej uspalo. Zvládl jen dvě stránky, než oči ztratily schopnost zaostřit. Jak si vzpomínal, Potter mu vytáhl knihu z rukou a položil na postel. Ani si teď nevybavoval, co vlastně četl.

Než Ginny začala s četbou, zaslechli krb v kuchyni.

„To bude léčitel Ernie,“ odhadla Ginny s úzkostí v hlase.

Severus si Ginny Weasleyovou nepamatoval jako nervózní dívku. Naopak. A Molly Weasleyová byla impozantní jako medvědice chránící svá mláďata, ale nepřeháněla to, když byly její děti nemocné. Současné vzorce svého chování Ginny neměla kde okoukat.

„Je všechno v pořádku?“ dovolil si pomalou otázku.

Zamračila se, jako by ho považovala za nevhodně rychle chápajícího. „Nelíbí se mi, že tě hlava bolí až tolik,“ vysvětlila.

Severus nedokázal říct, jestli mu na tom nějak záleží.

Macmillana přivedl domácí skřítek, který se na Severuse podíval téměř vyčítavě, než místnost s puknutím opustil.

„Díky, že jsi dorazil tak rychle, Ernie,“ vydechla Ginny s úlevou.

„V pohodě, Ginny,“ odvětil Macmillan. „Říkal jsem ti, že pro mě máš poslat. Co se děje?“

„Vzbudil se s opravdu strašnou bolestí hlavy,“ odpověděla Ginny a pokývla k Severusovi. „A podívej se mu do očí.“

Macmillan se posadil na kraj postele a posvítil si hůlkou do Severusových očí. „Jak moc to bolí?“

„Tak, že se mu zdálo o Smithovi,“ dodala informaci Ginny zahořkle. „Vzbudil se a myslel si, že jsem jeho druhá máma.“

Nato léčitel velmi zbledl. Obrátil se k Severusovi. „Musím seslat nějaká diagnostická kouzla, dobře?“ informoval dítě.

„Dobře,“ odvětil Severus. Znal Macmillana. Mrzimor se vší kolejní charakteristickou trpělivostí, vytrvalostí a tvrdošíjností; byl jedním ze studentů, kteří Carrowovým způsobovali největší trable. Jestli se mu měl někdo vrtat v mozku, existovaly horší možnosti než Ernie Macmillan.

Macmillan vytáhl něco jako hodinářské brýle a pokynul: „Jen zavři oči.“

Severus cítil, že se muž nad ním naklonil. „Hm,“ zaslechl po chvíli. „Ta bolest? Začala najednou?“

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděla za něj Ginny. „Spal a pak se rozkřičel.“

„Time?“

„Ano,“ přitakal Severus.

„Nejhorší bolest hlavy, co jsi kdy měl?“ zeptal se Macmillan.

„Asi?“ jestliže vlastník těla spal, nemohl Severus odpovědět.

„Je podobná…“ léčitel zaváhal. „Řekl bys, že je tak zlá jako Cruciatus?“ zeptal se velmi tiše. Možná nechtěl, aby ho Ginny slyšela.

Severus šokovaně otevřel oči, aby se na Macmillana podíval. Jak by to dítě vědělo něco takového? Ale Severus věděl. „Ano,“ zašeptal zpět.

Muž přikývl. „Ginny?“ začal. „Bojím se, že nastalo krvácení. Musím ho kouzlem zastavit.“ Pohlédl na ni přes rameno a sundal hodinářské brýle. „Občas se to u zranění hlavy stává. Zdají se zaléčená a pak najednou praskne cévka.“

„Proč se o to nepostaraly léčivé lektvary?“ zajímala se Ginny hlasitěji a s ostřejším nádechem strachu, než by se Severusovi líbilo. Potlačil nutkání vysvětlit jí a to do detailů, rozdíl mezi tím, co dokážou lektvary a co dokážou kouzla.

„Já zastavím krvácení a lektvary se vypořádají s tím, co nedokáže jeho vrozená magie,“ pravil léčitel. Vrátil se k Severusovi, zvedl zadní část postele, aby byla pohodlnější, a opět si nasadil hodinářské brýle. „Time?“ oslovil jej. „Možná se budeš cítit zvláštně, ale bolet to nebude. Kdyby se bolest hlavy vrátila, okamžitě mi to řekni, ano?“

Severus přikývl a napadlo jej, že je zajímavé, jak léčitel zná chlapce a jeho případ.

Léčitel zvedl hůlku k Severusově spánku a zamumlal formuli. Severus nejdřív necítil nic. Druhá mysl se začala znepokojivě vrtět, načež zcela nečekaně deaktivovala uspávací kouzlo.

Severus se obrnil a čekal, že se proti němu obrátí magie dítěte, aby jej vyhodila, ale nic se nestalo. Ve skutečnosti Severusova přítomnost dítěti vůbec nevadila, ačkoliv Severuse znepokojovalo, že se najednou stal pouhým pasažérem dětského těla.

„L-léčiteli Ernie?“ zeptal se chlapec překvapený, že se před ním zjevil tento muž.

„Time?“ zeptal se nepřítomně muž, stále soustředěný na kouzlo.

„Jak dlouho tady jste?“ zeptal se Tim (Severus předpokládal, že to bylo chlapcovo jméno).

„Asi deset minut,“ odpověděl Macmillan. „Nepamatuješ, jak jsem přišel?“ nevypadal nějak znepokojený.

„Ne. Pamatuju se, jak mě bolela hlava…“

Léčitel přikývl. „Přišel jsem to napravit.“ Vypadal spokojený se svojí prací. „Jak se cítíš?“

„Lépe?“ odpověděl chlapec nejistě.

„Vypadá líp, než když přišel domů,“ potvrdila Ginny, když nahlížela léčiteli zpoza ramene.

„Jak dlouho jsem doma?“ zeptal se Tim zmateně.

„Broučku, nepamatuješ se?“ začala znepokojená Ginny.

Léčitel ji přerušil. „To je v pořádku. Říkal jsem, že zranění hlavy bývají zvláštní,“ usmál se. „Bouchl ses do hlavy a tvá magie měla problémy to napravit.“

„Aha,“ chlapec se posadil, ale na dospělé upíral stále zmatené oči.

Severuse napadlo, že možná Poppyin lektvar selhal. Možná jej nezabil, ale nějak uvěznil jeho duši v jeho hůlce? A ta byla náhodou uvolněna do chlapcova těla, když jeho magie úrazem zeslábla?

Severus se otřásl odporem (samozřejmě, nemohl se skutečně otřást, neměl své vlastní tělo, ale jako by chlapcovým tělem proběhlo solidární zachvění).

Byl teď To, jako byl Pán zla? To, co nemá dost slušnosti pořádně umřít? Bože, ta představa byla horší než cokoliv zvrhlého, co Poppy mohla provést; možná jej Carrowovi našli na pokraji smrti a Pán zla přemístil Severusovy zbytky do jeho hůlky? Do pasti, jakou byl i ten proklatý deník?

Pokud to byl ten případ, možná by mohl přimět to děcko, aby odhalilo jeho přítomnost? Protože oba Potterovi měli zkušenosti s posednutím Pánem zla, nerozpakovali by se najít způsob, jak se Severuse zbavit.

Ale co kdyby nemohli, aniž by hocha zranili?

„Kde je táta?“ zeptal se Tim najednou. Z pocitů, které se k tomu slovu vázaly, Severus poznal, že ‚táta‘ se pojí s naprosto jinou osobou než ‚otec‘.

Ginny se na chlapce usmála. „Je v práci, ale přijde domů dřív. Al a Lily jsou v Doupěti.“

„Ginny,“ léčitel ukončil diagnostické kouzlo, „myslím, že teď už bude v pořádku.“ Oprášil si hábit a vstal.

„Takže co se stalo?“ zeptala se Ginny napjatě.

„Jak jsem řekl, jedna z cévek byla oslabená,“ pokrčil rameny Macmillan. „Není neobvyklé, že se to stane v prvních sedmdesáti dvou hodinách od otoku.“

„Mami?“ ozval se chlapec potichu. „Asi mám hlad,“ začal nesměle. „Budu v posteli do odpoledne, že? Četl jsem novou knihu, že ano?“ zastavil se, možná si napůl vzpomněl, co včera četl Severus. „Kde je?“

Ginny se zazubila. Posadila se na postel na místo, které Macmillan uvolnil, a podala mu knihu. „Zavolám Kráturu, aby ti něco donesl.“

„Jen něco lehkého,“ doporučil jí léčitel. Pak se obrátil k dítěti: „Měj u sebe hůlku. Hlava ještě potřebuje doléčit.“

Tim ji našel a zastrčil pod polštář. „Byl jsem v hodině lektvarů?“ zeptal se pomalu. „Asi si pamatuju… jo… někomu skoro vybuchl kotlík.“

Ginny přikývla. „Nepamatuješ si, jak ses dostal domů? Do včerejšího rána jsi byl v bezvědomí. Táta tě šel vyzvednout. Včera večer jsi byl vzhůru a mluvil.“

Chlapec zavrtěl hlavou. „To si nepamatuju,“ přiznal tiše.

„To není překvapivé,“ přispěchal chlapci na pomoc Macmillan. „Možná ani nebyl úplně vzhůru. Když jsem ho včera viděl, zdál se dost omámený.“ Uklidňoval ji dál: „Víš, jaké to je po zranění Potloukem. Občas je potřeba pár dnů, než se člověk vzpamatuje.“

Objevil se domácí skřítek, který zjevně poslouchal, co se říkalo. Na tácu měl tolik lehkých, ale vynikajících dobrot, že by nakrmil celou ošetřovnu. Pohled toho stvoření se zostřil, když se podíval do očí dítěte, ale pak se s úlevou usmál.

Včerejší noc skřítek poznal, že mysl, která kontrolovala tělo, nebyla Timova.  A z důvodů, které znal jen skřítek sám, se rozhodl, že Sevrusovo tajemství neprozradí. Včera zašeptal Severusovi: „Krátura ví, že malý pán není sám sebou. Malý pán potřebuje druhého pána, Krátura si myslí.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 6. Probuzený Od: sisi - 10.06. 2019
Starý dobrý domácí skřítek Krátura a Starý dobrý profesor Snape. Ti dva budou mít plné ruce práce, aby pomohli malému Timovi a - Tak ne. Timur a jeho parta definitivně nejsou ff - Totiž Timovi z jeho srážky s potloukem, nebo po nehodě v hodině lektvarů. Těším se moc jak si se situací poradí. Třeba nějaký bude starý dobrý anglický humor - Krátura a la komorník? Děkuji za krásný překlad, těším se na pokračování.

Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Gift - 30.05. 2019
Aaah, tak tady se nam Tim schoval. Nevim, jestli me tesi ci spis zneklidnuje, ze se Severusem obyva ted jednu hlavu. Tak snad na nej da starous aspon trochu pozor. Moc dekuji za dalsi kapitolu.
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Lupina - 30.05. 2019
Tak nejsi sama, koho zneklidňuje fakt dvou myslí v jednom těle. Starouš je anděl, nezapomeň ;-) Díky za komentář, Gift.

Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Jacomo - 29.05. 2019
Aha, tak Tim tam celou dobu byl, ale de facto nebyl. Jak dlouho asi bude trvat, než zaregistruje druhou mysl ve své hlavě? A pokud ano, k čemu to povede? Pomůže mu/jim Krátura? Safra, zase jen samé otázky. Nemůžu se dočkat další kapitoly, jak mě ta povídka uchvátila. Moc a moc děkuju za zprostředkování tohoto výjimečného příběhu.
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Lupina - 29.05. 2019
Ano, Tim tam byl, byl v bezvědomí. A Severuse si jistě všimne. Jak na něj ale zareaguje? Krátura, no, uvidíme... :-) Díky za komentář, Jacomo.
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: kattyV - 29.05. 2019
Souhlasím s Jacomo, taky si tento příběh hodně užívám. Doufám, že si to Severus s Timem spolu tak nějak "vyříkají" a že si oba uvědomí, že se vzájemně potřebují.

Re: Kapitola 6. Probuzený Od: denice - 29.05. 2019
Zdá se, že všechno jde pomalu k lepšímu. Mám radost, že Krátura ví a je na stráži. Děkuji za milou kapitolu.
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Lupina - 29.05. 2019
Krátura je moudrý skřítek :-) Zdá se, že Tim už teď bude v pořádku. Uvidíme, jaké bude soužití se Severusem :-) Díky za komentář, denice.

Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Iveta - 29.05. 2019
Ha, tak proto Severus na Tima dohlížel? Těším se na pokračování :-)
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Lupina - 29.05. 2019
Severus je anděl strážný :-) Díky za komentář, Iveto.

Re: Kapitola 6. Probuzený Od: kakostka - 29.05. 2019
Zlatej božskej Krátura:-))) to bude ještě cenný spojenec, aspoň doufám. Chudák Tim, těší mně, že si Severus užije díky Timovi i hezké chvíle, ale prochází si i traumatem a bolestí a jsem opravdu zvědavá jak to jednou dopadne, jaký bude konec. Moc děkuju za překlad.
Re: Kapitola 6. Probuzený Od: Lupina - 29.05. 2019
Krátura je zlatíčko. Severus ty chvíle rodinné lásky potřebuje, koneckonců jsou naordinovány lektvarem. Snad mu úlevu přinesou. Díky moc za komentář, kakostko.

Prehľad článkov k tejto téme: