Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6.

Oliver Ollivander nebyl žádný mladík. To byla Hermionina první myšlenka poté, co ho uviděla. V Ollivanderově obchodě byla naposledy, když tam vzala Huga pár týdnů před jeho odjezdem do Bradavic. V té době ještě vedl obchod Archie. Vzpomínala si, jak moc staře vypadal před těmi dvaceti pěti léty.

Jestli měl dnes Archie sto padesát let, jeho vnukovi mohlo být tak sto deset. Hodně dlouhé čekání na převzetí rodinného podniku.

Mladý Ollivander, jak mu říkali její bývalí kolegové z Bradavic, byl zaměstnaný tím, že ji měřil látkovým metrem tak starým a ošoupaným, že na něm stěží viděla značky. Diktobrko na prodejním pultu škrábalo slova a čísla na kus pergamenu.

Oliver přinesl pergamen i Hermioninu hůlku ze dřeva vinné révy dědovi a radili se spolu příliš tichým hlasem, než aby mohla něco zřetelně zaslechnout.

„Vrba,“ prohlásil Archie.

„Souhlasím,“ dodal Oliver. „Výborná na kouzelné formule a docela pružná. Ohne se, ale nezlomí.“

Obrátil se k Hermioně a poznamenal: „Teď můžeme začít metodou pokus a omyl hledat tu pravou hůlku.“

„Opravdu, pokus a omyl,“ povzdechla si a vrátila vrbovou hůlku s jádrem z dračího srdce zpět do krabičky. Tahle párkrát zajiskřila a zapálila vznášející se pírko. Byla lepší než hůlka z vrby a hřívy jednorožce, která pírko srazila k zemi. Byla si jistá, že na místě, kde přistálo, zůstala v podlaze malá prohlubeň.

Ollivanderové si vyměnili pohledy.

„Říkal jsem ti to,“ pronesl Archie a v jeho křehkém hlasu byla slyšet nadřazenost. „Takže jsi připravený to zkusit?“

„Výborně,“ odpověděl Oliver a protočil oči. Vztáhl ruku a vyndal z rozviklané haldy další krabičku.

„Jedenáct a půl palce,“ poznamenal. „Tahle je poměrně pružná, ale vypadá elegantně.“ Zvedl ji, aby předvedl vzor z vrbových listů, jemně vyřezávaný do světlého dřeva.

„Velmi elegantně,“ opakoval Severus a obdivoval detaily.

„Tohle je jedna z prvních hůlek, které jsem udělal po válce,“ poznamenal Archie. „Chtěl jsem vyzkoušet svou oční koordinaci tím, že vytvořím něco jemného. V té době jsem se cítil obzvlášť plný nápadů.“

Hermiona přijala nabízenou hůlku. Cítila, jak světlé dřevo v její ruce ožilo, jinak než ty předchozí.

„Z čeho je jádro?“ zeptala se.

„Nejdříve ji vyzkoušejte,“ vybídl ji Archie.

„Wingardium leviosa.“

Neposkvrněné bílé pírko se jemně vznášelo, jako by ho zvedala ruka anděla.

Sáhla do kabelky, vyňala z ní kus pergamenu, popsaný číslicemi a značkami, a rozložila ho. Poklepala na něj novou hůlkou a tiše něco zamumlala latinsky. Symboly se přetvořily a přeskládaly.

„Motutův důkaz, aplikovaný na zkreslení časoprostoru v místnosti se závojem na ministerstvu,“ oznámila a zvedla pergamen.

Rychle a jistě, což by ještě před měsícem nebylo možné, jí Severus vzal pergamen z ruky. Prostudoval, co na něm bylo napsáno.

„Tak proto lidé, kteří v té místnosti pracují, zestárnou každý rok navíc o sedm celých šest desetin dne?“ zeptal se.

„Už jsem to chvíli tušila, ale nedokázala jsem rovnici vybalancovat,“ odpověděla s triumfálním úsměvem. Zvedla tenkou hůlku ze světlého dřeva. „Tentokrát magie pracovala perfektně. Tychovy faktory jsou zmenšené o Merlinův podíl, což má za následek zkreslení lokalizovaného času.“

„To je nemožné,“ namítl Severus. „Tychovy faktory jsou neměnné.“

„Očividně nikoli,“ poznamenal s úšklebkem Archie.

„Nikdy jsme nedokázali určit, z čeho je oblouk vyroben,“ konstatoval Severus. Vzhlédl k Hermioně a zamyšleně zvedl obočí. „Je možné, že jednou ze složek je samotný čas?“

„Budeme to muset zapracovat do rovnice,“ odpověděla a v očekávání výzvy se usmála. „Jakmile zjistíme, jak to udělat.“

„Z čeho je jádro?“ zeptala se obou Ollivanderů.

„Z peří fénixe,“ odpověděl starší. „Po Brumbálově pohřbu se Fawkes musel dostat do obchodu. Na pultu v  dílně jsem našel tucet per. Jedno z nich obsahuje vaše nová hůlka. Ta, která si vás dnes vybrala, má jádro z pera fénixe.“

„Znovuzrození,“ zamumlala Hermiona.

„Zakalené ve zkoušce ohněm a znovuzrozené,“ dodal Ollivander s jistotou. „Proto by měl Severus vyzkoušet ostatní ze stejné řady.“

„Co je to?“ zeptal se Severus.

„To mi řekněte vy,“ vyzval ho Archie.

Mladý Ollivander zvedl úzkou krabičku. Severus ji přijal a opatrně zvedl víko.

„Dub s jádrem z pera fénixe,“ prohlásil a zvedl hůlku, aby si ji prohlédl.

„Třináct a tři čtvrti palce,“ dodal Archie a přikývl.

„Na této není žádná řezba,“ poznamenal Severus.

„Žádná není třeba,“ řekl Archie, jistý si svým výrobkem. „Hůlka je bytelná a její krása je v kresbě dřeva.“

Severus namířil hůlkou na peříčko a řídil jeho let ve složitých obratech.

Hermiona mu podala pergamen. Přidala další vzorec.

„Zkuste toto,“ řekla povzbudivě. „Symboly pro čas a fyzikalitu by měly být přidány sem.“

Severus vzal brk a připsal je. Zarazil se a pak škrábal po alchymistickém symbolu Merkura. Hermiona na něj tázavě pohlédla.

„Tušení,“ odpověděl na její němou otázku. Shlédl na pergamen, dotkl se jej dubovou hůlkou a zopakoval Hermionino zaklínadlo.

Číslice a značky na sebe vzaly nové formy. Vzorec byl teď o šest palců delší než po prvním zaklínání.

„Bohužel nemůžeme vzít vzorek kamene z oblouku,“ poznamenal rezignovaně Severus.

„Nemůžeme,“ souhlasila Hermiona, „ale o oblouku máme víc teoretických informací, než kdy dřív.“

„Je úžasné, co dokáže ta správná hůlka,“ prohlásil mladší Ollivander.

„Dokonalé spojení vysílá magickou energii té nejvyšší čistoty, což vede k optimálnímu výsledku,“ dodal starší Ollivander.