Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vánoční prázdniny se rychle blížily. John se nemohl dočkat, až zase uvidí Hermionu! Strašně mu chyběla a počítal dny, kdy budou opět spolu. Grangerovi plánovali v den, kdy dorazí vlakem do Londýna, zavřít ordinaci.

Ona chvíle konečně nadešla a Grangerovi spolu s Johnem, Benem a Maggie čekali, až Hermiona přijede na King´s Cross. Samozřejmě ale stáli na mudlovské straně nástupiště, aby nedali najevo, že vědí o magii.

John dychtivě natahoval krk, aby přehlédl davy příchozích, když tu zaslechl známý hlas: „Johne! Tady, Johne!"

Zběsile mávající ruka mu ukázala cíl.

„Hermiono!"

Popoběhl vpřed a rozevřel náruč, do které mu okamžitě vrazilo vlasaté torpédo. Dospělí je obklopili a vyměňovali si pobavené pohledy. Bylo pro ně těžké dívat se, jak John smutní po své kamarádce, a tak se teď mohli na dvě děti ztracené v nadšeném objímání spokojeně usmívat.

Jakmile se dostali přes uvítání, Hermiona spustila a mluvila a mluvila celou dobu, co opouštěli nádraží. John jen přikyvoval nebo vydával souhlasné zvuky, aby dal najevo, že poslouchá. Byl příliš zaneprázdněný tím, že se na ni díval, než aby ze sebe vypravil jediné slovo. Zásobu věcí, které mu musela říct, vyčerpala dívka přesně před moučníkem podávaným po večeři, začala se tedy na svého nejlepšího kamaráda jen šťastně usmívat.

John jí úsměv oplatil. Zatvářila se netrpělivě a trochu nazlobeně se optala: „No? Nepovíš mi, co jsi dělal ty?"

Uculil se a pokrčil rameny s myšlenkou, že jeho Hermiona se vůbec nezměnila. „Studoval a trénoval. Wolf mě vzal na pár nových míst. Jo a mimochodem, jsem pozvaný na vánoční večírek do paláce," dodal nevýrazně. „Mám dovolené přivést si kamaráda – chceš jít?"

Hermiona zamrkala, pro jednou neschopná slova, a pak vyjekla, vrhla se na něj a objala ho. „Ano!"

Věděla, že je chráněncem Koruny a že občas dostává královské pozvání na různé akce. Obvykle tam chodil sám nebo se svými opatrovníky. Tohle bylo poprvé, co ji pozval, aby ho doprovodila, a ona byla nadšená.

„Hermiono! Chovej se slušně!" napomenula ji Emma Grangerová a rozhlédla se.

„Promiň, mami," pípla dívka a se zrudlými tvářemi se znovu posadila.

„Ano, Johne, ráda s tebou půjdu," řekla a zdrženlivě si narovnala ubrousek. „Bude to formální akce? Moment, určitě bude. Mami! Nemám co na sebe!"

Emma nad dceřiným panickým výkřikem jen protočila oči.

***

V bradavickém hradě seděl ředitel ve své pracovně a díval se na zčernalou tretku, která kdysi monitorovala jím vytvořené krevní ochrany obklopující dům Petunie Dursleyové. Jak to mohlo vzít takový konec? Kde udělal chybu?

Z ministerstva získával množství zpráv, jak a proč k tomu došlo. Na stole ležela hromada dokumentů a novinových výstřižků z odboru pro styk s mudly. Vyprávěly strohý příběh o zanedbávání a týrání dítěte a o zpronevěře svěřeneckého fondu. Případ byl uzavřen a veškeré záznamy o něm byly pohřbeny v mudlovském právním systému. Všechna vodítka a informace byly zapečetěny, nedokázala je odblokovat žádná magie ani úplatky.

Harry Potter byl pro kouzelnický svět ztracen. Albus Brumbál svěsil hlavu a rozplakal se.

***

Dole ve sklepení Bradavic seděla před plápolajícím krbem osamělá postava. Byl Slunovrat. Severus si připravil věci, které pro dnešní večerní rituál potřeboval, a chystal se vyrazit ven na mýtinu, aby stihl předat Bohyni své dary. Modlil se, aby jeho prosba byla vyslyšena. V opačném případě bude velice obtížné dodržet slib, který dal mrtvé ženě, a on dobře věděl, že s těmi, kteří poruší přísahy, nezachází Bohyně v rukavičkách.

Vstal a vyklouzl ze svých komnat a z hradu. Nezastavil se, dokud nedošel na malou mýtinu uprostřed Zapovězeného lesa, kde rychle vytáhl stříbrnou dýku a do poprašku sněhu nakreslil kruh. Poté vylovil z kapsy hábitu čtyři tlusté rituální svíce, umístil je do jednotlivých čtvrtin kruhu na malé ploché kameny a zapálil je. Na to k nim do středu obrazce položil své obětiny – květ trnky, malý kamínek z rudého granátu a stříbrnou dýku.

Dál už jen sledoval, jak se jeho dech v mrazivém vzduchu sráží. Mezitím vyšel měsíc a zasněžená mýtina se koupala v jeho éterickém světle.

Severus odrecitoval přivolávací rituál a požádal svou božskou patronku, aby se mu zjevila, přičemž si ani neuvědomil, že zvuky noci a vítr utichly.

Když dokončil zaříkání, vítr znovu zadul. V dálce zakrákal havran. Svíce zaplanuly a z měsíčního svitu vystoupila žena.

Muž doufal, že má vstřícnou náladu.

„Volal jsi mne, můj temný?" pronesla chladným zpěvavým hlasem.

***

Letos John držel ve svém pokoji noční stráž. Královna Anna a teta Maggie ho učily, aby při jednání s Bohyní dbal na řádný respekt a etiketu. I když mu bylo teprve jedenáct a pořád byl ještě dítě, ničemu neublíží, když bude takové věci umět. Morrigan byla krutá bohyně a urazila se, pokud měla pocit, že je znevažována. Mrtvá královna ani čarodějka nechtěly, aby John pocítil hněv Bohyně, přestože byl jejím vyvoleným.

Chlapec položil svůj dar do pruhu měsíčního světla, které pronikalo k němu do pokoje. Havrana ručně vytvarovaného z hlíny, malý rudý kámen, který našel na jednom výletu s Wolfem, a kvítek sněhurky. Přál si, aby to byla trnka, ale nedokázal žádnou najít.

Poklekl kousek od ostrůvku měsíčního světla a čekal. Bohyně přicházela podle své nálady a nijak s tím nespěchala. John se svými dary trpělivě čekal, když v tom na místo ozářené měsícem vkročila ženská noha obklopená třpytivým, vlnícím se suknem.

„Buď požehnán, můj malý havrane," pronesla, poklekla a přijala od něj obětiny.

„Buďte požehnána, Paní," odpověděl John s láskyplným úsměvem.

***

Vánoční večírek královského personálu byl v plném proudu. Sálem se ozýval dětský smích a vytvářel příjemnou protiváhu vánoční hudbě. Všechny přítomné děti čekaly, až se objeví Otec Vánoc.

John a Hermiona stáli poblíž Bena a Maggie. Dívka vypadala ve svých svátečních šatech nádherně a chlapec působil v černém saku a kravatě elegantně. Maggie se jako vždy snažila zkrotit jeho rozevláté vlasy, ale opět neuspěla.

Hermionu ohromilo, jak se John nesl. Byl pravý anglický lord. Některé jeho způsoby působily trochu staromódně, ale to mu nijak nebránilo chovat se jako zdvořilý a galantní mladý muž. Jeho Veličenstvo s ním několik minut hovořilo a poté obrátilo svou pozornost k jeho kamarádce. Hermiona polkla, protože se poklonila dřív, než jí panovnice pokynula. Byla tak nervózní! Konec konců, člověku se nestává každý den, aby byl představen královně! A k tomu ještě John, ona i ostatní přítomné děti obdrželi od Jejího Veličenstva malé osobní dárky!

***

Pod stromeček dal John Hermioně další stříbrný přívěsek k náhrdelníku. Měl tvar brku. Ochrany, které na něj Bohyně vložila, byly navrženy tak, aby chránily dívčinu mysl před útokem. Každý, kdo se jí pokusí číst v myšlenkách, uvidí jen to, co chce vidět – velmi pilnou dívku, která je pohroužená do knih a výzkumů.

Hermiona darovala Johnovi nový úkolníček a krabici čokolády z místa zvaného Medový ráj.

***

Albus prožil velmi depresivní a zmatené Vánoce. Plány věnovat Harrymu plášť jeho otce vyletěly komínem, když nedokázal najít ani dotyčný předmět, ani chlapce, který ho měl dostat.

Nevěděl totiž, že skřeti mysleli na všechny důležité věci, které už léta patřily rodině Potterových coby jednomu z jejich nejstarších klientů, a zabezpečili je před krádeží. Také zůstali v kontaktu s Amandu Kensingtonovou, oficiálním právním zástupcem lorda Pottera, a s jeho královskou patronkou. Její Veličenstvo požadovalo, aby mu byly předloženo vyúčtování, a vždy efektivně pracující skřeti tak učinili s pomstychtivým zadostiučiněním.

Takže Albusovy plány vyzkoušet mladého Harryho, aby zjistil, zda dokáže zastat úkol, který má před sebou, přišly vniveč. Zrcadlo bylo přesunuto na třetí poschodí a posílena bezpečnostní opatření. Možnost, že by ho tento rok zkusil použít nějaký student, však byla mizivá.

A ještě dělal Albusovi starosti Quirrell. Ředitel si nebyl jistý jeho loajalitou ke světlé straně, protože učitel OPČM měl kolem sebe jistou temnou auru. Bude si na něj muset dávat pozor.

***

Severus Snape svíral v dlani dar od Morrigan – havraní pírko z jejího pláště. Časem od něj bude vyžadovat, aby jí svůj dluh splatil.

Ale její slova „Nyní žij v míru" mu rezonovala myslí a dávala mu naději a klid. Jeho přísahy budou časem v plném rozsahu dodrženy.

***

Když se Hermiona měla začít balit k návratu do Bradavic, nechtělo se jí. Vánoční volno uteklo příliš rychle. Čas s Johnem a všechny vánoční radovánky ji tak zaměstnávaly, že si ani nevšimla, jak rychle dny plynou. Tak tak, že si zvládla udělat domácí úkoly, vypracování ale vůbec nedosahovalo jejího obvyklého standardu. Když to zmínila před Wolfem a Johnem, učitel zalapal po dechu a chytil se za srdce.

„Hermiona Grangerová, která není schopná řádně vypracovat domácí úkoly! Svět spěje k zániku!" poškleboval se jí z legrace John, načež byl citelně zasažen několika polštáři.

Takže když nastal čas k odchodu, opravdu se jí nechtělo odjíždět. John jí bude chybět stejně jako v prvním pololetí, přestože nemohla popřít, že být čarodějkou si užívala.

Takový byl život.

***

PP: Tak, do děje nám vstoupila naše oblíbená černě oděná postava. Temný, jak ho nazývá Bohyně. Jaký asi bude jeho podíl na tomto příběhu?