Autor: paganaidd Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/10/
Rating: 13+
Kapitola 10. Mezikrok
Timovo oblíbené místo v domě byl schod na schodišti vedoucím z druhého podlaží do ložnic. Přesně prostřední schod. Babi mu říkávala báseň o středu schodiště, ale pamatoval si jen kousek.
Vespodu nejsem,
nahoře nestojím;
toto je místo,
kde se vždy zastavím.
Máma jej konečně pustila z postele. Teď tady seděl a poslouchal, jak se táta vrátil domů. Lily a Al hráli hlučnou rachotivou sedmu v salonu. Přizvali ho ke hře, ale po pár kolech se vykradl sem, na své oblíbené místo.
Přemýšlel, jestli by tátovi neměl zmínit, že se Tmavý pán vrátil.
Tmavý pán se neobjevil od Timovy adopce.
Mluvil o něm s léčitelkou Phoebe během jejich týdenních setkání. Řekl jí, jak vždy v hlavě slyšel jeho hlas, když mu při zhoršení situace dával pokyny, co má dělat.
Ona mu vysvětlila, že Tmavý pán byl pomocník, kterého si vytvořil. Aby měl někoho, kdo se o něj postará, když není žádný dospělý po ruce. Ujistila jej (po několika diagnostických kouzlech), že Tmavý pán je nějak součástí jeho samotného. Možná jako stín jeho budoucího dospělého já.
Zeptal se jí, proč je Tmavý pán tak moc, no… tmavý. Ona mu vysvětlila, že černá je barva ochrany, protože pohlcuje škodlivou magii, což Timovi dávalo smysl. Tmavý pán se nejčastěji objevoval, když přišel na návštěvu Smith.
Od začátku školy Tim léčitelku Phoebe neviděl, ačkoliv mu často posílala sovu. Možná by měl říct mámě, aby mu sjednala schůzku. Ty divné stavy po zranění hlavy mu daly dostatečnou výmluvu.
Škola byla pěkně stresující. Možná i proto se Tmavý pán vrátil.
Když Tima zařadili, Síní se rozhostilo hrobové ticho. Pamatoval si na šokované výrazy, které uvítaly prohlášení Moudrého klobouku a jak moc se snažil neukázat nervozitu před nepříjemnými zkoumajícími pohledy.
Udělal dva kroky ke zmijozelskému stolu, když od havraspárského, mrzimorského a nebelvírského vypukl potlesk. Jeho sourozenci a bratranci projevili souhlas. Tim našel Lilyiny a Albusovy oči. Oba se na něj usmívali, zatímco zbytek školy se snažil nějak se přes tu podivnost dostat. Oba se konejšivě usmáli a hned bylo všechno téměř v pořádku.
Zbytek oslavy byl zábavný a Zmijozelové své nové spolužáky vítali. Té noci usnul hlubokým spánkem v ložnici s osmi ostatními chlapci. Byl vyčerpaný, protože zařazování trvalo nekonečně dlouho kvůli šedesáti novým studentům. Nicméně Tim měl podezření na manipulaci s časem (v duchu si zapsal, aby se na to zeptal tety Hermiony, hned jak ji příště uvidí).
Až následujícího dne zjistil, za nakolik šokující jeho zařazení lidé považovali. Cestou na snídani se ho jeden z prefektů velmi vážně zeptal, jestli s tím rodiče budou mít problémy.
Tim prefekta přesvědčil, že nemusí mít strach.
Byl by na to zapomněl. Nicméně po první hodině lektvarů si jej profesorka Bulstrodeová vzala tiše stranou, aby se ho zeptala, jestli nechce, aby rodičům napsala ona a vše vysvětlila. Tehdy začal být nervózní.
Opravdu nevěděl, co říct. Pokud se i profesoři báli, možná si měl s něčím dělat starosti?
Naštěstí se objevila ředitelka. Chtěla profesorku lektvarů na slovíčko, ale Tim měl zřetelný pocit, že ho zachraňuje. Mile se na něj usmála a pravila: „Jsem si jistá, že někde máte být, že ano, pane Pottere?“
Slyšel šeptat profesorku McGonagallovou: „Millie, vím, že Harryho a Ginny neznáte moc dobře, ale přísahám, že s tím nebudou mít problém.“
Tim si nemohl pomoct a začal si dělat starosti. S obavami čekal na první dopis od rodičů, ve kterém se mu ale dostalo mámina a tátova ujištění, že ano, je to v pořádku. Táta zmínil, že teta Roz je šťastná jako blecha.
Pak už šla škola dobře. Dokud se ten idiot nerozhodl hodit ohňostrojovou raketu do cizího kotlíku. To bylo poslední, co si Tim pamatoval. Pak se vzbudil se strašnou bolestí hlavy, která byla stejná, jako když na něj použil hůlku ten bastard Smith.
Bolest doprovázely příšerné noční můry.
Ale byla tam máma a Tmavý pán.
Máma jej kolébala a mluvila skrz tu bolest. Tmavý pán mu do mysli zašeptal kouzlo, ale Tim s ním nebojoval a vděčně upadl do bezbolestného spánku.
Další, co Tim viděl, byl léčitel Ernie přímo před ním, když mu spravoval hlavu.
Hlava ho již nebolela, ale v zákoutích mysli cítil přítomnost Tmavého pána. Ten vyzařoval zlost a vylekání. Tim si nebyl jistý, co by mohlo vyděsit Tmavého pána, a to jej vyplašilo.
Několikrát mu hlavou proběhlo slovo posednutí. Tim si pamatoval, že Hougani a Mambos na Haiti, se kterými tam pracoval táta, o něm mluvili. Jednou u večeře poprosil tátu, aby mu to vysvětlil. Máma zesinala a opustila místnost. Nesnášela hovory o černé magii a táta řekl, že obzvlášť posednutí ji rozrušuje.
I přes máminy protesty si Tim půjčil pár tátových knih, které o tom předmětu pojednávaly. V tomto s tátou vždy mohl počítat. Kdykoliv se zeptal, táta mu řekl pravdu bez ohledu na to, jak byla temná nebo děsivá.
Nemyslel si, že Tmavý pán by mohl být jako Bokor, který posedával různé lidi, i když Tmavý pán, čas od času, převzal velení. To se stávalo, jen když se přihodilo něco hrozného.
Tim se zachvěl a vzpomněl si, jak Tmavý pán víc než jednou vstoupil mezi něj a Cruciatus. Poté, co Smith odešel, jeho mudlovská máma byla naprosto neužitečná. Občas se o ni Tim staral, zvedal ji z podlahy, doprovázel ji k místům, kde získávala svoji medicínu. Jednou nebo dvakrát Tmavý pán Tima uspal a o Mary se postaral sám.
Takže může být Tmavý pán Houganem? Hougani a Mambos také dokázali posednout lidi, ale obvykle to dělali, aby pomáhali. Proč by cizí Hougan poslal svého ducha Timovi na pomoc?
K vyřešení toho na Tima bylo opravdu moc, a ačkoliv Tmavého pána cítil, byl si jistý, že od něj odpovědi nedostane.
PA: Hougan a Mambo jsou kreolská slova pro kněze a kněžku. Zde jsou použity jako ekvivalenty kouzelníků a čarodějek. Bokor bývá obvykle černokněžník.
Autor veršů – Alan Alexander Milne.