Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sirius Black pátral po svém kmotřenci, Harry Jamesi Potterovi, ve zvěromágské podobě velkého černého psa, ale to mu nebránilo v přemýšlení. Podle jeho názoru se ukázalo, že Albusi Brumbálovi se nedá důvěřovat. Jak jinak by mohl dopustit, aby ho bez soudu strčili na dvanáct let do Azkabanu? Letitý kouzelník si vždycky nechával spoustu věcí pro sebe a manipuloval svými pěšáky pro to, co považoval za ΄větší dobro΄.

Jakožto obrovského psa Siriuse zatím nikdo nehledal, Náměsíčník zřejmě tedy jeho důvěru dosud nezklamal. Otázkou ovšem bylo, jak dlouho to ještě vydrží. Černý pes zavrčel. Už aby se mohl do toho starého hlupáka zakousnout. ΄Nejspíš bude chutnat jako ty zatracené citronové bonbony! ΄

Sirius dál dumal, jestli to také znamenalo, že Albus nerespektoval poslední vůli Jamese a Lily. Podle starcovy pokroucené logiky to dávalo zvráceným způsobem smysl. Takže – je možné, že by Harry mohl být v domě Lilyiny sestry? Jak jen se jmenovala? Tuny? Petra? Mělo to něco společného s květinami. Moment! Petunie!

Nejasně si vzpomínal, že žila někde v Surrey. Provdala se za toho mrožího muže. Dory, Du-dek... ne, Dursley! Obrátil čenich směrem k Surrey a vydal se na únavnou cestu.

Když dorazil do cíle, byl horký červencový den. Zůstal ležet schovaný v parku, odkud zaznamenal, jak nějaký stařík odhodil mudlovské noviny. Jakmile byla cesta prázdná, skočil po nich a odtáhl si je do úkrytu. Do očí ho praštil titulek a výrazná fotka.

Strnul. Na titulní stránce se skvěl on sám, Sirius Black, uprchlý trestanec! Ale místo očekávaného textu uvádějícího, že je hledán pro vraždu, pokus o vraždu a zradu nejlepšího přítele, článek říkal, že pokud se Sirius Black do třicátého prvního července dostaví do Downing Street číslo deset, bude mu udělena královská milost. Bude moci předložit svůj případ předsedovi vlády a zástupci královské prokuratury. Tato nabídka platí jen do tohoto data; poté bude shledán vinným z nesplnění povinnosti a znovu pronásledován.

Sirius nebyl blázen. Mudlové mají rčení: zradíš-li mě jednou – tvoje chyba, zradíš-li mě podruhé – moje chyba. Ale psali to v Timesech. Nemůže jít o až tak velký podvod. Nebo ano?

Čmuchání po Surrey nebylo k ničemu. Žádné známky Harryho. Žádné stopy pachu Lilyiny sestry, který byl velmi specifický. Ve své současné podobě se nemohl ukázat a rozhodně se nemohl přeměnit zpět a začít pokládat otázky.

Takže neměl jinou možnost než se vydat do Londýna. Nepochyboval, že jeho rodný dům bude obklíčen bystrozory a mudlovskou policií. Čili pokud to, co četl, byla pravda, měl by se vydat do Downing Street deset. Zbývají dva týdny. Dost času tu nabídku prověřit – jestli je falešná, hůř už na tom být nemůže.

***

S ohledem na Blackův útěk nabyl Wolf dojmu, že bude nejlepší vzít Johna na pár týdnů mimo Anglii. Kvůli chlapcově ochraně samozřejmě mohli pobývat jinde jen dvacet osm dní, ale i to by mělo poskytnout dost času, aby se věci vyjasnily. Tak či onak.

Po jejich odjezdu na ΄dovolenku΄ se Amanda zastavila v Toweru a nad šálkem čaje poskytla Benovi a Maggie rychlý souhrn Popletalova traumatického setkání s královnou.

Škodolibě jim vylíčila, jak Popletal dostal za uši stylem, jaký ovládalo pouze Její Veličenstvo. Musel vysvětlit, proč byla, k svrchované nelibosti královny, britskému šlechtici upřena jeho základní zákonná práva. Nosil tento Black Znamení zla? Došlo vůbec na pochybnosti? Měl řádného právního zástupce? Její Veličenstvo grilovalo Popletala nejméně hodinu.

„Přísahám, že ten chlap vypotil aspoň pět liber sádla," smála se Amanda. „V jednu chvíli jsem si myslela, že se opravdu ztrapní! Byla jsem tak vděčná, že Její Veličenstvo nemířilo na mě! Ta žena sice neovládá magii, ale je zatraceně děsivá!"

„Merline!" vyhrkla Maggie se smíchem. „Přála bych si tam být, abych to viděla."

Amanda se ušklíbla. „Roky jsem se snažila získat Blackovy záznamy, a pak mi je Popletal prostě dal, aby mu mudlové zachránili zadek," zakroutila hlavou. „Merline, že se mu to ale vrátilo jak bumerang! Všechny ty výmluvy, jak je Black nebezpečný, které vydával v Denním věštci, a přitom tou nejnebezpečnější osobou, s níž se musel vypořádat, bylo Její Veličenstvo."

„A co ty, Amando? Teď ti kvůli tomu půjde Popletal po krku," poznamenal Ben přes okraj svého hrnku.

„Může to zkoušet, ale můj odbor žádný čistokrevný kouzelník řídit nechce. Také jsem poukázala na to, že posledních deset let jednám s premiéry a mudlovskými soudy. Myslí, že bych mohla nějakého čistokrevného zaučit na svoje místo? Nemají ponětí, jak se k mudlům chovat. Na to nemáěl co říct," zamítla obavy Amanda. „Myslím, že si konečně uvědomil, že v mudlovském světě jsou lidé, kteří vládnou skutečnou mocí."

Poté se jí samolibě zablýsko v očích: „Navíc nemá čas se mnou zaobírat. Blíží se volby a on potřebuje před voliči dobře vypadat. Tohle se nebude v jeho životopise moc příznivě vyjímat."

Maggie se uchechtla: „A kdo myslíš, že bude příštím ministrem?"

„Pokud se Black dostane k soudu a bude zproštěn viny, co to znamená pro Johna? Morrigan dala jasně na srozuměnou, že má zůstat v úkrytu. Black sem nemůže přijít, ochrany Toweru to nedovolí," přerušil ji zamračeně Ben.

„Kdy Wolf přiveze Johna zpátky?" zeptala se Amanda.

„Příští týden," odpověděla Maggie. „Sejdeme se u Lawrence na Johnovy narozeniny. Ten večer by měl být zpět pod ochrannými štíty."

***

Sirius Black se potloukal kolem čísla deset coby Tichošlápek několik dní, špicoval uši a sbíral střípky informací. Kuchař ho krmil zbytky – velmi chutnými zbytky. Taky uměl skvěle drbat za uchem. Čas plynul.

Pokud mohl říct, nemotali se tu žádní kouzelníci. Nedalo se zjistit nic, co by svědčilo proti oné milosti. Bylo to matoucí, celé to zavánělo pastí, a přece nesklapla. Musel se už rozhodnout, Harryho narozeniny se blížily, a pak jeho čas vyprší. Do té doby musí něco udělat.

Nadešel poslední den. Už to nemohl déle odkládat. Pořád nedokázal vyčmuchat žádného kouzelníka, jen pár motáků mezi strážemi.

΄Tak, nic tu není,΄ říkal si v duchu, když se tiše plížil kuchyní a za zády jejího personálu. Ač velký pes, když chtěl, stále dokázal zůstat nepovšimnutý. Jak jinak by se dostal z Azkabanu? Zkontroloval prázdnou chodbu a ušklíbl se. ΄Zatím je to dobrý.΄

Zaznamenal magický portrét, který momentálně spal. ΄Skvělé. Psi jsou páni, kouzelníci kmáni! To bylo fakt lehký. Copak ty lidi nemyslí na bezpečnost? Počkat, proč si stěžuju?΄ A Sirius si se psím odfrknutím pospíšil dál.

Plížil se k pracovně muže, který ho mohl osvobodit nebo zabít. Už na tom nezáleželo. Teď byl nejdůležitější Harry a Sirius ho chtěl ještě jednou vidět - vidět, jaký člověk se z něj stal.

„Hej! Jak ses sem dostal?"

„Kdo pustil dovnitř toho psa?"

„Chyťte ho!"

Tichošlápek štěkl a vtrhl do premiérovy kanceláře, přičemž srazil k zemi člena ochranky a tajemníka. Skočil pod stůl, shodil štos dokumentů, papírů a pár hrnků a skluzem zastavil u nohou značně šokovaného a vyjukaného muže, kterým mohl být jedině John Major. Tichošlápek vzhlédl, zafuněl a přeměnil se.

„Pan premiér, předpokládám?" pronesl Sirius a drze k muži vzhlédl.

„Lord Sirius Black, nemýlím-li se?"

„Ano. Za tohle se omlouvám," ohlédl se Sirius po nepořádku, který způsobil, a pokrčil rameny.

„Stát!" zakřičel člen ochranky a tasil zbraň. „K zemi a ať vám vidíme na ruce!"

Sirius sedící na podlaze ve špinavých potrhaných šatech, neupravený a vyhublý na kost, jen vzhlédl. „Hej! Jak to myslíte ´k zemi´? Já už jsem na zemi! Řekli jste, že sem můžu přijít a vzdát se! No tak jsem tady!" A zvedl zašpiněné ruce, aby ukázal, že v nich nic nedrží.

Strážní provedli jeho důkladnou prohlídku, prošacovali mu kapsy a ohmatali celé tělo, což se mu vůbec nezamlouvalo. Jakmile se ujistili, že není hrozbou, dovolili mu posadit se na židli.

„Beru to tak, že jste ten tulák, kterého můj kuchař posledních pár dní krmil?" zeptal se John Major, když personál odešel do svých kanceláří.

Sirius přikývl: „James a já jsme se stali zvěromágy během studia v Bradavicích. Víte o kouzelnickém světě?"

Premiér rovněž přitakal. „Ano. Je to jedna z mnoha věcí, o nichž jsem byl zpraven. Nicméně o této schopnosti mi mé zdroje nepověděly. Takže, lorde Blacku, jak jste se do tohoto zmatku dostal?"

Sirius se rozhlédl, ale než stihl odpovědět, do místnosti vstoupil premiérův tajemník s asistentem.

„Kontaktoval jsem slečnu Kensingtonovou, už je na cestě," sdělil tajemník premiérovi. „Bude informovat příslušné osoby na své straně."

Další asistent donesl podnos s čajem a několika sendviči. „Zařídil jsem pro lorda Blacka sprchu a čisté oblečení," řekl a nakrčil nad Siriusem nos. „Jistě má před onou schůzkou ještě trochu času, viďte, pane?"

***

PP: Autorky se v poznámce omlouvají, že je kapitola kratší. To je sice pravda, ale já už můžu slíbit, že ta příští vám to vynahradí ;-)