Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Severusovy sny

Kapitola 18. Trauma

Severusovy sny
Vložené: Lupina - 21.08. 2019 Téma: Severusovy sny
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/18/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Varování – obsahuje popis týrání dítěte.

 

Kapitola 18. Trauma

„Ale ne. Ale ne. Je zpátky. Prosím, nechci, aby byl zpátky.“

Severuse vytrhl z dumání v jeho mentální projekci podzemních komnat v Bradavicích zvuk dětského nářku.

Tim měl jednu z jeho nočních můr. Není divu, po takovém dlouhém stresujícím hovoru s léčitelkou mysli.

Severus se na posilněnou nadechl a otevřel iluzorní dveře do Timovy země snů. Bylo to jako vkráčet do vzpomínky v myslánce.

Dveře vedly do obývacího pokoje v nepopsatelném malém bytě. Koberec mohl být původně béžový a v oknech povlávaly závěsy stejně nezřetelné barvy.

Místnosti dominoval plakát ženy ve středověkém oděvu unášené loďkou po černém jezeře. Nehybný obrázek vypovídal, že jde o mudlovské obydlí, ne kouzelnický domov. Z košů vypadávaly odpadky. Na obývák navazoval podlouhlý kuchyňský kout o velikosti asi jeden a půl čtverečního metru. Dřez přetékal talíři a po podlaze se válela pizza a krabice od jídla, přičemž některé vypadaly, že by případně samy došly k odpadkovému koši. Stůl zakrývaly prázdné lahve od piva a limonád, cigaretové špačky a popel.

Uprostřed místnosti vedle pohovky stála postýlka se zlatovlasým a modrookým batoletem, možná tak osmnáct měsíců starým, které si podrážděně pohrávalo s dečkou a malým plyšákem u hrudi. Vedle něj ležela prázdná láhev a podle zápachu Severus poznal, že to dítě potřebuje přebalit.

Zpoza zavřených dveří pronikal hovor a pak zvýšené hlasy. Dítě zíralo na dveře a pak začalo kvílet pro svoji maminku.

„Ne! Přestaň! Prosím, buď potichu!“ zašeptal hlas. Severus uviděl jedenáctiletého Tima klečet u postýlky, jak se snaží získat pozornost dítěte. „Pš. Uslyší tě… Prosím, buď potichu.“ Tim vstal a s velkou námahou vytáhl batole do náručí. Neohrabaně se posadil s dítětem na klíně. „Musíš být potichu, prcku,“ zašeptal.

Kvílení dítěte přešlo do vzlyků a pak do tichého žvatlání. Zjevně se batoleti v Timově náručí dost líbilo.

„Promiň,“ zašeptal mu Tim. „Nevím, co dělat.“

Severus se váhavě předklonil a položil ruku na chlapcovo rameno.

Ten sebou trhl. Vzhlédl do Severusovy tváře a pohled na impozantního muže z něj sejmul napětí. „Musíš nám pomoct,“ zašeptal. „Otec je tady. Chystá se…“

Cokoli se chystal, chlapec to nedokázal vyslovit. Hlas se mu zlomil a ústa zavřela. Batole zabořilo do chlapcova ramene tvář a s úpěním se třáslo strachem.

„Sklapni, ty malý parchante!“ zavolal muž z vedlejší místnosti.

Pokud se ten muž vynoří z ložnice, bezpochyby se stane něco hrozného.

„Chlapče, to se ti zdá.“ Severus si klekl před Timem a podíval se mu do očí. „Není to skutečné.“ Dříve, když byl Severus lapen v jedné z chlapcových nočních můr, to fungovalo.

Tim energicky zavrtěl hlavou. „Ne!“ Jednou rukou popadl Severuse za límec hábitu. „Nechápeš to. Chystá se to miminko zranit. Prosím, nedovol mu ublížit miminku.“ Zjevně jej uvěznila realita snu.

„Nedovolím,“ klidnil Severus chlapce. Věděl, že nic, co by řekl, nepomůže, dokud Tim nepochopí, co je sen.

„Ten bastard má hůlku. Může sesílat kouzla. Skutečná kouzla.“ Tim si snad myslel, že Severuse musí přesvědčit.

Severus se temně usmál. „Já také.“ Aby to chlapci dokázal, vytáhl vlastní hůlku.

Dveře za Severusem se s prásknutím otevřely a odrazily od zdi.

Muž, který se z nich vynořil, byl pohledný s tmavými vlasy a očima barvy jako Timovy. Cosi jej rozvzteklilo. Měl na sobě mudlovské tričko a šortky, ale mával hůlkou.

Severus si stoupl mezi muže a děti, ale zjistil, že toto snové monstrum si jej vůbec nevšimlo.

Batole začalo strachy vřeštět a muž prošel Severusem, aby se pustil do dětí.

Tim hyperventiloval, ale položil mimino na zem a s hůlkou v ruce se muži postavil. Bez zaváhání namířil a vykřikl přidušeným vzlykem: „Avada kedavra.“

Severus cítil, jak mu o pokožku zabrněla magie v horkém závanu větru. Záblesk světla byl natolik jasný, že by ve skutečném světě kouzlo fungovalo.

Zelený paprsek proběhl přímo mužovým srdcem, ale přestože zářil energií, nijak neovlivnil, co následovalo. Muž prošel Timem a popadl batole. Zatřásl s ním, až se rozječelo ještě hlasitěji. Zavrčel a třásl dál tak silně, až se dětská hlavička kymácela od ramene k rameni.

Zpoza muže se objevila bědující žena a snažila se kolem něj projít k dítěti. Měla na sobě růžový hedvábný župánek. Dětský křik zjevně přerušil okamžiky vášně. Odtrhla dítě a rychle jej položila do postýlky.

Muž jí uhodil hřbetem ruky. Ztratila rovnováhu, ale udržela se na nohou. Kňučivým, smířlivým tónem na muže promluvila. Severus slovům nerozuměl, ale ať už řekla cokoliv, muž se k ní chlípně otočil a sáhl po ní.

Chlapec již nehyperventiloval, vlastně neukazoval ani ten nejslabší náznak strachu. Jeho oči nebezpečně zchladly, když sledoval muže a ženu. Severusovi vstaly vlasy na zátylku – ty oči neměly víc výrazu než had Pána zla.

Batole přestalo naříkat a jen leželo a fňukalo. Severus přemýšlel, jak moc bylo dítě zraněno, když tak náhle ztichlo. Žena se nijak nepřiblížila k miminku, jen se začala chovat svůdně. Hřbetem ruky pohladila muže po tváři a skrze slzy se na něj usmála. Táhla jej k ložnici.

Muž a žena vyšli z místnosti.

Chlapec zíral na batole. „Umře,“ pronesl dutě. Batole se začalo třást a zjevně upadalo do záchvatu.

Mohl to být jen sen, ale Severus měl děsivý pocit, že jestli to batole umře, něco v Timovi bude ztraceno.

„Ne, neumře. Já to nedovolím.“ Severus se rychle pohnul a malé dítě zvedl. Přejel nad ním hůlkou, jako by bylo z masa a kostí a ne jen snová fantazie.

Naštěstí to dítě ve snu bylo kouzelnické. Jeho přirozená magie zápasila o nápravu škod, ale v krevním řečišti byly trhliny a mozek mu začal natékat. Kdyby měl Severus přístup do laboratoře, něco z toho by mohl vyléčit. Jelikož byli ve snu, předpokládal, že by mohl vyléčit vše, pokud chtěl.

Opět se podíval na Tima. Dělo se něco, čemu Mistr lektvarů nerozuměl, ale rozhodl se, že bude následovat realitu.

Sevřel batole jednou rukou. „Pojď.“ Natáhl ruku s hůlkou. „Chytni se mé paže. Musíme se přemístit.“

Kdyby toto byly opravdové Bradavice, Severus by se nikdy nedokázal přemístit přímo na ošetřovnu. Ale jestli má přesvědčit Timovu spící mysl, že tato léčba pomůže, musí s tím být v pohodě i jeho vlastní mysl.

Ošetřovna, kterou Severus vytvořil, vypadala jako ta v roce 1998 a měla jen velmi málo vánoční výzdoby. Chlapec zalapal po dechu a zakolísal, když přistáli.

„Bojím se, že madame Pomfreyová tu momentálně není,“ oznámil Severus. Položil zraněné batole na postel a seslal kouzlo na podporu dýchání. „Pohlídáš ho, než seženu vše, co potřebuji?“

Tim si sedl vedle batolete a s vytřeštěnýma očima přikývl.

Severus chtěl, aby v lektvarové skříni bylo nervové tonikum, kontrolor krvácení a lektvar na modřiny. A ještě se rozhodl, že tam najde uklidňující lektvar.

Toto všechno byly lektvary, které jen podporovaly procesy přirozené magie. Magie batolete by to mohla zvládnout sama, ale takto, s podporou magie jiného kouzelníka, to půjde rychleji. Severus se bál říct Timově mysli a magii v tomto snovém stavu, že magie miminka se snaží zvládnout něco, co by nemělo být možné. Kdo ví, co by to mohlo provést s chlapcem?

„Pane!“ zavolal Tim. „Prcek!“

Severus se tryskem vrátil a zjistil, že batole upadlo do dalšího záchvatu. Mistr lektvarů nemrhal časem a zakouzlil lektvary do dětského systému.

Tvář mimina nabrala znepokojivý tmavý nádech. Chlapec vedle Severuse si povzdechl a odvrátil. „Je to moc špatné,“ pronesl mrtvě.

Severus zavrčel a pak se zhluboka nadechl. Snažil se nemyslet na risk ohledně chlapcova těla a mysli, když přáním uzavřel krvácející tepny a přáním vyléčil poškození nervů.

V reálném světě by to nikdy nefungovalo, ale ve vlastním snovém světě přišel na to, jak změnit sny. Princip byl stejný.

Batole se uvolnilo a dýchání se zklidnilo, tvář přešla z tmavě modré a fialové k růžové. Po dalších pár minutách se začalo neklidně hýbat, až otevřelo oči. Oči stejné jako Timovy.

Batolecí verze Tima začala kvílet. Jedenáctiletého to vyplašilo.

Severus se usmál, cítil se lépe než za hodně dlouhou dobu. „Pláč je u mimin dobrým znamením.“ Myslel si, že jakákoliv emoce je pro toto dítě dobrým znamením. Bylo zajímavé stát tu se dvěma verzemi jednoho dítěte – i ve snu. Severus zvedl batole a opřel si ho o rameno. „Pojď.“

Tim se chytl Severusovy paže a on je přemístil je do Timovy ložnice na Grimmauldově náměstí. Nenašel lepší místo, kde by se Tim cítil bezpečněji.

S plačícím batoletem se posadil do houpacího křesla. Zkontroloval, jestli potřebuje přebalit, ale nepotřebovalo. Jestli mu něco potvrdilo nereálnost celé scény, pak toto.

Aby dítě uklidnil, Severus začal zpívat monotónní ukolébavku, kterou při mnoha příležitostech slyšel zpívat Narcisu Dracovi.

Chlapec sedící na posteli zíral na Severuse a mimino s tím strašidelným výrazem. Nakonec se kvílící batole uklidnilo.

„Je v pohodě,“ zašeptal Severus chlapci.

Tim přikývl.

V následující chvíli batole zmizelo.

„Zdálo se ti to,“ uvedl Severus.

Chlapec zavrtěl hlavou. „Mně možná ano, ale tomu miminku ne. Skoro umřelo. Nepamatuju se, kdy jsi přišel poprvé a pomohl mi.“ V obranném postoji si objal pažemi kolena. „Možná to bylo tehdy.“

Severus na něj zíral. Vlasy v zátylku se mu zježily. „Čeho jsem to byl právě svědkem? Opravdu se to stalo?“

Tim přikývl. „Ano. Já si to nepamatuju, ale to mimino ano.“

„Chlapče… Time… uvědomuješ si, že to batole jsi ty – že ano?“

Chlapec zavrtěl hlavou. „Ne, to nejsem já. Já jsem kouzelník.“

„Ale všechny kouzelnické děti začínají jako mimina, stejně jako mimina ostatní,“ vysvětloval mu Severus tiše.

„Ne,“ chlapec zavrtěl ostře hlavou.

Severus opustil křeslo a klekl si před dítětem. Ty oči byly stále ledově studené a měkká linka čelisti byla zatnutá a tvrdá.

„Ničemu nepomůže, když budeš předstírat, že tyto věci nejsou částí tebe, Time.“ Severus v chlapcově tváři hledal náznak, že se k němu dostává.

„Odprejskni,“ zasyčel hoch. „Můžeš přestat předstírat, že máš péči.“

Tento vzteklý Tim byl pro Severuse něco zcela nového. Všechno v místnosti se začalo hrozivě třást.

„Vypadni,“ zavrčelo dítě.

„Proč se tak zlobíš?“ zeptal se Severus, chytaje se stébel, aby zabránil chlapcově magii vybuchnout.

Místo odpovědi Tim zaúpěl.

Místnost vybuchla do temnoty, ale úpění pokračovalo.

„Time?“ to byl Potterův hlas. „Pš-pš, jsi v bezpečí. Jsi doma. Všechno je v pořádku.“

Timovo tělo bylo zvednuto a uloženo v Potterově klíně. Chlapec s mužem bojoval, ale ten na to byl zjevně připraven. Obalil chlapce dekou z postele tak pevně, že měl končetiny svázané jako miminko v peřince.

„Ššš.“ Potter začal zpívat stejnou ukolébavku jako Severus před chvílí batoleti.

Později se chlapec ztišil a zamumlal: „Tati? Budu blít.“

Objevil se kyblík a chlapec do něj vyprázdnil obsah žaludku.

„Lepší?“ zeptal se Potter tiše. „Chceš o tom mluvit?“ Pomohl zpocenému dítěti vymotat se z deky. Švih hůlkou jej zbavil ledového potu.

Tim zavrtěl hlavou. Třásl se jako v intenzivním chladu, až mu zuby drkotaly. Potter opět mávl hůlkou a chlapce jemně obalila přikrývka.

„Bolí tě hlava?“ zeptal se Potter.

„N-ne.“ Tim nemohl zastavit cvakání zubů.

Potter se odklonil, aby viděl chlapci do tváře. „Co se děje?“ Intenzivně se zahleděl do dětských očí a Severus ucítil letmý dotyk nitrozpytu.

Objevily se obrazy z chlapcova snu, ačkoliv Severus sám byl ve vzpomínce jen jako černá postava. Jednoznačné bylo, že batoletem bylo třeseno, bylo opuštěno a mělo záchvat.

Potter zbledl a přitiskl si chlapce k sobě. „Kráturo?“ zavolal. „Přineseš nám, prosím, uklidňující lektvar?“

„Jsem rád, že je ten bastard mrtvý,“ pronesl Tim plochým hlasem bez emocí.

„Já taky,“ odvětil Potter tiše.

 

PA: Informace o syndromu třeseného dítěte naleznete na internetu. V angličtině více zde: www.dontshake.org

Prosím, nikdy miminky netřeste.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 18. Trauma Od: sisi - 22.08. 2019
Cítím jakousi propast mezi Timovým bdělým stavem a stavem, kdy mohl komunikovat se svým Temným pánem. Nakonec ho dokonce poslal dost nevybíravě pryč. A pak tam vtrhl Potter plný starostí a péče a bez ohledu na Severuse, o kterém snad už ví, prostě nalil do Tima lektvar. Zazpíval Timovi ukolébavku v okamžiku, kdy je v šoku, celkem fajn, snad pomůže i to, že mu Snape zpíval tu stejnou. Hlavně, aby ten chlap, co trápil dítě i jeho matku už nikdy nikomu neublížil. Ani Tim ho nedokázal eliminovat. A to bylo ve snu. Prostě jen další přání, které se nesplnilo. I Harry to zažil jako dítě, když mu nedovolili jít k večeři, nebo ke stromečku, tehdy musel být zalezlý v přístěnku a potlačovat zoufalý pláč. Jsem z toho nějak rozpůlená, a asi je to i poznat na tom, jak píšu. Omlouvám se. Děkuji za kapitolu, věřím, že se to všechno příště nějak urovná a bude dobře. Jde přece o Tima a Potterovi a o Snapea!

Re: Kapitola 18. Trauma Od: Gift - 22.08. 2019
Diky Merlinovi za Severuse. Je smutne, jak casto vidime zrudy v tech spatnych lidech. Severus byl speh, schopny mnoha tvrdych a skoro az bezcitnych veci, ale nechat trapit maleho kluka nebo dokonce batole bez jedineho duvodu... to jsou ty prave zrudy. Drsna a presto velmi dulezita kapitolu. Moc za ni dekuji.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 22.08. 2019
Důležitá kapitola, jak píšeš. Dokresluje povahu Severuse a co všechno musel Tim prožít, než se dostal k Potterovým. Moc děkuju za komentář, Gift.

Re: Kapitola 18. Trauma Od: denice - 21.08. 2019
Chudák dítě, tohle zažít už jako úplně maličký. Jsem upřímně ráda, že ten mizera, který mohl takové věci dělat vlastnímu bezbrannému děcku, je mrtvý. A Severus batole chová, kontroluje, jestli nepotřebuje přebalit a zpívá mu ukolébavku... Díky.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 21.08. 2019
Severus je anděl strážný, dokáže se postarat i o batole, kterým bylo třeseno. Jsem ráda, že tady toto téma zaznělo, že pomocí povídky šíříme osvětu. Že na tento problém takto upozorníme. Děkuju za komentář, denice.

Re: Kapitola 18. Trauma Od: martik - 21.08. 2019
To bylo tvrdé. Velmi. Hluboko to zabolelo. Taková krutost. A bohužel někdy i reálná. Ještě že tu už tehdy Tmavý pán byl. Teda jestli jsem to dobře pochopila. Protože tohle není něco, co by dětská snová fantazie vykouzlila jen tak bez předešlé zkušenosti. Jsem zvědavá, jak to skutečně bude až se to všechno spojí do jednoho celku. A s Timem souhlasím. Z celého srdce. Děkuji, Lupino a marci.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 21.08. 2019
Přesně tak, bohužel reálná nepochopitelná krutost. Tmavý pán tu byl teď, v noční můře, ale byl i tehdy. A vše se spojí :-) Děkuji za komentář, martiku.

Re: Kapitola 18. Trauma Od: Jacomo - 21.08. 2019
Chudáček Tim :-( Protože tohle dětská fantazie stvořit neumí, je jasné, že podobnou hrůzu si musel prožít. Taky jsem ráda, že je ten bastard mrtvý. Za to Severus je tu úžasný - dokonce chová mimčo, i když jen ve snu. Ale on vlastně jinou realitu nemá, takže pro něj je to reálné až až. Pořád jsem zvědavá, jak se to všechno pospojuje a objasní. A pak si to přečtu celé od začátku, abych si mohla říkat - ha, vždyť je to jasné, a já to neviděla :-) Děkuju moc za překlad, Lupinko a marci.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 21.08. 2019
No, nakonec to bude jasné :-) Doufám, hihi, protože konec, to je něco. Děkuji za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 18. Trauma Od: zuzule - 21.08. 2019
Oh, pani. Uplne se mi udelalo nedobre... Souhlasim s Timovou posledni vetou. Dekuju!
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 21.08. 2019
A smutné je, že se takové věci dějí. Jenomže ne všechny děti mají na obranu Tmavého pána :-( Děkuji za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 18. Trauma Od: kakostka - 21.08. 2019
No nazdar, to je drsná kapitola a Severus má v sobě tolik laskavosti, udělá maximum, aby se Tim cítil dobře, chová i batole:-))) Je smutné vidět čím vším si prošel a je fajn vědět, že je v dobrých rukou a už tenkrát měl spojence. děkuju za překlad.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: Lupina - 21.08. 2019
Je to drsná kapoitola. Ale dokresluje, proč byl Tim v tak mizerném stavu, když se dostal k Potterovým. V této situaci se ale i ukázalo, jak dobré má Severus srdce. Jak strašně jej Brumbál zneužil, když ho přiměl ke špehování a pohřbení lidskosti, když se musel chovat jako pravý Smrtijed. Děkuju za komentář, kakostko.
Re: Kapitola 18. Trauma Od: kakostka - 21.08. 2019
Lupinko, to jsi vystihla, Albus v něm pohřbil a zadusil většinu citů a lidskosti, jinak by se z toho musel zbláznit. Ale zároveň ten manipulativní bastard apeloval na jeho lidskost a upozorňoval, jak je Harry podobný Lily. Fakt prevít. Krásně se tu ukazuje v Havranovi, jak manipuluje, jak toužil dostat Harryho z vlivu nové rodiny, aby byl traumatizovaný, vděčný za kus vlídnosti a to vše pro vyšší dobro. Ach jo. Občas dumám nad tím, jestli si toto vše Rowla uvědomovala a trousila to jako zrnička chleba lesem k Perníkové chaloupce a nebo nám jen dala prostor pro fantazii, růst a uvědomnění si, jak to je. Tak jako pro mne bude Vízner dokonalým Saturninem už asi na vždy, tak Rickmann bude dokonalým Severusem. A JKR to jistě pomohlo při psaní dalších dílů, když viděla, jak se Alan role zhostil. Miluju jeho hlas a zároveň jsem viděla několik dílů s geniálním dabingem Aleše Procházky a ač Alan forever, dokážu si užít i jedinečné pojetí Aleše Procházky, ta dikce, zabarvení hlasu, modulace, je prostě úžasná.

Prehľad článkov k tejto téme: