Preklady fanfiction Harryho Pottera

Originál: Cauterize

Autor: Lady Altair

Překlad: martik

Beta: arabeska

Banner: arabeska  

Povolení k překladu: bylo zažádáno

Tragédie

9+

1400 slov

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Lady Altair. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Shrnutí: „Ovšemže chybí něco zásadního. O to jde.“ Dennis Creevey po válce převezme fotoaparát svého bratra.

***

Několik dní po bitvě najde Dennis Creevey Colinův fotoaparát přesně na místě, kam ho bratr odložil. V jeho pokoji v perfektním stavu. Ale ponechá ho tam, protože je mladý a nepřinese mu to nic než sůl do čerstvých, bolavých ran.

Roky plynou a na fotoaparát sedá prach. Když ho Dennis znovu najde, rány má již zacelené jizvami a tentokrát už ho ležet nenechá.

***

Levandule je první. Nechá se nejsnáze přesvědčit, je hrdá na jizvy, které brázdí její krk, rameno, záda a paži. I po letech vypadají její zranění, jako by se to stalo včera. Nosí je jako módní doplněk, jako překrásnou krajku růžovo-bílých jizev.

Jizvy jsou to jediné, co má na sobě. Dennis se cítí jako zajíc lapený pohledem šelmy, když na něj upře své oříškové oči se zvláštním jantarovým odleskem. Vyčeše si dlouhé vlasy, aby odhalila hustou síť jizev na svých zádech, přes rameno pohlédne do objektivu a z její strhující krásy zachycené na černobílé fotografii čiší nezkrotnost.

***

Katie Bellová by působila děsivě, kdyby neměla tak milou a přátelskou povahu. Když mu má sedět modelem, přinese v obavách o jeho vyhublou postavu jablkový koláč.

Zapózuje mu dvakrát a Dennis vyvolá obě fotografie na jeden snímek. Dva profily jedné tváře s krásným úsměvem, každý se usmívá opačným směrem. Jedna líc, půvabná a nedotčená, vyzařuje nevinnost a čistotu. Tou druhou se hrozivě proplétají purpurové provazce cév jako parazitická liána prorůstající šedavou kůží až do jedem zčernalého vnějšího koutku oka.

***

Morag McDougallovou a Anthonyho Goldsteina vyfotí Dennis společně. Anthony sedí v křesle a Morag stojí za ním se splývavou svatozáří divokých kaštanových kadeří. Široce se usmívá a dlaněmi mu zakrývá oči. Ty její jiskří oslnivou modří. Anthony drží ruce zvednuté a tiskne je na její uši. Ty jeho proti černým vlnitým vlasům růžově svítí.

Neslyším zlo, nevidím zlo.

Ona je slepá a on hluchý. Ty růžové uši už nikdy neuslyší, ty elektrizující modré oči už nikdy neuvidí. Nosí stejné snubní prsteny na levé ruce a zdá se, že žijí v jiném vesmíru, někde daleko od tohoto světa, kde by něco takového nikdy nemohlo fungovat.

***

Následuje George Weasley. Když Dennis vystaví jeho fotografii, nějakému neznalému kritikovi se nelíbí oříznutí snímku. „Příliš jednostranně orientované… vlevo od modelu zůstal prázdný prostor. Hrozná fotografie, nezáživná… chybí jí něco zásadního, chybí jí život,“ uzavře svou recenzi.

Dennis netuší, jak vlastně vysvětlit, že právě v tom to spočívá. Právě toto jsou válečné jizvy; čistá bílá prázdnota na pravé straně fotografie je daleko hlubší jizvou než chybějící ucho.

Samozřejmě, že jí chybí život. V tom to je.

***

Charlie Weasley prochází Dennisovu napůl dokončenou výstavu, zatímco si fotograf pohrává se světlem a fotoaparátem. V tom hvízdne a začne se vyptávat na Levandulin snímek.

Dennis se přikrade s fotoaparátem, a když se Charlie opře o stěnu z červených cihel, zaostří na jeho svalnatou ohněm zjizvenou, pihovatou, tetovanou paži.

Požádá o její jméno, aby jí mohl poslat sovu. Dennis mu je dá, aniž by docela věřil komukoliv, tohoto drsného, sebejistého Weasleyho nevyjímaje, že v sobě nalezne dostatek odvahy, aby přes sovu pozval na rande někoho úplně cizího.

O rok později Dennis pořizuje fotografie na jejich svatbě, ty hloupé a tradiční fotografie s šaty a družičkami a vším možným kýčem. Ale ještě předtím si přijdou pro naprosto odlišnou sadu.

Ten nápad své nevěstě evidentně vnukl Charlie. Levandule se přivine k jeho hrudi a zpustošená kůže na jejích zádech se třpytí zlatem a stříbrem.

Stovky jmen, kterými to neskončí, vyvedené zářivým, jiskřivým inkoustem jako jemné řetízky z drahých kovů vetkané do hrubé, zjizvené tkáně. Levandulino tetování je památníkem vybudovaným na jejím zmaru. Vytvořila ze sebe živou připomínku. Je to v podstatě domýšlivé, ale zároveň děsivě krásné.

Písmo je příliš drobné a na snímku je nelze rozeznat, ale Charlie má mozolnatou ruku položenou na Levanduliných zádech přímo pod článkem řetězu, který se leskne blyštivým stříbrem. Přesně ví, kde se nachází Fred Weasley.

***

Harryho fotografie je popravdě tou nejméně zajímavou. Prodala by se samozřejmě nejdráže, kdyby Dennisovi vůbec přišlo na mysl nabídnout sbírku k prodeji (což neudělá, nikdy), ale je tak předvídatelná: rám zaplňuje jizva a jeho oslnivě zelené oči.

Dennis vytvoří ještě jeden snímek, který se mu líbí mnohem víc. Zobrazuje kulatou spáleninu na hrudi. Na Harryho přání ho označí jako ‚Neznámý‘.

***

Andromeda Tonksová s Teddym. Jde o další fotografii pořízenou ‚neoficiálně‘, během přestávky mezi focením určené k utišení vzteklého křičícího batolete.

Pochopit, jak může někdo v jednom okamžiku vypadat tak ztracený a zároveň přesně na svém místě, není v jeho silách, ale Andromeda to se svou neuvadající krásou zvládá dokonale. Její výraz vyzařuje zoufalství, žal, odhodlání, lásku a naději, když něžně utěšuje svého vnuka a tiše mu brouká, zatímco naříká na jejím rameni, v pěstičkách pevně sevřené její dlouhé hnědé vlasy.

V rámu působí Andromeda tak drobně. Opuštěně.

***

Neville zdvořile, ale vytrvale odmítá Dennisovi pózovat. Místo toho mu pošle obrázek svých rodičů, mladých a šťastných, s miniaturou sebe sama mezi nimi.

Jestli hledáš jizvy… napíše na zadní stranu.

***

Sestry Montgomeryovy drží mezi sebou podobenku svého nejmladšího bratra. Je mu na ní pouhých pět let a už nikdy nezestárne. Šedohřbet na nich zanechal hlubší jizvy než na obětech, které nesou opravdové stopy po jeho drápech.

***

Hannah Abbottová nemá žádnou viditelnou jizvu, a když na Dennisovu žádost dorazí, připadá si rozpačitě.

Vzala si matčin perlový náhrdelník. Portrét je skutečně půvabný, jen spodní polovina její usměvavé tváře a smetanový odlesk perel na klíčních kostech.

***

Vznik snímku Molly a Arthura Weasleyových je také dílem náhody. Vyfotí je v Doupěti, v jejich kuchyni během každoročního setkání Brumbálovy armády a Řádu. Jsou sami a se smutkem, avšak láskyplně, hledí na očarované hodiny.

Molly ve svěšené ruce svírá jednu z kovových ručiček.

Hodiny stojí uprostřed fotografie, Artur z jedné strany, Molly na straně druhé. Dennis snímek pořídí ve chvíli, kdy se Artur natahuje, aby chytil Molly za ruku (a Freda spolu s ní).

Spěšně se vytratí a ani si není jistý, jestli jej vůbec vzali na vědomí.

Zdá se samozřejmé nazvat snímek ‚Spojené ruce‘ a Dennis si představí, kolik lidí se na pár podívá, aniž by viděli kovovou hodinovou ručičku v Mollyině dlani, která sice spadla z hodin, ale nikdy nebude zahozena.

***

Parvati a Padma už nejsou identické. Každá z nich má vlastní jizvy. Parvatinu tvář zvlnila jizva po popálenině, Padminu bradu a spodní ret pokroutila a zdeformovala nějaká černá kletba.

Když stojí tváří v tvář, stále zrcadlí jedna druhou.

***

Vrcholným kouskem sbírky se stane jeho nejposlednější záběr, který vznikne až několik let po vystavení ostatních fotografií. Lidé šílí, když ho připojí k výstavě. Jak se odvažujete, on přece k hrdinům nepatří!

Draco Malfoy sedí uprostřed, jeho světlá pleť a vlasy září proti černému pozadí, hlavu sklání ke svému levému předloktí. Tam se skví jediná jizva… vybledlá, stěží viditelná, zkroucená bílá tkáň, která nahradila zvrácenou čerň.

Dennis se domnívá, že to napadlo Astorii; navštívila galerii několik týdnů předtím, než ho s tím návrhem kontaktovala. V té době měla těsně před porodem. Když dorazí do jeho ateliéru, chová už novorozeně v náručí a Draco se za ní vleče s taškou na pleny přes rameno.

Draco chce couvnout, když ho Dennis požádá, aby se posadil. Astorie však trvá na svém.

„Pro tvého syna, Draco.“ Jejich oči se střetnou, navážou spojení a Dennis si z hloubi srdce přeje, aby neměl fotoaparát na druhé straně místnosti, protože tohle je záběr, který skutečně chce. Malfoy se zhroutí na židli a prosebně, pln lítosti, vzhlédne ke své ženě a dítěti. Vyčerpaná Astorie s jejich novorozeným synem v náručí mu pohled opětuje. Do toho.

Pokouší se tvářit povýšeně, ale neskryje ty kruhy pod očima a někde pod vší tou únavou setrvává stín hanby. 

Když je hotovo (je to rychlá fotka a Dennis ví, že je to ta pravá), Dracovi rázem dojde trpělivost, vstane, posbírá si své věci a okamžitě zmizí.

Zatímco čeká na chodbě, Astorie Dennisovi poděkuje a pak odchází. Spící syn se s pootevřenými ústy opírá o její hruď, slintá na drahé šaty. Paní Malfoyová má velmi milý úsměv.

***

Lidé volají po dalším souboru fotografií, ale veškerá inspirace vyprchala. Dennis si skoro myslí, že to všechno ve skutečnosti byla Colinova práce, že to všechno ponechal ve svém fotoaparátu, aby to bratr našel.

Poté, co Malfoyovi odejdou, odloží Colinův fotoaparát a tím vše skončí.