Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 47 - Moc

Izolace
Vložené: arabeska - 22.09. 2019 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Banner: Vojta

OriginálPower

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Hermiona polkla vlastní srdce, když zaslechla jméno svého přítele. Jásání davu stále sílilo a jediné, co dokázala spolehlivě rozlišit, bylo Harryho jméno, kterým se všichni dokola ujišťovali, že skutečně žije. Zvedla hlavu a vytáhla se na špičky, jako by mohla přes všechny hlavy davu dohlédnout až do středu Velké síně. Zbytečně. Viděla akorát tak ramena a vlasy, které jí bránily ve výhledu jako neprostupná barikáda. Proklela svoji výšku.

Vidím ho,“ vysoukal ze sebe Draco po jejím boku. „Vidím Pottera.“

Hermiona k němu zvedla oči. „Vidíš? Je naživu?“

Ano,“ kývl a potom k ní stočil hlavu s dosud překvapeným, takřka neznatelným úsměvem. „Říkal jsem ti, že přežije všechno.“

Můj bože. Vážně? Opravdu tam je?“

Skřítku.“ Přitáhl si ji těsně k tělu a za boky ji nadzvedl. „Vidíš?“

Ano!“ zatajila dech. „Ano, vidím ho!“

Draco ve skutečnosti moc nerozuměl tomu, proč najednou cítí takovou úlevu a téměř útěchu, ale usoudil, že kvůli Grangerové. Vypadala šťastně. A když byla Grangerová šťastná, zářila. Dotýkalo se to všeho v její blízkosti jako teplo slunečních paprsků a Draco tomu teplu nemohl uniknout.

Když sklouzl pohledem do strany, zamračil se. Jeho matka opustila své místo po jeho boku a začala prohledávat dav. Uvažoval, jestli mezi těmi skupinami vyčerpaných kouzelníků a čarodějek pátrá po Luciusovi, ale potom Hermiona promluvila a Draco se zaměřil zpět na ni.

Cože?“

Harry čelí Voldemortovi,“ oznámila mu a zavrtěla se netrpělivě v jeho náruči. „Polož mě na zem, prosím. Musíme blíž. Musím vidět, co se tam děje.“

Draco ji položil nohama na zem a v momentě, kdy Hermiona ucítila podlahu, ho čapla za loket a začala se s ním prodírat davem zvědavců, kteří se snažili rozpoznat, co se děje. Draco kulhal, v kotníku mu pořád pulzovala přetrvávající bolest a horko těžko Hermioně stačil. Táhla ho ze strany na stranu a cestou vráželi do nespočtu přihlížejících, ale nakonec to zabralo. Přiblížili se natolik, že Draco dokázal rozpoznat zvýšené hlasy Pottera a Voldemorta. Mezitím se horda lidí ztišila, aby všichni rozuměli.

Hermiono, tady!“

Ron na ně mával z vrcholu hromady trosek nedaleko středu Velké síně, na nichž stáli s Nevillem, Ginny, Lenkou a Blaisem rozmístěni jako na stupních. Hermiona se začala drápat po rozsypaných cihlách a zlámaných parapetech a pořád svírala Dracovu ruku, téměř ho za sebou vláčela a zakopávala zoufalou touhou sledovat výměnu Harryho a Voldemorta. A potažmo i definitivní výsledek války.

Protože ten právě nastal. Vrchol. Katarze. Poslední bitva. O všem, za co dosud bojovali, nyní rozhodne její sedmnáctiletý kamarád a jeho střet s dost možná nejnebezpečnějším černokněžníkem, který kdy žil. Nikdy nebyla vzrušenější a vyděšenější.

Když se Hermiona s Dracem postavili na stabilní kámen vedle Rona a ostatních, Draco se pozorně rozhlédl a div si nepromnul oči, když spatřil, jak jeho matka v míru stojí spolu s Molly Weasleyovou a McGonagallovou. Vzpomněl si na svoje setkání se Snapem a jeho odhalení, že Narcisa pomáhá Řádu, a uvažoval, jestli to McGonagallová věděla celou dobu. Další otázka na seznam nejasností, které bude chtít rozuzlit, pokud válku skutečně vyhrají.

Kde je vůbec Snape? Měl by tu být stejně jako všichni ostatní.

Jak prohlížel Velkou síň, zachytil Milese, Millicent a Tracey, kteří se mačkali mezi davem mrzimorů. Všichni se zdáli v pořádku, což bylo jedině dobře. Miles se setkal s jeho pohledem a sklonil hlavu v porozumění, ale Draco i na tu dálku, která je dělila, poznal, že je napjatý jako struna. Stejně jako obě spolužačky. Přemítal, jestli mezi těmi maskovanými Smrtijedy na druhém konci místnosti stojí i některý z jejich rodičů, nebo jestli některý z nich také musel přestát podobnou konfrontaci jako on s Luciusem.

Potom si vzpomněl na Thea, který rozhodně podobnou situací prošel, a to nejen se svým otcem, ale i s tím Dracovým.

Theo by tu měl být.

Theo měl stát tady na hromadě suti s ním a Blaisem. Měl trousit nevhodné, pobuřující a příšerně špatně načasované vtipy. Měl je vytáčet svými zbytečnými komentáři. Měl tady být jako součást jejich rozpolceného a komplikovaného zmijozelského tria.

Měl tady být, protože byl jejich přítel.

Hermiona do něj šťouchla a Draco shlédl do jejích strachem vytřeštěných očí.

Je to tady.“

Ano.“

Nevěděl, co jiného říct. Všechna další slova se mu zdála zbytečná.

Místo toho se zahleděl tam, kam všichni ostatní, do centra ruchu, kde kolem sebe Potter a Voldemort kroužili jako netrpěliví vyhladovělí vlci. Mluvili spolu. Potter slova trousil skrz zaťaté zuby a Voldemort mu oponoval svým mrazivým sykotem a při každé slabice prskal veškerou svou zášť jako jed. Draco musel ze všech sil napínat sluch i přes hrobové ticho všech přítomných v síni a minimální vzdálenost od těch dvou. Jistá slova a fráze pohltily zborcené bradavické pilíře, ačkoliv z valné většiny jejich roztržce rozuměl.

Dnes už nikoho nezabiješ!“ křikl Potter. „Je po všem, Raddle! Všechny tvoje viteály jsme zničili.“

Myslíš, že jsi silnější než já?“ protáhl Voldemort. „Myslíš, že sám dokážeš všechny ty budižkničemy ochránit?“

Už jsem to udělal! Moje láska je před tebou chrání, stejně jako láska mé matky chránila mě!“

Voldemort se uchechtl a zlobně se zašklebil. „Láska? Láska? To ti do té duté hlavy nasadil Brumbál?“

Proč si myslíš, že žádné z tvých kouzel nefunguje? Moje láska všechny zaštiťuje!“

Draco cítil, jak mu do dlaně vklouzla Hermionina ruka.

Tvoje ubohá láska že je silnější než já?“ poškleboval se Voldemort. „Ty že máš větší sílu než já? jsem nejmocnější kouzelník všech dob!“

Harry zakroutil hlavou. „Brumbál byl silnější.“

A já zosnoval jeho smrt!“

Ne, ty ne,“ opáčil Harry vyrovnaně. „Mýlíš se. Žiješ v bludu, že Snape pracoval pro tebe, že pro tebe zabil Brumbála. Snape byl ale na naší straně.“

Davem se rozlehlo mnohačetné lapání po dechu.

Myslíš si, že jsi Brumbálovu smrt naplánoval se Snapem ty, ale oni dva ji měli v plánu už dávno předtím. V momentě, kdy jsi ohrozil mou matku, se stal Brumbálovým špionem, protože ji miloval.“

Voldemort posměšně sykl. „Snape k té tvé šmejdské matce necítil nic než prchavou touhu.“

Draco se zamračil. Zvláštní, jak ho nyní ten přívlastek dokázal rozčílit.

Přesně to Snape chtěl, aby sis myslel,“ pokračoval Harry. „Ale miloval ji a spojil se s Brumbálem. Takže když Brumbála zabil, bylo to plánované. Tím pádem by se moc nepřenesla na Snapea. Zanikla by spolu s Brumbálem.“

Irelevantní,“ vyprskl Voldemort a přimhouřil oči do tenkých škvír. „Protože jsem tomu bláznivému starci Bezovou hůlku ukradl z hrobu. Vypáčil jsem mu ji z těch ledových mrtvých prstů. Zabil jsem Snapea, a protože Snape byl Brumbálovým vrahem, moc je nyní má.“

Draco se v tu chvíli téměř zadusil. Prudce se otočil na Hermionu. „Snape je mrtvý?“

Kývla, jednou, a vykoktala: „Mr-mrzí mě to.“

Draco neměl moc času na tu novinku reagovat, ale cítil, jak zatíná pěsti a jak se mu svírá hruď. Co by měl teď cítit? Vztah se Snapem měl přinejmenším komplikovaný, ale přes to všechno mu ten člověk nejednou zachránil krk. Položil mezi ně dluh, který zůstane navždy nesplacen. Ale takové myšlenky, spolu s mnohými dalšími, musely pro teď stranou.

Neposloucháš mě?“ Harry na Voldemorta upřel tvrdý pohled. „Vlastnit tu hůlku nestačí! Hůlka si vybírá kouzelníka, pamatuješ? Brumbála porazil někdo jiný. Někdo jiný ho odzbrojil a stal se pánem Bezové hůlky.“

Draco svraštil zmateně obočí. Nechápal přesně, o čem Potter mluví, ale tušil, že mu uniká nesmírně podstatný detail. Hermiona vedle něj ztuhla.

Merline,“ zašeptala a vzhlédla k němu, oči vykulené poznáním. „Tvoje hůlka. Draco, kde máš hůlku?“

Omráčeně na ni civěl. „Co?“

Trhanými pohyby mu vytáhla z kapsy Andromedinu hůlku. Chvíli ji studovala a pak na něj vytřeštila oči ještě víc. „Tohle není tvá hůlka.“

Je Andromedina,“ upřesnil. „O co sakra jde, Grangerová?“

Kde máš hůlku, Draco?“ tázala se horečně. „Kde je?“

Nevím! Ztratil jsem ji, zapomněla jsi? Grangerová, co -“

Ano, ano,“ mumlala si pod nosem nepřítomně. „Harry tě odzbrojil a nechal si ji… používal ji…“

Draco se zakabonil. „Potter má moji hůlku?“

Ano! A protože ty jsi byl ten, kdo odzbrojil Brumbála…“

Oba se zaměřili na Harryho a Voldemorta právě ve chvíli, kdy černokněžník pozvedl hůlku. Paže se mu klepala odhodláním. Harry nehnul ani brvou a Hermiona si nevzpomínala, že by v jeho tváři kdy zahlédla tak soustředěný výraz. Draco sledoval, jak Potter zvedá svou hůlku – jeho hůlku – a pochopil.

Draco Malfoy byl skutečným pánem Bezové hůlky,“ prohlásil Harry a Draco cítil, jak se k němu na okamžik stočily stovky pohledů. „Odzbrojil Brumbála, a proto tě ta hůlka neposlouchá. Můžeš ji držet v ruce, ale její moc ti nenáleží!“

No kurva,“ utrousil Draco.

Když vzhlédl, Voldemort na něj upíral své pronikavé oči a tvář měl protaženou šokem a zlobou. V momentě ale překvapení zmizelo a Voldemort se otočil zpět na Pottera s rysy netečnými, chladnými jako ocel.

Na tom nesejde,“ prohlásil sebevědomě. „Porazím tebe a potom se postarám i o Draca Malfoye.“

Hermiona zatahala Draca za rukáv a snažila se ho odtáhnout nazpět, ale odolal.

Inu,“ pokračoval Harry, „pozdě. Jen před pár dny jsem Draca odzbrojil já.“ Odmlčel se, aby namířil Dracovu hůlku na Voldemorta. „Takže jediná otázka zní: ví hůlka, že byl její pán odzbrojen? Protože pokud ano, pak nemáš šanci mě porazit.“

Hermiona si až do té chvíle neuvědomila, jak prudce jí buší srdce. Burácelo jí v hrudi jako bouře. Nedokázala od Harryho a Voldemorta odtrhnout oči, ale když do Velké síně vnikl rozbitými okny příliv rudého světla, donutil ji zamrkat. Byl to kužel prvních ranních paprsků a zalil dva oponenty téměř pekelnou planoucí září. Když si její oči na nové světlo navykly, viděla, jak Voldemort pozvedá svou hůlku a oba se nadechují.

A bylo to tady. Ten rozdíl mezi zatracením a spásou balancoval na ramenou sotva dospělého chlapce a jeho vrtkavé pochybné teorii o hůlkách z dětských povídaček. Atmosféra se kolem nich ovinula jako sevřená pěst.

Avada Kedavra!“

Expelliarmus!“

V centru místnosti kolidovala zelená s rudou jako neutronové hvězdy. Příšerný náraz se opřel do Hermiony, Draca a ostatních s takovou silou, že na svých vyvýšených místech zavrávorali. Draco zastínil Hermionu vlastním tělem, a když zavřel oči, cítil na šíji žhavé štípání Potterovy a Voldemortovy magie. Ze země se zvedla vlna prachu a písku a zahalila dav jako do rubáše. Draco si rukávem vytřel špínu z očí, odmrkal mlhu a ohlédl se k místu, kde Potter a Voldemort stáli.

Potter tam teď stál sám. V levé ruce pevně svíral Bezovou hůlku a v pravé Dracovu hlohovou. Voldemort ležel na zemi. Roztažený, ztuhlý, nehybný a tichý. Mrtvý. Definitivně mrtvý. Pán zla padl. Jediný pohyb přinášel mírný vánek, který dovnitř vnikal dírou ve zdi a pohrával si s jeho hábitem.

Slyšel, jak se Hermiona zostra nadechla, když tu scénu sama vstřebala, ale to byl jediný zvuk, který pronikl nicotou, jež zahalila Velkou síň. Všichni stáli pod očarovaným stropem, zírali na Voldemortovo tělo a vyjadřovali stejný nehybný, němý šok.

Po pět zadunění Dracova srdce se nic nestalo. A potom vypuklo šílenství.

Draco netušil jak, ale Hermioně se podařilo seskočit z hromady cihel a vrhnout se na Pottera jako první. Omotala mu ruce kolem krku a objala ho vší silou, kterou v sobě ještě měla. Weasley jí byl v patách, a potom následoval zbytek. McGonagallová, Láskorádová, Finnegan a kompletní klan rudovlasců. Všichni se kolem něj shromáždili, většina se radovala, někteří plakali.

Draco natočil hlavu do strany a zjistil, že Blaise, stejně jako on, se dosud nepohnul ze svého místa. Měl ale na tváři nepatrný úsměv, když se setkal s Dracovými očima. Dracovi zacukaly rty zrovna tak.

Vyhráli,“ řekl Draco.

Vyhráli jsme,“ dodal Blaise.

Radostné nadšení a úleva, které Draca zaplavily, uvízly v jeho hrudi a v cestě jim stanula barikáda smrti Tonksové, Snapea a Thea. Theo. A co s Luciusem? Jak Snape zemřel? Tolik otázek. A konečně na ně přišel čas. Čas odpovědí. Už jim nad hlavami nevisely oprátky. Hodiny osudu už jim neodtikávaly zbývající čas. Voldemort byl poražen a s jeho porážkou přišla svoboda.

Blaise k Dracovi přistoupil, objal ho paží kolem ramen a spolu hleděli na scénu před sebou. Jejich pozornost se od Potterova průvodu odklonila ke straně síně. Křiklan a patnáct dalších drželi v rohu čtyřicet zbývajících Smrtijedů, ačkoliv se už téměř všichni vzdali hůlek. Jeden po druhém sňali masky a Draco rozeznal několik tváří. Oba otce Crabbeho i Goylea, Pansyiny rodiče a pak… ještě jednu známou tvář.

Blaise vzdychl a potřásl hlavou, když jeho matka zvedla ruce v porážce. „Tupá zmije,“ utrousil. „Říkal jsem si, jestli tady někde je.“

Budeš s ní mluvit?“

Nemáme si co říct. Někdy je nejlepší minulost prostě ignorovat.“ Odmlčel se. „Co tvoje minulost? Nevidím mezi nimi Luciuse.“

Draco odvrátil oči k zemi. „Viděli jsme se. Mluvili jsme. Od té doby jsem ho neviděl.“

A?“

A nic. Reagoval přesně tak, jak jsem očekával.“

Blaise kývl na srozuměnou. „Je mi to líto.“

Nemusí,“ odvětil Draco a zvedl oči ke své matce. Stála na druhém konci síně a rozmlouvala s McGonagallovou. „Dostalo se mi větší podpory, než jsem původně čekal.“

*

Když se horda obklopující Pottera rozptýlila a lidé se dali do družných hovorů, Draco zjistil, že sedí osamoceně na lavici. Netušil, které koleji patřila, a ani ho to nezajímalo. Profesoři obnovili kolejní stoly, aby si měli znavení bojovníci kde odpočinout, a on zkrátka padl na nejbližší místo. Přimhouřenýma očima sledoval, jak všichni mluví, radují se a truchlí.

Nyní své místo shledával trefným. Ne zcela odříznutý, avšak ne zcela začleněný. Na samém kraji, a přesto přítomen.

Uvědomoval si, že si někdo sedá vedle něj, a zaměřil se na Pastorka a Křiklana, jak zvedají Voldemortovo tělo a odkládají ho do malého výklenku, záměrně co nejdále od padlých.

Co myslíš, že s ním provedou?“ zeptal se.

To nevím,“ povzdychla si Narcisa. „Asi pohřbí.“

Měli by ho spálit.“

Zřejmě.“

Když k matce naklonil hlavu, setkal se s nesmírně ztrápeným a unaveným výrazem. S těma zrudlýma očima, nateklými rty a rozcuchanými vlasy vypadala jako úplně jiná žena. Nemohl si vzpomenout, že by kdy matku viděl jinak než jako ze škatulky, dokonce ani když Luciuse zavřeli do Azkabanu. Ale změny v jejím vzhledu nezapříčinily pouze události posledních několika hodin. Vypadala, jako by jí krev podlévala oči už měsíce, tváře měla propadlé a mezi blonďatými kadeřemi se třpytily šediny.

Draco roztřeseně vydechl, posunul se na lavici jejím směrem, a než si to stačil uvědomit, už ho svírala. Zabořil nos do křivky jejího krku a cítil, jak se jí stáhlo hrdlo, když těžce polkla, aby potlačila zaúpění. Připadal si jako malý chlapec, který hledá útočiště v matčině náruči. Ten pocit však ze všeho nejvíc připomínal poklidný hlas minulosti a dostalo se mu přesně toho, po čem už nějakou dobu zoufale toužil. Vlastně déle než rok.

Neřekl jí, jak mu chyběla, a ona mu neřekla, jak chyběl on jí. Neřekl jí, jak se bál, jak se děsil, dokonce ani jak obrovský kámen ze srdce mu spadl, když zjistil, že se postavila na jeho stranu. Beze slov byl jejich okamžik ještě tíživější a hlubší. Cítil to ze síly jejího stisku a doufal, že to ona cítí ze síly jeho vlastních paží.

Po až příliš krátké době se od ní odtáhl, vzhlédl k ní a sledoval, jak jí po vyhublé tváři kane jediná slza. Pohltila ho vina za to, co se chystal říct, ale nedalo se tomu předejít.

Viděl jsem ho,“ vydechl. Nepovažoval za nutné dodávat jméno. „Těsně předtím, než všichni dorazili sem, jsme mluvili venku.“

Narcisa sklonila hlavu. „A o čem?“

O ničem dobrém. Nevím, kde je teď, ale dal jasně najevo, že… no, víš.“ A pak šeptem dodal: „Promiň, mami.“

Ach,“ vydechla a rukama si překryla ústa. A usedavě se rozplakala. „Ach ne, Draco. Já se omlouvám. Tolik, tolik se omlouvám. Nikdy mě nenapadlo… Je mi to tolik líto.“

Draco se natáhl po její rozklepané ruce. „Nezlobím se na tebe.“

Měl bys. Já se za to nenávidím.“

Draco trpělivě čekal, až se její slzy zastaví, a držel ji za ruku. „A Luciuse?“

Nevím,“ cukla ramenem a zakroutila hlavou. „Není… není na tom dobře. Už dlouho není sám sebou a… já nevím. Ale chci, abys věděl, že jsi můj syn a jsi mou prioritou. Ať se stane cokoliv. Ať se staneš kýmkoliv.“

Pokývl hlavou a rozhodl se netlačit na pilu. Jedna jeho část chtěla na Luciuse nadávat a proklínat ho, ale pochyboval, že by to někomu z nich prospělo. Neměl ponětí, čím si jeho rodiče po dobu jeho nepřítomnosti prošli, a měl-li být upřímný, už o otci mluvit nechtěl. Tušil, že to bude v příštích dnech donekonečna omílané téma, a už teď ho ta představa drtila. Navíc se před ní bude muset hlídat, aby jí nevylíčil, jak brutálně ho Lucius odmítl. Lámat její už docela zlomené srdce bylo něco, co z duše odmítal.

Byl jsem u Andromedy,“ vyhrkl, když na něj dolehl tlak porušit ticho.

Narcisiny oči se rozšířily. „Dobře.“

Přijala mě. Do bezpečí.“

To bylo od ní… milé.“

Mám ji rád, mami,“ přiznal. „Vlastně docela dost.“

Narcise zacukal v čelisti žal. „I já ji měla ráda.“

Draco zvažoval, co řekne dál, a pak ho z nějakého důvodu napadlo, jak se asi cítí ohledně smrti Belatrix, ale včas tu otázku zadržel. Srdce na prach. Galerie zlomených srdcí.

Periferně ho upoutalo zavíření známých vlasů a otočil pozornost zpět k davu, kde spatřil Grangerovou. Mluvila s Longbottomem, ale musela vycítit Dracův pohled, protože se jejich oči setkaly a ona se na něj něžně usmála. Narcisa sledovala přímku jeho pohledu až k Hermioně, a potom se zaměřila zpět na něj a zamyšleně se usmála.

Velmi ji miluješ.“

Kývl. „Ona… ona je prostě ten důvod. Pro všechno. Kvůli ní. Pro ni. Nedokážu to vysvětlit.“

Rozhodně je… vskutku výjimečná.“

Zachránila mi život.“

Narcisa sledovala, jak se její syn dívá na tu mudlorozenou, a cítila, jak jí roste uzel v hrdle. Pevně sepnula ruce v klíně a zhluboka se nadechla.

Draco,“ promluvila pomalu a jeho pozornost se vrátila k ní. „Nebudu předstírat, že tomu naprosto rozumím, nebo že když se na ni podívám, nevidím… co jsem vždy viděla. Ale slibuji ti, že se to naučím. Naučím se to, stejně jako ses to naučil ty. Přísahám.“

Vím, že naučíš,“ odpověděl.

A věř mi, že jsem na tebe nikdy v životě nebyla tak hrdá jako dnes.“

Uvěznila jej v dalším drtivém objetí, usmála se do jeho ramene a potom ho políbila na tvář tak, jak to umí jen matky. Když ho vypustila ze zabijáckého sevření, zvedla ruku a pohladila ho po tváři. Její oči se leskly radostí, kterou jen mírně zastíraly dosud neprolité slzy, a úsměv měla v koutcích dosud křehký, ale neztrácela ho.

Můžeme si o tom pořádně promluvit později, až se usadí prach, v každém slova smyslu. Několika lidem dlužím svůj vděk, a co víc, dlužím omluvy.“ Ohlédla se nazpět k Hermioně, která se k nim váhavě začala blížit. „A vám dvěma zbyde chvilka pro sebe.“

Děkuju ti.“

Miluju tě.“

Já tebe taky.“

S posledním nalomeným úsměvem se postavila a vzdálila se od něj a Draco ji se zájmem sledoval, jelikož zamířila přímo k Hermioně. Ta neklidně přešlápla, když jí Narcisa stanula v cestě, a Draco napjal sluch, ale stály od něj příliš daleko a hluk byl příliš ohromující a zastřel všechno, co by jinak možná zaslechl. Po stručné výměně dvou čarodějek mu obočí vylétlo vzhůru, když se stal svědkem toho, jak jeho matka vtáhla Hermionu do krátkého a nesporně trapného objetí, které nemohlo být příjemné ani jedné z nich. A jakkoliv nepřirozeně to vypadalo, Draco stejně cítil, jak se mu jeden koutek úst zvedá v polovičatém úsměvu.

Po pár vteřinách už Narcisa od zkoprnělé Hermiony rázovala pryč. Čarodějka postřehla Dracův pobavený pohled, zazubila se na něj a ušla těch několik málo kroků, které je dělily. Posadila se vedle něj na lavici a pomalu si začala vyhrnovat rukáv. Odhalila čistou, neposkvrněnou kůži svého předloktí.

Je pryč,“ řekla. Spokojeně. „Ta jizva, Belatrixino prokletí. Cítila jsem, jak mizí s její smrtí. Blaise měl pravdu.“

Draco pocítil téměř nadějeplný záchvěv a vyhrnul si svůj vlastní rukáv. Shlédl na holou kůži, neposkvrněnou Znamením zla, které se na něj z předloktí tak dlouhou dobu šklebilo.

Merline, díky,“ zamumlal. „Nebyl… nevěděl jsem, jestli zmizí i to.“

Je pryč,“ zašeptala, sáhla po jeho ruce a zvedla ji, aby přitiskla rty na místo, které kdysi hyzdilo Voldemortovo znamení. „Jak se teď cítíš?“

Zamyšleně naklonil hlavu na stranu a prohlásil: „Vím, že se to slovo moc nehodí, ale připadám si… čistý.“

Vím, jak to myslíš,“ přikývla Hermiona a pak na něj udiveně zvedla obočí. „Sedí se ti u nebelvírského stolu dobře?“

Dneska se staly daleko neuvěřitelnější věci,“ odfrkl si.

Třeba že mě tvoje matka objala?“

To se rozhodně drží na prvních příčkách podivností.“ Opřel se lopatkami o stůl za jejich zády. „Co ti řekla?“

Hermiona se k němu přisunula o něco blíž, položila mu ruku na koleno a zahnala nepříjemný pocit zaschlých nánosů špíny. „Poděkovala mi, že jsem ti zachránila život.“

A tys řekla co?“

Řekla jsem jí, že jsem ti život nezachránila. Řekla jsem jí, že sis ho zachránil ty sám.“

Draco svraštil obočí. Nesouhlasil s ní, ale tón jejího hlasu ho nabádal, aby se nepokoušel jejím slovům odporovat.

Neschvaluje to, že ne? Ne úplně,“ zamumlala Hermiona. „Myslím nás dva.“

Draco jí s povzdychem přejížděl prsty po krční páteři. „Ještě ne. Ale dostane se k tomu.“

Jako ty?“

Jako já.“

Nechal paži klesnout na její ramena a pohrával si s kudrnami, které jí dopadaly na šíji. Teď byl unavený. Tak neuvěřitelně unavený. Klidně by se opřel o její rameno a nechal víčka padnout.

Unavený?“ zašeptala Hermiona.

Hm,“ broukl. Oči ho bolely a i přes nejlepší snahy se zkrátka zavřely. „K smrti.“

Slyšel, jak lavice zaskřípěla, když se Hermiona pohnula, a konečky jejích vlasů ho polechtaly na tvářích, než ho políbila. Jejich první polibek od Voldemortovy porážky. Citelně měkčí a klidnější. Dracovi uniklo z hrdla zavrčení a celým tělem se mu rozléval klid a mír, kterému samým vyčerpáním nic nebránilo. Zatímco mu mozek zahalila temnota rýsujícího se spánku, uvědomil si, že to je poprvé za poslední roky, kdy zavírá oči a cítí se v naprostém bezpečí.

Odpočiň si,“ slyšel Hermionu šeptat. Odhrnula mu vlasy z tváře. „Za chvíli tě probudím.“

*

Dracovi se nepodařilo usnout. Ne úplně.

Vznášel se v tom blaženém, ale mučivém stavu mezi bděním a spánkem, vědom si svého okolí, ale mimo čas a kontext.

Až tlumený hukot hlasů ho vytáhl z očistce zpět do vědomí, ačkoliv se tomu zuby nehty bránil. Cítil Hermioninu ruku ve vlasech, jak mu nepřítomně hladí temeno, a ulevilo se mu, že ji má stále u sebe. Neotvíral oči a zaposlouchal se. Rozeznal hlasy Blaise, Láskorádové, Weasleyho a Longbottoma, kteří se zapojili do hovoru s jeho čarodějkou, a pak ještě další, které si v tu chvíli nedokázal zařadit. Mluvili o bitvě.

O vítězství.

Pomalu rozlepil jedno oko a zaostřil na skupinku lidí, kteří se kolem něj a Grangerové shromáždili za tu chvíli, kdy se pokoušel usnout. Jak odhadl, přítomni byli Blaise, Láskorádová a Longbottom. A s nimi u nich seděli i Ginny Weasleyová, Katie Bellová a Dean Thomas.

Láskorádová s Weasleyovou rozebíraly něco, co mělo co dělat s testrály, a Blaise s Thomasem zapáleně debatovali o teoriích, jak Potter přemohl Voldemorta. Hermiona s Longbottomem mluvili o tom, jak usekl Nagininu hlavu, a Weasley opatrně ovazoval Katiino nateklé zápěstí.

Jak přejížděl očima po všech tvářích, pomyslel si, že všichni do jisté míry vypadají stejně. Všem se ve tvářích zrcadlí paradoxy. Všichni vypadají znaveně i čile. Všichni vypadají klidně i úzkostlivě. Všichni vypadají šťastně i smutně.

Musel se asi pohnout, protože dřevo zavrzalo a Hermiona k němu s úsměvem shlédla.

Dobré ráno,“ zaševelila.

Draco se rozlámaně posadil a zaprášenýma rukama si promnul tvář. „Pořád je ráno?“

Ano. Jsme tu sotva dvacet minut.“

Dost složitě se spí, když tu všichni hulákají jako na lesy,“ zavrčel a cukl sebou, když ho Hermiona pleskla přes koleno. „Co mi uniklo?“

Pastorek, Pošuk a pár dalších odvedli Smrtijedy dolů do sklepení,“ pronesl Blaise. „To je asi všechno.“

Draco kývl. Uvažoval, jak dlouho potrvá, než všechny Smrtijedy, jeho otce nevyjímaje, odvedou do Azkabanu. Nebo zda se do Azkabanu vůbec dostanou, věznice se zjevně potýkala s bezpečnostním problémem. A všemu musí předcházet soud. Ministerstvu ještě nějakou chvíli potrvá, než nabyde znovu zdání funkční autority, i přes veškerou výdrž Řádu a Voldemortovu mrtvolu.

Zatímco mu ty myšlenky kroužily myslí, uvědomil si, že na něj Longbottom zmateně mhouří oči a naklání hlavu, přesně jako když něčemu nerozumí. Zamrkal, když Draco zachytil jeho pohled, narovnal se a rozpačitě si odkašlal.

Promiňte,“ vyhrkl hlasitě a upoutal tak na sebe pozornost všech. „Ale… no, musím se zeptat.“

Draco s Blaisem si vyměnili krátký, vědoucí pohled. „Tak do toho, Longbottome.“

Takže vy dva jste teď dobráci?“

Blaise se zazubil. „Definuj dobráka.“

No…“ spustil váhavě. „Víš jak. Nejste jako… víte, co myslím.“

Nejsme Smrtijedi,“ dořekl Draco.

Nejen to. Ve škole jste byli oba… no… hm…“

Hovada?“ pomohl mu Ron.

Ano!“ souhlasil Neville, ale pak mu koutky spadly. „Ne! Ne, počkej, to jsem neměl -“

Hovada budeme pořád,“ prohlásil Blaise a pokrčil rameny. „Ale asi budeme… míň na zabití.“

Míň na zabití zní docela trefně,“ souhlasil Draco.

Hermiona se k němu zamračeně natáhla a políbila ho na tvář. „Nemyslím si. Já bych řekla, že jste oba dobří lidé.“

A ještě něco bych chtěl vědět,“ vložil se znovu Neville. „Vy dva,“ ukázal na Hermionu a Draca, „a vy dva,“ mířilo na Blaise a Lenku, „jste teď… jako… spolu?“

My čtyři?“ ušklíbl se Draco. „Na to moc nejsem, Longbottome, ale můžu mluvit jenom za sebe.“

Nemyslel jsem… ty si ze mě jenom utahuješ, co?“

Hermiona utlumila smích v dlaních. „Já a Draco jsme pár. A pár jsou i Lenka s Blaisem, Neville,“ vysvětlila mu a láskyplně se na něj usmívala. „Ještě něco?“

Jo. Jak že se to stalo?“

Hermiona s Dracem si vyměnili krátký, ale o to výmluvnější pohled. Sami si nebyli jisti, jak se sem vlastně dostali. Do obou se to vkradlo potichu a nečekaně, jako když vánek rozehraje symfonii v podzimním listí, než doputuje k tváři.

Promiň, Neville,“ vzdychla Hermiona, „ale je to hodně dlouhý příběh a na ten jsem teď až moc unavená.“

No dobře.“ Neville vyskočil na nohy. „Řekneš mi to jindy. Určitě to… stojí za to. Poptám se, jestli někdo nepotřebuje pomocnou ruku.“

Jdu s tebou,“ zvedl se Dean.

I já,“ přidala se Katie a na Rona se podívala s téměř ostýchavým úsměvem. „Děkuji za obvaz.“

Bez problému,“ zazářil. „Uvidíme se později.“

Trojice jim mávla a nechali jejich skupinku za zády a Dracovi neuniklo Longbottomovo přátelské kývnutí. Opětoval mu ho. Ten člověk přece jenom setnul hlavu obřímu hadovi, který byl náhodou mazlíčkem toho nejzrůdnějšího kouzelníka v celém světě kouzel. To samo o sobě vyneslo Longbottomovi respekt a snad i cosi jako přízeň.

Katie je milá dívka,“ prohodila Lenka mimochodem. „Že, Rone?“

Ronald na ni tupě zamrkal. „No, jo, asi.“

A nehráli jste vy dva spolu famfrpál?“

No… jo?“

Lenka se pro sebe spokojeně usmála. „Inu, to je milé, ne?“

É, jasně, Lenko,“ odkašlal si Ron.

A ty a Draco jste teď kamarádi,“ pokračovala. „To je taky milé.“

Draco se na ni pomalu otočil a jeho pohled ztvrdl. „Láskorádová, máš sociální dovednosti horského trolla.“

Takže nejste kamarádi? Zdá se mi, že spolu vycházíte vcelku dobře.“

Vcelku dobře,“ zopakoval Draco suše.

Jsme na tom nejlépe, jak jenom kdy budeme,“ přisadil Ron. „Myslím, že kamarádství je ještě o hodně dál, Lenko.“

Já o tom přemýšlím jako o… vzájemné toleranci.“

Ale uznej, že ti uznávání kamarádství moc nejde, Draco,“ zamyslela se Lenka. „Například o mně ještě stále nepřemýšlíš jako o kamarádce.“

Draco se na ni zahleděl. „Protože nejsi.“

Ó, ale jsem,“ rozzářila se Lenka.

Vážně je,“ souhlasila Hermiona a samolibě se na Draca ušklíbla. „A když už jsme u těch přátel, dlouho jsem neviděla Harryho.“

Mluvil s Aberforthem, když jsem ho viděl naposled,“ pověděl Ron. „Možná se na chvíli vytratil, aby měl klid. Neumím si představit, že by mu někdo ob vteřinu negratuloval.“

Jak na tom Harry byl, když jste s ním mluvili?“ tázala se Lenka.

Asi jako všichni ostatní,“ zamručela Hermiona. „Nadšený a zničený zároveň. Podle mě ještě sám nevěří tomu, že to dokázal.“

Musím říct,“ utrousil Blaise, „že jsem si vůbec nemyslel, že Potter bude nakonec schopný Voldemorta zabít.“

Hm,“ souhlasil Draco. „I přes dotěrné odhodlání Grangerové jsem si to nemyslel ani já.“

Taky jsem si tím nebyl jistý, abych byl upřímný.“

Všichni z jejich uzavřené skupinky se naráz se srdci až na jazyku otočili ke zdroji toho hlasu. Těsně nad Hermioniným ramenem se ve vzduchu vznášela Harryho hlava bez těla jako děsivý zbloudilý balon. Plaše se na ně křenil.

U Merlinových koulí, Pottere!“ zvolal Draco, jakmile po tom šoku nabral dech. „Co si k čertu myslíš, že se můžeš takhle lidem krást za zády? Máš pocit, že za sebou ještě nemáme dost infarktů?“

Pšt, Malfoyi,“ sykl Harry a rozhlédl se. „Nechci lákat nechtěnou pozornost.“

No na to jsi měl myslet předtím, než jsi nás vyděsil k smrti.“

Gratuluju, Pottere,“ přerušil Draca Blaise a rty měl sevřené upřímnými rozpaky. „Chci říct… dobrá práce.“

Zatímco Potter děkovně kývl na Blaise, Draco se pokoušel ignorovat Hermionin loket na svých žebrech, ale její úsilí neznalo konce a bolelo to čím dál víc. Odkašlal si, složil ruce na hrudi, začal si zkoumat boty a odmítal brát na vědomí, jak na něj všichni zírají.

Jak říkal Blaise,“ zamumlal, ale evidentně – dle zlostného pohledu Grangerové – to nebylo dostačující. „Dobrá práce s tím… hrdinstvím… a tak… no.“

Navzdory své vůli se Harry zazubil. „Víc od tebe nemůžu čekat, co?“

Ne. Ber, nebo nech, Pottere,“ prohlásil, a pak ještě dodal: „Dostanu zpátky hůlku?“

Ještě se potřebuju postarat o pár věcí, a pak je tvoje. Ne ta Bezová. Pochopitelně.“

Harry,“ probrala se Hermiona. „Proč máš vůbec na sobě neviditelný plášť?“

On má neviditelný plášť.“ Draco neměl sílu se divit. „Ovšemže Potter vlastní zpropadený neviditelný plášť.“

Chtěl jsem chvíli klidu,“ přiznal Harry, ignoroval Dracův komentář a těkal očima mezi Hermionou a Ronem. „Ale ještě něco chci udělat. Půjdete vy dva se mnou?“

Bez sebemenšího zaváhání se Hermiona s Ronem zvedli a vylezli na stůl k Harryho hlavě. Se zavířením všichni zmizeli a chvíli se ještě daly v hluku rozeznat jejich kroky, ale potom po nich už nezbylo nic než stopa po Potterově kouzelném plášti, která se prodrala nánosem prachu a suti.

Blaise na Draca upřel pobavené oči. „Neobtěžuje tě, že tvoje holka právě odešla se dvěma týpky a kouzelným předmětem s jasným úmyslem nalézt soukromí?“

Ne,“ ušklíbl se, ale myslel to vážně. „A to je samo o sobe dost znepokojující. Ale docela mě to naštvalo. Mám dost otázek, jako třeba co to Potter mlel o Snapeovi a jak zemřel.“ Povzdychl si a pokrčil rameny. „Asi to prostě bude muset zase počkat.“

Blaise se poškrábal na strništi. „Všichni máme hodně otázek, Draco. Odpovědi přijdou, až sedne prach.“

Můžu se tě na něco zeptat, Draco?“ naklonila se k němu Lenka a ve výrazu měla čirou fascinaci.

Draco ji podezřívavě pozoroval. „Určitě je jedno, jak teď odpovím, Láskorádová.“

Inu… byl jsi pánem Bezové hůlky, ale vůbec jsi to netušil?“

Ani náznakem.“

Ale kdybys to věděl, změnil bys něco?“

To je dobrá otázka,“ podotkl Blaise tónem o něco tlumenějším láskou.

Nikdy jsem neměl moc rád kdyby,“ začal Draco. Jeho vlastní realita byla už dost složitá i bez těch dalších možných. „Nevidím v nich účel.“

Ale no tak, kámo. Lenka se tě na něco zeptala. Oslň nás.“

Draco v zamyšlení naklonil hlavu na stranu a vrátil se ve vzpomínkách do dob, kdy se měsíce schovával se Snapem ve Skotsku, bál se o holý život, neustále se otáčel přes rameno a prakticky očekával, že každou minutou se objeví Voldemort a zavraždí ho. Kdyby tehdy věděl, že drží v těch roztřesených rukou moc samotné Bezové hůlky, jistěže by ji použil, ale na to se ho Lenka s Blaisem neptali.

Ptali se, zda by realitu s mocí hůlky vyměnil za realitu, kterou měl teď – realitu s Grangerovou.

Pokusil se představit si to. Pokusil se představit si, že by nikdy nebyl nucen stát se vězněm v jejích komnatách. Pokusil se představit si, že nikdy neproběhla žádná z těch hádek. Pokusil se představit si, že mu nerozřízla dlaň, potom tu svoji a nesmísila jejich krev. Pokusil se představit si, že ji nepolíbil po píchnutí včely. Pokusil se představit si, že nikdy nebyli bruslit, nesledovali ohňostroje, nespali spolu, nečetli Shakespeara, nemluvili, neplakali, nelíbali se, nekřičeli, nic. Nic.

Pokusil se představit si, že se nic z toho nestalo, a ten pocit prázdnoty mu vystřelil do nitra žhavý šíp bolesti.

Realita bez jeho a Hermioniny izolace od zbytku světa a bez všech událostí, které z toho vyplynuly, nebyla představa, na kterou dokázal i jen myslet.

Oba už dávno znáte odpověď,“ zašeptal. „Nic bych nezměnil.“

Lenka se pyšně, hrdě rozzářila. „Věděla jsem, že to řekneš.“ Opřela si hlavu o Blaisovo rameno a spokojeně vzdychla. „Všechno se změní. A všechno bude o tolik lepší.“


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 47 - Moc Od: martik - 24.09. 2019
Kolize neutronových hvězd, Narcisin vzhled, zaboření nosu do křivky jejího krku, zoufalá touha, ať se stane cokoliv, srdce na prach, galerie zlomených srdcí, výjimečná, kdyby, nic bych nezměnil. Je toho tolik. Vždycky ráda vidím poraženého Voldemorta. Draco neodříznutý, ale ani zcela začleněný. Zmizelé jizvy. Děkuji, zlatíčko, za další dechberoucí kapitolu.

Re: Kapitola 47 - Moc Od: Lupina - 24.09. 2019
V této kapitole je tolik pasáží, které bych chtěla vyzdvihnout... Musela jsem se uchechtnout Dracově řízné replice na zjištění, že byl pánem Bezové. Pak rozhovor s Nevillem - miluju Zmijozely. A Narcisa, ta je tady naprosto božsky ztvárněná. Její utrpení, její láska, ale i snaha změnit roky postojů. Naprosto úžasná kapitola. Moc děkuji za její úchvatný překlad, arabesko.

Re: Kapitola 47 - Moc Od: denice - 23.09. 2019
Beruško moje, tohle byla zase jízda. Nevím, co by se muselo stát, abych odešla od rozečtené kapitoly, asi by muselo někde začít hořet. Jsem emocionálně úplně vyždímaná. Skvělá, skvělá Narcisa, Draco - vlastně všichni. Už jen jedna kapitola a epilog, že? (Dívala jsem se do úvodu). Děkuji.

Re: Kapitola 47 - Moc Od: myska111 - 22.09. 2019
Krásná kapitola a předpokládám, že jdeme do finále. Díky za překlad.

Re: Kapitola 47 - Moc Od: Gift - 22.09. 2019
Tak uz jsem mela opet v ocich slzy. Posledni dobou tady na strankach jenom bulim.:-) Jsem vdecna autorce, ze bitvu nenatahovala a dala vic prostoru autmosfere po bitve. Vsechny ty emoce me semlely. Ted si jen rikam, zda nas ceka jeste nejaka kapitola a pokud ano, kolik. Musim se na ted konec nejprve emocne pripravit. Moc a moc dekuji.

Re: Kapitola 47 - Moc Od: Jimmi - 22.09. 2019
Na zmyslupný komentár je neskoro, tak len ďakujem. Neskutočne preložené, tisíckrát lepšie ako kánon. Ďakujem

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod