Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen trochu času

Prolog – Sledování

Jen trochu času
Vložené: Lupina - 02.10. 2019 Téma: Jen trochu času
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3688609/1/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Prolog – Sledování

 

Nedotýkat. Neměnit. Nezasahovat. Jen sledovat.

To bylo pravidlo, které, jak věděli, nemohli porušit.

Bylo to absolutno. Zákon. Každý nový zasvěcenec sekce historických záznamů odboru záhad: časová divize byl nucen zapsat si jej pevně do paměti, než mu bylo dovoleno vůbec strčit nos do království těch, o nichž se nemluví v devátém podlaží. Jeden po druhém zapsali své jméno do smlouvy, která je k tomu zavazovala, pod trestem bolestného pobytu v Azkabanu. Bylo přijato každé možné bezpečnostní opatření, až se věřilo, že není v ničí moci nepodřídit se, ať už dotyčný chtěl nebo ne. V kouzelnickém světě vždy neplatilo, že je něco nemožné, a divize s historií neriskovala.

Protože to byla jejich práce. Sledovat historii pěkně rozprostřenou. Pozorovat pravdu minulých událostí a vracet se s úhledně sepsanými poznámkami pro jejich učebnice dějin. Zahalení polem pasivity prostřednictvím amuletu, který mohl být sundán jen v přítomnosti, procházeli časovratným portálem do minulosti a jen jako neviditelní, nehmotní duchové proplouvali událostmi, sledovali a zaznamenávali minulost, do které se tiše odvážili. Pro průchod si nebrali hůlky, protože portál je zbavil veškeré magie i všech nepřirozených přestrojení, a oni procházeli zdmi a dveřmi a lidmi, aby odhalili pravdu skrytou ve vířící mlze času.

Řešili vraždy a zmizení. Sledovali události neposkvrněné politiky nebo aliancemi těch, kteří sepisovali učebnice dějin. To ministr Pastorek před dvaceti lety požadoval, aby toto oddělení našlo způsob, jak sledovat minulost, aniž by ji změnilo, aby zjistilo pravdu ležící za myriádami neznámých osudů a jednou provždy zajistilo, že lži a polopravdy, které tak dlouho sužovaly ministerstvo, budou odhaleny. Chtěl znát pravdu o minulosti, čistou a jasnou a chtěl ji vpustit do světa.

A tak před dvěma roky přišel na scénu portál. Trvalo dlouho byť jen zrekonstruovat prostý obraceč času poté, co byl poslední z nich zničen tehdy patnáctiletým Harry Potterem při jeho odvážném kousku na odboru záhad. Ještě déle trvalo sestrojit prostředek, který člověka vezme zpět ne hodiny, ale desetiletí. A čas se natáhl dál, když zápasili, aby tyto jednoduché přesýpací hodiny změnili na bránu, kterou tým nezaujatých pozorovatelů mohl vstoupit do jakéhokoliv času a místa a sledovat tak minulost nebo budoucnost, aniž by ovlivnili události.

Nedotýkat. Neměnit. Nezasahovat. Jen sledovat.

A když se k sekci historických záznamů připojil Teddy Lupin, když poslušně přikývl na pokyny, které obdržel, když podepsal smlouvu a s úsměvem přijal amulet, nikdy by si nepředstavil, že nastane den, kdy by chtěl smlouvu porušit.

To bitva o Bradavice otřásla jeho rozhodnutím.

Možná neměl chodit. Vedoucí jeho divize, Penelopa Weasleyová, si jej toho rána vzala stranou, aby mu tichým, chápajícím tónem oznámila, že od ministerstva dostali pokyn, aby začali prohlížet onu osudnou noc a určili přesně, jak a proč tolik lidí zemřelo. Jemně mu stiskla rameno a řekla, že pro všechny zúčastněné to bude tvrdý úkol, ale tvrdší pro ty, kteří toho dne ztratili někoho blízkého. Proto jemu a Dennisovi Creeveymu nabízí šanci vycouvat. Informovala jej, že Dennis ve skutečnosti odjel s manželkou na dovolenou. A samozřejmě věděla, že Teddyho přítelkyně Viktorie již za pár měsíců završí studia v Bradavicích. Možná by si měl vzít pár týdnů volno a naplánovat výlet na oslavu ukončení školy…

Což nastolilo základní otázku. Zůstane? Nebo by rád vycouval?

A Teddy se rozhodl zůstat.

Lhal by, kdyby tvrdil, že vyhlídka na sledování rodičů jej tehdy netrápila. Ale zároveň, jelikož je nepoznal, bylo těžké, opravdu těžké vidět je jako víc než jen jakýsi abstraktní pojem, cosi, co by mohlo být, prázdnou díru v životě, která občas zabolela, ale nebodala. Koneckonců nikdy nebyl sám – babička ho vychovala a milovala jako vlastního syna a co si pamatoval, Harry s rodinou a přáteli tu pro něj vždy byli a chovali se k němu jako k jednomu z nich. Molly – nebo tetička Molly, jak jí říkal od dětství – mu jednou prozradila, že jeho otec jí kdysi slíbil, že kdyby se jí nebo strýčkovi Arturovi během války něco stalo, dohlédne na jejich děti. A Molly Weasleyová a její rodina ten dluh splácela v naturáliích.

Občas bylo divné slyšet příběhy o rodičích, které jeho širší rodina tak dobře znala a on vůbec ne. Ano, babička mu převyprávěla mnoho dojemných příběhů o dětských dobrodružstvích a milostném životě jeho matky a Harryho dárkem k jeho sedmnáctým narozeninám byl výlet do myslánky, kde sledoval otcovu vysoce zábavnou hodinu o bubákovi v Bradavicích. To hlavně v něm vzbudilo zájem utvořit si představu o skutečné minulosti.

A navíc tu bylo tolik mezer v jejich společné minulosti. Kdy se zamilovali? Proč se do sebe zamilovali? Jací byli spolu? Nikdo nevěděl nic, až na krátké záblesky a náznaky – Harry i Molly Teddymu řekli, že pokoušet se nahlédnout do otcova emocionálního stavu bylo jako zkoušet špendlíkem provrtat žulu, a matka, obvykle tak vášnivá, respektovala jeho přání udržet vše mezi nimi. Začátek jejich vztahu byl zjevně jejich soukromou záležitostí, o které věděla Molly nejvíc a přesto tak málo. Sirius, Harryho kmotr, byl otcův důvěrník, ale Sirius, jako Teddyho rodiče, byl mrtvý a tudíž nepoužitelný k rozpředení jejich příběhu. A babička moc nepomohla – zdálo se, že matka nemluvila o svém vztahu ani s ní, dokud rozzářeně nenapochodovala před rodiče a neinformovala je, že se za dva dny vdá za sedmatřicetiletého vlkodlaka a jestli nechtějí přijít.

Věděl, že měli problémy. Nikdo se před ním nepokoušel skrýt pravdu. Ale zažili i dobré časy a jejich vzájemná láska vyhrála nad pochybnostmi a válkou. Nebyli ideály. Byli lidmi.

Abstraktními lidmi. Portréty. Příběhy. Lidmi, jejichž tváře a výrazy by měly být tak důvěrně známými, jejichž gesta a způsoby by měly být jeho každodenním životem, ale když se podíval do svého srdce, nenašel nic než fotografie, příběhy a vzpomínky jiných lidí.

Byli to lidé, o kterých věděl, ale neznal je. Nějak nebyli zcela reální.

A jestli na ně v minulosti natrefí, nebude se to lišit od myslánky, od poslouchání příběhů, od prohlížení obrázků. Nevrátí mu to dětství s rodiči. Nebudou reálnějšími.

Nebudou jeho.

Skutečně tomu věřil.

Mýlil se.

Dalšího rána sledoval umírání rodičů.

A byla to ta nejrealističtější věc, kterou kdy viděl.

Nechtěl sledovat právě toto. Ani nevěděl, že to bude ono místo. Věděl, že jejich těla byla nalezena na nádvoří mnohem dál, a proto předpokládal, že tam i zemřeli. Tak se to však nestalo.

Došlo k tomu nahoře na cimbuří. Na cimbuří, které si Teddy vybral ke sledování postupu obrů.

Podle zpoceného a dobitého otce a onoho Smrtijeda, když zuřivě vystoupali po schodech vedoucích nahoru z nádvoří, souboj trval už nějakou tu chvíli. Smrtijed, jehož Teddy z poznámek identifikoval jako Antonína Dolohova, téměř zoufale vrhl kouzlo na otce, který se kryl za pořádným kusem kamene padajícím nebezpečně blízko jeho hlavy. Nato vypálil kletbu. Dolohov vymrštěný dozadu upustil hůlku, která odrachotila z dosahu. Postup obrů doprovázely výkřiky a řev, vzduch kolem pročesávala kouzla, ale najednou se zdálo, jako by pro ty dva existoval jen tento okamžik.

„Vlkodlačí špíno!“ Dolohov se krčil u zdi a nezřetelný hlas mu zkreslovala krev řinoucí se mu z nosu a rtů. „Zvíře! Barbare!“

Otec ztěžka dýchal a jeho hlas, tehdy v myslánce tak jemný, byl zhrublý k nepoznání.

„A to říká chlap, který právě zavraždil dítě!“

„Mudlovského šmejda!“

Dítě!“ To slovo otec přímo vyplivl. „Colina jsem znal. Učil jsem ho. A ty jsi ho skosil jako nic.“ Vrtěl hlavou. „To už se nesmí stát.“

Pomalu, uvážlivě zvedl hůlku třesoucí se rukou, ale neustoupil. „Co je moc, je moc. Avada…“

Ale dál se nedostal. V té chvíli kyj prvního dorazivšího obra dopadl na zeď, na které stáli.

Cimbuří se rozpadlo. V krupobití kamenů, prachu a letících balvanů Dolohov i otec zmizeli.

„REMUSI!“

Nevšiml si, že dorazila, ani si nevšiml, že proběhla jeho neviděnou, přízračnou postavou tak zapáleně, že jej málem roztočila. Zachytil mihnutí třepotajícího se hábitu a jemných hnědých vlasů, když se zoufale vrhla dopředu a popadla cosi, co neviděl, protože ve vzduchu vířil prach…

A pak, zázrakem, tam byli oba. Živí.

„Mám tě! Remusi, drž se, mám tě!“

A měla. Zapírala se proti puklému a poničenému cimbuří, horečně držela paži a táhla a táhla vší silou. Viděl, jak druhá otcova ruka plácla o zeď, viděl, jak se objevila jeho zaprášená a rozcuchaná hlava a jak na svoji ženu upřel pohled naplněný šokem, radostí i hrůzou.

„Co tu sakra děláš? Vypadni odsud a hned!“

Teddyho srdce se rozbušilo. Málem se rozesmál při pohledu na matčin výraz, když otce tahala za hábit poslední centimetry do bezpečí.

„Myslíš hned?“ zvolala hlasem o dvě oktávy vyšším. „Nebo až nejdřív zachráním tvůj zadek?“

„Záchrana mého zadku je fajn! Ty v bezpečí s naším chlapečkem je lepší!“ A s tím brbláním se otec vytáhl přes zbytky ochozu. Dýchal ještě namáhavěji než předtím. Pak k ní vzhlédl. Stále jej držela za ruku a pomáhala mu na nohy. Setkali se pohledy naplněnými koktejlem prosby, lásky a zoufalství tak mocným, že to Teddymu vzalo dech.

„Vypadni odsud,“ zašeptal. „Prosím.“

Kolem nich zuřila bitva, výkřiky, kouzla a krveprolití. Ale najednou, v tento krátký, nekonečný okamžik Teddy poznal, že vnímají jen jeden druhého.

A v ten okamžik si uvědomil, že jsou konečně pro něj skuteční.

Avada kedavra!“

„Ne!“

To zašeptané slovo proniklo skrz jeho rty neúmyslně, neřízeně. Ale již bylo pozdě.

Na okamžik se zdálo, že se rodiče rozčeřili, a vržené kouzlo je uhodilo společně jako jednoho. Záblesk zelené omyl jejich těla a zbavil je života. Stále se drželi za ruce, když jejich těla přepadla přes okraj a zmizela na nádvoří pod nimi.

Na vzdálené straně rozšiřující se praskliny v bradavické zdi se vítězně šklebila zaprášená postava. Antonín Dolohov, se svojí hůlkou v ruce, se otočil a ztratil na tmavém schodišti.

Téměř zapomněl. Téměř si dovolil zapomenout, že měli zemřít. Zapomněl se a jen je sledoval.

Neviděl ani Dolohova, dokud se neobjevilo to kouzlo. Tolik se upnul na rodiče.

Ale byli spolu. A bylo to rychlé.

Kéž by jen v té chvíli zvedli zrak. Kéž by zahlédli Dolohova jen zlomek vteřiny dřív…

Jeho život, jejich životy. Tak jiné.

Za jediný okamžik rozptýlení zaplatili cenu nejvyšší. A on je ztratil navždy.

Sklopil oči a všiml si, že na místě, kde jeho rodiče jen před okamžikem stáli ruku v ruce, v krutém povětří bitvy víří na zemi cosi barevného. Opatrně se sehnul a podíval se blíž.

Byla to fotografie. Miminko. Miminko s tyrkysovými vlasy.

Byl to on.

Moment později obrázek popadl vítr a zvedl jej do vzduchu.

V ten jediný okamžik Teddy Lupin poprvé vážně toužil dát vše v sázku.

Chtělo by to jen tak málo. Jen vteřina něčeho jiného by tolik znamenala, varování, postrčení, omráčení seslané na Dolohova těsně předtím, než udeří. Jen kdyby našel způsob…

Ale.

Nedotýkat. Neměnit. Nezasahovat. Jen sledovat.

Teddy Lupin pochopil, že neměl souhlasit, že sem půjde.

Nemohl změnit historii. Nemohl. Nebo ano?

Ne. NE. Ne…

Takže. Nikam nevede, když se přemýšlí o tom, co by mohlo být.

I když, možná… Tenkrát se přeměnil, zatímco byl pod vlivem časovratného portálu, zvětšil ruku trochu víc, aby se pokusil zaznamenat velikost historického artefaktu. Přeměněný ucítil omezený rozsah pole pasivity napínajícího se kolem něj, chystajícího se vybuchnout. Věděl, že dosah byl limitován, že jej limitovaly meze lidského pohybu. Pak jej napadlo, že on je jediný, kdo se dokáže přeci jen natáhnout víc. Penny to tolik poplašilo, když jí to řekl – přinutila jej, aby přísahal, že už se nikdy nepřemění, zatímco bude procházet portálem, a on jí to bezmyšlenkovitě slíbil. Ale byl toto ten důvod? Uvědomila si, co by to pro něj mohlo znamenat? Kdyby dosáhl trochu dál, kdyby to omezení dokázal prorazit a sáhnout za jeho hranice, možná, jen možná…

Mohl by se dotknout minulosti. A mohl by ji změnit.

Ta myšlenka. Na pozadí jeho mysli. A odmítala zmizet.

Nikomu neřekl, co viděl. A kdyby dokázal zůstat stranou, nejspíš by se to nikdo nikdy nedozvěděl.

Ale stranou nemohl zůstat.

Dalšího dne, kdy měl být mimo pozemky, viděl otce příliš pozdě spěchat na pomoc plavovlasému chlapci. Viděl jej řvát vztekem a vystřelit za Dolohovem do schodů k onomu osudovému cimbuří. A následoval jej. A pozoroval. Opět.

Přísahal si, že už se tam nevrátí, ale zase tam byla matka, která pádila chodbou a ptala se bojujících kolem sebe, jestli neviděli Remuse, viděl někdo Remuse? A tentokrát následoval ji. A pozoroval. Opět.

Počtvrté tam byl a čekal.

Nakonec jej přistihla Penelopa, jak je sleduje jednoho tichého dne, dva týdny po začátku jejich zkoumání bradavické bitvy. Protože ji zneklidnil pokles kvality jeho práce, následovala jej.

Vůbec jej nenapadlo, že když se vrátí domů, bude jej na prahu čekat Harry Potter. Weasleyovská šeptanda bylo to nejrychlejší předávání informací, se kterým se setkal.

Rozhovor s kmotrem byl dlouhý a mučivý. Harry jej usadil se sklenicí máslového ležáku a tabulkou nejlepší čokolády z Medového ráje a povyprávěl mu o vlastním vyrovnávání se se ztrátou rodičů, o pokušení před čímsi s názvem Zrcadlo z Erisedu, o vypětí, které jej čekalo při výuce Patronova zaklínadla s Teddyho otcem, jak musel čelit těm hrůzám a prostému zoufalství z hlasů vlastních rodičů. Teddy statečně přikývl a přijal jeho porozumění.

Ale Harry nevěděl nic. Nemohl. Harry vždy věděl, že neexistuje naděje, šance, že své rodiče znovu uvidí. Nemusel nikdy dumat nad tím, jestli by nemohli být zachráněni.

Teddy už víc ten luxus neměl.

A zatímco Teddy znovu a znovu sledoval, také přemýšlel.

Nemohl změnit minulost, to věděl. Byl to jen sen, protože víc než dobře věděl, jak fungují zákony času, a věděl, že jakákoliv změna, kterou by tehdy udělal, by teď již byla skutečná. Čas byl jeden kus. Pokud se něco nestalo, nemohlo se to stát, protože kdyby se to změnilo, nevěděl by, že se to změnilo. Ne. Nemohl změnit minulost.

Ale co přítomnost?

Pokud si všichni budou myslet, že zemřeli v bitvě, pokud opravdu nebudou dvacet let k nalezení…

Proč je tedy nevzít zpět s sebou?

Sledoval je a sledoval. A opět a znovu viděl to zvláštní zachvění, začeření těsně předtím, než kouzlo uhodilo, hned předtím, než zemřeli. Neměl na to vysvětlení. Žádné vysvětlení, pokud tedy…

Ještě se to nestalo. Pokud to nebylo něco, co se chystal on udělat. Něco, co měl udělat.

Jako prorazit hranice? Jako je popadnout a vtáhnout portálem okamžik předtím, než zemřeli? Jako najít způsob, jak namísto nich ponechat dvě těla, takže historie zůstane, jak má být?

Nebude to snadné. Ale ani ne nemožné.

A v tu chvíli Teddy pochopil, že do toho opravdu, skutečně půjde.

Zachrání životy svých rodičů.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Prolog – Sledování Od: Trinni - 05.10. 2019
Ouu. Tak přiznávám, že nevím jestli tohle dám. Vzhledem k tomu, že jsem se rozbrečela už tady u prologu při čtení kousku, kde je popsáno, jak Remus s Tonksovou zemřeli. Přiznávám, že to je jediná kapitola v celém Harry Potterovi u které prostě nemůžu s JKR souhlasit a akceptovat jejich smrt. Myslím, že tahle povídka bude mít lepší konec než Relikvie smrti - pro Remuse s Tonksovou - ale je to jen můj názor, ale něž (jestli) k němu dojde mohla bych probrečet každou kapitolu a to nejde. Vodou se musí šetřit :D
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 06.10. 2019
Tahle povídka má rozhodně lepší konec než kánon. Jimmi po přečtení Oblivious a Imperius nemohla kánon snést, tak chtěla překlad této povídky. Slzavé údolí by mělo být kousek jednou uprostřed a pak na konci. Jinak by to mělo být v pohodě. Ale jestli tato kapitola vyvolala slzy, pak je dobře napsaná. Protože sledovat smrt rodičů by potomkem rozhodně zamávalo a autorce se to podařilo sugestivně předat. Na vodu zásobující Nil to bude až 3.kapitolu od konce. To jo. Ta je silná :-) Děkuji za komentář, Trinni. A snad se nebudeš bát a pustíš se i do dalších kapitol ;-)

Re: Prolog – Sledování Od: martik - 02.10. 2019
Nedotýkat. Neměnit. Nezasahovat. Jen sledovat. To bylo pravidlo, které, jak věděli, nemohli porušit. Jak neuvěřitelně obtížné je řídit se jím, když člověk sleduje utrpení, ztrátu někoho blízkého. Neuvěřitelné, jak mě hned první dva řádky uchvátily, oslovily, vtáhly a pak to pokračovalo po celou kapitolu až do konce. Rezonovalo. Takže já jsem nadšená, že jste se do povídky vrhly i přes obtížný překlad. Kouzlo navíc dotváří i arabesčin úchvatný banner. Děkuji vám, Lupino a marci, za výběr a překlad. Moc se těším, jak se to bude vyvíjet.
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Tato povídka má okamžiky, které neuvěřitelně zasáhnou. Okamžiky, které tu povídku posunou do roviny skutečnosti. Takže je na co se těšit, nebo se trochu bát, protože některé situace zasáhnou. Ale skončí dobře, to musíme mít na paměti. Naštěstí. Děkuji za komentář, martiku :-*

Re: Prolog – Sledování Od: denice - 02.10. 2019
Uf, vypadá to ještě mnohem lépe, než jsem čekala. Hned na začátku se mi líbil nápad ministerstva - vrátit se do minulosti, aby historii zbavili nánosu lží, to je obrovská práce, ale určitě stojí za to. Teddy je vystavený těžké zkoušce, ovšem zdá se, že dokáže situaci dokonale využít. Má skvělý nápad, sice bude třeba doladit spoustu věcí, ale je správně odhodlaný. Už se moc těším, jak to začne provádět. Díky.
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Nápad je to skvělý a věřím, že pod Pastorkem není zneužívaný. Ale hned mě napadly způsoby, jak by se dalo vydírat, že portál je takový Velký bratr. V této povídce ale opravdu funguje na zjištění historie, jaká byla. Teď jen, co s tím Teddy udělá. A jaké to bude mít následky. Díky za komentář, denice.

Re: Prolog – Sledování Od: Jacomo - 02.10. 2019
Tak to je tedy zápletka! Mňam! A ty dokonale popsané Teddyho pocity, to byla lahůdka číst. Jsem ještě víc navnaděná, než jsem byla podle vašich náznaků, a nezřízeně se těším na další kapitoly. Veliké díky, Lupinko a Marci!
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Navíc naše náznaky podbarvovalo zoufalství, že to, dopr..., vůbec nezní hezky česky a proč má souvětí na celý odstavec?! :D Se nedivím, že to nic moc neřeklo. Ale právě tyto náhledy do jednotlivých postav, propracovanost zápletky z toho dělají dílo, které stojí za to přečíst. Doufám, že se bude líbit i dál :-) Díky za komentář, Jacomo.

Re: Prolog – Sledování Od: Gift - 02.10. 2019
Ani jsem se neodvazovala doufat, ze se tu objevi nova povidka s Lupinem. Me nadseni se trosku otupilo, kdyz jsem videla/cetla, jak Teddy trpi, ale ted je tu nadeje a predevsim velika zvedavost, jak to pujde dal. Drzim palce pri prekladani a budu se moc a moc tesit na dalsi, oficialne prvni kapitolu.
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Nejdřív info k překladu - ten je hotov, učesán a zaplánován :-) Abych měla čas do dalšího megaprojektu :-) Teddy - realistické, že? Nejdřív pro něj rodiče byli abstraktními pojmy, fotkami a vzpomínkami jiných. Ale když jim čelil skoro naživo? Muselo jím to otřást. A je jasné, jaká akce bude následovat. A co s sebou ta akce přinece. Protože nic nebude jednoduché, pro nikoho. Díky za komentář, Gift.
Re: Prolog – Sledování Od: kakostka - 02.10. 2019
Lupinko, vystihla jsi to, nejdřív pro něj byl táta a s mámou jen obraz, střípky vyprávění a teď si na ně v postatě mohl sahnout, vidět je umírat, zas a zas a zas... na ff je fajn, že se dovykreslí příběhy, nad kterými člověk přemýšlí, třeba jak to bylo s Dorou a Lupinem. Dawit Thewills jako filmový Lupin fajn, takový ten trochu odraný, bolestí zkoušený, Nicolaj je na něj skoro moc fešák, ale sedne mi to k němu, sluší mu to a v tomhle příběhu, navíc s Tonksovou po boku bych řekla, že by vypadal takhle, Tonks mu vnesla do života radost a světlo.

Re: Prolog – Sledování Od: luisakralickova - 02.10. 2019
Paráda, to bude zase počtení. Krásný baner a Lupin, Nikolaj Coster-Waldau, je ten správný;)
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Ano, Nikolaj je ten správný Remus :-) Těší mě, že navnadilo. Díky za komentář, luiso.

Re: Prolog – Sledování Od: Jimmi - 02.10. 2019
Uff, citane v aute do prace, co ked v praci nebudem moct. Waw. No teda. Nemam slov. Cakala som zmenu casu nie ze ich prenesie. Milujem oribehy o cestovani casu. Dakujem. Uz podla cestiny to musel byt masaker. Diiiik
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Ano, historie zůstane zachovaná, ale Remus a Tonksová budou zachráněni. Chtěla jsi to přeložit, takže teď to budeš muset přečíst i s dlouhými větami, muhehe. Mimochodem, spoustu míst jsme se snažily učesat do čitelnější češtiny. Ale nešlo to všude a navíc jsme musely alespoň trochu zachovat styl autorky. To z toho dělá trochu náročnější kousek, ale stojí to za to. Příběh je výborně vymyšlený. Díky za komentář, Jimmi.

Re: Prolog – Sledování Od: kakostka - 02.10. 2019
Ještě mi prosím někdo prozradťe, jak se jmenuje herec, který na banneru reprezentuje Lupina, mám jeho jméno na jazyku a furt nic...děkuju
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Nikolaj Coster-Waldau :-) Prý hraje ve Hře o trůny. Když jsem před Oblivious vybírala herce, šla jsem po typu. A tenhle by se mi jako Remus tuze líbil. Kdo je Teddy, nevím. To jsem zadala do vyhledávače Teddy Lupin a tento byl mezi nimi :)
Re: Prolog – Sledování Od: kakostka - 02.10. 2019
Aaaaaaaaaaa je to on, děkuju, dumala jsem nad tím takovou dobu. Mám ho ráda, skvělý byl v Bohové Egypta a líbil se mi i ve Wimbledonu, Hra o trůny mne minula, vím, že tam hraje, ale i tak jsem odolala.

Re: Prolog – Sledování Od: kakostka - 02.10. 2019
ježiš, to vypadá výýýýborně:-) těším se na příběh, protože začátek navnadil, navnadil... kochám se nádherným bannerem od Arabesky, ty jsi prostě kouzelnice. Lupinko, prosím, to je pokračování příběhu Tonks a Lupina? prozradíš mi prosím názvy předchozí serie? děkuji
Re: Prolog – Sledování Od: Lupina - 02.10. 2019
Oficiálně toto není závěr trilogie, ale my to považujem za uzavření příběhu Remuse a Tonksové. 1.díl Oblivious: https://hpkizi.sk/Preklady&new_topic=259 2. díl Imperius: https://hpkizi.sk/Preklady&new_topic=274 Jiný autor, ale klidně by mohlo patřit do příběhu, Ponocování: https://hpkizi.sk/Preklady&new_topic=283 Těší mě, že navnadilo :-) Už pro to, že se mi to hůř překládalo. Ale příběh stojí za to. Děkuji za komentář, kakostko.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )28.04. 2020Kapitola 25. Za portálem
Jess Pallas: ( Lupina )22.04. 2020Kapitola 24. Vlákna
Jess Pallas: ( Lupina )15.04. 2020Kapitola 23. Čelit osudu
Jess Pallas: ( Lupina )08.04. 2020Kapitola 22. Mimo čas
Jess Pallas: ( Lupina )01.04. 2020Kapitola 21. Rozhodnutí
Jess Pallas: ( Lupina )25.03. 2020Kapitola 20. Záchrana
Jess Pallas: ( Lupina )18.03. 2020Kapitola 19. Nezbytná oběť
Jess Pallas: ( Lupina )11.03. 2020Kapitola 18. Širší obraz
Jess Pallas: ( Lupina )04.03. 2020Kapitola 17. Návrat domů
Jess Pallas: ( Lupina )26.02. 2020Kapitola 16. Duchové
Jess Pallas: ( Lupina )19.02. 2020Kapitola 15. Zatčení
Jess Pallas: ( Lupina )12.02. 2020Kapitola 14. Podstata problému
Jess Pallas: ( Lupina )05.02. 2020Kapitola 13. Důvěra
Jess Pallas: ( Lupina )29.01. 2020Kapitola 12. Rytmy
Jess Pallas: ( Lupina )22.01. 2020Kapitola 11. Rodinný cirkus
Jess Pallas: ( Lupina )15.01. 2020Kapitola 10. Důsledky
Jess Pallas: ( Lupina )08.01. 2020Kapitola 9. Za zrcadlem
Jess Pallas: ( Lupina )27.11. 2019Kapitola 8. Škody
Jess Pallas: ( Lupina )20.11. 2019Kapitola 7. Vzpomínky
Jess Pallas: ( Lupina )13.11. 2019Kapitola 6. In memoriam
Jess Pallas: ( Lupina )06.11. 2019Kapitola 5. Záštita
Jess Pallas: ( Lupina )30.10. 2019Kapitola 4. Dokud nás smrt nerozdělí – 2. část
Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2019Kapitola 3. Dokud nás smrt nerozdělí – 1. část
Jess Pallas: ( Lupina )16.10. 2019Kapitola 2. Zajištění štěstí
Jess Pallas: ( Lupina )09.10. 2019Kapitola 1. Sliby
Jess Pallas: ( Lupina )02.10. 2019Prolog – Sledování
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )01.09. 2019Jen trochu času