Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Hodiny Nietzscheho

Kapitola 10. Občanská válka

Hodiny Nietzscheho
Vložené: denice - 03.10. 2019 Téma: Hodiny Nietzscheho
denice nám napísal:

 

Hodiny Nietzscheho

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2603288/1/The-Nietzsche-Classes

Autor: Beringae          Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99          Banner: solace

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 10. Občanská válka

 

 

Poznámka autorky: Ano, konečně jsem se umoudřila a změnila jsem rating. Tento příběh je nyní M pro dospělé, i když to není moc tvrdé M... no, podívejte se sami.

-

„Celý život je spor kvůli chuti a ochutnávání.“

Friedrich Nietzsche

-

Hermiona se skrz páru podívala do zrcadla, zamženého a pruhovaného orosením, které způsobilo, že obrys jejího těla se zdál rozmazaný a nejasný. Viděla jen bledé skvrny, lehce zarůžovělé horkem ze sprchy. Zdálo se jí, že vypadají podstatně lépe než to, co by viděla, kdyby v koupelně nebylo teplo a vlhko. V mlhavém světě, daleko od všech ostatních, se světlem tlumeným párou a ostrými liniemi rozostřenými, mohla zapomínat nebo vzpomínat, jak se jí líbilo.

Už dávno se rozhodla, že v boha nevěří. Na začátku války, kdy se začaly hrnout první zprávy o mučení a vraždách nevinných, kdy se zdálo, že čas znehybněl před bolestí jiného tragického hrdiny, který hrdinou vůbec nebyl, strávila jednu bezesnou noc přemýšlením, zachycená mezi tradicí, zuřivostí a odhodláním. Ráno vstala z postele rozhodnutá, že svou věrnost nevyplýtvá na boha, který dovoluje takové věci. Nechtěla věřit, že existuje něco tak krutého, že toleruje příšernosti, o kterých slyšeli každý den, aniž by to zasáhlo.

A tak skončila její nevinnost.

Nebyla nijak zvlášť nábožensky založená, aby s tím teď začínala. Její rodiče byli ta sorta presbyteriánů, která vážila dlouhou cestu do sousedního kostela možná jednou za dva měsíce. Až do té neklidné noci však věřila, že bůh existuje. Od války bylo všechno jinak.

Hermiona zírala na svůj odraz.

-

Právě si natahovala měkké flanelové kalhoty a obnošené tričko, když se jí všechno vrátilo. Posadila se na postel a složila hlavu do dlaní, zplihlé vlasy, ze kterých odkapávala voda, jí visely kolem tváře.

Nic. Na okamžik blažené nic. Přivítala to a stáhla se do sebe.

Uvolnění.

Pak spatřila jiskry a její smysly se otevřely.

Nebyl něžný. Musela ohnout záda na stůl, aby se mu mohla přizpůsobit. Vlhkost na jejich tvářích splynula a náhle ani nevěděla, kdo z nich byl opravdu zlomen.

Chutnal chladně a ona se v něm ztratila. Zdálo se, že jejich těla, jen iluze a energie v obrovském spektru všeho, se spojila v jedno a on ji tvrdě líbal.

Konečně se vše vrátilo do reality, zasáhlo ji to dostatečně na to, aby se zarazila a rukama ho odtlačila. Žádné další plané sliby, protože to už by nevydržela. Vyrazil ze sebe hluboké zamručení, jako by ho mučili, ale odstoupil od ní.

„Já nemůžu... Já jen...“ nedokázala doříct a uprchla jako malé dítě.

-

Usnula v jedenáct hodin, vlasy měla ještě vlhké. O třicet sedm minut později zazněl zvonek a ona se probudila. Posadila se, spustila nohy z postele a pokoušela se rozhodnout, jestli ten hluk byl nebo nebyl součástí snu. Ale pak se ozvalo rytmické bušení, pěst znovu a znovu narážela do jejích dveří, a to ji už skutečně probudilo. Popadla pepřový sprej a po tisící si přála, aby na dveřích měla kukátko.

Přistoupila ke dveřím bytu, svaly ji brněly v naději, že netrpělivý člověk na jejich druhé straně není vrah se sekyrou. Zahlédla svůj obraz v zrcadle v koupelně, kolem níž procházela. Zmuchlané oblečení, svěšená ramena, pod očima váčky a vlasy padající v zacuchaných kadeřích kolem tváře, protože neudělala nic, aby se vylepšila.  Ale usoudila, že kdyby za dveřmi stál vrah se sekerou, asi by mu to bylo opravdu jedno.

Zhluboka se nadechla, otevřela a upustila pepřový sprej.

Draco Malfoy řekl: „Nemůžeš nás prostě nechat být.“

Vypadal stejně mizerně jako ona. Stejné váčky pod očima. Ucouvla, jen o krok, protože se zdál být úplně zdrcený. Pak zaskřehotala, neboť se právě probrala: „C-co tady děláš? Jak...?“

Neodpověděl, vešel dovnitř a přistoupil velmi blízko. Šel za ní, dokud nestála u zdi. Rozhlížela se na všechny strany – kromě jeho tváře – kam by unikla.

„Nemůžeš nás jen tak nechat být. Nefunguje to.“

Nakonec přestala panikařit, i když se jí dotýkal téměř celým tělem, a začala se soustřeďovat na jeho skoro šílený tón. Zoufale si přála mít svůj pepřový sprej.

„Nás?“ zeptala se velice potichu v naději na objasnění.

Prosím, ať to nejsou hlasy v jeho hlavě.

Dracovy velmi naštvané a ztracené oči zazářily. „Tvé zatracené studenty!“

Vydechla úlevou, než jí položil ruku kolem ramen tak, že zatlačil na její klíční kost. Vykřikla, i když to doopravdy nebolelo.

Viděla jen jeho. Byl tak blízko, že vnímala jen jeho tvář, linie ztvrdlé hněvem a zmatek.

„N-nechápu to, Draco... Pusť mě, prosím.“

Konečně si uvědomila, že je vyděšená, a strach ji zasáhl jako fyzická tíha.

Sklonil hlavu, potřásl jí a těžce dýchal nosem. A pak místo aby ji pustil, přitiskl se blíž, uchopil ji v pase a zvedl ji tak, že se vybledlého koberce dotýkala jen prsty u nohou. Přitiskl ji hrudníkem proti sobě, s očima v jedné rovině s jeho, a zachmuřeně se usmál.

„Byl jsem se projít v Příčné ulici. Snažil jsem se vyčistit si hlavu po tom, co se stalo dnes odpoledne. Nezabralo to,“ řekl trpce, šeptal jí to téměř do tváře a Hermiona zalapala po dechu obavami. „Prostě tě nemůžu dostat pryč ze své proklaté hlavy, víš?“

Řekl to, jako by to byla její chyba, a skoro se cítila, jako by se měla omluvit. Ale nedal jí k tomu čas.

„Všiml jsem si i jiné věci. Už nevím, jak jednat s lidmi. Vytvořila jsi pro nás svou představu o zatraceném vykoupení a nechala nás zahnívat v reálném světě. Řekla jsi nám, že to, co si myslíme, je špatné, ale nikdy jsi nám neřekla, jak to napravit, jak existovat bez toho, co jsme věděli celý náš život. Všechno je ksakru tak... rozvrácené. Občanská válka po revoluci, Grangerová.“

Nemohla pořádně dýchat a naprázdno lapala po dechu. Přes to všechno cítila lítost a zvedla zrak, aby mu pohlédla do očí. Dech se jí uklidnil, když se přestala bát. „Omlouvám se, Draco. Nevím, co jiného říct, ale je mi to všechno líto. Musíš vědět... musíš vědět, že tohle všechno jde k lepšímu a nakonec z toho vzejde nějaké dobro.“ Dál už se nedokázala soustředit a ztichla. Vnímala každou část jeho těla.

Byl první, kdo sklopil oči a tvrdě se k ní přitiskl. Byl první, kdo přitiskl své rty na její, ale ona nezůstala pozadu.

Tentokrát tu něco bylo. Žádná dokonalá blaženost, ale něco žhavého a prastarého.

Cítila jeho bezradnost, jeho zmatek a nenávist. Nenáviděl ji. Chtěl ji. Políbila ho, jako by neměla co ztratit. Rychle se k ní přitiskl a vklouzl jí rukou pod stehno, aby si její koleno položil kolem pasu.

Tam.

Hermiona prudce otevřela oči a jakoby cizím hlasem ze sebe vydala hrdelní zvuk. Draco vydechl mezi zuby, když jí přes tričko líbal prsa. Její slzy neustále padaly do jeho bledých vlasů. Už to bylo tak dávno, co toto dělala.

Ano.

Povedlo se jí přetáhnout mu košili přes hlavu, stejně jako to udělal on jí. Chtěla ho vidět nahého. Temně zamručel, když spatřil, že pod tričkem nic nemá. Neměla by kvílet jako děcko, když se dotkl její pokožky, tvrdě jí přitiskl ústa k ňadrům, jako by ji trestal. Cítila ho všude.

Nedokázala si vybavit, jak se stalo, že Dracovy kalhoty skončily omotané kolem jeho kolen a ty její, neelegantní, dopadly k zemi, ale brzy byla připravená, na hraně, na vrcholu; s nohama, vonícíma ze sprchy po meruňkách a broskvích, ovinutýma kolem jeho pasu. Jeho ruka mezi jejich těly ji přiměla k slzám. Zastavil se těsně před tím, než došlo ke zlomu, a ona se k němu přitiskla, bez dechu a zalykající se, s ústy otevřenými na jeho nahém rameni.  

Jeho hlas jí drsně zazněl v uchu. „Řekni, Grangerová. Řekni, že to nechceš. Prosím.“

Ale ona nemohla. Nedokázala promluvit.

V očích měl něco těžkého, chladného a bezútěšného, když ji tlačil dozadu, aby se zase opírala o zeď, a konečně byla tam. Její záda se sama od sebe prohnula, pevně jako houslová struna, když se s ním začala pohybovat. Stále klel, i když s každým pohybem zasténal.

-

Později, když už se dostali do její postele a nevědomky shodili prostěradla, zmuchlaná a zapomenutá, na podlahu, Draco řekl něco jako: „Tohle nic neznamená, víš. Tohle nic není.“

A Hermiona vzdáleným způsobem odpověděla: „Samozřejmě. Samozřejmě, že není.“

Nebo něco takového.

-

Ron před ní prchal.

Hermiona snila.

Nedokázala ho chytit. Musela to vysvětlit.

Ron ji líbá, mezi nimi narůstá teplo.

Zatraceně, nedokázala ho CHYTIT.

Jak mohla zapomenout?

„Rone!“ Když se probudila, vydechla, chvíli ležela, aby se vzpamatovala. V prsou se jí šířila znechucená vina, zrada a nenávist.

Druhá strana postele byla prázdná, ale stále teplá.

Konečně se posadila a uviděla ho stát ve dveřích ložnice, oblečeného a upraveného, jako by k ničemu nedošlo. Byl dokonale vyrovnaný, zatímco ona se třásla na posteli, nahá a se slzami, které jí tekly po tvářích.

To není fér.

Natáhla se po povlečení na zemi a zakryla se.

„Volala jsi ze spaní jeho jméno.“

Hermioně došla trpělivost a jako mrcha, kterou občas byla, mu vrhla zpět do tváře jeho slova: „Ano, ale tohle nic neznamená, že?“

Málem sebou trhl a vypadal, že chce něco říct. Místo toho se otočil a odešel, zabouchl za sebou dveře a nechal ji tam.

Vůbec neplakala.

Znovu ho neviděla déle než rok.

Nic víc nečekala, říkala si.

-

„Budoucnost ovlivňuje současnost stejně jako minulost.“

Friedrich Nietzsche

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: Macushka152 - 12.11. 2020
Skvelá kapitola :-)

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: kakostka - 04.10. 2019
Ufff, rok se neviděli..., no na druhou stranu, oba jsou tak rozbití a když k tomu připočteme jejich společnou minulost... Já celkem Draca chápu, proč řekl, co řekl a Hermiona, ta mu to jen vrátila. A co její výčitky vůči Ronovi, noční můry... přesto v tom vnímám jistou naději a posun, protože oba udělali další krok z jejich původní pozice. Spíš mne trápí, že Hermiona nepodnikla nějaký další dovzdělávací kurz, je to jako chovat lidi v ohradě 20 let a pak jim vynadat, proč z té ohrady neutečou, nakonec je vypustí a ať se postarají. Jenže oni nikdy nenakupovali, neviděli bankomat, neví jak se jezdí tramvají... a takhle podobně se zachovalo ministerstvo s Hermionou. Rozbilo jim jejich svět a jistotu, o kterou se opírali, ale nedali jim nic jiného. Žádný návod a věřím, že se v tom leckdo plácá. Nedivila bych se, kdyby se část Hermioniných studentů octla na ulici, u Munga nebo se prolévala ohnivou whiskey.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 04.10. 2019
Máš pravdu, oba udělali další krok, a možná je dobře, že se znovu uvidí až s pořádným odstupem, bude to jako nový začátek. Vidíš, nenapadlo mě, že by Hermiona měla svým studentům poskytnout nějakou další pomoc. Představuji si, že všichni měli po válce buď nějaké zaměstnání v kouzelnickém světě, nebo dost rodinných peněz, aby z nich dokázali žít. Všichni jejich příbuzní a přátelé přece mrtví nebo ve vězení být nemohli, tak měli za kým jít. Hermiona jim měla pomoct změnit pohled na minulost, pak už záleželo jen na nich, jak se s tím poperou. Snadné to nebude, ale myslím, že je ty hodiny uchránily od hloupostí, které mohli v budoucnosti provést, kdyby se zase někdo snažil zneužít je ke svým cílům. Děkuji.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: kakostka - 04.10. 2019
Já je po absolvování Hermionina kurzu beru jak "mudlu poprvé na Příčné", taky by si moc nevěděl rady... Jasně, asi nějak fungují v rámci kouzelnického světa, ale co ten zbytek jejich života. Jejich psychický stav a sociální vazby. Když se nebude věnovat péče taky o Spirit, mohli by z nich být máklí deprivanti. Jejich staré jistoty a přesvcědčení jsou v hajzlu a v jejich situaci asi není snadné budovat si nová přesvědčení, když základ jsou víc než vachrlaté.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 05.10. 2019
Máš pravdu, asi si moc nebudou vědět rady.. ale moc se nenamočili, hodinami prošli, takže teď se prostě musí vyrovnat s faktem, že rodiče nebyli bojovníci a mučedníci za svatou věc, ale oklamaní šíleným podvodníkem. Neřekla bych, že to všechny vzalo stejně jako Draca, věřím, že se z toho oklepou. Podle mě je hlavní plus v tom, že oni v klamu žít nebudou, a navíc viděli konce, ke kterým to vede, takže až za nimi za pár let někdo přijde s představou, že je jejich povinností pokračovat v té svaté válce, poženou ho svinským krokem.

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: martik - 03.10. 2019
To bylo tak bolavé a plné zoufalství. Děkuji, čarodějky
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 03.10. 2019
Zoufalství na obou stranách, uvidíme, jestli z toho ohně zbylo něco víc než popel. Děkujeme,

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: Lupina - 03.10. 2019
Klobouk dolů, krásně přeložená sexuální scéna. Že k ní došlo, si vysvětluju jistým zůsobem přitažlivosti mezi nimi. Ale oba dva jsou tak strašně zničení, že to prostě vzali za špatný konec. Draco je zoufalý, neví, jak žít dál. A možná u Hermiony hledal odpověď? Pomoc? Ale ta má své démony. Víc už po ní nikdo nemůže chtít. Srdce mě pro ně bolí. A za to, že se víc než rok neuvidí. Snad se za tu dobu trochu vyléčí. Děkuji, denice. Bolavá, ale skvělá kapitola.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 03.10. 2019
Přitažlivost mezi nimi určitě byla, ale oba se jí myslím báli. Draco to pohnojil prohlášením, že o nic nejde, ona dovršila neštěstí tím, že mu tuhle hloupost vrátila. Máš pravdu, vzali to za špatný konec, ale oba jsou tak na dně, že by to stejně nedopadlo. Odstup je to nejlepší, co se mohlo stát. Děkuji.

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: Gift - 03.10. 2019
Tak tohle bylo necekane- jak Dracova navsteva, tak predposledni veta, ze ho nevidela dele nez rok. Chtela bych byt nastvana na autorku za to, ze nas pravidelne natahuje na skripec. Na chvili vzdy pusti, aby pak potrapila zvedavost zase nejak jinak. Vse se deje tak rychle a pak najednou zase pomalu. A kupodivu to skvele funguje! :-) Moc dekuji ta dalsi kapitolu.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 03.10. 2019
Ta věta o více než roku mě taky dostala. Draco za ní přišel, aspoň podle mě, aby se pokusil něco mezi nimi vyřešit, a tím, že jí řekl, že to nic neznamená, jakoukoli domluvu dokonale zkazil. Děkuji.

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: Yuki - 03.10. 2019
Souhlasím s Jacomo... taky téhle podobě sexu (vztahem bych to asi vážně nenazvala) nerozumím a doufám, že nikdy nebudu... přesto... přišlo mi to takové skoro až zoufalé a primitivně zvířecí, jak to mezi nimi proběhlo... Je po válce, morální kodex mají pravděpodobně všichni buď rozcupovaný totálně na kousky nebo žádný a někteří se ho ani nesnaží znovu vybudovat... Jako Miona? Příští kapitola snad vnese trochu světla do toho temného tunelu bez konce. Díky za překlad :)
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 03.10. 2019
Popsala jsi situaci velice výstižnými slovy, vnímám to úplně stejně jako ty. Oni mají na kousky rozcupovaný nejen morální kodex, ale celý život. Tohle asi bylo spíš o beznaději a zoufalství, které se snažili utěšit nějakým prazákladním instinktem. Jejich problémy to samozřejmě vyřešit nemohlo... Děkuji.

Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: Jacomo - 03.10. 2019
Tak toto je hodně bolavá kapitola... a podoba vztahu/sexu, které vůbec nerozumím (a doufám, že nikdy neporozumím). Nadějeplně vyhlížím světlo na konci tunelu, přesněji v další kapitole :-) Děkuji za překlad, Denice. Myslím, že nebyl jednoduchý.
Re: Kapitola 10. Občanská válka Od: denice - 03.10. 2019
Když jsem tohle místo četla poprvé, vzpomněla jsem si na Mňačkovu knihu Jak chutná moc, myslím, že tam popisuje, jak po ostrém, téměř beznadějném boji s Němci za druhé světové se na sebe vrhli velitel s partyzánkou málem přímo na bojišti. Vysvětluje to jako prapůvodní instinkt, nesouvisející s láskou nebo rozumem, a tohle asi byl výsledek podobného zoufalství. Nemůžu slíbit přímo světlo, možná malou jiskřičku ;-) Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Beringae: ( denice )27.11. 2019Kapitola 15. Epilog
Beringae: ( denice )21.11. 2019Kapitola 14., část 2. Spojení
Beringae: ( denice )14.11. 2019Kapitola 14., část 1. Spojení
Beringae: ( denice )07.11. 2019Kapitola 13., část 2. Bílá a červená
Beringae: ( denice )31.10. 2019Kapitola 13., část 1. Bílá a červená
Beringae: ( denice )24.10. 2019Kapitola 12. Skládačka
Beringae: ( denice )17.10. 2019Kapitola 11., část 2. Co věděli
Beringae: ( denice )10.10. 2019Kapitola 11., část 1. Co věděli
Beringae: ( denice )03.10. 2019Kapitola 10. Občanská válka
Beringae: ( denice )26.09. 2019Kapitola 9., část 3. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )19.09. 2019Kapitola 9., část 2. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )12.09. 2019Kapitola 9., část 1. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )05.09. 2019Kapitola 8., část 2. K temnotě
Beringae: ( denice )29.08. 2019Kapitola 8., část 1. K temnotě
Beringae: ( denice )22.08. 2019Kapitola 7. Primitivní sklony
Beringae: ( denice )15.08. 2019Kapitola 6. Zmatek
Beringae: ( denice )08.08. 2019Kapitola 5.,část 2. Mdloby na tebe!
Beringae: ( denice )01.08. 2019Kapitola 5., část 1. Mdloby na tebe!
Beringae: ( denice )25.07. 2019Kapitola 4., část 2. Nadčlověk
Beringae: ( denice )18.07. 2019Kapitola 4. Nadčlověk
Beringae: ( denice )11.07. 2019Kapitola 3., část 2. Ne-pochopení
Beringae: ( denice )04.07. 2019Kapitola 3. Ne-pochopení
Beringae: ( denice )27.06. 2019Kapitola 2.
Beringae: ( denice )20.06. 2019Kapitola 1. Prolog
. Úvod k poviedkam: ( denice )13.06. 2019Úvod