Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Pokud se těšíte na romantiku, zklamu vás. V plánu je něco zcela jiného :-(

Sirius Black byl pořádně zmatený a rozčarovaný! Myslel si, že až objeví svého kmotřence Harryho, všechno se zlepší, jenže ke svému zděšení nenašel na tom chlapci nic povědomého. Harry se možná podobal svému otci Jamesovi, ale mnohem víc toho podědil po matce Lily.

To prostě nebylo v pořádku! Harry vůbec nefandil skvělému umění žertíků! Byl pilný a zdvořilý. Jako vycpaný hadrový panák.

Sirius se stále snažil zjistit, jak se stalo, že Harry skončil mezi motáky a mudly. Ano, dejme tomu, že Maggie McIntyreová byla úctyhodná čarodějka, ale pokud mu bylo známo, žili jako mudlové. Nemohl se zbavit myšlenky na to, že Harry vyrůstal na tak proklatém místě, jako byl londýnský Tower.

Při vzpomínce na svou poslední návštěvu v Toweru se otřásl. To místo vyvolávalo mrazení v zádech, díky oněm ochranám jen o stupeň mírnější než Azkaban... Znovu se zachvěl. Možná to bylo jediné místo, kde mohl být Harry bezpečně ukrytý před Albusovými manipulacemi a před zbývajícími Smrtijedy.

Sirius tlumeně zavrčel. Ten starý kocour se ho všemožně snažil přesvědčit, že jeho malá dovolená v centrále mozkomorů byl jen omyl způsobený dobrou vírou, který jistě ´starému kouzelníkovi odpustí´.

„Omyl! Do prdele!" zavrčel znovu Sirius a vzápětí zaslechl, jak se jeho nejlepší kamarád a spolupoberta Remus Lupin, zasmál.

Oba muži byli právě na cestě na setkání s tím starým bastardem- ehm, ředitelem. Vypadalo to, že Harry Potter velmi veřejně požádal slečnu Grangerovou, mudlorozenou čarodějku z pátého ročníku, aby ho poránu doprovodila do Prasinek - k velké nelibosti několika čistokrevných čarodějek a ředitele, který ji považoval pro lorda Pottera za naprosto nevyhovující. Nehledě na nebezpečí Smrtijedů, kteří se jistě doslechli, že Chlapec, který přežil, se bude po Prasinkách potulovat s mudlovskou šmejdkou.

Setkání se konalo v ředitelově kanceláři. Sirius napočítal kolem dvaceti lidí plus všechny čtyři ředitele bradavických kolejí. Vedle Amose Diggoryho stáli Molly a Artur Weasleyovi. Doneslo se mu, co Harry provedl s jejich synem Ronaldem, a podle toho, co o tom chlapci Weasleyových věděl, už bylo načase, aby ho někdo postavil do latě. Nejmladší mužský potomek této rodiny představoval chodící katastrofu, která jen čekala na spouštěcí impuls, a byl stejně předpojatý a nepříjemný jako ten malfoyovský spratek. Jediný rozdíl mezi oběma chlapci tvořilo bohatství Malfoyů a fakt, že Weaslyovi byli považováni za ´dobré´, zatímco Malfoyovi za ztělesnění ´zla´.

„Když už jsme tu tedy všichni, mám jisté obavy ze zítřejší návštěvy Prasinek," povzdechl si Albus. „Mladý pan Potter želmerlin ignoroval má varování a plánuje doprovázet do vesnice slečnu Grangerovou." Smutně se rozhlédl po shromážděných. „Obávám se o jeho bezpečnost. Není známo, kolik dopisů odeslali studenti rodičům, ale i tak máme zaručené, že to bylo nahlášeno a že Tom o jeho výletě ví."

Severus Snape při tomto vyhlášení mírně couvnul.

Albus si chvíli hladil bradku a pak pokračoval: „A ještě jde o to, že ho má doprovázet slečna Grangerová, bystrá mudlorozená havraspárka."

Molly si hlasitě odfrkla: „Pošlapává všechny naše tradice. Moje Ginny si na něj myslí, ale..."

Sirius si nemohl pomoct a vybuchl v hlasitý, štěkavý smích. Remus své pobavení potlačil, ale i tak bylo při pohledu na jeho tvář jasné, že se jen tak tak přemáhá.

Jakmile mohl Sirius zase mluvit, narovnal se, zaznamenal zuřivý pohled Molly a zmatek ve tvářích ostatních přítomných. „Harry by se té dívky nedotkl ani v rukavicích! Podle toho, co mi bylo řečeno, to dal více než jasně najevo."

Molly zrudla a otevřela pusu, aby bránila svou dceru, ale její manžel ji zastavil.

„Molly, buď zticha!" procedil přes zaťaté zuby. „Sirius jen říká pravdu. Je očividné, že lord Potter dává přednost společnosti slečny Grangerové, a my se ho nebudeme snažit přesvědčit o něčem jiném!"

Sirius sledoval, jak ředitelovy oči na okamžik ztratily svůj lesk a objevil se v nich chlad a tvrdost. Pak se jiskření vrátilo.

„Pokud jste nás sem svolal, abychom vám pomohli získat kontrolu nad mým kmotřencem, obávám se, že je tato schůzka zbytečná, Albusi. Jestli se stále snažíte s Harrym manipulovat, dočkáte se dost nepříjemného překvapení. A vy ostatní - víte, že lord Harry James Potter je chráněncem Koruny a pod dohledem samotné královny? Kromě toho, pokud bude mít panovnice pocit, že je její chráněnec nějakým způsobem ohrožen nebo je s ním špatně zacházeno, nebude váhat se do toho vložit a odstranit příčinu. Pokud pocítí potřebu to udělat, bude takové aktivity nás kouzelníků vnímat jako porušení smlouvy, která kouzelnickému světu uděluje autonomii - a znovu budeme spadat pod pravomoc Koruny."

Siriusova slova vyvolala přidušené lapání po dechu způsobené zděšením. Albus Brumbál vypadal, jako kdyby ho chtěl proklít. „Copak, on vám to neřekl?" Pohyb hlavy ukazující na Brumbála nasměroval všechny pohledy k řediteli. „To je ošklivý zvyk, Albusi - stále dělat tajnosti... Nemyslíte si, že váš personál a členové Řádu si zaslouží vědět, že zasahování do života lorda Potera by mohlo být považováno za zločin proti Koruně?"

***

Mezi stromy Zapovězeného lesa pronikaly první známky svítání a ranní mlha se líně převalovala ve větru. Nedaleko od okraje lesa se nacházela malebná tudorovská vesnička se staveními z hrubých trámů tmavého dřeva a šedou štukovou omítkou. Špičaté střechy domů se v tichu brzkého rána leskly rosou a jejich obyvatelé se ještě stále bezpečně tulili v teplých postelích.

Nikdo tedy neviděl několik postav oblečených do hnědošedě flekatých mundůrů, které se tiše přesouvaly v proměnlivých stínech na svá místa pod šikmými střechami a v úzkých uličkách. S vojenskou přesností zaujímaly klíčové pozice.

V době, kdy se první obyvatelé Prasinek odvážili vydat ven, nebyli šedí duchové nikde k vidění, protože byli dobře ukrytí.

Během dopoledne se mnoho vesničanů zachvělo pod dojmem, že jsou sledováni, ale hodili to za hlavu. Mnozí ale pocítili mrazení, jako kdyby se mělo něco přihodit, a to brzy.

Vypadalo to na pěkné počasí. Šlo o plánovaný prasinkový víkend a z hradu měli co nevidět dorazit studenti. Pro mnoho obyvatel to byla první příležitost spatřit svého ´ztraceného´ hrdinu od doby, kdy se vrátil do kouzelnického světa.

Zvěsti od těch studentů, kteří za poslední měsíc sešli dolů do Prasinek, vykreslovaly obrázek, který pár lidí potěšil a většinu vylekal. Očekávali zcela jiného hrdinu, než jakého ty zvěsti popisovaly. Dnes jejich napětí dosáhlo vrcholu a všichni čekali, až hrdinu uvidí na vlastní oči.

První studenti se začali do uliček trousit hned po snídani. Mnozí s odznaky prefektů doprovázeli mladší studenty, kteří zjevně zažívali výlet do Prasinek poprvé.

Brzy dorazili i starší studenti a profesoři. Netrvalo dlouho a vesnice se naplnila hlukem a smíchem hemžících se studentů.

Sirius a Remus seděli u Tří košťat a pozorovali venkovní studentský mumraj. Několik členů Řádu zaujalo klíčové pozice v nejoblíbenějších obchodech a na obvyklých místech setkání.

Sirius ze svého výhodného místa sledoval, jak Harry doprovodil Hermionu do nejbližšího knihkupectví. Vzpomněl si přitom na jiný pár, který totéž podnikal ve svém sedmém ročníku a nedokázal zabránit úsměvu. Pak se ale zamračil. Kde je ten jeho stín? Mudlorozený voják byl po celý rok Harryho stálým společníkem. Možná nepociťoval nutnost zasahovat do Harryho času tráveného s jeho přítelkyní? Jo, jasně. A možná měl Srabus nový šampon? Při té myšlence si Sirius odfrkl.

Něco tu nebylo v pořádku. Harry nepatřil k těm, co by takhle riskovali; to už Sirius z informací od jeho adoptivních rodičů věděl. Ne, tohle nedávalo smysl. Kdyby jeho informace o Harrym neříkaly něco jiného, kdyby se víc podobal Jamesovi, tohle by mělo všechny znaky nachystané rošťárny. Ale otázka zněla – kdo ji nachystal? A kdy ta rošťárna vypukne?

***

Ve zchátralém sídle v Malém Visánku, o němž si mnozí z místních mysleli, že tam straší, se před honosným trůnem tyčil muž s výzorem hada a zmačkaným dopisem sevřeným v pěsti. Dvacet jeho věrných následovníků před ním klečelo s bázlivou pokorou. Opodál stáli dva muži v černých hábitech se stříbrnými smrtijedskými maskami v ruce.

„Rabasstane a Rudolfussi," zasyčel lord Voldemort. „Mí věrní nássledovníci. Přeji ssi, abysste vy dva vedli tyto mé sslužebníky k dnešnímu sslavnému vítězsství." Shlédl na nejbližšího přikrčeného Smrtijeda a kopl do něj. „Nic jiného nebudu akceptovat! Ten Potterovic sspratek si mysslí, že sse může ohánět tradicemi a pak ssi vyjít ss mudlovsskou šmejdkou. Ukážeme mu, jak moc sse plete. Vstaňte a jděte! Klidně zabijte všechny, ale Pottera a tu jeho mrňavou šmejdku mi přiveďte živé!"

Kousek opodál ve stínu pohlédl Severus na svého dlouholetého přítele a spojence Luciuse Malfoye, který mu pohled oplatil zdviženým obočím. Oba v žaludku tížil strach jako kámen. Věděli, že situace nese všechny známky pasti; bylo to příliš snadné. Jenže žádný kouzelník nechtěl být tím, kdo na tuto skutečnost jejich šíleného lorda, divoce zaměřeného na totální zničení Harryho Pottera, upozorní.

Během pozorování, jak Smrtijedi odcházejí, zůstali Lucius a Severus skryti ve stínu. Nebyli propuštěni a odejít od Pána zla bez dovolení se rovnalo poukázce na smrt.

Severuse sužovaly obavy; nemohl včas poslat zprávu a varovat ředitele. Nebyl si jistý, jaký má Potter plán na protiútok, ale nepochyboval, že nějaký existuje. Konec konců dělal s pozváním té Grangerovic žáby dost velký povyk.

Jakmile okolo nich seslal tišící kouzlo, pohlédl na svého blonďatého společníka a nadhodil: „Je to past, uvědomuješ si to, že ano?"

Lucius si povzdechl a přikývl. „Taky bych řekl. Draco je ve svých dopisech velmi důkladný. Ten mladý potomek Potterových se svým rodičům vůbec nepodobá. Ať ho vychovával kdokoliv, postaral se, aby znal všechny staré zvyky, které se ten starý blázen snaží z bradavických učebnic vytlačit."

„Máš naprostou pravdu, Luciusi. Ale co Draco neví, je, že Potter také následuje Prastaré. Podle toho, čeho jsem byl svědkem o Samhainu, je u nich velmi oblíbený."

Lucius zasténal a svěsil hlavu. „Je vůbec nějaká šance, že to přežijeme, když jsou v tom zapojení Oni?"

Pán zla se z trůnu zahleděl oknem ven. Ta stará babizna byla zpátky! Tentokrát seděla na okraji rozpadající se fontány, která kdysi majestátně zdobila nyní zpustlou zahradu. Vypadalo to, jako kdyby čekala, až se k ní připojí.

***

Albus stál u okna, odkud měl výhled na přední nádvoří hradu. Díval se, jak šťastní studenti míří do Prasinek.

Povzdychl si. Útroby mu svíral nepříjemný pocit. Stále si přál ten výlet odvolat, ale kdyby to udělal, měl by na krku hordu velice naštvaných studentů a profesorů. Ale on prostě věděl, že Tom něco plánuje.

Kdyby ho jen Harry poslouchal! Dalo by se tomu všemu zabránit. Možná po tomhle bude chlapec ochotnější dát na jeho radu.

Právě když se obracel k oknu zády, zahlédl přilétat hejno havranů, kteří si posedali na římsy či výklenky na nádvoří a naplnili okolí svou drsnou písní.

***

Harry a Hermiona právě vcházeli ke Třem košťatům, aby si dali oběd, když zaslechli vícero hlasitých prásknutí z různých míst vesnice. Krátce na to ucítili zvednutí protipřemisťovacích a protipřenášedlových ochran. Následovaly je barevné záblesky kleteb a křik studentů, kteří začali na ulicích propadat panice.

Harry střelil pohledem po Hermioně. Při včerejším debatě dostali přiděleny rozkazy a povinnosti pro případ nouze. Tváří v tvář nastalé situaci vstoupily tyto příkazy v platnost.

„Podívej se po mladších studentech, Hermiono. Postarej se, ať jsou bezpečně schovaní," Harryho hlas zněl chladně a napjatě. „Půjdu pomáhat do ulic." Než vyklouzl ven, měla jen čas přikývnout na souhlas.

Jak den postupoval, Wolf a jeho tým se stáhli hlouběji do úkrytů. Šlo o malou, ale elitní skupinu spoléhající na moment překvapení, který měl vyvážit případnou početní nevýhodu.

Ulice, na kterou se Smrtijedi přemístili, byla plná studentů. Zformovali se ve dvou skupinách po deseti, každá na jednom konci hlavní ulice, a uvěznili tak vyděšené děti mezi sebou. Jakmile se objevili, začali na panikařící cíle pálit kouzla. Bylo to jako střílet myši v sudu a Smrtijedi se smáli, když si bezmocné studenty a vesničany vybírali. Ano, smáli se, dokud nedošlo k první nehodě...

Jako první padla zasažená vražednou kletbou dívenka ze třetího ročníku.

Wolf, který stav registroval z uličky vedle knihkpectví, zaklel. „Je to tady: smrtící síla povolena!" zachrčel do komunikátoru. „Střílejte pouze na nepřítele; jestli zasáhneme civilisty, vypukne peklo, tak si buďte svým cílem jistí!"

Po jeho slovech následovaly bezhlučné výstřely zbraní s nasazenými tlumiči a ukrytí vojáci rozpoutali peklo. Rány maskoval i křik vyděšených a zraněných civilistů.

Harry se vynořil ze dveří Tří košťat a proklouzl do stínu sousední budovy. Mířil na opačný konec ulice, kde se třásla velká skupina mladších studentů lapená poblíž obchodu U taškáře. Půlkruh pěti Smrtijedů je zatlačil ke stěně domu.

Dva Smrtijedi padli k zemi a ran, které se jim náhle objevily na tělech, crčela krev. Harry vypálil kletbu na zbývající tři a boj přitvrdil.

„Vypadněte odtud! Schovejte se v obchodě!" zakřičel Harry a vyhnul se odražené kletbě. Na to vytáhl vrhací nůž a s pečlivou přesností trefil jednoho ze soupeřů do hrudi. Jeden byl ze hry, zbývali dva.

***

Když všechno to peklo vypuklo, Draco se nacházel u ústí malé uličky poblíž Tří košťat. Byl zděšen totálním krveprolitím, které se před ním rozpoutalo. Smrtijedi vůbec nevěnovali pozornost tomu, kdo je terčem jejich kleteb! Jakmile zaznamenal první oběť, jakousi zmijozelskou třeťačku, věděl, že nikdo není v bezpečí.

Zmijozelští studenti nedostali žádné varování, ale měli si uvědomit, jaké budou výsledky odeslání dopisů o Potterovi rodičům. Merline, i jeho otec se velmi zajímal o všechno, co s Potterem souviselo. Všichni měli vědět, že si Pán zla nenechá tuto příležitost ujít!

Nedaleko od něj se od kamenné zdi odrazilo zeleně zbarvené kouzlo, explodovalo smrtící silou a způsobilo, že blonďák couvl hlouběji do uličky.

Jakmile zmizel v úkrytu za barelem, kolem ucha mu zasvištěl tichý zvuk a Smrtijed, který seslal vražednou kletbu, padl s krvácející ranou v obličeji k zemi.

΄Co to bylo za kouzlo?΄ stihl se Draco v duchu podivit, než s návalem paniky zacouval ještě víc do temné uličky a začal zvracet. Rázem myslel už jen na sebe a zoufale hledal cestu ven.