Preklady fanfiction Harryho Pottera

Po Prasinkách se rozhostilo ticho. Tam, kde před chvílí vládl křik a výbuchy kleteb, teď kralovalo vyděšené a smrtí naplněné mlčení.

Albus Brumbál se sklesle rozhlížel. Na ulici posetou mrtvolami vešli muži v maskovacích oděvech. Zbraně měli i při chůzi stále v pohotovosti a prohlíželi padlé protivníky, jestli nejeví známky života.

„Co... co jste to udělali?" zvolal Albus a modré oči mu zchladly hněvem. „Co jste to UDĚLALI?"

Jeden ze zamaskovaných mužů přistoupil k řediteli, a když odhalil obličej, ukázalo se, že jde o seržanta Wolframa. „Udělali jsme to, co vy očividně neumíte. Lord Potter je stejně jako většina vašich studentů v bezpečí a násilníci jsou zneškodněni." Na to se Wolf otočil k sinalému starci zády a oslovil svou jednotku.

„Spočítejte je a posbírejte veškeré možné důkazy; a dejte pozor na přenášedla! Živé shromážděte stranou a postavte k nim hlídku. Nikdo se k nim nesmí přiblížit bez dovolení."

„Rozkaz, seržante!" zaznělo tlumeně sborem a muži se dali do práce. Několik z nich vytáhlo hůlky a pustilo se do třídění těl.

„Pokud je někdo naživu, musí být o něj postaráno!" dožadoval se Albus. „Tady nemáte žádnou pravomoc! Za tenhle masakr půjde vy a vaši muži do Azkabanu!"

Wolf se otočil k vyšilujícímu kouzelníkovi se stěží ovládaným vztekem v očích. „Varovali vás, starče. Její Veličenstvo vám sdělilo, že pokud nejste schopen zajistit jejímu chráněnci bezpečí, udělá to samo. Teď se vraťte do školy a strčte si hlavu do zadku, jak máte v oblibě." S těmito slovy se Wolf vrátil ke kontrole svých mužů.

„To se ještě uvidí...!" spustil Albus a vytáhl hůlku.

Wolf nezaváhal. Zježily se mu vlasy na zátylku, švihem se otočil a pažbou pušky zasáhl starého kouzelníka do žaludku tak nečekaně, že ten se zlomil jako skládací metr. Tvrdě dopadl na zem a lapal po dechu. Hůlka mu vyletěla z ruky a skončila v drápech prolétajícího havrana, který svou trofej popadl a s vítězoslavným krákáním ji odnášel pryč.

Než někdo byť jen pomyslel na pozvednutí hůlky, aby jejich ´vůdce dobra´ bránil, ozvalo se hlasité ´cvak´ všech bezpečnostní pojistek na přítomných zbraních.

„Ustupte!" nařídila žena v brýlích a ukázala na mudlovské vojáky. Amélie Bonesová, vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, rozzlobeně vtrhla do konfrontace. Za ní se objevilo několik výše postavených bystrozorů, všichni s vytaženými hůlkami a s bojovým vybavením.

Albus Brumbál stále ještě nemohl moc dýchat. Funěl, lapal po dechu a pak funěl ještě víc. Jeho staré tělo tu ránu skoro nezvládlo.

„Zatkněte ty lidi!" ozval se rozhořčený hlas z davu.

„To bych být vámi nedělal!" napochodoval k madam Bonesové Harry Potter. Navzdory svému špinavému a krví potřísněnému oblečení působil každým coulem jako vznešený lord. „Kdo si myslíte, že se s těmi teroristy, kterým říkáte Smrtijedi, vypořádal? Každý z těchto vojáků je mudlorozený čaroděj působící ve službách Jejího Veličenstva. Z různých důvodů se znechucením opustili kouzelnický svět, ale vrátili se, když je Koruna povolala do služby."

„To je možné, lorde Pottere..." začala Bonesová.

„Ne, madam!" přerušil ji. „Tento elitní oddíl byl vybrán, aby dělal svou práci. Práci, kterou jiní kvůli politice v její nejšpinavější podobě nejsou ochotní nebo schopní vykonávat."

Harry stál hrdě a vzpřímeně. Otočil se čelem k sípajícímu řediteli a pak očima přejel shromážděný dav.

„Povězte mi, co je horší – jít do pekla nebo jít do války?" Odmlčel se, aby dodal svým slovům na důrazu. „Odpověď? Do války. A proč, můžete se ptát? Protože do pekla jdou ti, co si to zaslouží. Ve válce ale trpí všichni, zejména nevinní. Zatraceně, každý voják vám poví, že nejhoršími oběťmi války jsou nevinní! Mudlové pro to mají výraz, ´přidružené ztráty´. Válka je špinavá a nesmiřitelná. A jestli někdo tvrdí něco jiného, je to lhář a blázen!"

Zamračil se na ředitele a poté pokračoval: „Nemůžete vést válku stejným způsobem, jako řídíte školu. Nemůžete teroristy prostě jen omráčit, udělit jim ´trest´ a poté doufat, že ´prohlédnou´ a změní se. Zlo musíte zastavit jednou provždy a odstranit ho, nebo riskujete, že mu budete čelit znovu a znovu! Pokud jste všichni ochotní obětovat nevinné životy a dát těm, kteří rozsévají smrt a zkázu, druhou šanci, jste horší než ti, kteří sem dnes přišli s cílem zabíjet. Přišli za jediným účelem – terorizovat a vraždit, a místo toho našli svou vlastní smrt. Nedočkali se žádného slitování, protože žádné nenabídli."

V očích většiny přihlížejících vypadal a působil lord Harry Potter každým coulem jako ten hrdina, kterým očekávali, že bude. Někdo začal tleskat, po něm se přidali další a brzy už aplaudovala většina těch, co prožili útok. Zvuk potlesku se nesl vesnicí.

***

Když vyšlo najevo, že lord Harry Potter dnes navštíví Prasinky, Rita Holoubková se tam vydala šmejdit na vlastní pěst. Říkala si, že by mladému, nově nalezenému lordovi mohlo být zabráněno být tak drzý! Ale přišel! Procházel se po hlavní ulici Prasinek s mudlorozenou čarodějkou zavěšenou na své paži! Přesně jak jí slíbily její zdroje.

Poté, co Smrtijedi zaútočili, udělala to, co by udělal kterýkoliv mazaný reportér – schovala se. Dobře jí v tom posloužila její zvěromágská podoba. Fotograf, co tam byl s ní, neměl takové štěstí; musel zapadnout do obchodu. Nicméně ovládal svou práci stejně dobře jako Rita a vleže fotografoval přes výkladní sklo. A čekal, až bude čistý vzduch.

Jakmile začali vojáci shromažďovat na ulici mrtvé Smrtijedy, Rita si uvědomila, že se karta obrátila a objevil se nový vůdce; takový, který se nebál na vraždění odpovědět stejně destruktivním způsobem.

Její jedovaté pero vůbec nepotřebovalo nic přikrášlovat, protože velitel vojáků konfrontoval Albuse Brumbála fyzicky. A když lord Potter promluvil, nebylo nutné jeho řeč nijak rozvíjet. Mrkla na fotografa, který na oplátku přikývl. Ano, všechno to měl zachycené na filmu.

Už nějakou dobu se snažila udělat s pohledným mladým lordem rozhovor; možná byla tohle její šance? „Lorde Pottere..." spustila, ale vzápětí ucítila, jak se jí vzadu na krku dotkl nějaký studený kovový hrot.

„Na vašem místě bych se ani nehnul," ozval se jí u ucha mužský hlas. „Lord Potter si s novináři promluví později. Teď na vás nemá čas."

Pomalu se otočila a spatřila jednoho z ´mudlovských´ vojáků, jak na ni míří zbraní. Chtěla se rozčílit a požadovat, aby ji odložil, ale cosi v jeho očích jí řeklo, že to není dobrý nápad. Dobře, počká. Ona svůj příběh získá.

***

Když začal Harry mluvit, Hermiona se drala davem k němu. Chtěla u něj být, dotknout se ho, ujistit se, že není zraněný...

„JOH-!" začala cestou volat jeho jméno, ale v tom po ní sáhla jakási ruka.

„Poslouchej!" přitáhl ji k sobě Wolf. Jakmile poznala jeho hlas, přestala se bránit. Jen se otočila, aby si vyslechla Harryho řeč do konce. „Musí teď zaujmout neoblomný postoj, jinak ho nikdy nebudou respektovat," zašeptal Wolf.

Sledovala, jak se Albus Brumbál vrávoravě postavil a pátral po hůlce. Když se k němu Harry otočil čelem, napřímil se. Zaznamenala na kamarádově tváři pohled plný naprostého pohrdání a u starého čaroděje výraz nevíry. Jako kdyby ředitel odmítal uvěřit, že si někdo dovolil na něj vztáhnout ruku, a nedokázal pochopit, proč za to ten člověk nebyl roztrhán na kusy. Ve stoje vytáhl záložní hůlku.

Harry pozvedl obočí a švihem zápěstí odhalil tu svou. Začala mu v dlani růst, až se z ní stala velká kouzelnická hůl. Dav zalapal po dechu.

„Nuže, pane řediteli? Opravdu po mě chcete jít?"

Albus se narovnal, zahleděl se lordu Harrymu Potterovi do odhodlané tváře a Hermiona zadržela dech. Dvojice se odvrátila. Dav tam stále byl a díval se.

Wolf pevněji sevřel Hermioninu paži, aby jí zabránit se do věci vložit. Věděl, že jediné slovo, jediný zvuk může vyvolat reakci, po jaké ve skutečnosti nikdo netoužil.

Albus se zhluboka, bolestivě nadechl a zavrtěl hlavou: „Ne, můj chlapče. Myslím, že ne."

„Nejsem ´váš chlapec´, starče. Nikdy jsem nebyl."

***

Pozdní odpolední slunce vrhalo do úzkých uliček Prasinek dlouhé stíny. Dav novinářů a diváků poněkud netrpělivě vyčkával, co se stane.

Byla přislíbena tisková konference. Po obvodu shromážděných lidí stáli bystrozoři a vojáci Jejího Veličenstva. Vládla pochmurná nálada.

Amélie Bonesová dorazila krbem ke Třem košťatům. Kornelius Popletal nepřijímal hovory, podle jejího názoru se skrýval. Odmítal byť i jen uvažovat o tom, že nastal nějaký problém, a dokonce popíral jakoukoliv povědomost o útoku.

Z hospody U tří košťat vyšli lord Potter a jeho osobní strážce. K nim se připojili další dva strážní a mudlorozená čarodějka, a čekali, až se uvolní cesta, aby mohli projít. Amélie sledovala, jak muži stoupali na pódium. Škoda, že mladý lord měl zřejmě oči jen pro tu mudlorozenou havraspárku vedle sebe. S její Susan by na tom mohl být lépe.

Jakmile lord Potter zvedl hůlku a zakouzlil na sebe Sonorus, dav zmlkl. Kouzlo se uvedlo do chodu, když začal mluvit:

„Obyvatelé Prasinek, studenti a učitelé z Bradavic. Dnešní tragédie změnila obvykle šťastnou událost na smrtící. To se nemělo nikdy stát. Kde, ptám se, byli bystrozoři? Kde byli občané, kteří stáli nebo se skrývali, když se události daly do pohybu? Proč bylo ponecháno na malém oddílu Jejího Veličenstva, aby zasáhl a chránil vaše děti – a poté, co tak učinil, aby čelil nevhodným komentářům a hrozbě zatčení?

Pochopte, nejsem tu proto, abych obviňoval kohokoliv jiného než toho šílence, který sám sebe nazývá Pánem zla lordem Voldemortem. K dnešnímu útoku na Prasinky neměl důvod. Jenže ho nařídil a teď tu máme mrtvé studenty, obyvatele vesnice a Smrtijedy.

Kvůli současným zákonům a veřejnému mínění považuje mnoho mudlorozených a kouzelníků poloviční krve život v kouzelnickém světě za nemožný. Milují magii a všechno, co jim dává, ale nemohou zaujmout místo ve společnosti, která je očerňuje kvůli ´pošpiněné krvi´. Takže nemají jinou možnost než jít si hledat štěstí v mudlovském světě. Jako všichni tito zde přítomní skvělí muži.

Mnoho mudlorozených kývlo na nabídku služby královně a své zemi v ozbrojených složkách Jejího Veličenstva. Tito muži před vámi jsou elitní jednotkou, která v sobě zahrnuje oba světy nalezením rovnováhy mezi znalostmi o kouzelnické společnosti a ochotou sloužit vlasti.

Všichni z vás, kteří jste přečkali dnešní den bez úhony, jste jim zavázáni životním dluhem, za životy, jež vám tito čestní muži zachránili tím, že byli nuceni jiné životy vzít. Quietus."

S těmito slovy se lord Potter otočil k davu zády a odešel. Mnoho novinářů za ním volalo své dotazy, ale ignoroval je. Několik obyvatel vesnice provolávalo k místu, kde předtím stál, slova slávy. Jim tito bojovníci zachránili život.

Náhle jakýsi muž v mudlovské uniformě zavelel a vojáci, kteří střežili pódium, se postavili do pozoru. Dav znovu utichl a muž vyštěkl další rozkaz. Vojáci udělali čelem vzad, seřadili se podle hodností a pochodovali pryč. Další rozkaz a s prásknutím přemístění rázem zmizeli všem přítomným z očí.

***

Lucius Malfoy byl na válečné stezce. Od vpádu do Prasinek, ke kterému došlo před dvěma dny, se cítil rozháraně. Dál pevně věřil v původní cíle Pána zla, ale pro Malfoye byla rodina vždy na prvním místě.

To, že se jeho syn a dědic Draco nacházel v době vpádu ve vesnici a málem byl zabit vražednou kletbou, přivedlo blonďákovu aristokratickou krev do varu.

Ona malá zmijozelská třeťačka takové štěstí neměla. Všichni, kteří se toho vpádu zúčastnili, mohli být rádi, že byli ten den zabiti, ať už jakkoliv. Kdyby on, Lucius Malfoy, tasil hůlku na toho, kdo tu kletbu vypálil, Smrtijed nebo ne, dotyčný by zjistil, proč nebylo moudré ohrožovat jeho syna a dědice.

Světlovlasý aristokrat si to rázoval tak sveřepě, že mu zaměstnanci ministerstva spěšně uskakovali z cesty. Rozzuřený kouzelník kráčel do kanceláře ministra a jen pár okolojdoucích se ho odvážilo vzít na vědomí.

Když se nikdo z těch, kteří se účastnili nájezdu, nevrátil, on a Severus stěží vyvázli z domu Pána zla živí. Několik Voldemortových příznivců, kteří byli toho dne ve vesnici, nahlásilo, jak rychle byl útok zmařen. Pána zla nepotěšilo, že jeho rozkazy nebyly splněny; a to, že Smrtijedy zastavili mudlovští vojáci se svými žalostnými zbraněmi, ještě méně!

Jakmile vešlo ve známost, že všichni ti vojáci byli mudlorození nebo poloviční krve, kteří odešli z kouzelnického světa, Luciusovi přešel mráz po zádech. To, že tak úspěšně spojili mudlovské a kouzelnické metody, mu nadělalo v hlavě pořádný zmatek.

A navrch ještě skutečnost, že ho Severus informoval o objevení Paní, která navíc povolala na pomoc při znovunastolení rovnováhy v Zapovězeném lese Pána lesa. To ho zneklidnilo.

„Ach, Luciusi, příteli... Taková smutná záležitost," spustil Kornelius Popletal, když uvedl Luciuse do své kanceláře. Ministrův stůl přetékal novinami. „Co budeme dělat? Jestli je v tom zapojeno Její Veličenstvo mudlovská královna, jsme odsouzeni ke zkáze – ke zkáze, říkám ti!"

***

PA: (...) Následující kapitolu bylo téměř nemožné napsat, ale zvládly jsme to. (...)