Preklady fanfiction Harryho Pottera

Bradavický expres opustil Prasinky a zamířil na nádraží King's Cross do Londýna.

Harry, Hermiona a Wolf seděli v přední části vlaku, hned asi dvě kupé za služebním oddílem a prostorem pro prefekty.

Wolf si zabral pro sebe celé sedadlo naproti oběma studentům. Seděl obrácený zády k oknu a čelem ke dveřím. Se založenýma rukama a nohama nataženýma na sedadle ztělesňoval obrázek uvolněného pohodlí. Pozorovatel by došel k názoru, že Wolf spí, ale to neznamenalo, že nevnímá okolí. Dokazovala to hůlka položená na jedné z jeho paží. Jak říkali staří veteráni, v armádě platí: ´Spěte, když můžete, vojáku, nikdy nevíte, kdy budete mít další příležitost.´

Dveře byly samozřejmě pečlivě zabezpečené a zamčené.

Harry seděl u okna proti Wolfovi. Vypadal jako ponořený do tichého rozjímání, ale ve skutečnosti od chvíle, kdy se vlak vydal na cestu k domovu, kontroloval krajinu kvůli možným problémům zvenčí. Jednou rukou objímal Hermionu, loket druhé měl zapřený o parapet.

Hermiona se o mladíka pohodlně opírala, natažená přes větší část sedadla. Nohy měla položené na opěradle a na zvednutých kolenou rozevřenou knihu. Kolem těla ji objímala Harryho paže a hlavou spokojeně spočívala na jeho rameni.

Příležitostný pozorovatel by řekl, že celá scéna působí velmi klidně a uvolněně.

Ale pro myšlenky této trojice to neplatilo. Předtím tiše diskutovali o událostech uplynulého měsíce, teď byl každý ztracen ve vlastních myšlenkách a kupé se ponořilo do ticha.

Ředitel Albus Brumbál skončil díky ztrátě magie a prasklé cévce v mozku v bezvědomí. Jeho léčitelé veřejné vyhlásili, že se neuzdraví. Nedávali mu žádnou naději na probuzení, a ani neměli ponětí, jak dlouho zůstane v současném stavu.

Nyní probíhala debata o tom, zda ho přesunout z Bradavic ke Svatému Mungovi, nebo ho ponechat v jeho milované škole, dokud v tichosti neodejde.

Harry a Wolf uzavřeli sázku, jestli se někdo pokusí zbavit ředitele trápení. To však vyhlíželo velmi nepravděpodobně. Lékouzelníci brali své magické přísahy vážně a to z dobrého důvodu. Pokud by jejich mudlovské protějšky ´pomohly´ pacientovi dojít klidu, čelily by pouze právním důsledkům. Lékouzelníkům hrozila ztráta magie a možná i života. Takže pokud se k němu nedostane ambiciózní Smrtijed, ředitel zemře až tehdy, kdy nadejde jeho čas.

A navíc, tohle byl velký Albus Brumbál! Léčitelé se musí tvářit, že dělají všechno, co mohou, aby ´Vůdce dobra´ zachránili. Další sázka Wolfa a Harryho byla o to, jestli toho hlupáka někdo nahradí a kdo bude mít koule to udělat.

„To to naše štěstí; všichni ti zatracení blbci, kteří by to mohli udělat, jsou pryč!" zavrčel Harry.

„Mám toho kamaráda u černých baretů..." nadhodil Wolf napůl žertem.

Hermiona si zhluboka a dlouze povzdechla a zavrtěla hlavou. Odmítla se k jejich sázkám připojit, protože je pokládala za nechutně morbidní. Nemohla jim to ale klást za vinu; konec konců po většinu Harryho života představoval ředitel osinu v zadku. Přesto...

Do Vánoc scházelo už jen pár dní. Brzy bude o všem rozhodnuto, tak či onak.

***

John vyšel na pozemky Toweru, když zapadající slunce vrhalo na trávník prodlužující se stíny. Mířil ke klecím, ve kterých byli shromážděni havrani. Ben a mistr havranů dokončovali počítání a kontrolu vody a krmítek. John čekal bokem a poslouchal, jak havrani brblají a stěžují si, že se musí uložit na noc. Žádný mistr havranů, který za něco stál, agresivním ptákům nedůvěřoval a neustále dával pozor na případné potíže.

Thor seděl stranou na bidýlku, čekal a pozoroval. John si vyčíhal šanci, přeměnil se a nad hlavami mužů prolétl ke svému mentorovi. Oba si začali vyměňovat pozdravy.

Ben se jen ohlédl a zakroutil hlavou. „Rváčku, nezůstaň tu moc dlouho. Zítra je velký den."

Rváček zakrákal a načechral si peří.

Když se havrani usadili a jejich ošetřovatelé odešli, v Toweru se rozhostil klid. Duchové a přízraky se mlčky stáhli ke kapli. Noční zvuky města se jakoby vytratily v dálce a měsíc občas probleskl mezi mraky. Rozhostila se atmosféra zlověstného očekávání.

Thor se zahleděl na mladého opeřence a zakrákal. Ostatní havrani se souhlasně připojili.

Zítra v noci nastane začátek Vánoc a zimní slunovrat. Vše bylo připraveno.

***

Následující den se Johnovi zdálo, že se čas vleče. Profesor Snape hlásil, že Raddle je v pohybu. Jelikož byl Brumbál ze hry a Potter mimo školu a její ochrany, bylo jen otázkou času, kdy se objeví v Toweru.

Včera Johna do Toweru sledoval známý Smrtijed, takže zbývala jen poslední konfrontace.

Raddleova předvídatelnost spočívala v tom, že bude chtít využít noc bohatou na magii, aby si zajistil vítězství. Magie byla jeho, činil si na ni nárok! A s veškerým šíleným odhodláním nelidského monstra, kterým teď byl, to hodlal dokázat!

***

Premiér dorazil hned po odpoledním čaji spolu s oddílem jednotek SAS^*) , které zaujaly pozice mezi budovami a na zdech Toweru. V rámci přípravy byla pevnost královským rozkazem uzavřena dříve než obvykle. Mnoho turistů to zklamalo, ale oznámení o podezření na teroristický útok pochopitelně ukončilo jakékoliv protesty.

Mezi Towerem a Buckinghamským palácem byla zřízena horká linka. Pokud by se ochrany Toweru rozhodly nechovat podle pravidel a nespolupracovaly by, jedinou osobou, která je dokázala ovládat, bylo Její Veličenstvo. Prozatím měl akci na starosti premiér jakožto nejdůvěryhodnější vládní činitel.

John znal své povinnosti a podíl na tom, co se mělo stát. Maggie a Hermioně se to nelíbilo, ale tohle byla noc, na kterou byl trénovaný od okamžiku, kdy jako značně zraněné a vyděšené dítě přišel do Toweru. Držel se stranou od uniformovaných mužů, kteří kvůli možným ukrytým vrahům pročesávali každý centimetr pevnosti.

Když se ochrany Toweru začali bouřit proti jeho osobním štítům, John sebou trhl. Ochrany, mající díky svému stáří částečné vlastní vědomí, poznaly, že se něco děje, a nelíbilo se jim to.

Teď zbývalo jen čekat.

***

Lucius Malfoy probodával svého dvojníka znechucený pohledem. Neexistovala možnost, že by se do tohoto bláznivého riskantního podniku pustil! Potter požadoval krev, boj na život a na smrt. Všechny Luciusovy instinkty křičely ´Past!´ a jeho pán byl ochotný do ní nakráčet!

Samozřejmě, že ani Pán zla se nechystal hrát podle pravidel cti, tak proč by měl o život přijít on, Lucius Malfoy? Takže – rozvážné použití kletby Imperius a mnoholičný lektvar a voila! Jeden z bezvýznamných přisluhovačů se nyní honosil Luciusovým obličejem a jeho typickými vlasy.

S Pánem zla už na odchod čekalo pět mužů. Lucius k nim odeslal svého dvojníka s posledními pokyny: „Jdi a chovej se jako Malfoy, zastupuješ je!" Voldemort byl tak zaneprázdněný myšlenkami na Pottera, že si výměny ani nepovšiml.

Obě přenášedla, jedno pro Voldemorta, další pro jeho doprovod, byla nastavena tak, aby se aktivovala pár minut před termínem setkání. Přestože byla navržená pro jednorázové použití, Voldemort je upravil. V minulosti se nikdy nenechal omezovat pravidly, proč by s tím tedy měl teď začínat?

Když se šílenou arogancí vykládal, proč zvítězí nad svým nepřítelem – nepřítelem, který ani nevyrostl v kouzelnickém světě, Lucius byl naštěstí skrytý pod maskou a pláštěm s kapucí, náležící méně důležitému Smrtijedovi.

Lucius spolkl povzdech spolu se žlučí, která se mu hromadila v krku. Ignorovat zběsilé instikty, které na něj křičely, aby utekl, bylo téměř nemožné. Byl skálopevně přesvědčený, že dnešní večer neskončí dobře a rozhodl se, že nastal čas jít domů balit... hned, jak Voldemort a jeho podlézavé oběti odejdou. Francie volá.

***

John stál na trávníku před blokem bytů, kapli měl za zády. Po jeho boku se nacházel Wolf. Premiér zůstal bezpečně schovaný přímo v kapli spolu s týmem elitních důstojníků SAS a u horké linky k Jejímu Veličenstvu. Byli připravení na palebné čáře, ale všechny zbraně zůstaly zajištěné a skloněné k zemi.

Premiér se souhlasem Jejího Veličenstva už upravil ochrany, aby příchozím kouzelníkům dovolily bez potíží vstoupit na pozemky. Nyní byli všichni v plné pohotovosti a připraveni k akci.

John a Wolf měli u sebe osobní nouzová přenášedla a několik zbraní dle vlastního výběru. Oba věděli, že použití magie by mohlo být nebezpečné, pravděpodobně by nenadále aktivovalo číhající ochrany. Ale příslušníkům britské armády by nic nezabránilo použít na obranu královny a vlasti běžné zbraně.

„Aspoň, že počasí bude spolupracovat," poznamenal John, když vzhlédl k jasné noční obloze plné hvězd. Nepochyboval, že je to zásluha Paní. Jistě chtěla mít dobrý výhled na to, co přijde.

Wolf místo odpovědi jen zavrčel. Pohledem zkoumal pozemky a kontroloval místa, kde byli ukryti a vyčkávali jeho muži. On i John byli vybaveni sluchátky, aby mohli sledovat dění.

Towerské hodiny odbily celou a do areálu se přemístila skupina sedmi mužů. Šest z nich mělo hábity a masky, sedmý vyhlížel hubeně a bledé rysy jeho tváře připomínaly plaza.

„Sssetkáváme ssse naposssledy, Harry Pottere," zasyčel lord Voldemort. „Dnešní noc bude tvou zzzkázzzou!" Na to pozvedl hůlku a sykl: „Avada Kedavra!"

Čas jako by se zastavil. Vítr a zvuky okolního města utichly. Působilo to, jako kdyby se bojovníci přemístili v čase.

Odporné zelené světlo na zlomek vteřiny nehybně viselo ve vzduchu, a pak v okolí jeho tvůrce udeřilo několik blesků. Jeden z nich zasáhl paprsek zeleného světla a s výbuchem ho vymazal, další prozatím tančily a kroužily po okraji trávníku.

V dálce zaduněl zvon a varovně ohlásil, že ochrany Toweru se probudily a běda bláznům, kteří to nevezmou na vědomí!

Ochrany se postupně pomalu probouzely od okamžiku, kdy se Harry James Potter uchýlil za kamenné zdi objektu. Používání magie těmi, kteří složili přísahu Koruně, tedy strážci a jejich rodinami, bylo jen trpěno. Voldemortovo seslání vražedné kletby na pozemcích Toweru znamenalo jasnou výzvu k boji – a tak povstaly, posílené staletími prolévání krve provinilců i nevinných.

Náhle se ze schodiště kaple ozval premiérův hlas zesílený přenosným ozvučením, instalovaným zde speciálně pro tuto noc.

„Za zločin velezrady proti Jejímu Veličenstvu Alžbětě II., královně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, já, dvojctihodný^**)  John Major, předseda vlády ve službách Jejího Veličenstva, tímto zatýkám a uvaluji vazbu na samozvaného lorda Voldemorta, též známého jako Tom Rojvol Raddle a ty přítomné, kteří nosí jeho Znamení. Dále je posílám do Magické hlubiny Toweru, aby tam čekali na milost Jejího Veličenstva. Staniž se!"

Ochrany Toweru zasténaly, otřásly se a vypustily do smrtelně nehybného ovzduší blesky a statické výboje. Ze země vytrysklo černé světlo a obklopilo zmatené a vyděšené Smrtijedy.

Lord Voldemort odmítal této světelné komedii podlehnout a střílel do stěny z blesků kouzlo za kouzlem - jen aby každé z nich absorbovala. Smrtijedi následující příkladu svého mistra pálili kletby ve snaze osvobodit se z černého světla, které je obklopovalo.

Zlověstné vyzvánění zvonu sílilo s každým vystřeleným kouzlem zoufalých Smrtijedů a jejich běsnícího vůdce víc a víc... až zarachotil hrom. A pak nastalo mrtvolné ticho.

Trávník Toweru byl až na Johna a Wolfa prázdný. Ani jeden z nich netasil zbraň, prostě tam až do poslední vteřiny stáli, dokud je náhlý výbuch nesrazil na kolena.

Rádiové spojení téměř ohlušovalo, protože všichni chtěli vědět, „co se sakra stalo?", jestli jsou všichni v pořádku a „CO SE TO DOPRDELE STALO?"

John se ohlédl na Wolfa, vytrhl si z ucha vysílačku a s pohledem upřeným na výraz šoku na učitelově tváři se oba zvedali ze země. Okolní noc se vrátila k normálu a zvuky města se znovu rozlehly areálem.

Přes trávník k nim pádilo několik mužů a premiér navzdory přáním svých osobních strážců vyšel ven z kaple.

„Klid, pánové," prohlásil. „Raddle a ti, kteří přišli s ním, jsou pryč."

„Kde jsou?" zeptal se jeden důstojník z ochranky.

John smutně zakroutil hlavou. „V jámě pod Towerem. Vznikla speciálně pro ty, kteří by použili magii proti Koruně a obyvatelům Velké Británie. Je to propadliště bez cesty ven, dokud se Její Veličenstvo nerozhodne ty, které vybere, osvobodit. Do té doby je jejich magie pomalu vysávána a napájí ochrany Toweru. Není odtud úniku."

Wolf a Ben přistoupili k mladíkovi a položili mu každý ruku na jedno rameno. Neřekli ani slovo, jen když k nim John vzhlédl, krátce přikývli. Voldemort už nepředstavoval hrozbu. Teď zbývalo pouze posbírat jeho stoupence.

Konečně bylo po všem.

***

Poznámka autorek (pod kterou se podepisuje i překladatelka a beta):

Příští kapitola bude epilog. Ano, tento příběh končí. Děkujeme všem za trpělivost při čekání na pokračování a za přečtení našeho příběhu. Jsme smutné, ale zároveň nás těší, že povídka je už téměř dokončená. (...)

*) jednotky SAS viz https://en.wikipedia.org/wiki/Special_Air_Service

**) dvojctihodný, v orig. The Right Honourable viz https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Right_Honourable