Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Iveta

Beta: Jacomo

PA: Tahle je pro Cassandra´s Cross, která mi navrhla/chtěla „něco roztomilého a nenáročného, žádné drama, depresi nebo utrpení".

Dvanáct stoprocentních způsobů

Ron x Hermiona; Harry x Ginny

Výzva: Překvapení

Original viz https://www.fanfiction.net/s/3915290/13/The-Spirit-of-Christmas

„Rone," zakřičela Hermiona, když se řítila po schodech dolů. Župan se jí míhal kolem kolen a vlasy poskakovaly po ramenou, „Pospěš si, ať jsi připravený! Harry a Ginny jsou tady za chvilku."

„Klídek, ženská," zabručel Ron na svou přítelkyni. Ignoroval její významně znechucený pohled, nabral si další plnou lžíci přímo z krabice zmrzliny a strčil ji do pusy. Opatrně polkl (nemohl si nevzpomenout, jak byla Hermiona vždycky nepříčetná, když mluvil s plnou pusou, a nechtěl ji naštvat ještě víc) a dodal: „Vždyť jsou to jenom Harry a Ginny, náš nejlepší kámoš a moje hloupoučká malá sestřička."

„To není důležité, Rone," odpověděla Hermiona, prošla kolem něho a sebrala mu krabici, zrovna když znovu zvedal lžící k ústům. „Jsou Vánoce a já chci udělat dobrý dojem."

„Merline, nepanikař. Stromeček máme ozdobený a obklopený dárky, oběd je v troubě, jenom ty tady stojíš napůl nahá a ječíš. Ne, že by mi vadilo, koukat na tebe polonahou, ale, Hermiono, přeháníš to."

"Rone," zafuněla znovu, tentokrát trochu jedovatě, „lichotky tě nezachrání. Hosti tu budou za pár minut."

„Lichotky?" ozval se hlas z krbu jen vteřinu předtím, než se v plamenech objevil Harry. Vypotácel se ven, oprášil si oblečení a chvíli přeskakoval pohledem mezi Ronem, který hypnotizoval krabici v Hermioniných rukou, a jeho přítelkyní, jež tu stála v županu, zjevně rozpolcená mezi smíchem a rozhořčením, „vím všechno o lichocení, Ron mi o tom dal k sedmnáctinám knihu."

Ron za Hermioninými zády významně naznačoval podříznutí krku, ale Harry se jen ušklíbl a otočil se ke krbu, aby podal ruku Ginny.

„Knihu?" zopakovala Hermiona s náhlým podezřením v hlase.

„No, jasně, jednou jsem ti o ní říkal – Fred a George mi ji dali jako vtípek a já ji poslal dál Harrymu, nic mimořádného... Proč se nejdeš převléknout?" Hermiona přikývla, spíš proto, že Ginny zaujatě zírala na její župan, než kvůli tomu, co Ron plácal. Vyrazila nahoru, následovaná svou nejlepší kamarádkou, která vykládal drby o Angelině Johnsonové, s níž hrála u Holyheadských Harpyjí.

Po kontrole, že jsou z doslechu, Ron zavedl Harryho do salonku. „Tak kdy to provedeme?" Opíral se o zeď za stromkem, jednou rukou si nervózně prohraboval vlasy a druhou cupoval jehličí.

„Nemám nejmenší představu," odpověděl Harry. „Pořád jsem se snažil někam zmizet, aby to nevypadalo podezřele, ale tvoje sestra mě neustále pronásleduje. Nenašel jsem si ani chviličku na nácvik. Ne, že bych si neužíval její společnost," dodal pod Ronovým zpytavě pobaveným pohledem, „ale kvůli tomu teď nemám žádný plán."

„Zatraceně," zaklel Ron, svezl se na podlahu a něco vydoloval z kapsy u kalhot. Byla to malá krabička, ozdobená velkou zlatou mašlí. Začal ji otáčet v prstech. Skoro si ani nevšiml, že se Harry svezl vedle něho, upřel na něj pohled, v zelených očích mu zajiskřilo a ušklíbl se. „Když přijde na holky, jsme oba naprosto beznadějní, že?" zeptal se bez očekávání odpovědi. „Dokonce ani Dvanáct stoprocentních způsobů jak očarovat čarodějku nás nezachrání." Taky vytáhl z kapsy krabičku, trošku větší a méně zdobnou. Hihňání shora je ujistilo, že Hermiona je zaměstnaná jednou z historek od Ginny, takže mají ještě chvilku, než ty dvě sejdou dolů na oběd.

„Proč to prostě nemůžeme udělat jednoduše? Ginny, miluju tě, vezmeš si mě?" zeptal se nakonec Harry s očima naplněnýma zoufalstvím.

Ron přikývl a zhluboka si povzdechl: „Znáš mě, nejradši bych celou tuhle věc přeskočil. Jsem absolutní idiot, když dojde na ženské."

Harry se zasmál a několikrát vyhodil krabičku do vzduchu. Až příliš dobře si uvědomoval, jak velkou má jeho kamarád pravdu.

„Snad pořád nežárlíš na Kruma?" rýpl, plně si vědom toho, že ono domnělé příkoří je na seznamu Ronem nenáviděných situací pořád umístěno hodně vysoko. Ron zavrtěl hlavou, až se mu vlasy rozlétly a pleskly ho po tváři. V hlase mu při odpovědi zazněl zvláštní stín, možná to byla obrana: „Ne."

Harry otevřel pusu, aby zareagoval, ale byl přerušen klapotem bot po schodech a hihňáním. Rychle nacpal prstýnek zpátky do kapsy, ruce najednou zpocené a roztřesené. Srdce měl až v krku, když se zvedl a vrátil se do kuchyně. Cestou ještě rychle mávl hůlkou, aby zamaskoval náhlé zblednutí a ztuhlost ve tváři.

„Ginny," vyhrkl, zatímco Ron ho následoval. Jeho nejlepší kamarád tam stál jako solný sloup, nervózně těkal očima po místnosti a zoufale se pohledem vyhýbal Hermioně. „Chtěl bych se tě na něco zeptat."

„Do toho," odpověděla Ginny.

Harry trochu pokrčil kolena, připravený pokleknout, když ho náhle přerušilo Hermionino vyjeknutí. Zírala přímo na Ronovu kapsu, která byla podezřele vyboulená, a visel z ní kousek zlaté stužky. „Co to máš v kapse?" vyhrkla zvědavě, celá se napjala a vrhla se po stužce. Vytáhla krabičku, otevřela ji a spadla jí brada. Její ústa jen nezvučně opakovala „Rone".

„Děláš si ze mě legraci, že jo?" zeptala se Hermiona, odhrnula si vlasy přes rameno a upřela na svého přítele oči.

„Ne," odvětil Ron, evidentně nejistý, jestli se tato situace obrátí v jeho prospěch nebo ne.

„To je...Doufala jsem tak dlouho, ale nikdy ses na to moc netvářil..." Hermiona jako ve flashbacku jejich prvního polibku skočila s vlající sukní Ronovi do náruče a vášnivě ho políbila. Harry a Ginny se na sebe zašklebili, ačkoli Harry si nemohl pomoct a cítil se trochu uražený tím, že jeho vlastní žádost byla odsunuta do pozadí. Ron mu věnoval omluvný úšklebek, který mu Harry oplatil, ale neříkal nic o jeho vlastních plánech na rodinu, děti a všechno tohle štěstí – o věcech, po kterých toužil ze všeho nejvíc na světě.

Později, když už všichni čtyři seděli u vánočního stolu, děvčata stále obdivovala Hermionin prsten. Mezi dvěma sousty dokonale pečených brambor (které svědčily o tom, že Hermiona opravdu brzy bude paní Weasleyovou) se Ginny otočila k Harrymu, který přes knedlík nervozity v krku jen s obtížemi polkl své hovězí, s otázkou: „Cos mi to chtěl vlastně předtím říct?"

Harry zalovil hluboko v kapse a vytáhl připravenou krabičku. Když ji zvedl, v jasu mnohobarevných světýlek se rozzářila. „Překvapení!" vyhrkl.

A když se mu Ginny vrhla kolem krku, hovězí s bramborami náhle vonělo úplně nebesky a Ron s Hermionou tleskali a slzeli.

Ron se na něj ušklíbl: „Možná Dvanáct stoprocentních způsobů nakonec opravdu pomohlo?"