Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Way We Get By

The Way We Get By - 1/3

The Way We Get By
Vložené: marci - 26.01. 2020 Téma: The Way We Get By
marci nám napísal:

The Way We Get By

To jsme my

(střípky z bystrozorského života)

Autor: Maya

Překlad: marci                  Betareading: LadyF, Lupina, arabeska                  Banner: solace


Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 1 – 3. část ze tří

Striptýzový klub se nacházel v podzemí a osvětlovaly jej pouze růžové a fialové bodové reflektory, které mířily především na jeviště. Zdálo se, že to místo slouží jak pro tanec, tak pro realizaci striptýzu – lidé na tanečním parketu byli oblečeni stejně nedostatečně jako lidé na pódiu, i když se jim dostávalo podstatně méně světla. Barmani, jak se zdálo, barmanili ve tmě. Mudlové byli divní.

Okouzlující místo.

Upřímně řečeno, už uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy Draco naposledy viděl prsa, při hrstce zářivých příležitostí zahrnujících Pansy a koupelnu prefektů. Začínal se obávat, že zapomene, jak vypadají.

Tohle je ta nejlepší mise vůbec.

„Tohle je ta nejhorší mise vůbec,“ zabručel Potter. Upíral zrak na podlahu.

Ovšemže upíral, pomyslel si Draco. Logicky to Pottera vůbec nezajímalo: pravděpodobně vídal prsa lepší než tato každou noc.

Jak tak Draco přemýšlel o nespravedlnosti vesmíru, uvědomil si, že se osazenstvo klubu kolem nich rozhýbalo: že lidé z tanečního parketu a od baru zaznamenali Pottera a nyní si mírně, ale nevyhnutelně razí cestu k němu jako vlny na obrýlené pobřeží.

To rozhodně není fér, pomyslel si Draco. Vždyť ani neví, že je slavný.

Nehledě na to, že bude pěkně těžké prozkoumat terén a zároveň se nenechat rozmačkat blížící se přílivovou vlnou Potterových pomýlených obdivovatelů. Takže pokud ten kdosi neměl kontakty v magickém světě, a tudíž jej přístup k jistým velmi nebezpečným substancím nepobláznil natolik, aby položil svoji magickou zásobu k Potterovým nohám, záviselo všechno na Dracovi.

Poplácal Pottera po zádech. „Na minutku zmizím,“ utrousil. „Bav se. A nenech se od nikoho znásilnit, jsme ve službě.“

„No promiň?“ vyrazil ze sebe Potter pohoršeně. Pohlédl na přibližující se masy, couvl a pravil: „Půjdu s tebou.“

„Jen bys přistřihl křídla mému šarmu,“ oznámil mu Draco a hnal se pryč. Zaznamenal ještě Potterův pokus o pronásledování, který však přerušily tři ženy.

Někteří lidé měli tak těžký život.

Draco šel k baru.

Právě odložil zpátky na bar čtvrtého panáka, když zjistil, ke svému lehkému překvapení, že vilné pohledy, které aktuálně vysílal, opravdu zafungovaly a ta žena, na kterou se díval, se přiblížila.

„Ahojky,“ zacvrlikala. „Já jsem Susan.“

Draco se zvolna a půvabně usmál. „Ahoj, Susan. Já jsem Draco.“

„To je suprové jméno,“ poznamenala Susan a pomalu mu úsměv vrátila. „Ještě jsem tě tu neviděla.“

„Zaslechl jsem, že tohle je místo, kde se dá zažít trocha – legrace,“ nadhodil Draco.

Susan protočila oči. „Obvykle je. Dneska ale nikdo nemůže sejít dolů, protože –“ diskrétně snížila hlas. „Vidíš tamhle toho nádherného chlapa?“

Draco přelétl pohledem Pottera, který v tom moři žen neplaval, nýbrž tonul. „Připouštím,“ zamručel neochotně.

„Mohl by být ještě zjevněji polda?“ zeptala se Susan.

Draco zajásal nad tímto jasným důkazem, že Potter je úděsný na tajné operace a ten nejhorší bystrozor vůbec. Věnoval Susan o hodně upřímnější úsměv a ona se usmála zpět, přičemž přejela zuby přes spodní ret ve zjevně promyšleném gestu.

„Co děláš ty, Draco?“

Dracovy myšlenky se zuřivě vrátily zpět ke studiu mudlů a písním, které utvářely jejich kulturu: vzpomněl si na zkárovaného lodivoda –

„Námořník,“ rozhodl se a znovu se usmál, potěšen sám sebou. „Jsem námořník.“

Susan se smíchem pohodila hlavou dozadu. „Tak fajn, námořníku,“ řekla. „Chceš tančit?“

Draco se ušklíbl a vzal ji za ruku, aby ji pak na tanečním parketu k sobě přivinul. Byla asi stejně tak vysoká jako on, ale stále se mu dařilo na ni shlížet, když jí s úsměvem odhrnul vlasy z čela.

„Líbí se mi tvé tetování,“ zašeptala Susan. Dracův pohled blikl na jeho levou paži, stejně jako mu uvnitř zablikal instinktivní alarm. Čarodějka by při pohledu na to ječela. Susan se přitiskla blíž a zašeptala: „Kde sis ho nechal dělat?“

„V jedné jeskyni opravdu ďábelským mužem,“ zašeptal Draco a jeho dech se dotkl ženiných úst. Naklonila hlavu, sledujíc křivku jeho úst, když pokračoval: „Vedl jsem divoký život, Susan.“

„Jen tak se můžeš stát divočejším,“ odtušila a přitáhla si jej o malý kousek k sobě, takže se ústy – a celým tělem – tiskla proti jeho.

Plnou silou jej políbila a Draco se vítězně usmál, ústy kopíroval ty její a polibek jí vracel, intenzivně, plynule a dlouze a pomalu a sladce. Susan se s polekaným výrazem zarazila, ale vzápětí se také usmála a Draco jí jazykem olízl rtěnkou perfektně vykrouženou křivku rtů. Vlnivě se otočila v jeho rukou a on ji hladil po zádech, podél lesklých rudých šatů, dlouhými uklidňujícími tahy, a pak řekl: „Omlouvám se – musím jít na toaletu.“

Susan se o něj opřela a podotkla: „Mohla bych jít s tebou.“

„Zajímavá myšlenka,“ usmál se Draco, „ale ne. Budu hned zpět.“

„Fajn,“ zašeptala Susan.

Draco se ujistil, že se ztratil v davu, než se pohnul směrem k Potterovi. Při té cestě musel lokty odstrčit docela slušný počet žen.

Dravě vypadající zrzka jako by se chystala vyrazit na zteč a Potter se tiskl zády ke zdi. Draca by zajímalo proč: nepochybně byly dravé zrzky Potterův typ.

„Jdi pryč,“ vyrazil ze sebe Potter sevřeným hlasem, dívaje se zrzce přes hlavu.

„Tvé konverzační schopnosti mě nikdy nepřestanou okouzlovat,“ protáhl Draco ve stejné chvíli, kdy Potter celou vahou odstrčil zrzku stranou. Vypadal nanejvýš popuzeně a zrudle.

„Tady jsi,“ prskl. „Co sis myslel, že děláš? Čekalo se od nás, že budeme –“

„Pojďme jinam,“ nařídil Draco, popadl Potterovo zápěstí a vlekl jej pryč, než stihne vyžvanit té armádě ženštin cokoli o jejich misi.

„Vrať se brzy,“ zavolala za nimi zrzka marně.

Jakmile se ocitli venku na prázdné ulici a chladném měsíčním světle, pustil Draco Potterovo zápěstí a ten se k němu otočil.

„Jsi kompletně sťatý, nebo ti hráblo?“ zeptal se. „Proč jsi – co jsi – jsme na misi! A ty ses muckal s chlapem!“

Nádhera, pomyslel si Draco. Jako by už tak nebylo dost do očí bijících problémů s Potterovou osobností. Ještě k tomu musel dělat homofobní scény.

„Och, to jsem rozhodně nedělal,“ odsekl.

„Já –“ Potter se zarazil a vypadal neurčitě vyděšeně. „V pořádku, jsi opilý,“ uznal. „Ale tamto – tamto byl muž. Zřejmý druh muže. V šatech. Zřejmě sis nebyl vědom toho –“

„Pokud mluvíš o skutečnosti, že Susan je biologicky muž,“ přerušil jej Draco, „přirozeně jsem si toho všiml. Měl jsem, konec konců, příležitost obhlédnout ji z mnohem větší blízkosti než ty. Ačkoli myslím, že je od tebe poněkud netaktní to zmiňovat.“

Potterova ústa se několikrát otevřela a zase zavřela.

„Byl oblečený jako žena a choval se jako žena,“ pokračoval Draco. „Takže by se s ním logicky mělo zacházet jako se ženou. Pro mudly to není snadné,“ dodal vyčítavě. „Když se někdo z nich narodí s pocitem, že je špatného pohlaví, nemůže si prostě vzít lektvar a opravit to.“

„Existuje lektvar na opravu – cože?“ vypravil ze sebe Potter s prázdným pohledem.

„Ubozí mudloušci,“ utrousil Draco a cítil se mnohem ctnostnějším a chápavějším než Potter. „Slyšel jsem, že používají děsivou invazivní chirurgii. Musí to pro ně být velice těžké.“ Potter na něj nepřestával zírat, takže popuzeně dodal: „No tak, Pottere, ne že by se v našem ročníku někdo nepřeměnil na ženu.“

„Fakt?“ Potter zíral ještě víc.

„V šestém ročníku,“ upřesnil Draco a upřený pohled mu vrátil. „Nevšiml sis toho? Jak sis mohl nevšimnout?“

„V šesťáku jsem měl dost práce,“ odpověděl Potter defenzivně.

„Ne, jsem měl v šesťáku dost práce,“ prskl Draco. „Ale i tak jsem si všiml, když jeden z Mrzimorů začal spát v jiných ložnicích.“

„Jeden z Mrzimorů,“ uvažoval Potter. „Uch – který? Byl to Ernie Macmillan?“

„Ne.“

„Fajn, vím, že to nebyl Smith,“ pokračoval Potter s podivně hořkým úsměvem. „Hm, neznám všechna jejich jména.“

Možná zmizela Ginny Weasleyová do Paříže se Zachariášem Smithem, spekuloval Draco. Jaký úpadek ze strany Smithe – Draco jej měl docela rád.

A pak si doopravdy uvědomil, co Potter vlastně řekl.

„Cože? Ach, tomu nevěřím. Jak bys mohl neznat všechna jména?“ požadoval Draco. „Byli jsme v jedné škole sedm let! Měl jsi s nimi společné vyučování! Každou hodinu prezenčka!“

„Nemusíš křičet,“ odsekl Potter chladně.

„Součástí naší práce je shromažďování informací! Říká ti třeba něco jméno Stephen Cornfoot?“

„Ne, neříká,“ zamračil se Potter. „To je ten, co se proměnil na ženu?“

„Ne, to udělal Finch-Fletchley,“ odpověděl Draco bezmyšlenkovitě. Bože, Potter byl ještě střelenější, než si kdy Draco připouštěl; tohle bylo ujeté.

„Co?“ zaskřehotal Potter. „Justin Finch-Fletchley?”

Draco na něj nesouhlasně pohlédl. „Justina.“ Krátce se zamyslel a pak se rozesmál. „Nemohu uvěřit, že tohle je jediné ze všech ostatních jmen, na které si vzpomeneš, a ona si je změnila.“

„Ach proboha,“ vydechl Potter dočista perplex. Ale protože byl k zbláznění tvrdošíjný, potřásl hlavou, zřejmě aby vytěsnil důležitá fakta o jejich světě a všech jménech svých spolužáků. „Nicméně ty by ses neměl opíjet a s kdekým se muchlovat,“ pokračoval. „Je to absolutně neprofe –“

„Kdo je opilý?“ zjišťoval Draco klidně. „Připadám ti opilý?“

„Připadáš mi praštěný,“ odvětil Potter po chvilce. „Ale –“

„Vrhnul jsem na barmana Imperius, takže mi dával do štamprlí vodu,“ vysvětlil Draco. „A dělal jsem oči na někoho, kdo byl zcela očividně obeznámen s obchodem s drogami a dával si pozor na bystrozory. Chci říct policajty,“ dodal, potěšen tím slovem. „A…“ zalovil uvnitř kapsy a pokynul Potterovi jedním prstem. „Mrkni na tohle.“

Potter se předklonil a Draco otevřel ruku, aby mu ukázal drobný klíček.

„Měla ho přilepený u zapínání podprsenky,“ oznámil Draco s neokázalou pýchou. „Zmínila se, že je třeba jít dolů. Vsadím se, že tam něco zamkli a mohlo by to být pro nás zajímavé.“

Potterova tvář byla netečná a Draco si opožděně uvědomil, co přesně vlastně právě řekl. Připustil, že použil Imperius, a také provozoval neprofesionální věci s podezřelým a, ach Merline, tohle nejspíš vyústí v další z řady chvil strávených sepisováním hlášení a nuceným Vysvětli Své Činy a – ne, to se nestane, protože tohle byla jeho poslední šance a on dostane padáka –

Pak si uvědomil, že se Potter pomalu a děsivě usmívá.

„Páni, Malfoyi,“ řekl a opravdu se rozesmál. „Excelentní.“ Sebral klíč. „Pojďme na to rovnou.“

„Jo?“ Draco zněl nevěřícně dokonce i sám sobě. „Ano,“ opravil se. „Samozřejmě. Nemusíš mi říkat, že jsem génius,“ dodal. „To je mi jasné už roky.“

„Máš rtěnku na puse, génie,“ podotkl Potter a protočil oči. Vyhodil klíč a chytil jej, třpytící se ve světle pouliční lampy.

S pocitem podivné lehkosti v oblasti hrudníku si Draco otřel rty hřbetem ruky. „Dobrý?“

„Ne.“ Potter se ohlédl a podíval se na něj, načež k němu několika svižnými kroky přistoupil. Zaváhal, černé řasy sklopené, a pak natáhl ruku a dotkl se zhruba koutku Dracových úst. „Tady,“ řekl, stočil pohled stranou a zase couvl.

„Možná si právě v tuto chvíli říkáš: ‚ale Malfoyi, jak se dostaneme dovnitř?‘“ konstatoval po chvíli Draco rozzářeně. „Fajn. Mám plán.“

Koutek Potterových úst se zkroutil vzhůru. „Myslel jsem si, že bys mohl.“

Draco evidentně vyhrál v akci klub a usoudil, že stejně tak zvítězil i v případu mořské obludy.

„Na body,“ vysvětloval. „Vymyslel jsem tu klec a pomohl s plaváním. Takže vedu šest ku čtyřem.“

„Malfoyi, nikdo kromě tebe o tomhle bodovém systému neví,“ podotkl Crabbe. „Nepočítá se to, pokud nikdo nic netuší.“

Počítá se to: Crabbe a Goyle byli na omylu. Také byli v těchto dnech nervózní a odtažití. Když prosákly zprávy, že Potter na vlastní pěst přemohl nějaké ghúly, Draco přimhouřil oči a zahlédl, jak si nad stolem vyměnili pátravé pohledy.

„Omluvte mě,“ přednesl nečekaně pokojným tónem a nechal se řídit svým vnitřním Pastorkem. „Potřebuji si odskočit.“

Když se vrátil, zeptal se Crabbe znenadání: „Malfoyi, co jsi udělal?“

„Přivázal jsem ho na řetěz,“ odpověděl Draco. „To byl jediný způsob. Naléhavě si říkal o zkrocení, a tak – je zkrocen!“

„To jsi neudělal,“ řekl Crabbe.

Draco se zářivě uculil. „Ale ano.“

„Nemůžeš tohle pořád dělat, to je šílené,“ řekl mu Crabbe. „Potřebujete změnit parťáky.“

„Nechci střídat parťáky,“ prskl Draco a znárodnil poslední kousek chleba.

Neřekl Crabbemu a Goylovi, jak špatně jdou věci v práci: neřekl jim, že toto je jeho poslední šance mezi bystrozory. Nikdy nechtěl, aby to zašlo tak daleko, ale když oni byli všichni příšerně pitomí a většina jej neměla ráda, na což nereagoval dobře a začal chodit pozdě; i předpisy byly tak stupidní, že je začal porušovat z čiré zlomyslnosti, a než si uvědomil, že se mu všechno vymyká zpod kontroly, už v tom byl namočený až po uši a snaha ztratila smysl.

Nemohl to těm dvěma říct, protože by mu doporučili, aby s tím seknul, a on s tím seknout nemohl, protože Katie chtěla bystrozora.

Perfektně si vzpomínal, že bývaly časy, kdy Katiiny tužby nebyly tou nejdůležitější věcí na světě. Bývala prostě Nebelvírka, kterou stěží znal, ale pak ji téměř zabil a nedokázal si zabránit v tom, aby kolem ní pořád nekroužil, vyděšený, že se chystá nějak zranit a že on by se nakonec přece jen mohl stát jejím vrahem.

Nosil jí knihy do třídy a celou tu dobu ji v mrazivé hrůze sledoval a pomalu si uvědomoval, že ona se domnívá, že se do ní zbláznil. Nezajímalo ho to, vážně: Katie k němu byla milá a nechala jej poflakovat se okolo, takže se okolo poflakoval a sledoval ji pro případ, že by chtěla umřít. Jeho libido bylo v té době docela na nule, což spolu s nepřetržitými nočními můrami o umírajících rodičích likvidovalo veškeré příjemnější sny.

A pak nezabil Brumbála a musel prchnout ze školy a Snape ho zachránil a všechny jeho noční můry se staly skutečností.

Pamatoval si, jak mu Pošuk Moody lhostejně sdělil na schodech domu Blacků, že je jeho matka mrtvá. „Takové věci se ve válce stávají,“ zavrčel Moody a zíral na něj s nechutí a Draco na něj chtěl zařvat: ne mé matce, ne mně.

Ale stávaly se: matce, i jemu. Tehdy otevřel dveře a na prahu se skoro skácel, ale kdosi jej zachytil, téměř automaticky, a pak Potter řekl zhnuseným tónem: „Aha, to jsi ty,“ – a jaksi podrážděně: „Jsi v pořádku?“

„Je mi skvěle. Nesahej na mě,“ vyštěkl Draco a z toho nekonečného marastu nějak povstala jeho pýcha; zhroutí se, toho si byl zřetelně vědom, nicméně může si ještě chvíli podržet kontrolu a Potter to neuvidí. To zvládne.

Vystoupal po schodech se zdáním absolutního klidu, a pak vešel do nejbližší místnosti a plakal, jako by mu byly čtyři, šíleně řval, křičel věci, kterými to chtěl všechno zastavit, chtěl to poslat pryč, chtěl svoji matku.

Probudil se a zjistil, že v místnosti je Katie. Seděla vedle okna a hleděla na něj s tichými obavami. Zamrkal opuchlými víčky a ona mu řekla, aby odpočíval, řekla mu, že jí je to líto, a její modré oči zjemněly pochopením a její vlasy se zlatě mihotaly ve slunečních paprscích a byla tou nejkrásnější věcí na světě a on ji bezmezně miloval.

A to ji téměř zabil, napadlo jej, tehdy i teď, znechucený pomyšlením, co mohl nevědomky zničit. Chtěl by ji nějak zachránit, stokrát ji zachránit a všechno jí vynahradit, ale zachránit ji nemohl. Dopadl tak, že zachraňoval jen cizince, kteří mu byli lhostejní, a neviděl v tom žádný smysl. Pak ale řekla: „Slyšela jsem, že Harry se po válce připojí k bystrozorům. Myslím, že to je tak statečné – a vážně je, je to obdivuhodné, víš, že po tom všem, čím si prošel, ještě stále chce pomáhat lidem.“

Kdyby šlo o někoho jiného, Draco by to zavrhl jako šílenost, ale tohle byla Katie a on ji miloval, a tak jí soustředěně naslouchal. No dobrá, pomyslel si, to mohu zvládnout také. Jistě tak dobře jako Potter. Líp. Bude na něj pyšná.

Jeho jistotou poněkud otřáslo, když se lidožraví ghúlové, které Potter přemohl, ukázali být jen předskokany celé záplavy lidožravých ghúlů.

To bylo tenkrát, když ho Potter vzal na hřbitov. Draco byl šťastný, že si Potter vzal ponaučení.

Jeho štěstím poněkud otřáslo, když procházel mrazivou mlhou hřbitova a vrhli se na něj čtyři ghúlové, cvakající zuby a s krvavými tvářemi, a on jednoho zabil vyvoláním standardního ohnivého meče, a pak v té mlze upadl přes náhrobek a svou zbraň upustil do mazlavé louže.

Šmátral po meči, jehož plameny uhasly, zíral vzhůru na ghúlovy zuby a proklínal své štěstí.

A v té chvíli odtáhl Potter nejbližšího ghúla za vlasy a uřízl mu hlavu. Zbylí ghúlové zavrčeli a otočili se na něj a Potter na ně zavrčel nazpátky a vypadal při tom tak rozjařeně, jako by čelení krvelačným ghúlům byl pro něj vrchol zábavy. Vrhli se na něj a on se oháněl zas a znovu, meč se blýskal v temnotě, mlha se bíle třpytila v jeho světle a korunovala jeho černé vlasy.

Během chvíle byli všichni mrtví. Trochu jejich krve dopadlo na Draca a páchla opravdu příšerně.

Potter vypadal stále nadšený a ve svém živlu a hrudník se mu těžce zdvíhal a klesal, když nabídl Dracovi ruku. Draco ji uchopil a zlostně na něj pohlédl.

„No, možná jsi vyhrál bitvu, Pottere,“ vyhlásil, když si umyli ruce. „Připouštím, že vedeš na body. Ale nevyhrál jsi válku.“

„Body?“ otázal se Potter zvědavě a Draco mu to vysvětlil. „Och,“ pravil pak, opřel si bradu o hlavici svého planoucího meče a vypadal zamyšleně. „Takže za tohle mám deset bodů,“ konstatoval.

„Ne, devět, protože jsem vymyslel systém a určil, na kterém hřbitově se nacházejí. Jeden bod je můj,“ oznámil Draco příkře.

„Ale stejně jsem vyhrál,“ shrnul to Potter. „Měl bych něco dostat. Za vítězství.“

„Možná máš pravdu. Musím to ještě promyslet,“ připustil Draco. „Ten bodový systém potřebuje doladit.“

Pak šel triumfálně domů říct Crabbemu a Goylovi, že nyní o tom Potter ví, takže bodový systém se počítá, a našel je, jak popíjí čaj s Pansy.

Vypadala úžasně, draze oblečeně a nanejvýš nešťastně. Goyle okolo ní starostlivě kmital a nabízel jí koláčky. Crabbe vypadal rozpačitě.

Draco k ní okamžitě zamířil, opřel se o opěradlo jejího křesla a omotával si její černé vlasy okolo prstů a zápěstí jako stužky. „Co se děje?“

„Viktor to se mnou ukončil,“ oznámila Pansy a nakopla křeslo špičkou černého střevíčku.

„To je ale idiot,“ děl Draco. „Měli bychom ho zabít.“

Pansy si odfrkla. „Ne. Seslala jsem na něj vážně komplikovanou kletbu a chci ho naživu, aby si vychutnal její plný efekt.“

Draco, splétající její dlouhé vlasy, je teď nadzvedl a líbl ji na ucho. „Dobrá, pokud na tom trváš, necháme ho žít,“ konstatoval. „A co pro tebe jako tvoji přátelé můžeme udělat?“

Pansy si odfrkla ještě jednou. „Myslím, že byste se se mnou mohli opít.“

„Jistě,“ připustil Draco. „To udělat můžeme.“

Pak Pansy vytáhla nějakou bulharskou vodku a všichni se řádně a s veškerou zodpovědností zhulákali. Pansy jim povyprávěla všechny detaily o schopnostech Viktora Kruma v ložnici i o nedostatcích téhož a Draco s krutou jízlivostí napodoboval Krumův přízvuk.

„Próč ty mi ržíkat tákové věéci?“ pravil, když se Crabbe a Goyle odebrali nahoru vykonat nevyslovitelné. „Všéchny ty bulgárske dámy obdívovály můj můžny klácík.“

Pansy zafuněla a praštila jej do prsou, nohy přehozené přes jeho. Už dávno odkopla své střevíce a nyní zívla proti jeho rameni. „Můžu tu zůstat?“ zeptala se, znovu zívajíc. „Nemyslím, že se zvládnu pohnout.“

„Nemusíš se hýbat,“ řekl jí Draco hladce. „Postarám se o tebe.“

„Nebuď směš –“ začala Pansy a s vyjeknutím omotala ruce kolem jeho krku, když vstal a i s ní zamířil ke schodům.

Bylo to podstatně jednodušší, než když to samé zkoušel posledně: důkaz, že vzpírání se vyplácí. Nyní měl skóre dvě ku osmi z tréninků s Potterem, což nebylo nijak skvělé, ale o hodně lepší než počáteční půlbod (technicky) ku devíti a další, již ne tolik technické, půlce.

Nicméně jakmile ji dostal do postele, situace se stala poněkud trapnou, protože se uvědomil, že ona je nyní svobodnou ženou.

„Lehnu si na gauč,“ oznámil, jakmile její hlava dopadla na polštář.

Stáhla jej vedle sebe. „Nebuď debil,“ zamumlala a přivinula se blíž k němu.

Voněla dost omamně a ňadry se tiskla k jeho hrudi. Draco se pokoušel být gentlemanem a ignorovat to, stejně jako ignoroval její vlahá ústa ležící jen na vydechnutí od jeho čelisti.

Pak přitiskla ta vlahá ústa na místo mezi jeho uchem a čelistí a sklouzla těmi ústy dolů do jamky na krku. Draco ztuhl.

Šibalka, pomyslel si sklíčeně, ale s jistou dávkou pýchy. Věděla přesně, kde byl jeho krk citlivý.

Nepotřebovala ani používat tyhle triky, které objevila, když se spolu povalovali coby puberťáci a Draco byl zoufalý. Když teď nebyla jeho práce tak úděsně ubíjející, ale mnohem víc naplněná adrenalinem a vysilující fyzickou aktivitou, když teď líbal někoho poprvé po dvou letech… Před Susan to byla naposledy Mandy Brocklehurstová v jeho osmnácti. Ta se na něj tehdy vrhla v nějakém úkrytu, kde se schovávali před lektvarovými bombami, povalila ho a divoce se na něm zmítala, dokud nezačalo být jasné, že přežijí, a od té chvíle s ním už nikdy nepromluvila.

Pozvedl Pansyinu bradu a políbil ji, hladil ji ve vlasech a ona se převalila na něj a vrtěla se, dokud do sebe jejich těla nezapadla ve všech bodech, a smála se, když sténal. Slepě se natáhl a mapoval křivku jejího ramene, linii klíční kosti lehkými, lehoučkými dotyky, pomalu a s přestávkami každých pár minut, až lapala po dechu, a ve chvíli, kdy jí přejel rukou přes hruď, zavrněla a kousla jej do rtu.

Líbal ji a líbal a ona se k němu tiskla a hladově mu vracela všechny polibky a ruce jich obou se toulaly všude, kam dosáhly, až její prsty nalezly jeho opasek a rozepjaly jej.

To kovové cinknutí Draca na okamžik zarazilo, takže se trochu uklidnil a zahleděl se jí do očí.

„Co je?“ zašeptala rudými rty. „Nechceš to?“

Rozladěně na ni pohlédl. Ovšemže to chtěl, umřel by pro to; bylo mu dvacet a někdy se trápil, že to s ním nikdo na celém světě nechce dělat. Byl tolik, tolik unavený svojí mužnou neposkvrněností. Chtěl to právě teď.

Jen –

„Miluju ji,“ vyhlásil hlubokým hlasem a nenáviděl sám sebe.

Spatřil, jak se Pansyina tvář mění, a na okamžik si toužebně přál, aby mu bylo znovu šestnáct a on nemyslel na žádnou jinou, jen na ni.

„To by nemusel být – až takový problém,“ vydechla Pansy nakonec.

Jo ták, řeklo si Dracovo libido, a on se na ni málem vrhl. Ale tohle byla Pansy a on ji znal: znali jeden druhého dlouhá léta. Místo čehokoli jiného se dotkl její tváře a zeptal se: „Skutečně?“

Pansy pohlédla stranou a pak se z něj odkutálela a zhroutila se na polštář vedle něj.

Draco měl strach, že je čeká dlouhá a nepříjemná noc, kdy nebudou mluvit jeden na druhého, ale zapomněl, kolik toho Pansy musela vypít. V mírumilovném gestu mu přehodila paži přes prsa a v té chvíli usnula.

Ležel na zádech a zíral do stropu, samozřejmě neschopný jít si dát studenou sprchu nebo cokoli jiného, co by jej napadlo, protože jej objímala, takže v zoufalství rozjímal o svém milostném životě. Musel Katii dokázat, musel dokázat, že může být dost dobrý a může ji udělat šťastnou; to bylo celé. To může zvládnout. Všechno se pomalu lepšilo. Nemohl znovu selhat.

Sevřel ruku kolem Pansyiny paže na svém hrudníku a pokoušel se usnout s jen nepatrnou nadějí, že se to někdy v blízké budoucnosti stane, a ušklíbl se sám sobě, když si uvědomil, že tam někde venku se rozkládá hluboce neférový svět, ve kterém Potter nepochybně prožívá vášnivé chvilky s dvojčaty Patilovými. Nebo něco na ten způsob. 

Nefér, oznámil Draco stropu. Strop mu neprojevil ani náznak sympatie.

*

PP: Píseň o zkárovaném lodivodovi najdete zde:  https://www.youtube.com/watch?v=fYmec-t9eBc
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: The Way We Get By - 1/3 Od: Zakuro - 27.10. 2022
Žeru znamení zla na blonďákově ruce xD Vrním blahem, chtěla bych si ho ochmatat xDD

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: Lupina - 27.01. 2020
Geniální. Prča s hlubším podtónem Dracovy sebereflexe zabalená krásnou češtinou. Nemůžu vypichovat jednotlivé hlášky, protože je snad jedna v každém odstavci. A baví mě ta Harryho nevědomost a jak ho Draco komentuje. Ti dva jsou dvojka :D Děkuji, marci.
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Hlubší podtóny budou rezonovat až do konce, ale i tak se člověk baví. Od příště to pro Tebe budou neznámé vody, že? Tak doufám, že se Ti bude pokračování líbit, Lupinko :) Moc děkuji!!

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: miroslava - 26.01. 2020
Čarodějky čarodějné, moc vám děkuji za skvělý překlad. Námořník otetovaný v jeskyni...... Draca nelze nemilovat!!!
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Moc děkuji i jménem zúčastněných betušek :)

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: Jimmi - 26.01. 2020
Neuveriteľné, s každým ďalším prečítaním tam nájdem niečo nového. Skárovaný som si nebola istá, ale podľa videa som si tipla správne :) ale nevyhnutelně razí cestu k němu jako vlny na obrýlené pobřeží. Pak si uvědomil, že se Potter pomalu a děsivě usmívá. - túto scénu som úplne videla. „Máš rtěnku na puse, génie,“ podotkl Potter a protočil oči. „Nechci střídat parťáky,“ prskl Draco a znárodnil poslední kousek chleba. - neviem o nikom, kto by si trúfol použiť toto sloveso, neuveriteľné, aj keď neviem, či mladšia generácia vie, čo je znárodnenie když se Crabbe a Goyle odebrali nahoru vykonat nevyslovitelné. - perfektný opis... Díky moc
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Člověče - v naší rodině se sloveso "znárodnit" používá běžně, když někdo oznamuje, že něco uzme. ("Znárodním ten poslední řízek, jo?") Vidíš a vůbec mě nenapadlo, že by mladší generace nevěděla, o co jde! :D Moc děkuji Jimmi, na Tvé komentáře se vždy těším :)

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: kakostka - 26.01. 2020
Děkuju za překlad, abych řekla pravdu, jsem z kapitoly trochu zmatená. Část v klubu dobrá, chápu to tak, že Harry netuší, že je víla a že přitahuje kde koho? pro jeho bystrozorskou karieru to je asi problém, když tak svítí na dálku... a Draco, který se opíjí vodou, to mně pobavilo, fakt pobavilo. Druhá část doma, tam se mi líbil Greg s Vincem, oni jsou fakt dvojka. Smutná Pansy, ještě že ji kluci utěšili. Pasáž s Ghúlem byla divná, fakt divná a ztrácela jsem se v tom. A postelová muchlačka v podobě gentlemanského Draca a jeho vzdychání po Katie, tuší ona vůbec, že je do Katie zamilovanej?
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Jo jo, pasáž s ghúlem - také jsem nad ní při překladu bádala a konzultovala ji s betami. V hlubinách mailu jsem našla výklad LadyF, který jsem přijala za svůj, totiž že na první lov ghúlů vyrazil Harry sám, což Draca urazilo a zakročil (přivázal Harryho obrazně na řetěz, kterážto epizoda bohužel popsána není), takže na další ghúlí výpravu už šel s ním. Jak teď do textu koukám, spojení "potřebuji si odskočit" evokuje cosi jiného - měla jsem asi spíš volit "potřebuji si něco zařídit", nebo "skočím si něco zařídit", ale co už :) Upřímně - jestli Harry ví, že je víla, sama netuším - víc světla do vílí tématiky vnese pokračování :) Děkuji za komentář, kakostko :) Určitě ještě přijdou pasáže, nad kterými jsem bádala, tak doufám, že budou srozumitelnější...

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: denice - 26.01. 2020
Zase povídka, kterou můžu číst dvacetkrát a neomrzí se. Brilantní. Jedním slovem prostě brilantní. Už teď si vytisknu kapitolu (kdyby se náhodou zhroutil internet - jeden nikdy neví) a uložím ji hned vedle Potkaníka. Fantastický příběh a fantastický překlad, běhá mi mráz po zádech. Ty úžasné zvonky - jeden za všechny: obrýlené pobřeží, a do toho vzpomínka na Narcisinu smrt, Katie a Pansy. jsem bez dechu. Marci, hluboce se klaním a děkuji.
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Jejda, denice, děkuji!!! Samozřejmě je třeba mít na paměti, že dosud uveřejněné části mi česaly hned tři bety, ale i tak mě Tvoje chvála hřeje. Tvoje zvlášť :) Děkuji :)

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: Gift - 26.01. 2020
Kdo by to byl rekl, ze Draco tu bude takovy kladak?! Hned ze zacatku se zastane slabsich, pouci natvrdleho Pottera, ukaze nam svou slabsi stranku a pak se jeste zachova skvele k Pansy. No, neni on k sezrani? Neco mi rika, ze nejpozdeji dalsi kapitolu se do nej vsechny zamilujeme. :-) Dekuji, krasne jsem se bavila!
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Já už do něj zamilovaná jsem, což je u mne, jakožto u zavilé snapeofilky, co říct :) Děkuji, Gift :)

Re: The Way We Get By - 1/3 Od: Hanna - 26.01. 2020
Je to krásna poviedka, ďakujem :) Aj sa smejem, aj sa pozerám zaľúbenými očami na monitor - Draco je tu jednoducho perfektný, nemám slov, vau. Má vtip, má šarm, rozum, aj hĺbku a naznačené temné miesta, ale nie príliš. Harry je tiež vydarene napísaný. ďakujem za preklad.
Re: The Way We Get By - 1/3 Od: marci - 27.01. 2020
Tak tak, Mayina Draca obvykle nelze nemilovat :) Děkuji za komentář, Hanno, doufám, že se Ti budou líbit i další kapitoly :)

Prehľad článkov k tejto téme:

Maya: ( marci )29.03. 2020The Way We Get By - 4/3
Maya: ( marci )22.03. 2020The Way We Get By - 4/2
Maya: ( marci )15.03. 2020The Way We Get By - 4/1
Maya: ( marci )08.03. 2020The Way We Get By - 3/3
Maya: ( marci )01.03. 2020The Way We Get By - 3/2
Maya: ( marci )23.02. 2020The Way We Get By - 3/1
Maya: ( marci )16.02. 2020The Way We Get By - 2/3
Maya: ( marci )09.02. 2020The Way We Get By - 2/2
Maya: ( marci )02.02. 2020The Way We Get By - 2/1
Maya: ( marci )26.01. 2020The Way We Get By - 1/3
Maya: ( marci )19.01. 2020The Way We Get By - 1/2
Maya: ( marci )12.01. 2020The Way We Get By - 1/1
. Úvod k poviedkam: ( marci )05.01. 2020The Way We Get By