Autor: GatewayGirl
Překlad: Coretta Beta: Avisavis
Banner: Coretta
Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub
Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead
Originál:
http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025
Rating: 16+
80 - Hadí jazyk - část druhá
Harry proběhl dveřmi do ošetřovny, jeho bezvědomý otec plul ve vzduchu v jeho závěsu.
„Pane Pottere! Co to má- propáníčka. Co se stalo?“
Madam Pomfreyová mu za řeči pomohla uložit Severuse na lůžko.
„Přinejmenším Crucio. Několikrát. Možná došlo i k fyzickému útoku – byl jsem jen u konce.“
Lékouzelnice po něm střelila ostrým pohledem. „Vypořádám se s vámi později. Natropíte více potíží než všichni sedmáci dohromady.“
Sklonila se nad Severusem, namířila mu hůlku na hlavu a tiše vyslovila zaklínadlo. Severus se vypnul jako struna, poté se začal třást. Překulil se na bok a pevně se stočil do klubíčka, Harrymu na mysli vytanula Moodyho – Skrkova názorná ukázka s pavoukem.
„Bude v pořádku? Než nás přeneslo přenášedlo, mluvil-“
Dveře se rozlétly. Dovnitř vrazil Brumbál, v jeho pohybu bylo málokdy patrno tolik energie. V patách mu cupital Draco Malfoy.
„Harry Pottere.“ Vyslovil jeho jméno tichým, ale o to hrozivějším hlasem, místností jako by prozněla ozvěna hromu. Draco se prosmekl kolem starého čaroděje a vrhnul se Harrymu k nohám.
„Harry, tolik mě to mrzí! Udělal jsem přesně, co jsi řekl, ale on se zlobí. Poslal Grangerovou pro-“
„Ticho, všichni!“ Vyštěkla madam Pomfreyová. „Mám zde těžce nemocného pacienta-“
„Heslo pro zlomení kouzla?“ Nezdržoval se Brumbál.
„Nepoužil jsem heslo-“
Brumbálovo obočí se hrozivě naježilo. Harry se tak tak udržel, aby od něj necouvl.
„Harry, seslal jsi na jiného studenta kouzlo černé magie, které může zanechat trvalé následky-“
„Přestaňte na něj křičet!“ Zaječel Draco a vecpal se mezi Harryho a Brumbála. „Souhlasil jsem-“
Brumbál sevřel čelist. „Nemáš nejmenší ponětí-“
„Běžte pryč!“ Draco Brumbálovi s hysterickým výkřikem vyškubl hůlku, namířil ji proti němu a pokusil se ho přimět, aby zacouval.
„Draco!“ Na Harryho pokárání Draco zaváhal, a Brumbál mávl rukou.
„Stupefy.“
Vzduchem prolétl záblesk červeného světla a Draco ztuhl a chviličku vrávoral, jak ho kouzlo zasáhlo v nakloněném postoji. Harry se pohnul kupředu, ale na podlaze mezitím rozkvetl měkký fialový polštář, a místo očekávané rány se ozval je zvuk tlumeného pádu.
Harry byl přesto bez sebe vztekem. „Jak se opovažujete! Je můj!“
„Tvůj? Harry, nemůžeš vlastnit jiného člověka. Jsem velmi-“
„Já nejsem ten, kdo ho proklel!“
Ošetřovnu proťal Severusův křik, stoupající kvílení pohltilo vše ostatní. Harry se obrátil na patě, jeho otec bezmocně zmítal na lůžku. Jako jeden se s Brumbálem vrhli k němu, aby pomohli udržet končetiny i tělo, které sebou nepříčetně mlátily, dokud se madam Pomfreyové nepodaří seslat pouta, která by zabránila Severusově pádu z postele. Severus sebou nepřestával mlátit, křičel smyslů zbavený, vytřeštěné oči nyní prozrazovaly paniku. Zaryl nehty do paže nad Znamením zla. Rukáv to nevydržel, utrhl se i s jedním z jeho nehtů. Rval ze sebe látku a z prstu mu crčela krev. Harry se vrhl na jeho zdravou paži a přišpendlil ji, aby jeho otec nemohl pokračovat v masakrování vlastního těla.
Harry dříve viděl Znamení zla, když bylo staré a vybledlé s okolní kůží podrážděnou a zarudlou, a později tuhově černé Znamení při svolávání. Toto bylo horší. Netušil, zda je to tím, že Voldemortům hněv nyní sahá daleko hlouběji než dříve, nebo zda provedl nějaký rituál se svými novými uchazeči, který mu propůjčil více moci, ale zdálo se, jako by se veškerá síla zloby Pána zla vpila do těch několika centimetrů kůže jeho zrádného služebníka. Černý povrch Znamení se leskl jako černé uhlí a nabobtnal jako vroucí olovo. Kůže v blízkosti obrázku byla mrtvolně bílá, protkaná nitkami, ze kterých prosakovala krev.
„Toto je mnohem vážnější, než jsem očekáv-“
„Zbavte mě TOHO, zatraceně. Zbavte mě toho, odřízněte kůži, usekněte paži, ať to SKONČÍ!“
„Ne!“ Harry přitlačil paži k matraci, slyšel ve vlastním hlase hysterii, jako by odrážela zoufalou prosbu jeho otce. „Ne! To mělo být až krajní řešení-“
„Harry, Harry, nech je to udělat-“
„Budeš nešťastný!“
„Nemůžeš mě zachránit! Sám jsem se mu odevzdal!“
Brumbálova ruka sevřela Harryho rameno. Mluvil chvatně a naléhavě. „Nemáme čas. Potřebujeme – ty ho potřebuješ v příčetném a reprezentativním stavu v řádu hodin.“
„Ale co zbytek jeho života?“
Tentokrát byl ten příšerný soucit namířen na něj. „Stále může být lepší, než co má již za sebou.“
Severusovo tělo se napínalo jako luk, jeho křik nyní bezhlesný.
„Ne!“ Pomfrey se jim vrhla na pomoc, aby Severuse udrželi na posteli. „Prolomil poutací kouzlo! Pomozte mi!“
Harry popadl Severuse za paže a vrhl se na něj ve snaze přitlačit vzpouzejícího se muže na matraci. Matně si uvědomoval, že se k nim připojili další lidé, aby nabídli pomocnou ruku. Až když se mu mezi rukou a otcovým vzdálenějším zápěstím zachytil pramen nespoutaných hnědých vlasů, uvědomil si, že jedním z nich musí být Hermiona.
„Uklidňující kouzlo!“
„Už jsem ho seslala!“ Odpověděla madam Pomfreyová ostře. „Řediteli, kdybychom odstranili jen kůži-“
Severus se pokusil vykroutit ruku z Harryho sevření a vydechl přitom zoufalou prosbu, aby ho pustil. Harry držení zpevnil, ale Severus prudce vyrazil pěstí dopředu a podařilo se mu setřást kruh zaťatých prstů. Jak se vykroutil, tvrdě předloktím udeřil do Harryho obnaženého a vtiskl tak Znamení zla do jeho kůže. Pálilo jako rozžhavený kov. Harry vykřikl překvapením a bolestí. Výkřik na okamžik upoutal pozornost jeho otce a Harrymu se podařilo volnou paži opět přišpendlit pod sebou.
Had v něm se pohyboval. Zlostně vyrážel sem a tam, ústa otevřená a ze zubů odkapával zelený jed. Znamení ho spálilo, ale Harry si byl jistý, že cítil i hadí kousnutí, a had nějakým způsobem tráví tkáň ve svém okolí a umrtvuje čím dál větší část těla jeho otce.
Zlost mu zatemnila rozum. Vrhl se dolů a podíval se hadovi přímo do očí.
„Přestaň! Odejdi! Nech ho na pokoji!“
Stěží si uvědomoval, že promluvil hadím jazykem, ostré sykavky z něj vyvřely jako láva tak hlasitě, že byl málo zvučný jazyk téměř nesrozumitelný. Někde v koutku mysli si uvědomoval, že tropí scénu, ale v tu chvíli mu to bylo jedno – přál si, aby svět viděl a cítil sílu jeho zloby. „Zmiz odsud, ty zparchantělá zmijí mršino! Červe s rozeklaným jazykem, odejdi!“
Hadi ho slyšeli. Po celých pozemcích zvedali své chladem otupené hlavy, zaujatí, pobavení a zvědaví, kdo byl tak hloupý a rozzuřil Mluvícího člověka.
Odporná dešťovko! Běž. Nech ho být!“
Harry slyšel syčivý smích tisíce rozespalých hadů. Tetování hada zavřelo ústa s hlasitým cvaknutím. Nejistě se zakroutilo.
„NECH HO BÝT! TO JE ROZKAZ! Tvůj tvůrce je PRYČ. Já jsem TADY. ODEJDI!“
Vědomí přítomnosti blízkých hadů se rozplynulo a Harry si náhle ostře uvědomil své fyzické okolí – místnost, postel, zápěstí svého otce, které drtil v sevření. Když doznělo poslední slovo, zůstala místnost nehybná, jako by se tudy proplížila smrt. Hrdlo mu křikem zdrsnělo.
Shlédl na svého otce pod sebou. Severus ležel nepřirozeně nehybně, bledou tvář zbrocenou potem, přišpendlený k posteli nespočtem rukou – Hermiona klečela na posteli naproti němu, divoké prameny vlasů se jí uvolnily z elegantního účesu a nyní trčely na všechny strany; madam Pomfreyová s hůlkou v ruce bránila pohybu tlakem na čelo a ramena; Brumbál za ním mírně nalevo; a možná někdo další u nohou. Všichni nevěřícně zírali na Harryho a na Severusovu paži v jeho sevření. Had byl skutečně pryč, nechal za sebou jen cestičku puchýřů, která značila, kudy prchl, a rozšklebenou černou lebku na ošklivě zfialovělé kůži.
Harry zpanikařil. „Severusi?“ Zatřásl s ním. „Otče? Otče!“
Severus sebou zacukal. Mátožně otevřel oči. „Neječ tady, Pottere,“ zamumlal. Párkrát se chraplavě nadechl. Harrymu se zatočila hlava, s úlevou se zesláble odklonil. Rameno mu sevřela ruka, ale neotočil se, aby zjistil, komu patří.
„Harry,“ zašeptala Hermiona. Harry přikývl, ale neotevřel oči.
Severus se zavrtěl. Ruce, které ho tlačily k posteli, uvolnily sevření a pomalu se zvedly. Zhluboka se nadechl. Nechal oči zavřené. „Harry. Uřízli ji?“
„Máš ten pocit?“
„Jak to mám vědět? Nikdy jsem o žádnou podělanou končetinu nepřišel! Říká se, že ji můžeš stále- stále-“
„Neuřízli.“ Harry sklouzl rukou k otcově dlani a stiskl ji, aby mu dodal jistotu. „Podívej. Jsem tady. Cítíš mě?“
„V tom případě si se mnou jen zahrává.“ Severus zněl frustrovaně. „Udělejte to. Nech je to udělat. Stejně to tak nakonec dopadne, ať už se pokusíme o cokoliv.“
„Ne.“
„Nebuď hlupák.“ Snapeův hlas byl stále pouhým šepotem, ale nabíral na síle. „Neexistuje jiný způsob, jak bych dokázal přestát slyšení.“
„Zahnal jsem toho hada,“ řekl Harry. Samotnému mu připadalo, že to znělo, jako by promluvil šestiletý klouček. Tatínku, podívej, už jsem tu bolístku odfoukl. Zasmál se. Vlastním uším zněl jako šílenec.
Severus se zamrkáním rozlepil víčka. Zmateně na Harryho zamžoural.
„Hada?“
„Podívej,“ Harry uchopil otcovu ruku za zápěstí a zvedl ji. Lebka už začínala blednout, ale stále byla natolik sytá, že chybějícího hada nešlo přehlédnout. Snape na ni užasle hleděl.
„Já... křičel jsem na něj hadím jazykem. Udělal jsem pěknou scénu, víš, jak to občas umím. Přikázal jsem mu, aby odešel, proklel jsem ho a znovu a znovu opakoval, ať zmizí...
„Otočil se, vklouzl do lebky a zmizel,“ promluvil Brumbál. „Ty jsi poté přestal křičet.“
Severus dopadl zpět na polštáře. „No, Harry, asi to pro tentokrát můžu nechat být,“ zaskřehotal. Harry vycenil zuby v úsměvu.
„Profesor Snape se potřebuje prospat,“ prohlásila madam Pomfreyová a zvedla ruce, aby je vyhnala z ošetřovny. Brumbál ale zavrtěl hlavou.
„Ještě ne.“ Položil ruku na Severusovo rameno. „Severusi. Ještě jedna věc.“
Severus otevřel jedno oko a zase ho zavřel. Brumbál se nenechal odradit. „Seslal na Draca Malfoye Kouzlo věrnosti.“
Severus ospale rozlepil víčka. „Kdo, Pán zla?“
„Harry. Aniž by stanovil heslo.“
Ruka na Harryho rameni se zaryla do masa. „Cože jsi?“ Vydechl Remus Lupin nevěřícně.
„Co ty děti na svých hodinách učíš, Lupine?“ Zeptala se Pomfreyová kousavě.
„Nikdy jsme-“
„Harry!“ Zhrozila se Hermiona.
Severus otevřel oči. „Harry- co?“
„Harry seslal Kouzlo věrnosti na-“
„Kdybyste mě nechali domluvit-!“ Pokusil se mezi ně vložit Harry.
„Nezajímá mě, jaký jsi měl důvod-“
„Albusi!“ Zasáhl Severus. Naléhavost, jakou do slova musel vložit, z něj vysála veškeré síly. Opět zavřel oči. „Nech ho mluvit.“
„Nastavil jsem časový limit,“ dořekl Harry. „Působení kouzla pomine při svítání.“
Severus se jemně pousmál. „Do té míry, do jaké tyhle věci mohou pominout.“ Úsměv jeho rty opustil. „Harry, ani jeden z vás z toho nevyjde beze změny.“
„Já vím.“ Harry vzhlédl a střetl se s Brumbálovýma očima. „Ale byl to jediný způsob, jakým jsem se odvážil vzít ho s sebou na shromáždění Voldemorta a jeho smrtijedů, a on mi nechtěl dovolit, abych odešel bez něj. Stanovil jsem místo hesla časový limit, aby byl volný, kdybych zemřel.“
Severus krátce zavrtěl hlavou. „Ne... nerozumíš tomu. Brzy...“ Umlkl, zjevně na konci sil. Pomfreyová převzala kontrolu.
„Ven! Můžete počkat ve vedlejší místnosti. Remusi, buď prosím tě užitečný a zanes mladého pana Malfoye do postele, než ho probudíš – můžeš použít některou z těch vedle. A ty!“ Zapíchla rozladěně ukazovák Brumbálovým směrem. „Ty a já si musíme o něčem promluvit. Hned.“
Brumbál nezvykle poddajně přikývl.
„Věřím, že ti to dlužím, Poppy.“
Harry neochotně vycouval. Když se otočil a pohled mu padl na bezvládného Draca v Remusově náručí, spěchal za nimi. Remus Draca právě pokládal do postele, když je dohnal.
„Harry, víš, proč je v bezvědomí?“
„Je to jen Omračující kouzlo. Pokoušel se odehnat Brumbála-“
„Ennervate.“
Draco chviličku zmateně mrkal, ale hned, jak se vzpamatoval, odstrčil Remuse stranou, aby se dostal k Harrymu. Sevřel v dlaních jednu z Harryho rukou. „Tolik mě to mrzí! Udělal jsem přesně, jak si řekl, ale on se rozzlobil, a já ho nedokázal-“
„Ššš.“ Harry položil volnou ruku na Dracovu hlavu. „Vedl sis dobře. Nemůžeš za to, jak Brumbál reaguje.“
Remus se natáhl, aby rozpojil jejich ruce. Harry musel potlačit instinkt vzepřít se, a místo toho se pokusil uklidnit Draca. „Pusť mě, maličký. Všechno je v pořádku.“
„Maličký!“ Zvolala Hermiona.
„Pane Malfoyi,“ promluvil Remus konejšivě, „asi bude nejlepší, když vás doprovodíme na zmijozelskou kolej, abyste se mohl uložit do postele-“
„Ne!“ Oponoval Harry.
„Harry...“
„V takovémto stavu se nemůže vrátit! Někdo o mně něco prohlásí, jeho to rozzuří a budou z toho potíže. Potřebuje zůstat na noc se mnou – do svítání.“
Remus zabořil čelo do dlaní. Vypadal vyčerpaně.
„Máš pravdu,“ uznal, „alespoň pokud jde o zmijozelskou kolej. Uložíme ho zde. Jestli chceš, můžeš u něj zůstat, dokud si tě nezavolá madam Pomfreyová, ale nechci vidět žádný fyzický kontakt. Je to jasné?“
Harry zatnul zuby a připomněl si, že má Remus pravdu – dotek to jen zhorší.
„Ano, pane.“
Hermiona se do něj chtěla pustit kvůli Kouzlu věrnosti, ale k Harryho úlevě jí Remus řekl, aby to nechala na ráno.
„Bude s ním daleko rozumnější řeč, až účinky kouzla pominou. Nyní je třeba, aby oba zůstali v klidu.“
Harry se rozhodl pominout narážku, že momentálně není schopný racionální diskuze. Možná to byla pravda. I když Remus odvedl Hermionu na druhou stranu místnosti, neměl velkou chuť povídat si s Dracem, ne když Draco dokázal pouze odkývat – a obdivovat – každé slovo, které by řekl. Místo toho Draca nechal, aby si sundal drátěnou košili, a řekl mu, ať si lehne.
„Co se stalo?“ Zeptal se Draco. Plačtivý nádech v Dracově hlase Harryho uklidňoval. „Je profesor Snape v pořádku?“
„Je.“
„Jak jsme se sem dostali?“
Harry zavrtěl hlavou. „Povím ti o tom ráno. Teď se potřebuješ prospat.“
Draco se zamračil. „Nejsem unavený. Můžeme si povídat.“
Harry zavrtěl hlavou a vstal ze židle. „Teď ne. Spi, potřebuju tě odpočatého.“
Draco poslušně kývl, lehl si a zavřel oči. Harry od něj odstoupil a za napjatého ticha přešel k oknu. Stál tak blízko temnotě noci, že viděl slabé třepotání měsíčního světla na hladině jezera. Najednou zjistil, že se nekontrolovatelně třese. Naslouchal zvuku přibližujících se kroků.
„Harry?“ Zašeptala tichounce Hermiona. Harry v tom neslyšel žádnou výtku, ale přesto se roztřásl ještě víc.
„Nemůžu uvěřit, že jsem byl takový idiot.“
Na chvilku mu položila ruku na paži, pak ho povzbudivě stiskla.
„Asi to musela být hodně těžká situace.“
„To byla, ale... Ve chvíli, kdy souhlasil, už jsem na tom nemusel trvat, ne? Navíc by byl daleko užitečnější, kdybych se o něj nemusel starat.“ Opřel si čelo o chladný kámen zdi. „Co udělá, až bude po všem?“
Hermiona se zhluboka nadechla, ale než stačila odpovědět, promluvil Remus.
„Myslím, že byste to měli nechat na později. Harry, ať už si o tom Severus myslí cokoliv, čeká tě se mnou vážný rozhovor, teď to ale necháme být.“ Zdvořile, avšak pevně uchopil Hermionu za loket. „Slečna Grangerová se nyní vrátí na kolej. Harry, za chvilku tě přijdu zkontrolovat.“
„Ano, pane.“ Harry se přiměl zvednout oči. „Děkuju.“
Remusův nesouhlas zmírnil do něčeho jemnějšího a smutnějšího. „Není zač, Harry.“ Vtiskl Harrymu pusu do vlasů, už se ani nemusel sklánět. „Byl bych radši, kdybys to nepotřeboval.“
Po jejich odchodu Harry zhasl několik pochodní a posadil se k oknu, aby mohl sledovat pomalý pohyb stínů, které na trávníku vznikaly pod paprsky měsíčního svitu. Odhadoval, že to mohlo být půl hodiny, než si ho zavolala madam Pomfreyová.
„Takže, pane Pottere – nebo bych spíš měla říci Snape? Moc bych ocenila, kdyby se někdo uráčil uvést mě do problému, když jsem ještě mohla pomoci, ale ředitel se mě snažil přesvědčit, že to není vaše vina.“ Rozhodila frustrovaně ruce nad hlavu. „Bolesti svalů! Není divu!“ Přelétla ho pohledem a těžce si povzdechla. „Váš otec se zotavuje. Musela jsem odstranit kůži kolem Znamení, ale podle všeho normálně dorůstá, do rána bude pociťovat jen slabé svědění v místech hojení.“ Zaváhala. „Had nejeví známky, že by se chtěl vrátit, ne že bych přesně rozuměla, jakým způsobem na něm záleží, ale pokud by se vrátil...“
Její mlčení Harryho znervóznělo. „Tak?“
„Odmítá setrvat v mé péči. Je to pro něj naprosto typické, je ještě horší pacient než společník u stolu! Ale kdyby se ten had... kdyby se dostavil relaps...“ Povzdechla si, pak rozhodně kývla. „Byla bych ráda, kdybyste pro dnešní noc mohl zůstat na doslech, a zavolal mě, kdyby se začal zmítat nebo křičet. Můžu vás o to poprosit?“
„Samozřejmě.“
„Víte to jistě? Občas s ním je těžké pořízení.“
Harry se usmál. „Já vím.“
„Dobře.“ Madam Pomfreyové se ve tvářích vytvořily dolíčky. „Tak to pojďme probrat s ním.“
A tak se Harry ocitl zpět ve svém starém pokojíku ve sklepení. Nabídl se, že bude spát na pohovce, ale Severus trval na tom, že se každý pořádně vyspí ve vlastní posteli, takže je od sebe nakonec dělily dvě místnosti. Brumbál bez dalšího slova kouzlem otevřel všechny dveře, které stály mezi jejich pokoji, a striktně zakázal veškerá kouzla, která by tlumila zvuk. Harry se s drobným píchnutím viny pohodlně uložil ke spánku a upřímně doufal, že ho neprobudí křik.