Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Way We Get By

The Way We Get By - 2/3

The Way We Get By
Vložené: marci - 16.02. 2020 Téma: The Way We Get By
marci nám napísal:

The Way We Get By

To jsme my

(střípky z bystrozorského života)

Autor: Maya

Překlad: marci                  Betareading: arabeska                  Banner: solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 2 – 3. část ze tří

Ten víkend jej Katie vzala spolu se svou neteří do kina. Draco by vsadil hůlku, že to šestileté stvoření bylo myšleno jako garde, jako pojistka, že Draco nezačne flirtovat, ale Draco měl děti docela rád. Zřídkakdy se urážely, bez ohledu na to, co říkal.

Udělal na Mary dojem, a než dospěli na konec fronty na popcorn, požadovala po Katii, aby se za něj provdala.

Bellovi mladší dívce nevycinkali, že je Katie čarodějka, takže Mary získala kromě jiného představu, že Draco je ta nejúžasnější osoba, s jakou se kdy potkala.

Takže šli a dívali se ve starém kinosále na film, za který se Katie omlouvala a který Draco považoval za tu nejúžasnější a nejdokonalejší věc, kterou kdy viděl. Pak je doprovodil domů. Směl držet Katii za ruku tak dlouho, dokud držel i Maryinu.

„Řekni mi další historku o Potterovi,“ požádala Mary, zrovna když se pokoušel dvořit její tetě. „Mám ho nejraději.“

Katie se na něj usmála a Draco si byl dokonale jistý, že její výraz je okouzlující. „Nevěděla jsem, že to tak umíš s dětmi,“ podotkla.  

„Mám tolik dobrých vlastností, zapomněl jsem je všechny zmínit,“ konstatoval Draco a modlil se, aby Mary nezopakovala ty věci o neživých, které jí vykládal, zatímco si byla Katie odskočit. 

Ve dveřích se ji nepokusil políbit a ona jej nepozvala dál, ale ani jí neřekl: „Miluješ mě ještě?“ jako nějaký blázen, takže si za to dal jeden bod.

Pak si uvědomil, že uděluje body sám sobě ve skutečném životě jako blázen, a musel si jej zase odebrat.  

„Viděl jsem ten nejúžasnější film na světě,“ oznámil Potterovi, když se v pondělí ráno doštrachal do auta. „Byla tam nádherná paní v gotickém hradu. A svedlo ji obrovské zvíře ve fraku.“

„Na jaké filmy se to díváš?“ zeptal se Potter pohoršeným tónem.

Draco byl příliš rozptýlen novým udělátkem v autě, aby odpověděl. Šťouchnul do té věci. „Co je to?“

„To je autorádio,“ odtušil Potter nenuceně.

„Óóóó,“ pravil Draco. „Ukaž mi, jak to funguje.“

O deset minut později už Draco autorádio ovládal – byl rychlý a zkušený co se týkalo jakýchkoli mudlovských artefaktů – a miloval ho.

„Mohl bych ho pojmenovat Gilda,“ nadhodil a znovu se rádia dotkl, aby změnil zvuky.

Potter neodtrhl oči od horizontu a odpověděl zlehka: „Tušil jsem, že by se ti mohlo líbit.“

To ráno se od nich očekávalo, že budou ve svém autě hlídkovat na mořském pobřeží, a Gilda byla na dlouhou cestu nanejvýš vhodná. Jejich vůz považovalo za užitečný tolik bystrozorů, že Pastorek objednal jeden pro každou skupinu.

„Nechápu, proč chce být Weasley vůbec bystrozorem,“ podotkl Draco. Představa Weasleyho, jak získává jakékoliv pravomoci, mu připadala poněkud bizarní, ale s Gildou coby novým světlem svého života cítil, že by se mohl stát velkorysejším.

„Nemyslím si, že chce,“ připustil Potter a vypadal trochu sklíčeně. „To Hermiona ho nutí, aby se svým životem udělal něco – ambicióznějšího. Hádají se o tom celou dobu.“

„Tak to se musíš bavit,“ konstatoval Draco a odpustil si otázku, kdy Weasley a Grangerová dělali něco jiného. 

V těchto dnech s Grangerovou vlastně vycházel dobře. Patřila k těm, o nichž se nemluví a jejich cesty se párkrát zkřížily při lehce nekalých záležitostech, o kterých by jejich oddělení pravděpodobně neměla vědět. Díky jejich systému vzájemného vydírání na ni Draco pohlížel poněkud vřeleji: bylo to od ní vskutku zmijozelské.

Plus, jak si všiml, když mu bylo třináct a dal vale svému obrázku Kulového blesku, na té holce něco bylo. Bohužel to něco šlo ruku v ruce s paží schopnou silného úderu, příšernými vlasy a tím nejhorším možným vkusem na muže.

„Dobře, takže tyhle mořské panny vykrádají jachty,“ shrnul Draco. „Čili ve zkratce – jsou mořské pirátky.“

„Připouštím, že tak by se to asi taky dalo říct,“ zakřenil se Potter.

Draco vyzkoušel toto nové slovní spojení na několik různých způsobů jako ‚Nechte nás zatknout tyto hanebné mořské pirátky’ a ‚Zajímalo by mne, jestli je některá z těch mořských pirátek ohnivě a zároveň vodně přitažlivá’. Potter se na něj usmíval, jelikož jej naplňoval posměch a krutost.

„V tom mém filmu byl někdo, kdo mi tě připomínal,“ podotkl Draco temně. „Zřítil se z gotického hradu.“

„Měl v té chvíli koště?“ otázal se Potter.

„Jak tě znám,“ odtušil Draco, „pravděpodobně ano.“ Načež se Potter zatvářil potěšeně sám sebou, takže byl Draco přinucen vytáhnout svoji tajnou zbraň. „Kdo učil studia mudlů?“ zeptal se.

„Nevím,“ zamračil se Potter.

„Hmm,“ řekl Draco. „Můžeš mi jmenovat jakoukoli Havraspárku z našeho ročníku?“

„Ééé,“ zamyslel se Potter. „Padma Patilová.“

„Nějakou, kterou nepozval tvůj nejlepší kamarád na vánoční ples,“ upřesnil Draco. „Tohle se nemůže ani počítat!“

Potter přejel očima vodní plochu, hledaje mořské pirátky, zabočil s autem podél pobřeží a ucedil: „Malfoyi, sdělíš mi pointu svého výslechu?“

„Možná,“ odpověděl Draco prohnaně.

Potterovo obočí se zkrabatilo. „Jak jsem na tom se skóre?“

„Nechci ti to říct,“ potřásl hlavou Draco. „Obávám se, že by ses rozplakal. Nějakou Zmijozelku kromě Pansy?“

„Millicent Bulstrodeová,“ nabídl Potter. 

„Skvělé! A?“ děl Draco povzbudivě.  

„Uf,“ řekl Potter. „Ééé. Ne. Sorry. Víc nevím.“

„Byly ještě tři další,“ konstatoval Draco smutným, zklamaným tónem.

Když se to tak vezme, mohlo být Dracovi jasné už před lety, že je Potter na kluky, jelikož si zjevně dokázal vybavit pouze chlapecká jména. Přinejmenším znal pěkných pár Havraspárů.

„A, ech – Entwistle, myslím,“ řekl Potter. „Nepamatuju si jeho křestní jméno.“

„Hmm, dobrá, to je lepší,“ připustil Draco a pak jej napadla hrozivá myšlenka.

Byl jí ohromený. Ztichl na takovou dobu, že po něm Potter začal vrhat koutkem oka lehce ustarané pohledy.

„Pottere,“ začal Draco nakonec zlověstným hlasem.

„Ano?“ zeptal se Potter znepokojeně.

„Jak se jmenuju já?“

„Ééé, Malfoy?“ informoval se Potter a pohlédl na něj, jako by se zbláznil.

„Ano, ale jak zní moje křestní jméno?“

„Fajn,“ řekl Potter a zaváhal.

„U Merlinových kulí,“ vydechl Draco. „Ty to nevíš. Ty to vážně nevíš.“

Zcela jej převálcovala čirá obludnost toho objevu a skutečnost, že si to neuvědomil dřív. Potter si nedokázal zapamatovat křestní jméno žádného ze svých spolužáků. Ani parťáků, když už na to přijde. Proč jednoduše předpokládal, že bude znát to jeho? Bohové, to bylo vážně ponižující; on strávil většinu školních let nenáviděním každého písmene v Potterově jméně, a Potter to jeho ani neznal. Crabbe s Goylem měli tehdy v pátém ročníku pravdu, když mu řekli, že celý jeho vztah s Potterem je nevyrovnaný.

Ačkoli tím pravděpodobně nemínili toto.

„Jasně že vím,“ prskl Potter.

„Proč?“ domáhal se Draco. „Proč jasně? Neznáš jméno Kevina Entwistlea! Entwistle tě má ve skutečnosti rád! Což já nikdy neměl,“ dodal pro případ, že by na to Potter náhodou pozapomněl.

„Ani já tě nemám rád,“ zavrčel Potter obratem.

„Končím s touto diskuzí,“ informoval jej Draco a věděl, že je směšný, ale cítil se příliš uražený, aby přestal.

Zesílil Gildu a poslouchal její poklidný hlas, dokud se trochu neuklidnil. Gilda mu přehrávala stovky a stovky písní, až ho nakonec svedla ke zpěvu také.

„Už svítá, noc končí, moc kouzel neodloučíš. Jsi bílá, sny kroužíš, snad k ránu nezabloudíš,“ pěl Draco Gildě. „Mělas plamen v očích, co utajený touhy –“

„Tam,“ řekl Potter a auto vyrazilo.

Draco vypnul Gildu. „Mořské pirátky!“

Potter řídil, takže na Draca zbyla úloha toho, kdo bude zacházet s očarovanou rybářskou sítí. Neměl by to být problém, kdyby ovšem odjakživa nemíval tak trochu problém s levitačními kouzly. 

Potter nakonec musel přistát s autem na jachtě a udělat to sám. Alespoň že síť, kterou Draco navrhl, fungovala a mořské pirátky skutečně neutekly, nicméně vlastníkům jachty musela být vymazána paměť a v době, kdy byla síť spojena s kufrem auta, byl Draco promočený mořskou vodou, praštěný trojzubcem a v absolutně hrozivé náladě.

„Takže jste byli, ééé, zastaveni pobřežní hlídkou nebo tak něco,“ oznámil Potter dvojici z jachty.

„Ano, strážníku,“ souhlasili oba. „Děkujeme,“ dodala žena se zářícíma očima.

„Nikdo tu není tak známý jak ty, jsi slavný jak antická báj, dmeme se pýchou, když s námi jsi ty, tebe znát, to je snad víc než ráj,“ pravil Draco s nádechem posměchu. Ten film na Pottera bezpochyby seděl.  

Draco zamířil zpět k autu, aby prudce otevřel dveře a ke svému extrémnímu podráždění zaznamenal, že Potter se opírá o Dracovu stranu auta a nechystá se přesunout k tomu prokletému sedadlu řidiče, aby mohli vyrazit na cestu domů. Vztekle na Pottera zazíral, ale ten se díval do země a pravděpodobně jej vůbec neviděl.

„Draco,“ řekl Potter hlubokým, drsným hlasem.

„Co?“ prskl Draco a pak si uvědomil, co Potter vlastně řekl.

Koutek Potterových úst se pozvedl. „Znám tvé jméno.“

Draco by byl pravděpodobně spokojený, kdyby Potter nespadl z jakéhosi gotického hradu.

Po několika minutách v autě Potter pravil: „Počkej – ten film byl Kráska a zvíře? Ty jsi tak ujetý.“

„Zmlkni, byl hluboký,“ odtušil Draco.

Zas a znovu létali nad pobřežím, moře lemovalo zemi pod svitem měsíce jako stříbřitě zářící stuha, a pátrali po hladině po dalších tlupách mořských pirátek, aby si mohli být jistí, že je pochytali všechny. Na Draca doléhalo vyčerpání, protože byl vzhůru celou noc, aby vyrobili tu stupidní síť, takže poslouchal Gildu a pokoušel se udržet víčka otevřená.

Napůl jej probral ostrý záblesk měsíčního světla na vodě. Bylo mu teplo, mžoural na okolní svět a cítil absolutní nezájem o cokoli kromě potřeby znovu usnout. Ačkoli malá část jeho mysli byla vzhůru a ledasco vnímala. Jeho ospalým omámením proplula vidina smrtelných rozpaků, když si uvědomil, že spí s hlavou na Potterově rameni.

Trhl sebou a začal se probírat, když jej ruka, která mu spočívala na krku, přidržela na místě.

„Ššš,“ zašeptal Potter automaticky, jako by to říkal už dřív a vlastně neočekával, že to Draco uslyší.

Draco se zamračil, zmatený, ale uklidněný, že se nedostavil výsměch, a napůl rozhodnutý, že když už skoro usnul, mohl by tak učinit úplně – a pak opravdu upadl do říše snů dřív, než si to stihl jakkoliv rozmyslet.    

Někdy se samozřejmě vyskytly případy, po kterých Draco věřil, že by všichni měli vystavit jeho genialitu na odiv celému světu.

Každý bystrozor chtěl chytit Sexta Forsytha. Všichni se na něj snažili najít něco neprůstřelného už celé roky.

Draco právě listoval Týdeníkem čarodějek a zároveň monitoroval Pottera, který dokončoval hlášení z pátečního večera. Se zájmem si přečetl článek Sextus Forsythe v hnízdečku lásky, ale ta myšlenka jej napadla, až když otočil několik stránek. Vrátil se zpět a dumal, kdo vlastní nemovitost, kde je vybudováno ono hnízdečko lásky.

„Paráda, skvělé, v některých dnech projevuješ inteligenci téměř na lidské úrovni, jen tak dál a užij si víkend,“ zamumlal k Potterovi a prchl do archivu. 

V šest hodin ráno zvedl tvář od malé nemorální stopy, která vedla do honosného sídla podléhajícího ostraze jako vysoce rizikové kvůli opravdové hromadě nejvyššího rizika, a která spojovala Forsytha přímo s těmi nejhoršími lidmi zabývajícími se distribucí magických drog mudlům.

Sebral papíry, strčil je do tašky, zastavil se pro povzbuzující šálek kávy v kuchyňce, kde vyděsil uklízeče, načež se přemístil přímo do Potterova bytu. Vešel rovnou do dveří ložnice.

Na posteli ležela propletená těla Grangerové a Weasleyho.

„Malfoyi?“ vykřikl Weasley a Grangerová zašátrala po pokrývce.

„Au, moje oči,“ vykřikl Draco a zašátral po dveřích.

Dveře se zavřely a na Draca plně dolehla ohyzdnost nastalé situace. Opravdu neexistovala žádná záruka, že Pottera také momentálně nikdo neoblézá. Protože všichni na celém světě kromě Draca vedli sexuální život a protože ze všech lidí dokonce i Weasley dokázal vlákat do postele atraktivní ženu, Potter to klidně mohl zvládnout s nějakými mužskými dvojčaty. Nebo trojčaty.  

‚Nevyrušuj svého parťáka při orgiích’ nikdy nebylo uvedeno v manuálu pro zachování mimopracovního partnerství. Možná autoři cítili, že je to zcela samozřejmé.

Draco zaklepal. Žádná odpověď.

Potter mohl být v domě dvojčat. Nebo trojčat. Pro Draca bylo samozřejmě nezbytné jej najít, ale dokonce i jeho bystrozorská odvaha se scvrkávala při představě nevyhnutelného návratu do oné ložnice pih a hrůzy a vyzvídání, kde Potterovi milenci žijí.

Obezřetně pootevřel další dveře, oči téměř zavřené, a mžoural co nejobezřetněji po okolí, aby nezahlédl nic z hypotetických orgií. Z větší části viděl jen ranní světlo pronikající záclonami, bílé pokrývky a hnědou kůži, a když pořádně otevřel oči, spatřil samotného Pottera. Samotného.

S nekonečnou úlevou Draco vešel dovnitř a řekl: „Hej, Pottere! Vstávej.“

Potter vydal nespokojený zvuk a zabořil hlavu do polštáře. Draco došel k posteli a opřel se o postranici u Potterových nohou – ne že by si toho Potter všiml, jelikož smotal ve spánku své prostěradlo do podoby lana.

„Pottere, vzbuď se!“ zvýšil Draco hlas a zvažoval, že s ním zatřese, ale vážně, Potter byl v posteli a ne moc oblečený a to by bylo nevhodné. „No tak, Pottere,“ navázal Draco a rostlo v něm podráždění: měli co na práci a Draca čekal zářný triumf. „Vzbuď se. Nebo to bude horší.“

Potter pootevřel oči, zívl, natáhl se přes lano, které udělal z prostěradla, a chopil se Dracova zápěstí.

„Mmm?“ pravil, oči stěží otevřené.

„Uch,“ konstatoval Draco. „Zdravím?“

„…Malfoyi?“ zasípal Potter a projel si volnou rukou vlasy, takže se naježily do záplavy bodlin. „Co tady – proč jsi tady?“

„Musím ti něco říct,“ vysvětlil Draco. „Vstávej. A taky mě pusť.“

Potter pohlédl na svoji ruku a urychleně jej pustil, bez omluvy, protože trojčata jej zřejmě naučila chňapat, ale nenaučila ho ostatním způsobům. Lehl si zpátky do polštářů a zamračil se nahoru na Draca, sice o něco probuzenější, ale zato značně zmatený. Draco pohlédl na prostěradlo s výrazem jasně naznačujícím, že by se jím mohl zakrýt, kdyby se svým současným tvarem neblížilo více lanu než pokrývce.

„O co jde?“

Draco si vychutnával svůj okamžik triumfu. „Ach, budeš mě milovat,“ protáhl. „Chceš se vsadit?“ Udělal pauzu pro efekt, načež vyhlásil: „Mám Forsytha. Je na lopatě.“

Potter náhle vypadal, jako by na něj vychrstl kýbl studené vody. Pak se usmál tím svým nenadálým divokým úsměvem, do kterého obvykle propukal jen při jejich tréninkových setkáních.

„Ne,“ vydechl.

„Ale ano,“ odpověděl Draco. „Ano.“ Jejich oči se setkaly a Draco netrpělivě pokynul. „Vylez,“ řekl. „Půjdeme ho zabásnout hned teď!“

„No to teda!“ pravil Potter a vyškrábal se z postele. Na podlaze nalezl své džíny a začal se do nich soukat.

„Žádný z těch tvých svetrů,“ komentoval Draco, který se stále opíral o postranici a vyhříval se v záplavě enormní samolibosti. „Vypadá to na hezký den a ty pletené zrůdnosti by mne uvedly do deprese.“

„Fajn, jak je libo,“ utrousil Potter a popadl zelené tričko. Když vycházeli ze dveří ložnice, pohlédl na Draca a konstatoval: „Ty ses nepřevlékl… och, Malfoyi, tys byl v kanceláři celou noc.“

„No a?“ naježil se Draco. „Mám dojem, žes mne neslyšel a možná ti to musím zopakovat, ale máme Forsytha.“

„Mohl jsi něco říct,“ podotkl Potter. „Mohl jsem zůstat a pomoct ti, takže by ses možná mohl trochu vyspat nebo navečeřet, nebo nasnídat nebo něco z toho, co normální lidé definují jako jídlo.“

Ale co trojčata, co by dělala ta? Někdo přece musel myslet na trojčata.

„Ách, Pottere, jednoho dne učiníš někoho svou překrásnou manželkou, ale mohli bychom teď jít, prosím, zatknout Forsytha? Hned?“  

Bohužel nemohli, protože mezi východem a Potterovou ložnicí se nacházela kuchyně, kde usrkávali svůj čaj Grangerová s Weasleym, oblečení jen do dlouhých županů, jejichž límce pevně svírali. Vypadali traumatizovaně a plni výčitek. 

„No, to je skvělé,“ řekl Weasley a zamračil se na Draca.

„Co?“ ohradil se Draco. „Ach, pro spodky Merlinovy. Nenavážím se do něj, protože je gay. Navážím se do něj, protože je Potter.“

„Vidím, že ses ani trochu nezměnil,“ podotkl Weasley.

Draco vycenil zuby. „Kéž bych já nic neviděl.“

„Velice dospělé, pánové,“ pravila Grangerová, vrhajíc na Draca i Weasleyho totožné pohledy plné znechucení.

Draco zajisté souhlasil se znechucením směřovaným na Weasleyho, ale jelikož si Weasleyho vybrala za svého krále ze své vlastní svobodné vůle, dokonce i on si pomyslel, že ten pohled trochu přehnala. Vzpomněl si, jak mu Potter naznačil, že s láskyplným okouzlením Grangerové a Weasleyho není všechno v pořádku, a zarazil se přímo před Potterem na rázné cestě ke dveřím.

„Chceš kafe, Malfoyi?“ zeptala se Grangerová.

„Ano,“ vyrazil automaticky a ztuhl. „Chci říct – chci říct ano,“ pravil a proklel svoji jedinou slabost. „Jdi vyzvednout auto, Pottere. Nechci, aby o to Gilda přišla.“

Potter pokrčil rameny a vydal se ke dveřím.

„Nesekýruj ho,“ prskl Weasley.

Draco se chystal na oplátku zavrčet něco na Weasleyho, ale Potter se obrátil a pohlédl do jeho očí. „Kdo mě sekýruje?“ zeptal se lehce. „Já vždycky řídím. Malfoy je vždy na sedadle spolujezdce. Víš – jako holka.“

Dracovi bylo absolutně jasné, co tím sleduje, ale do pekla s tím: jako by si Weasley kdy zasloužil tu čest se s Dracem dohadovat. „Já zas na tebe pohlížím – jako na najatého šoféra,“ prohlásil přemýšlivě.

Potter se zasmál, udělal vulgární gesto a byl pryč. Draco převzal velký hrnek kávy s cílem vypít jej co nejrychleji a dostat se také ven. Ve chvíli, kdy polkl, zaznamenal nečekanou pachuť a třpytící se oči Grangerové.

Ti, o kterých se nemluví u sebe mohli nosit Veritasérum a používat je dle svého uvážení.

Draco si lokl ještě jednou, protože škoda už byla napáchána, a podotkl: „Musíš být opravdu zatraceně hotová starostmi o Pottera.“

„Myslím, že si vede líp,“ odpověděla Grangerová tiše. „Jaký podle tebe je? Jak spolu jako parťáci vycházíte?“

„Je nejlepší, jakého jsem kdy měl,“ připustil Draco a vrhl na svůj hrnek zděšený pohled. „A teď odcházím, protože je mi opravdu trapně,“ dodal směrem ke své kávě a Veritaséru.

„Počkej,“ řekla Grangerová. „Řekneš o tom Harrymu?“

„Ne,“ odpověděl Draco. „Mí přátelé se o mě také starají.“

Stačilo. Musí odsud okamžitě vypadnout.

Zastavil se u dveří a otočil se na ty dva. Vypadali uvolněněji: možná se jim trochu ulevilo.

„Grangerová,“ dodal, „vždycky jsem si myslel, že jsi svým způsobem sexy.“

Hlasitě se rozesmál při pohledu na výraz ve Weasleyho tváři a pak zlehka seběhl po schodech k Potterovi a autu.

Jakmile byl v autě, zuřivě se snažil v duchu myslet na čísla a ne na trapnosti, které by mohl eventuálně říct Potterovi. Sečetl body a počty případů, jelikož o tom všem Potter už bezpečně věděl, a tak byli na půl cesty k Forsythovi, než si uvědomil:

„Pottere, víš, jaké máme skóre případů?“

„Jistě,“ odtušil Potter, ale přejel po Dracovi očima kvůli tónu jeho hlasu.

„Ale uvědomuješ si, co to znamená?“ otázal se Draco. „I s Forsythem – nejspíš budeme bystrozorové roku. Je to v pytli.“

Potter vypadal tak šokovaně, jak se cítil i Draco. Zírali jeden na druhého a v Potterově tváři se jasně odrážela Dracova myšlenka: ale před pěti měsíci jsme málem dostali padáka; a pak se oba rozesmáli, užasle a radostně, a jejich auto plachtilo směrem k Forsythovu zatčení.  

Dracův smích zněl trochu hystericky, ale dával to za vinu nedostatku jídla a spánku a ještě před snídaní užitým drogám.

 

PP: Nikdo tu není tak známý jak ty… je citace z filmu Kráska a zvíře (např.: https://www.youtube.com/watch?v=RikBAPA4Gb0 )

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Fluoris - 17.02. 2020
Tu sa deje tak veľa absurdností :D Neuveriteľne ma to baví čítať. Vďaka, vďaka a ešte raz vďaka za preklad. Inak: „Mám tolik dobrých vlastností, zapomněl jsem je všechny zmínit,“ zapisujem si to a už sa neviem dočkať na vhodnú situáciu, v ktorej to použijem :D

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Gift - 17.02. 2020
Draco opet valel! Ani nevim, co vyzdvihnout driv. Jestli to, jak ma rad detske filmy (a vubec nechape, proc by se za to mel stydet), pojmenovava radia, nebo zpusob jakym sekyruje Harryho. Momentka s Hermionou tomu pak nasadila korunu. Myslim, ze ti dva by byli skveli kamaradi. Skveli a nebezpecni :-). Moc dekuji za dalsi uzasnou kapitolu!

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Lupina - 17.02. 2020
Který rok že to máme? Kterou Krásku a zvíře Draco viděl? :-) Draco mě neskutečně baví, ale Harry taky dokáže zaperlit. Není divu, že spolu budou bystrozory roku :D Děkuji na sto tisíckrát, marci a arabesko. :-*

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: zuzule - 17.02. 2020
Merline, hned jsou ty pondelky lepsi. :D Dekuju!

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Jimmi - 16.02. 2020
Pred začítaním som padala vyčerpaním na nos, ledva som na to videla... ale to bolo tak boží, že sa mi vrátil zrak, pôjdem si dať ďalšiu kávu a svet je hneď krajší. A to si to v najbližších dňoch zopakujem nahlas. Asi zatiaľ najlepšia kapitola, Hermiona, veritasérum... denice už to hlavné vymenovala. Marci, ďakujem strašne moc.

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Jacomo - 16.02. 2020
Merline, já tohohle Draca miluju! Co úsek, co historka, to perla, vyšperkovaná jeho hláškami. A samozřejmě káva! Kdyby povídka měla tisíc kapitol, vůbec by mi to nevadilo, o škádlení - pardon, o pracovních výjezdech této dvojice bych si mohla číst do nekonečně :-) Obrovitánsky děkuju za překlad, Marci a Arabesko! Děkuju za rozzářené ráno.
Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Jimmi - 16.02. 2020
Sú tam ešte nepreložené veci od Mayi, možno by si si ešte nejakého našla :)
Re: The Way We Get By - 2/3 Od: Jacomo - 16.02. 2020
Ty jedna pokušitelko :-)

Re: The Way We Get By - 2/3 Od: denice - 16.02. 2020
Skvělé, skvělé, skvělé. Asi se opakuji, jenže tohle je to první, co mě napadlo. Draco v kině na Krásce a Zvířeti, autorádio Gilda, Potter, kterého momentálně snad nikdo neoblézá - nebo ho možná trojčata naučila chňapat, a další a další perly. Absolutním vrcholem kapitoly bylo veritasérum v kafi. Hermiona je hlavička, ta ví, jak na Draca. Přišlo mi to roztomilé, i když Draco by to asi takhle nebral. „Počkej,“ řekla Grangerová. „Řekneš o tom Harrymu?“ „Ne,“ odpověděl Draco. „Mí přátelé se o mě také starají.“ - Tohle mě dostalo. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Maya: ( marci )29.03. 2020The Way We Get By - 4/3
Maya: ( marci )22.03. 2020The Way We Get By - 4/2
Maya: ( marci )15.03. 2020The Way We Get By - 4/1
Maya: ( marci )08.03. 2020The Way We Get By - 3/3
Maya: ( marci )01.03. 2020The Way We Get By - 3/2
Maya: ( marci )23.02. 2020The Way We Get By - 3/1
Maya: ( marci )16.02. 2020The Way We Get By - 2/3
Maya: ( marci )09.02. 2020The Way We Get By - 2/2
Maya: ( marci )02.02. 2020The Way We Get By - 2/1
Maya: ( marci )26.01. 2020The Way We Get By - 1/3
Maya: ( marci )19.01. 2020The Way We Get By - 1/2
Maya: ( marci )12.01. 2020The Way We Get By - 1/1
. Úvod k poviedkam: ( marci )05.01. 2020The Way We Get By