Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3 – 2. část ze tří

Od začátku věděl, že soužití s Crabbem a Goylem bude velmi dočasná záležitost. Koneckonců byli jako dvě hrdličky ve svém prvním hnízdě, ačkoli Dracův mozek se tím tak nějak odmítal blíže zabývat. Ovšem nedokázal se zdržet vměšování.

Katie s ním šla obhlídnout nějaké byty a on vybral ten, který se jí líbil nejvíc, a požádal ji, aby se k němu nastěhovala.

„Ach, Draco,“ řekla, patrně velice zaskočená. „Podle mě ještě nejsme tak daleko.“

„Asi máš pravdu,“ připustil Draco rychle a pokoušel se nepropadat panice při představě, že bude muset žít sám.

Ten stupidní mudlovský byt byl obrovský, když v něm tak seděl, zatímco Katie byla ještě v koupelně, jeho výzdoba mu byla cizí, obrázky na zdi stále jako mrtvé. Draco si řekl, že to bude tím, že až dosud nikdy nebydlel sám. Doufal, že si to opravdu užije. Bezstarostný život finančně nezávislého gentlemana. Nikomu se nezodpovídat! Bude to skvělé.

„Nemusíš odcházet,“ vztekal se Goyle, když stěhovali Dracovy věci ven. „Nebudeš jíst, já vím, že nebudeš jíst.“

„Jím,“ odpověděl Draco a mávl hůlkou k prádelníku.

„Kafe není jídlo,“ zaječel Goyle vášnivě.

Crabbe vystrčil hlavu zpoza dveří. „Uf, Malfoyi,“ pravil. „Přijel pro tebe Potter. Místo činu.“ Kývl směrem k Dracovým věcem roztroušeným všude kolem a nabídl laskavě: „Můžeme to stěhování dokončit sami.“

„Och, chci vidět Pottera!“ zvolal Goyle. „Neviděl jsem ho od té doby, co jsme ho přestali nenávidět.“

„Já ho pořád nenávidím,“ protestoval Draco důrazně. „Svým způsobem.“

Šel ven na příjezdovou cestu, vytřepával si z vlasů prach a přemýšlel, jak se tam dostal a také jak přišel k dvaceti sedmi hrnečkům na kávu, když spatřil Pottera v autě. S vervou potřásl hlavou, takže vytřepal poslední smítka prachu, a Potter se pousmál.

„Cos vyváděl?“ zeptal se, lenivý a potěšený, jak mohl být v sobotu ráno s čekajícím místem činu jen on. Goyle za Dracovými zády vydal slabý zvuk.

„Počkej chvilku,“ řekl Draco, zatlačil Goyla dovnitř a zabouchl za nimi dveře. „Ne,“ nařídil přísně. „Ne, ne, ne. Mysli na školu!“

„Když on nevypadá jako ve škole,“ zasípal Goyle a vypadal lehce omráčeně. „Ačkoli když si na to tak vzpomínám, asi tam ten potenciál byl vždycky.“

„Ne!“ naléhal Draco. „Já jsem tvůj vůdce a já ti velím!“

„Ach, ano, ano,“ rozzářil se Goyle. „Moje oddanost Vincovi zůstává neměnná,“ dodal, čímž stvořil velmi špatnou napodobeninu Draca samého.

Nikdo kromě Draca by nikdy neměl nikoho napodobovat. Zvažoval, že pošle pohlednici do Francie a sdělí to Ginny Weasleyové.

„Jo, tumáš,“ dodal, když vyrazil ven ze dveří.

Goyle rozrušeně převzal pomačkaný papír, protože se zároveň soustředil na pokusy vnutit Dracovi jeho plášť. 

Draco zapadl do auta a Potter vyhnal motor do otáček a vyrazil do vzduchu. „Počkej!“ nařídil Draco zvučným hlasem. „Rychle, zneviditelni nás a pak zastav a zůstaň stát!“

Potter stiskl zneviditelňující tlačítko. „Proč to děláme?“

„Protože,“ informoval jej Draco s nebetyčným uspokojením, „jsem právě dal Goylovi nabývací listinu k tomuhle domu a chci vidět jeho a Crabbeův výraz.“

„Aha,“ děl Potter lehce vyděšeně. „To bylo – od tebe milé.“

„Bylo to jen praktické,“ osvětlil Draco spěšně. „Žít v pronájmu není příliš finančně výhodné. A mimo to, kuchař a ošetřovatel, ani jeden nic moc nevydělává, to je prostě hloupé. Mně na tom nezáleží, peněz mám dost. A lidská hloupost mě obtěžuje.“

„Je v pořádku být milý,“ poznamenal Potter.

„Je to skvělé!“ souhlasil Draco. „Jsem si tím jistý. To jen že jsem to sám nepoznal. A teď čuš.“

Goyle stál ve dveřích a právě rozkládal smotanou kouli papíru. Výraz tváře se mu zvolna měnil z normálního do zosobněného překvapení. Vypadal absolutně směšně a Draco se škodolibě rozesmál.

„Vinci!“ Goylův hlas přeskočil do fistulky. „Vinci, pojď se podívat, co ten blázen udělal!“

„Blázen?“ zvolal uraženě Draco. „Tohle je snad způsob, jak otitulovat svého úžasného vůdce, jakmile se otočí zády? To bych si vyprosil!“

Ze dveří se vynořil Crabbe ve své košili s krátkými rukávy a mrkl na inkriminovaný papír. Draco sledoval, kterak zamrkal.

Pak vydechl: „Merlinku.“

Draco cítil, jak mu tváře žhnou radostí z úspěchu jeho překvapení. Ruměnec vybledl, když Goyle popadl Crabbea a začal se s ním divoce muchlovat.

Draco vyjekl. „Jeď! Jeď! Už jsme tu všechno vyřídili, proč nejedeš?“

„Nemohu řídit,“ oznámil mu Potter přidušeně. „Mám zavřené oči.“

Draco se zoufale natáhl a popadl volant. Jakmile se otočili, Potter otevřel oči a začal jaksepatří řídit.

„To bylo ujeté,“ prohlásil otřeseně.

Draco se ve jménu svých přátel okamžitě urazil. „Rád bych tě ubezpečil, že Crabbe a Goyle jsou skutečně velmi atraktivní,“ prskl. „V některých kulturách. Svým sumo způsobem.“  

„Jsem – jsem si jistý, že jsou,“ souhlasil Potter nepřesvědčivě.

„Hmm,“ řekl Draco. „V pořádku, pokud jsi si jistý.“

Krátkou chvíli jeli v tichosti a Draco mezitím spřádal pomstu za toto znevážení svých nejbližších a nejdražších.

„Pottere, víš ty co?“ zeptal se nakonec.

„Co?“ otázal se Potter tím nepatrně povzbudivým způsobem, jak to uměl jen on. Hlupáček, však ještě bude litovat, že si z Draca vystřelil.

„Goyle si myslí, že jsi štramák,“ oznámil mu Draco s tichým potěšením.

Potter těžce polkl.

„A pokud připouštíš, že jsou oba velice atraktivní,“ pokračoval Draco poklidně, „možná by souhlasili s trojko –“ 

V tom okamžiku musel Draco přestat, protože Potter téměř najel do stromu a Draco se tak smál, že pokračovat ani nemohl.

„Tvé řidičské schopnosti dnes nejsou nijak oslnivé,“ oznámil poté, co se přestal chechtat. „Možná bych to měl převzít.“

„Ne,“ řekl Potter rozhodně.

„Ale vždyť víš, že jsem viděl spoustu filmů o mudlovských bystrozorech!“ protestoval Draco. „Vím dokonale, jak se to dělá! Jsem expert.“

„Pastorek mi kladl na srdce, abych tě nikdy nenechával řídit,“ odvětil Potter. „Za žádných okolností, ani kdybych byl mrtvý. Tak to řekl.“ 

„On je ale pekelný robot,“ rozvášnil se Draco. „Neměl bys ho poslouchat. Měl bys proti peklu bojovat, je to tvé svaté poslání. Měl bys poslouchat mě.“ Upřel na Pottera pohled a kousl se do rtu. Nedělal si moc velkou naději, protože tohle nikdy nefungovalo na nikoho kromě Goyla, a to pouze když chtěl Draco dostat najíst.  „Prosím, Pottere.“

S překvapením a nadšením sledoval na Potterově tváři záchvěv zaváhání.

Pokusil se rozpomenout, co dělal, když chtěl od Goyla nějakou extra specialitku, a pohotově sklopil oči, pak prosebně vzhlédl skrz řasy a kousl se do rtu ještě trochu víc.

„Prosím.“

„No tak dobře,“ vzdal se Potter hlasem člověka dohnaného na samou hranici odolnosti.

Draco se zasmál a uvolnil se do sedadla. Potter byl měkkota. Kdo by to byl řekl?

„Nemůžu uvěřit, že jsi svým přátelům koupil dům,“ pravil Potter po chvíli. „Kolik jsi za něj dal?“

„Nevím,“ odpověděl Draco, který se na to pokoušel nemyslet. Účty jeho otce byly před nedávnem uvolněny. „Proč? Máš problém se sázením a chceš sponzora?“

Potter se zazubil. „Přestal jsem sázet už před lety.“

„Ach,“ děl Draco a moudře přikývl. „Aha. Posunul ses ke šlapkám a šňupání kokainu.“

„Máme stresující zaměstnání. Musím se nějak uvolnit,“ odtušil Potter a otočil auto přímo ve vzduchu, hledaje rovnou střechu pro přistání, aby si mohli vyměnit místa.

O nějaký čas později, když byla poškozená kancelářská budova z větší části opravena a vyděšení lidé uvnitř ošetřeni Obliviatem, Draco žalostně hleděl na zbytky vozu odnášené bystrozory stranou a pokoušel se vymyslet nějaký způsob, jakýkoli způsob, jak to všechno svést na Pottera.

„Neměl jsi mě nechat řídit,“ usoudil nakonec ztraceně.

„K tomuto závěru jsem došel sám, děkuji pěkně,“ oznámil Potter ponuře.

„Je mi to líto,“ pokračoval Draco žalostně.

„Ach, ne – podívej, to je v pořádku,“ odpověděl Potter.

„Nemluvil jsem s tebou,“ vybuchl Draco a Potter sledoval směr Dracova pohledu k Deanu Thomasovi s troskami předního sedadla a rozmačkanými střepinami Gildy. „Zavraždil jsem ji,“ vyhlásil Draco hlasem plným hořké sebenenávisti.

Neměl domov, rodina jeho přítelkyně si přála jeho smrt a nyní ještě ztratil Gildu.

Potter ho poplácal po zádech. „Ne, nezavraždil.“

„Ale ano!“

„Neplánoval jsi to,“ podotkl Potter. „Takže se jedná o neúmyslné zabití.“

A jeho parťák je šílenec. Ještě ke všemu.

„Chci kafe,“ rozhodl Draco.

Vzhledem k tomu se nedostali na místo činu a šli do kavárny. Draco zasedl ke stolu a uvědomil si, že jakmile odsud odejde, bude se muset vrátit do svého děsivého bytu. Katie byla se svojí rodinou a Crabbe a Goyle nepochybně dělají jeden druhému zvrácené věci, takže může některému se svých přátel jen těžko poslat sovu a vyložit mu, že se děsí odchodu domů.

„Hele,“ řekl zoufale, „chceš se nějak usilovně hned vracet zpátky?“

„Bože, ne,“ odpověděl Potter a koutky úst mu poklesly. „Ron a Hermiona si vzájemně visí okolo krku.“

Jo, pomyslel si Draco, ale co dělají trojčata? Možná byla také se svojí rodinou.

„Tak fajn,“ usoudil. „Můžeme si docela dobře dát něco k jídlu. Po kafi, samozřejmě.“

Zakroucení Potterových úst se změnilo a koutky vystřelily nahoru. „Samozřejmě.“

Někdy po půlnoci (k jídlu se podávalo víno) kráčeli přes náměstí Piccadilly a Draca silně zaujal pouliční hudebník. Jeho hudba jej krátce vtáhla, protože mu připomněla Gildu, ale než se mohl příliš rozlítostnit, hudebník začal hrát píseň, kterou znal.

Několik skladeb poznal i později; hudebník vypadal trochu rozhozený galeony ve svém kytarovém pouzdru a Draco seděl na obrubníku, paže omotané kolem kolen. Potter seděl s ním, nohy natažené před sebe, ale nezpíval.

Možná byl Potter škarohlíd, nebo se na něj možná příliš smál. Možná obojí.

Bylo okolo třetí, když šel Draco domů, a byl dost unavený, aby mu to bylo jedno. 

* 

Draco a Katie trávili svoji dovolenou v tichém přímořském letovisku v Bretani. Katie byla šťastná a klidná, oblékala si bikiny a četla knihy na terase. Draco byl šťastný z Katie v jejích bikinách a také z toho, že pravidlo ne-každou-noc zřejmě neplatilo pro dovolené.

Kromě toho trávil většinu času u baru.

Byl právě u baru, když někdo vyjekl: „Ach můj bože, je tady sova! … Kolik jsem toho musel vypít?“ takže se otočil a našel na pultu ležet pod čísi rukou sovu.

Byla Pastorkova a vzkaz na její noze pravil ‚RYCHLE PŘIJĎTE. DĚTIʼ – a následovala adresa.

Draco se přemístil rovnou od baru. Na ty lidi může být Obliviate vždycky použito později.

Zjistil, že se ocitl na jiném a zcela odlišném mořském pobřeží. Toto bylo tvořeno obrovskými rozeklanými skalami místo písku a šedivé vlny útočily na každého vetřelce. Vodní tříšť jej udeřila do tváře a směrem k němu vyrazili mezi skalami čtyři bystrozorové.

„Díky bohu!“ vydechl Dawlish. „Je tady osm trollů, celá rodina, sebrali nějaké lidské děti a drží je a – kde jsou všichni ostatní?“

„Jací ostatní?“ požadoval Draco. „Kde je Potter?“

„Posily. Pastorek pro ně šel,“ řekl Dawlish a zjevně neodpověděl na Dracovu druhou otázku.

Draco popadl předek jeho hábitu a sevřel jej v pěsti. „Kde je?“

„V jeskyni,“ zasípal Dawlish.

„Sám?“ zavrčel Draco.

„Pastorek řekl, že nikdo z nás nesmí dovnitř!“ zaječel na něj Dawlish. „To byl rozkaz – Potter by měl –“

„Zabil bych tě, ale nemám čas,“ oznámil Draco a rozběhl se.

Musel se škrábat přes skály a dávat pozor, aby nespadl, a srdce mu bušilo a naráželo na žebra jako moře na toto drsné pobřeží. Byl ještě stále trochu opilý, vědomý si toho, že jeho reflexy dosud nejsou na té výši, na jaké by měly být, ode všeho trochu vzdálené, ale nedokázal se zastavit.

Jeskyni vlastně tvořila soustava menších jeskyní jako velké kamenné pokoje. Byla poseta lidskými předměty, něco patřilo dětem, ale něco ne, tak trochu jako by trollové zajali celé rodiny. Ležely tady dětské botičky, velký zelený plášť a věšák na klobouky.

Na podlaze také leželo několik trollích těl.

Draco je spočítal, dokonce i když se přes ně musel šplhat, jednoho, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm a měl to, ten střelený blázen to zvládl, a pak slyšel zavrčení a napadlo jej, jak Dawlish přišel k tomuhle číslu.

Objevil se další troll, spíše menší, což ovšem stále znamenalo obrovský, a to obrovské tělo se krčilo nad svou nehybnou kořistí. Draco na okamžik ztuhl a zíral na Potterovu paži. Byla na ní krev. Spousta krve.

Draco během války zabil přesně jednu osobu. Stalo se to tehdy, když byla válka téměř vyhrána a Voldemort byl mrtvý. Snažili se pozatýkat zbývající Smrtijedy a Snape ho vzal na jednu méně nebezpečnou misi a ten chlap se zjevil odnikud. Draco si prostě pomyslel Ne, ne jeho a zaječel „Avada Kedavra!“ a ten chlap padl tak snadno a Draco stál nad ním a přemýšlel: Kdybych to takhle udělal s Brumbálem, možná – ale bylo to špatné.

Od války Snapea moc nevídal. Předpokládal, že je zaneprázdněný.

A nyní cítil stejně podivný klid. Bylo to tak snadné.

Popadl stojan na klobouky do levé ruky, rozběhl se na trolla a třískl jej stojanem tvrdě po hlavě.

„Zmiz,“ zavrčel a švihl znovu, „z mého parťáka.“

Nechal věšák dopadat znovu a znovu na trollovu hlavu, sesílal hůlková i bezhůlková kouzla zároveň, vrhal na trolla oheň a používal Nepromíjitelné a bil do něj, znovu a znovu, a skřípal zuby, dokud nezaznamenal, že trollovo tělo je velmi klidné a že je tomu tak proto, neboť je na kusy.

Odlevitoval ty kusy, nechal je roztříštit se o stěnu a padl na kolena vedle Pottera.

„Probuď se,“ nařídil jeho nehybné tváři, protože nic jiného nepřipadalo v úvahu a on si tím byl absolutně jistý. 

Potter se pod krvavou maskou zamračil, rozlepil víčka a řekl: „Malfoyi, co –“

Pokusil se posadit a Draco jej popadl za ramena a ujistil se, že nespadne zpět. Naklonil jej kupředu, takže Potterova tvář dopadla na Dracovo rameno a Draco položil ruku na Potterovu dlaň, což byla jediná část jeho paže relativně v pořádku a ujistil se, že se tělo v jeho náruči nepohne ani o píď.

„…Myslím, že jsem trochu zraněný,“ dostal ze sebe Potter namáhavě. „Nevadilo by ti mě uzdravit?“

„Demente,“ rozčílil se Draco. „Přesně to bych udělal, kdybych chtěl, abys už nikdy nemohl znovu používat svoji ruku, ty dementní demente – nehýbej se, prosím, budeš v pořádku.“

„Jsi fakt panovačný,“ zašeptal Potter. „Věděl jsi to?“

„A ty jsi dement,“ odpálil jej Draco zuřivým a třesoucím se hlasem. „Věděl jsi to? Musíme do nemocnice. Nesnáším tě. Budeš v pořádku.“

Byl si zatraceně jistý, že někdy v té chvíli ztratil Potter vědomí. Draco jej volnou rukou pohladil po vlasech, zoufale se soustředil a přemístil je přímo na chladnou chodbu nemocnice svatého Munga.

Ošetřovatelka vypadala značně překvapeně při pohledu na dva krví zbrocené muže krčící se na podlaze. Draco na ni přes Potterovu hlavu upřel pohled.

„Sežeňte doktora,“ zavrčel. „Hned.“

Pak odnesli lékouzelníci Pottera pryč a Draco šel do čekárny, kde už se hádal Pastorek s Dawlishem. Řekl jim, že v jeskyních najdou osm bezvědomých a jednoho velmi mrtvého trolla. Zdálo se, že už to věděli, takže se posadil na židli a čekal.

Za několik hodin přišel Crabbe a oznámil jim, že Potterova ruka je zachráněná a plně funkční a že během operace nezemřel na ztrátu krve. 

Pastorek mu na to pokývl s kamennou tváří. Draco předpokládal, že Pastorkova tvář by byla kamenná i během zemětřesení.

Pak Crabbe poklekl u Dracovy židle. „Malfoyi,“ řekl na své poměry tiše. „Jsi celý od krve. Jdi domů.“

„Nechci se tam vrátit,“ odpověděl potichu Draco.

Crabbe jeho starosti bryskně vyřešil a vzal jej zpět k sobě a Goylovi. Příští den byl Potter zase v práci, protože byl pravděpodobně ještě šílenější, než Draco předpokládal, a Draco musel jít do kuchyňky a udělat si kávu dřív, než ten příliv šílenství pohltí i jeho.

Stál ve dveřích kanceláře se svojí kávou a pokoušel se přemýšlet. Musí se omluvit Katie, protože ji zanechal ve Francii. Nesmí uškrtit Pottera, protože je dement. Musí to vyřešit.

Potter zemře. Nepřestává se vrhat do riskantních situací a dělá to sám, protože to je přesně to, k čemu byl trénován od svých jedenácti. A jednoho dne, bez ohledu na to, jak mocná je jeho štěstěna nebo že byl vybrán osudem, síla a štěstí vyprchají a osud se na něj vykašle. Všichni ho opláčou a budou jeho jméno vyslovovat s pietou a zanesou jej do dějepisných knih a uleví se jim, jen nepatrně, že se na něj nemusí dívat a zaobírat se jím, jako to dělávali každý den.

Draco nedopustí, aby se to stalo. Všechno bude v pořádku. Všechno zapadne na svá místa, bodový systém a Katie dostanou, co chtějí, a Potter nezemře. On osobně začne dávat všechny kousky dohromady.

Zhluboka se nadechl a poněkud klidnější přešel k místu, kde se Potter pokoušel psát své hlášení levou rukou. Když přišel blíž, vzhlédl k němu.

„Máš na tváři ten výraz,“ poznamenal. „Jako bys něco plánoval.“

„Taky ano,“ připustil Draco. „Je to jakýsi – stavební plán. V současné době jej dolaďuji.“

„No páni,“ usmál se Potter. „Seznam mě s ním, až budeš hotov.“