Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Strom života

Kapitola 4/1

Strom života
Vložené: Jacomo - 07.03. 2020 Téma: Strom života
Jacomo nám napísal:

Strom života

autor: machshefa

překlad: Jacomo      betaread: Calwen       banner: Jimmi

 

Věnováno solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 4/1

U většiny lidí, dumal Severus, by slova „následující ráno" pravděpodobně nevykreslila obraz hromádek knih a toho, co se ukázalo být bezednou zásobou inkoustu. Nechte to na něm a Hermioně a předefinují umění, ušklíbl se. Ale aby byl spravedlivý, žádná z jejich zkušeností nebyla typická, ačkoliv by neměnil – ani tu první noc, ani žádný ze dnů, které následovaly. A navzdory jeho obvykle osamělým zvykům mu jeho první opravdová spolupráce a společnost v životě pasovala jako ten nejteplejší plášť, který kdy nosil.

Když ono první ráno vešli společně do knihovny, Hermiona neřekla ani slovo, ale jednoduše rozšířila jeho pracovní stůl, přivlastnila si protější židli a pustila se do výčtu otázek, dilemat a frustrací plynoucích v nepřetržitém proudu podrážděného mumlání a příležitostných výbuchů nadšení. Snape si vychutnával jak její blízkost, tak to, co kdysi považoval za „klábosení", mnohem víc než očekával, a ona se zase zdála být potěšená tím, že ho má u sebe a že je poprvé od chvíle, kdy se z nich staly spolupracovníci, opravdu přístupný. A uvědomil si šokovaně, že důvodem nebyly jen jeho encyklopedické znalosti lektvarů nebo jiných kouzelnických oborů, ale že podle všech příznaků zřejmě prostě chtěla být blízko u něj.

Nebyl si jistý, zda se jedná o opožděný následek měsíců strávených na lůžku, kde se zotavoval z hadího kousnutí, nebo možná o prohloubení účinků textů, které studoval, nebo třeba šlo podle jeho mínění o vliv dlouhotrvající blízkosti Hermiony, ale zachycení těch momentů prachobyčejné existence – bez nátlaku na vytváření, provádění nebo jakéhokoliv dokazování – se rychle stalo neodmyslitelným základem jeho života.

Uvědomil si, že si užíval zejména ten čas, kdy nic nedělali. Přeměna Hermiony do její tygří podoby coby součást jejich večerní rutiny představovala uvolnění na sklonku dnů, které byly stále víc a víc frustrující. Postupně mnohem rychleji přecházela z tygřího mláděte do své lidské podoby a později se už vůbec nepřeměňovala a přisunula se k němu bez nutnosti chlupaté masky, kterou by si dodávala odvahy. Čas strávený večer na pohovce v knihovně se stal jejich útočištěm, obdobím, kdy byl všem akademikům a novým zprávám zvenčí vstup zakázán. Povoleno bylo pouze jídlo a konverzace a divoce eskalující dotek, díky němuž se střídavě cítil zároveň nasycený i hladovějící.

Dny ubíhaly ve změti rovnic věštění z čísel a k šílenství dohánějících neúspěšných pokusů rozlišit klíčové proměnné, které by odhalily antidotum pro jejich rozbitý svět. Proč si mysleli, že když se Hermiona stane zvěromágem, nastane onen průlom, který potřebovali? Přece tygří mládě neví nic o--

Počkat.

„Je možné, že jsme na to šli úplně špatně?" zamumlal Snape.

„Jak to myslíš?" vzhlédla Hermiona překvapeně, vítaná změna oproti uraženému pohledu, kterým po něm střelila předtím, když si uvědomila, že kontroluje její práci.

„Jako kdybych přehlédla něco očividného, Severusi. Vážně."

„Stále hledáme intelektuální odpověď na hádanku, jako by to byl problém, který je třeba vyřešit," pronesl.

„A není?" odsekla a odsunula rovnice stranou.

„Možná ne," odpověděl. „Tvrdošíjně to neustále rozebíráme, já dělám na jedněch dílcích, ty na jiných. Ale možná je háček v tom, že tímto způsobem obnovujeme hlavní problém."

„Pak tedy," zeptala se, „v čem je hlavní problém?"

Vstal, přešel sem a tam po místnosti a pak promluvil: „No, všechno to začalo vytvořením viteálů, ne?" Přikývla. „Voldemort neroztrhl jen svou vlastní duši. Roztrhl mechanismus, díky kterému svět funguje."

„Správně," souhlasila. „A teď je soukolí, které sloužilo k narovnání a součinnosti, rozdrcené a polámané."

„Přesně tak," řekl. „Kousky, které k sobě patřily, se teď chovají, jako kdyby tomu tak nebylo."

Znovu se něco mihlo, něco...

Dílky skládačky... kroky při kouzlení... ingredience při přípravě...

„Moment," vyhrkl a poskočilo mu srdce. „Není to mechanické, to je to, v čem se pleteme." Vzrušením se mu zadrhávala slova. „Jaký je postup při vaření lektvaru, Hermiono?"

Viděl, že je vyvedená z míry, ale věděl, že se mu přizpůsobí, a vyslovil svou otázku s maximální důležitostí.

„Když připravuješ lektvar," začala, „kombinuješ přísady ve specifickém množství, v určitém pořadí je vkládáš do kotlíku – do zahřátého kotlíku..." Zůstala na něj zírat s pusou dokořán.

Musel se chtě nechtě ušklíbnout.

„Kde jsou ty poznámky o pěti živlech, Hermiono?"

„Myslíš ty, jak jsi o nich před pár měsíci prohlásil, že jde jen o folklór a plané žvásty?" ušklíbla se.

„Nebuď drzá a prostě mi je podej," odsekl.

Zaměřila pohled na nestabilní hromady knih a namířila na ně prst. „Začni s touhle."

Velká kniha v jeho rukách vibrovala potenciálem. Vybavil si ilustraci, kterou potřeboval. Zaujala ho už kdysi dávno, když tu bichli procházel, přitahovala ho navzdory hlubokému skepticismu ohledně obsahu a navzdory podráždění, protože každý slibný posun končil ve slepé uličce. Zářivě barevné obrazy se pohybovaly v kruhu, jeden se nořil do druhého – pět elementů, z nichž je podle čínské filozofie vše stvořeno.

Nebyl to kruh, ne úplně, uvědomil si, když se poprvé podíval zblízka. Cítil, že Hermiona stojí po jeho boku a hledí na diagram.

„Víš, jak to funguje?" zeptala se.

„Nemám ponětí," řekl. „Ale pokud je v nepořádku alchymická stránka a nikoliv mechanická, možná existuje způsob, jak tomu přijít na kloub pomocí lektvaru..."

Nepřítomně přikývla a on získal jasný dojem, že ho vůbec neposlouchala.

„Hermiono?"

„Hmm?"

„Slyšela jsi, co jsem říkal?" zkroutil pobaveně rty. Viděl, jak je pohlcována novým nápadem, který ji zaujal.

„Hm?" začala s trochu provinilým pohledem. „Přemýšlela jsem," omluvila se.

Zasmál se. Šokovaný a mírně rozpačitý výraz její tváře ho přiměl rozesmát se ještě víc. „Chápu," hlesl. „Co tě tak rozptýlilo?"

„Alchymie," špitla.

***


noviny4

 

***

Alchymie.

Jeho mlčení ji znervóznilo. „Severusi?"

Ucítila, jak ji objal a přitáhl si ji blíž. „Teď přemýšlím já," řekl.

„Musíme se v tom střídat?" zeptala se. „Nebylo by přínosnější přemýšlet nahlas? Víš – konverzovat?"

Odfrkl si: „Zpravidla dávám přednost tomu mluvit až tehdy, kdy vím, co musím říct."

Než se stihla rozhodnout, jestli to nemá vnímat jako urážku, ucítila na čele dotek jeho rtů. Zamumlaná slova jako kdyby dávala prostor pro hodnověrné popření. „To, že mi ukazuješ každý jednotlivý krok svého myšlení, považuju za neodolatelné. Veškerá tvá energie a vzrušení jsou právě teď tady, v centru dění. Kéž bych to taky někdy uměl."

Opřel si tvář o její hlavu a ji rozechvělo vědomí, že jí konečně odhalil malý kousek svého srdce.

„Někdy jsem hodně impulzivní," řekla. „A ty se umíš skvěle vyjadřovat; každé slovo má své místo. Křišťálově jasné myšlení."

„Impulzivnost ke mně nikdy moc nepatřila, ale dostala mě na místa, kde bych nejraději nikdy nebyl," řekl. „Nedošlo k tomu často, ale vždy to byla naprostá katastrofa."

Hermiona přikývla. Z Harryho popisu vzpomínek, o které se Severus podělil v okamžiku, který považoval za poslední ve svém životě, se jí svíral žaludek.

„Takže," nadhodil, „co ta alchymie?"

„Uvědomuju si, že jsi mistr lektvarů," začala. „Ale možná vůbec nejde o lektvar." Vzhlédla. „Víme, že Voldemort zničil magické ley lines, správně? Co když to, co v nich zničil, nějak souviselo s elementy, se živly – chci říct, víme, že to, co je zničené, je elementální magie, ale to je rozdíl. Co když to má něco společného s těmi živly, které jsou tu popsané, a právě to musíme spravit? Možná tohle protéká ley lines a v uzlech."

„Živly," zopakoval. Přikývla, zvedla knihu, kterou měla na klíně, a rozevřela ji před nimi.

„Podívej, Severusi. Vypadají, jako kdyby na sobě byly závislé," prohlásila a přejížděla při tom prstem po pohyblivých prstencích od jednoho elementu ke druhému. „Kov živí vodu; voda živí dřevo; dřevo krmí oheň; oheň vytváří zemi, země vytváří kov," četla nahlas. „Co se stane, když se jeden z nich oddělí nebo přestane fungovat?"

Sledovala, jak jeho oči putují po symbolech cyklu, po koloběhu tvoření a ničení; každý kousek v jemném tanci s ostatními, každý s daným cílem a místem. „Ne jeden, Hermiono," zamumlal. „Co se stane, když jsou všechny vychýlené z rovnováhy? Roztrhané a zmrzačené tak, že nemohou dělat to, co mají?"

Roztřásla se tak, že nedokázala udržet knihu.

„Jak jsem to viděla v uzlu? Podoby zvířat, které si nedokázaly udržet tvar?"

„Já jsem neviděl tohle," řekl. „Jen jsem slyšel... slyšel jsem hudbu, ale bez harmonie. Jako symfonii, která byla poškozená... válkou," dodal.

„Rozbitá."

„Ano," zašeptal.

„Jak to opravíme?"

„Nevím, Hermiono. Takhle se cítím, co si pamatuju. Neumím opravit ani sám sebe."

Zamrkala a zeptala se: „Kdo řekl, že jsi rozbitý? Kromě toho, jestli nám ten diagram něco ukázal, tak to, že všechno se mění."

Všechno se mění.

„Ano," přikývl, „a možná to, co jsme považovali za statické... není."

„Statické?" nakrčila obočí. „Proč mě tohle nikdy nenapadlo?" zamumlala.

Pak se k němu otočila zády a vzala do ruky hůlku. S hlubokým nádechem se soustředila a v duchu se vrátila k ospalým večerům stráveným v knihovně schoulená v Severusově náručí. Ty vzpomínky ji naplnily teplem a nadějí. Ovládla vlny emocí a mávla hůlkou.

Expecto Patronum!"

Vzápětí oba překvapeně sledovali, jak z její hůlky vystřelila velká černá želva. Pomalu a vyrovnaně plula místností. Oba ji mlčky pozorovali, takže si téměř nevšimla, že také sáhl po hůlce a seslal neverbální kouzlo.

Nic je nepřipravilo na to, co následovalo.

Místo laně, kterou oba očekávali, mělo stvoření, které se rozběhlo po místnosti, napjaté linie svalů a zářící průsvitnou srst --

Otočilo k nim přezíravě hlavu --

A zařvalo.

***


noviny42

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 4/1 Od: sisi - 19.10. 2020
Jejda, jakou asi má Severusův patron podobu a proč je Hermionin patron černý? To je proti logice kouzla. Děkuji za překlad, moc si užívám rozplétání záhad. Hledání příčin nerovnováhy. Těším se na pokračování.

Re: Kapitola 4/1 Od: zuzule - 09.03. 2020
No pani, cetla jsem to se zatajenym dechem. Libi se mi jejich spoluprace. Moc dekuju!
Re: Kapitola 4/1 Od: Jacomo - 17.03. 2020
To je rozhodně pro překladatele velké ocenění. I já děkuju.

Re: Kapitola 4/1 Od: Lupina - 08.03. 2020
Takže velká černá želva a nějaké řvoucí zvíře. Jsem moc zvědavá, co toto znamená. A moc se mi líbí, jak ti dva spolu pracují. Děkuji moc za překlad, Jacomo,
Re: Kapitola 4/1 Od: Jacomo - 17.03. 2020
Hotový zvěřinec, že? A to jsme teprve za začátku možností ;-) Jsem zvědavá, co řekneš na další vývoj. Díky, Lupinko!

Re: Kapitola 4/1 Od: denice - 08.03. 2020
Dechberoucí kousek. Svět se pomalu mění ve zmatené trosky, ale ti dva se stále blíží k vyřešení toho nadělení. Moc se mi líbí, že nápady vznikají spíš než z intenzivního hledání z té blízkosti a porozumění, které si Severus s Hermionou dokázali vybudovat a které si moc užívají - stejně jako já tvůj překlad. Díky.
Re: Kapitola 4/1 Od: Jacomo - 17.03. 2020
Krásně jsi to vystihla - i s ohledem na věcí příští ;-) Jejich blízkost a porozumění jsou skutečně pro výsledné řešení klíčové. I já děkuju, Denice.

Re: Kapitola 4/1 Od: Iveta - 07.03. 2020
To člověka skoro motivuje, aby se šel zabývat nějakou vědou- no, já se jdu věnovat alchymii. Primalex v kbelíčku čeká. Aspoň mi rychleji uteče čas ke zjištění, jak oba na Severusova Patrona zareagují
Re: Kapitola 4/1 Od: Jacomo - 17.03. 2020
Tak doufám, že tvůj alchymistický experiment se vydařil :-)
Re: Kapitola 4/1 Od: Iveta - 17.03. 2020
Alchymistický experiment je done, teď studuji přeměňování - prostěradla na roušku: Sem vestimento! (říká google překladač

Re: Kapitola 4/1 Od: Gift - 07.03. 2020
Patronus je dalsi uzasny jev, ktery rozhodne stoji za to prozkoumat. A nadseni jsou z nej nejen kouzelnici, ale i my mudlove. Pamatuji si, ze kdyz se zalozila a pote obnovila stranka pottermore, vetsina lidi se zaregistrovala prave kvuli tomu, aby zjistila prave sveho patrona (patronuse?). Jsem rada, ze i autorka se pustila timto smerem. Moc dekuji za dalsi zajimavou kapitolu!
Re: Kapitola 4/1 Od: Jacomo - 17.03. 2020
Patron a zvěromágská přeměna - tolik neprozkoumaných možností nám tu autorka kánonu nechala. Dobře, že existují autoři fanfiction, kteří jich využívají. I já děkuju, Gift!

Prehľad článkov k tejto téme:

machshefa: ( Jacomo )04.04. 2020Kapitola 6 - závěr
machshefa: ( Jacomo )29.03. 2020Kapitola 5/2
machshefa: ( Jacomo )21.03. 2020Kapitola 5/1
machshefa: ( Jacomo )14.03. 2020Kapitola 4/2
machshefa: ( Jacomo )07.03. 2020Kapitola 4/1
machshefa: ( Jacomo )29.02. 2020Kapitola 3/2
machshefa: ( Jacomo )22.02. 2020Kapitola 3/1
machshefa: ( Jacomo )15.02. 2020Kapitola 2/2
machshefa: ( Jacomo )08.02. 2020Kapitola 2/1
machshefa: ( Jacomo )01.02. 2020Kapitola 1/2
machshefa: ( Jacomo )25.01. 2020Kapitola 1/1
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )18.01. 2020Strom života - úvod