Preklady fanfiction Harryho Pottera

Tak moment, Hermiona by nikdy neutekla! Takže ten útěk měl asi jiné pozadí. Třeba: Po několika týdnech bylo najednou všechno jinak, i když Draco si už docela zvykl: na píchající hmyz, na podivně chutnající mudlovské pokrmy, podávané v ještě podivněji zařízených hospodách, kterým Hermiona říkala bistro a kde se u jídla stálo, na bolestivé holení buď u lesních studánek nebo někde za vesnicí u zrezivělé pumpy, jejíž táhlo se muselo těžce a skřípavě stlačovat ručně... Zvykl si. Ale na stodoly, na ty si od toho prvního noclehu zvykl nejrychleji a nejradši! Podle jeho mínění každá stodola, ve které mohli skutečně žít, byla naprosto vyhovující. Hermiona však onemocněla. Nejdřív se tvářil, že její každodenní nevolnost nevidí. Dělal, že mu není divné, jak plnými ústy hltá naložené okurky a chtivě loká kořeněný nálev, až jí slzí oči. Protože toho Merlindá nebude, aby on, hrdý Malfoy, z boje utíkal! Vsadil se se Zlatým triem, že vydrží v polních podmínkách zrovna tak dlouho, jako kdysi oni a chtěl, aby šli s ním. Ale Ron a Harry jenom řekli, že jednou stačilo, děkují pěkně, takže s ním šla pouze Hermiona. Přesvědčená, že budou do tří dnů zpátky, chtěla být u té legrace osobně, aby pak mohla přesně referovat, jak Malfoy, bez proutku v mudlovském světě a odkázaný jen na vlastní síly, trapně vybouchl! Jenže co teď? Nevěděl, co jí je a bál se, aby mu pak ti dva nedávali za vinu, že jí nepomohl. Sper to skřet, asi bude muset navrhnout, aby se vrátili. A bylo jim tak skvěle! Jen oni dva a ty útulné stodoly... Docvaklo mu to v okamžiku, kdy náhodou vyslechl krátký rozhovor Hermiony s postarší prodavačkou v krámě. Prohlédla si Hermionu od hlavy až k patě a pak se jí zeptala ,,jak dlouho, mladá paní?" A Hermiona, červená náhle jako rajče, jen tiše kníkla ,, dva měsíce". A položila si obě ruce na břicho. Když zase popadl dech, první, na co pomyslel, bylo: tak teď nevím, kdo z nás je vítěz a kdo poražený. Ale cítil, že už mu na tom vůbec nezáleží. Děkuji za drabblátko!! Docela inspirativní.