Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen trochu času

Kapitola 19. Nezbytná oběť

Jen trochu času
Vložené: Lupina - 18.03. 2020 Téma: Jen trochu času
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3688609/20/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Velikánské díky patří mému betareaderovi snorkackcatcherovi za tuto a příští kapitolu – bez jeho pomoci bych nedokázala uspořádat své časové teorie – a samozřejmě děkuji své Veselé chase za jejich ustavičné zásadní příspěvky. Také děkuji všem, kteří tak laskavě komentovali, a v odpověď na pár vašich postřehů: ohledně Teddyho zdánlivé nepřítomnosti podpory od přátel – Teddyho nejlepší přítel je Viktorie, a proto od ní získal objetí, přátelé z práce nemají dovoleno s ním mluvit a bývalí spolužáci nic nevědí, protože soud je neveřejný a tajný. A na ně jsem nemyslela… ;) Akronym Vincenc Udo Lictor byl náhodný, ale extrémně odpovídající! A ohledně délky, můj hrubý odhad je 25, takže ano, pomalu končíme. A teď, pojďme na to…

 

PP: lictor – kat, katův pacholek, dráb, soudní sluha (http://genealogie.nka.cz/?page_id=216)

V originále se postava jmenuje Aloysius Suetonius Sproule. ASS – se dá přeložit různě: vůl, blb, osel, debil, idiot, a tak podobně.

 

 

Kapitola 19. Nezbytná oběť

 

Remus Lupin neměl žádné pochyby, žádné otázky, nic k diskuzi. Jestli se mu dostane příležitost, uřkne Vincence Lictora.

„Jak jste plánoval zajistit vítězství Voldemorta, pane Lupine? Plánoval jste v kritickém okamžiku svého kmotra odstranit jakýmkoliv způsobem?“

Ne! Samozřejmě ne! Nikdy bych…“

„Námitky! Toto je čirá fantazie, pane ministře! Neexistuje žádný důkaz potvrzující toto tvrzení, ani dokonce náznak takové…“

„Námitka se přijímá. Pane Lictore, prosím, omezte své poznámky na fakta…“

„Možná jste zamýšlel varovat Voldemorta před jeho blížící se porážkou, nechat jej uniknout a dohlédnout, aby se válka protáhla? Nebo jste možná zamýšlel ochránit hada Nagini, takže by jeho porážka byla nemožná?“

Pane Lictore…“

„Ne! Něco takového je stejně nemožné! Slyšel jste Berta na lavici svědků – historie může být jen taková, jak si ji pamatujeme! Náš výzkum incidentů s návratem v čase ukázal, že jakákoliv změna vede jen k tomu, co říkají historické knihy, protože je již implikací budoucnosti, ze které přicházíte! I kdybych chtěl…“

„Aha! Takže připouštíte, že bylo vaším přáním…“

Námitka! Pane ministře, prosím, toto je odporné!“

„Pane Lictore, byl jste požádán, abyste se krotil! Jestli nepřestanete…“

„Pane ministře, obviněný právě přiznal svoje přání vidět znovuzrození Lorda Voldemorta! Trvám na tom, aby tato rozhodující série dotazů byla… Ík!“

Kingsley mlčky zastrčil hůlku do svého švestkově modrého hábitu a zamračeně shlížel na brunátného žalobce. Ten na něj, na muže, který právě vyčaroval malou explozi, aby jej utišil, hleděl s nelíčenou zlostí. Hermiona i Padma stály a obě se účastnily své povinnosti přehulákat jeho zlomyslnou tirádu. Teď si vyměnily pohledy plné úlevy a poloviční úšklebky a posadily se zpět na sedadla.

„Pane Lictore.“ Kingsley se za těch dvacet let tak málo změnil, že se dalo jen stěží uvěřit, že nebyl vytažen přímo z bitvy spolu s nimi – Remus měl co dělat, aby se neusmál nad tím známým tónem hlubokého a uklidňujícího hlasu a nad jeho výrazem bezbřehé autority. Za dnů Řádu si Remus nikdy nepředstavoval, že by jeho přítel byl materiálem na ministra, ale vidět jej takto způsobilo, že si ho neuměl představit jinak.

„Pane Lictore, byl jste varován.“ Ačkoliv zněl Kingsley zdrženlivě, Remus jej znal natolik dobře, aby slyšel, jak pečlivě zadržuje náznaky nelibosti nad tímto nepříjemným mužem, který jen před chvilkou snoval obvinění kolem Teddyho jako pavouk na lovu. „Námitky vznesené madame Weasleyovou a madame Goldsteinovou trvají. Pokud nemáte důkazy podporující tyto otázky, zdržíte se obdobných obvinění. Rozumíte?“

Na chvíli si Remus říkal, zda je žalobce připravený na cokoliv dalšího než jen agresivní pohledy. Ale pak, jako by ho to fyzicky bolelo, přikývl.

„Pane ministře.“ Lictorova falešná podlézavost vzbuzovala odpor. „Jen se pokouším zaštítit kouzelnický svět proti možnému návratu zla.“ Až z galerie Remus slyšel, jak si Hermiona pohrdavě odfrkla. „V tomto případě jsou jistě nejvýznamnější motivy pana Lupina. Jeho činy jsou nesporné. Nyní musí být ustanoveny jeho úmysly a nebezpečí, které představuje kouzelnickému světu.“ Lehce si odkašlal a oči namířil do rohu, kde seděli starší, zkornatělí členové Starostolce. „Koneckonců genetické dědictví pana Lupina jako syna vlkodlaka a metamorfomága nikdy předtím nebylo zdokumentováno. Neví se, jaký efekt má tato kombinace výbušné krve na mentální stabilitu potomků…“

„NÁMITKA!“

Remus viděl, jak Hermiona vyskočila celá zardělá, jak Harry zatnul pěsti a Kingsley zuby, ale v tom okamžiku dokázal jediné. Zabránil si vystřelit a roztrhat toho bastarda na kusy. Mrštil rukou, aby zadržel nevyhnutelný záchvat zuřivosti své ženy.

Jeho ruce se ostře srazily s jejími. Jak se zdálo, Dořina preferovaná metoda, jak se udržet v klidu, vycházela ze snahy zadržet jeho.

Otočil se k ní a pohled mu z Ginnyiny tváře vracely manželčiny tmavé oči. Hořely jasným vztekem.

„Jestli někdy s tím slizounským zmetkem zůstanu sama…“ zašeptala sveřepě a téměř krutě mu svírala ruku, jen aby se tak udržela na místě.

Remus jí stisk vrátil ze stejného důvodu. „Nech mi kousek.“

„Nech nám ho celého.“ Remus nikdy Harryho neslyšel promluvit tak chladně. „Chci, aby zmizel. Vím, že Kingsley se ho chtěl zbavit hned po tom, co hájil Umbridgeovou, ale bohužel nemůžete někoho vyhodit jen proto, že je naprostý bastard.“

Přijímá se.“ V Kingsleyho hlase teď zazněla zřejmá dávka zloby. „Pane Lictore, náhodou vím jistě, že pan Lupin byl rozsáhle testován u svatého Munga jako dítě, aby se jednou provždy ustanovilo, že v něm není ani kapka lykantropie. A být metamorfomág, jakkoliv neobvyklé to je, nemá žádný efekt na duševní stav dané osoby. Mohu vám doporučit materiál k přečtení ohledně tohoto tématu, jestli vám nestačí mé slovo.“ Remus pohlédl na manželku. Věděl, že Kingsley byl tím, kdo Pošukovi pomohl s šetřením, jestli je vhodná do bystrozorského tréninku. Významným bodem výzkumu bylo ujištění, že zvláštní fyziologie nové rekrutky nebude mít vliv na její duševní stabilitu.

Ale Kingsley pokračoval s mrazivým pohledem. „Pane Lictore, dnes jste již pokoušel moji trpělivost dost. Házel jste obviněními, která jste neměl podložena fakty, a prohlašoval jste divoká tvrzení o původu obviněného, která s tímto případem nemají spojitost. Vaše osobní předsudky nemají v této soudní síni místo a již si nepřeji slyšet další. Budete pokračovat v tomto případě nestranně a podle práva, jinak budete odvolán a nahrazen. Je to jasné?“

„Samozřejmě.“ Na Lictorově odpovědi bylo cosi nepříjemně podlézavého. „Ale pane ministře, podle těchto měřítek, neměli bychom zvážit vaše – ehmosobní předsudky ve prospěch tohoto případu?“

Kingsleyho tvář viditelně potemněla. Podle Remusovy zkušenosti vidět Kingsleyho vztek nebylo dobrým znamením. „Co se snažíte naznačit?“ protáhl chladně.

Lictore se lehce ušklíbl, z čehož začaly Remusovi svrbět dlaně, aby je použil k facce. „Nuže, je dobře známo, že jste byl blízkým přítelem rodičů pana Lupina, pane ministře, a nemohu si pomoci, ale říkám si, jestli touha zmařit jakýkoliv druh výslechu, který neschvalujete, by neměla být považována za… trochu zaujatou?“

Kingsley zaťal pěsti v hábitu a tvář měl jak vytesanou z kamene.

„Dobrá, pane Lictore,“ odvětil s bolestnou příjemností a posadil se na sedadlo. „Jestli jste tak znepokojený, pak… madame Breakspearová? Možná vy byste mohla případ převzít?“

„Ráda.“ Matylda Breakspearová nebyla vysoká žena a její prošedivělé medové kudrny a kulatý obličej neděsily, naopak působily vlídným dojmem. Nicméně jediný její pohled stačil, aby Lictor zesinal nanejvýš uspokojujícím způsobem. „Pane Lictore, jako někdo, kdo se nezná s obviněným a není spojen ani s jeho rodinou ani s jeho rodiči, ráda bych podpořila pana ministra. Vraťte se zpět k faktům vašich obvinění, seřaďte je a prezentujte. Ale bez důkazů se zdržte poznámek. Chrlit divoká, nepodpořená obvinění u soudu vám snad mohla procházet za dob vaší dávné přítelkyně madame Umbridgeové, ale já nemám v úmyslu toto dovolit.“

„Ale madame Breakspearová.“ Z Lictorova podlézavého výrazu se Remusovi chtělo zvracet. „Záměry obviněného jsou klíčové. A protože se s nimi nikomu nesvěřil, jistě jeho výslech je jediným způsobem, jak zjistit, co zamýšlel…“

„A možná bychom je zjistili, pane Lictore, kdybyste dovolil obviněnému pořádně promluvit.“ Madame Breakspearová si povzdechla. „Tento případ je vskutku spletitou sítí.“ Její slova mířila k celému Starostolci. „Jak znalecká výpověď pánů Chaudryho a Krákory ukázala, fakt, že byl portál poškozen dočasným vpádem, je nesporný. Je také nanejvýš nepravděpodobné, že by takové poškození bylo náhodné, a pan Lupin byl jedinou přítomnou osobou, když ke vpádu došlo. Pane Lictore, máte pravdu. Záměry jsou klíčové.“

Upravila si hábit a pohledem přeběhla celou soudní síň. „Ale protože pan Lupin odmítl vše vysvětlit a jen popřel, že by zamýšlel pozměnit minulost, co můžeme říct? Svědectví pana Krákory a slečny Zellerové objasňuje, že podle zaměstnanců časové divize, našich největších odborníků na cestování časem, minulost může být jen taková, jakou si ji pamatujeme. Změny provedené cestovatelem v čase mají za následek jen to, co známe. Pan Lupin sám v to věří, jak sám prohlásil.“

Shlédla na Teddyho, který tiše seděl uprostřed soudní síně a mlčky ji sledoval. „Díky čemuž veškerá obvinění, že se snažil o pozměnění, jsou marná, protože sám řekl, že něco takového není možné provést.“ Opět si zhluboka povzdechla. „Ale můžeme říct, že výzkum časové divize za posledních dvacet let je absolutní a nezpochybnitelný? Ne s jistotou, protože jejich motto prohlašující, že se nepletou do dějin, to popírá. Můžeme si být jistí, že svědectví zaměstnanců oddělení záhad, která jsme vyslechli, nemají sloužit k ochraně jednoho z jejich vlastních řad? Či vskutku smíme říct, že se nesnaží chránit portál, který je jejich obživou a jehož zničení je nevyhnutelné, pokud bude zjištěno, že jím mohou být provedeny nebezpečné změny? Ne, nepopiratelně ne. A i když vše míří k samotnému panu Lupinovi…“ Povzdechla si. „Můžeme s jistotou tvrdit, že pan Lupin neodhalil během své práce nějakou skulinu? Nemůžeme. Můžeme říct, co pan Lupin zamýšlel, pokud tomu tak je? Ne bez jeho svědectví. Může věřit, že něco napravuje, zajišťuje, aby se minulost odehrála, jak je připomínána, jak se domýšlela slečna Zellerová, když svědčila. Avšak proč by to v tomto případě pan Lupin nepřiznal? Nemůžeme jej vyslechnout pod veritasérem, protože je metamorfomág a může uzavřít hrdlo bez našeho vědomí. Díky tomu bychom si nemohli být jisti jeho důvěryhodností. A protože nám neprozradí své motivy a jeho obhajoba žádné nenabídne -“ významně se podívala na Hermionu a Padmu, ale i na Teddyho, „- zůstávají nám k zamyšlení jen vášnivá obvinění pana Lictora. Možná, pane Lupine, byste vy a váš tým měli tento fakt zvážit. Vaše mlčení v této věci vám neprospívá a jen přidává na dojmu, že vaše motivy, jakékoliv jsou, nepatří k těm, které by ministerstvo schválilo.“ Zvedla bradu. „Vyhlašuji přestávku, aby si prach sedl a oba právní týmy zvážily své postoje. Znovu se sejdeme za půl hodiny a vyslechneme si svědectví pana Dennise Creeveyho. Soud se přerušuje.“

Remus cítil, jak mu srdce bije o žebra, zatímco hleděl na postavy ve švestkových hábitech, na Lictorův chladný úsměv a Hermionin a Padmin ustaraný výraz, když si sbíraly věci a spěchaly za dvěma muži od čaroochranky, kteří odváděli Teddy zpět do cely. Hlavou mu zněla slova madame Breakspearové – Hermiona mu řekla, že Matylda Breakspearová je tvrdá, ale férová a vždy mluví upřímně, je přímočará v názorech a stanoviscích. Podle přikyvování a mumlání ostatních členů Starostolce přesně vystihla jejich názory. A v tom případě se Teddy ocitl v pořádné šlamastice.

Pokud neřekne pravdu a nepřizná, co udělal. Což se samozřejmě nestane.

Remus si zhluboka povzdechl. Cokoliv se stane, tento soud dobře neskončí. Bylo nevyhnutelné, že Teddy bude potrestán. Ale výše trestu visela na vahách, záležela na tom, jakým motivům Starostolec uvěří. A protože stále nic neříkal…

Teddyho nepřemluví, aby pověděl pravdu – přesvědčil jej o tom rozhovor s Harrym, který měli po Harryho návštěvě kmotřence. Možná by Teddy mohl přiznat, že se pokusil zachránit rodiče a selhal, jak původně navrhla Hermiona při jejich debatě v Andromedině domě. Ale kam by je to dovedlo, až by pravda vyšla najevo, což nevyhnutelně musí? Probrali a odmítli možnost se skrývat. Remus věděl, že Tonksová se může pohybovat inkognito po zbytek života, on však nebyl takový šťastlivec. Celý život na mnoholičném nebo neustálá přeměna byly příliš komplikované a jeho lykantropie  nenápadnost ještě víc ztěžovala. Jakékoliv zapojení do Teddyho života, do životů přátel, bylo téměř nemožné.

Budoucnost, pro kterou Teddy tolik riskoval, prostě nenastane. Ne tady. Ne ve skutečném světě.

Což Remusovi ponechávalo jedinou rozumnou volbu.

Vystoupit. Odhalit pravdu. Nechat je, ať s ním udělají, co libo. Alespoň pak budou vědět, že Teddyho motivy a mlčení nezakrývají nic závažnějšího. Mladý muž, který nepoznal svého otce, jednal impulzivně, aby jej zachránil. Trest za to jistě nebude tak přísný. A stále bude mít Doru, protože nebyl důvod zmiňovat, že z minulosti přivedl oba rodiče. Ta alespoň bude mít budoucnost, kterou si zaslouží.

Až to zjistí, pravděpodobně z něj vymlátí duši. Ale on přijde na to, jak neodhalit její přítomnost. Přijde na to, jak ji přesvědčit o nezbytnosti této oběti. A ona tak bude moci zůstat Teddymu po boku…

Bleskl mu hlavou zuřivý výraz srdcovitého obličeje se splihlými hnědými vlasy a ruce držící jej za hábit a třesoucí jím jako fúrie, aby do něj nacpaly trochu rozumu. Ušlechtilý pitomec, tak jej nazvala, sebemrskačský idiot s komplexem mučedníka. Že by pochopila, je dost optimistická myšlenka.

Musí ji dostat z cesty. Musí zajistit, že se do toho nenamočí, že se nic nedozví, dokud nebude pozdě. A na to bude potřebovat pomoc.

Jeho první volbou byla Andromeda. Kdo by lépe udržel Doru v bezpečí než její matka? Milovala Doru, milovala také Teddyho a pochopí, že pro jejich bezpečí je jeho obětování nutné. Měla ho ráda a ušla dlouhou cestu od počáteční nedůvěry v čase jejich svatby – skutečně, jakmile se drama setkání s dcerou uklidnilo, překvapila jej objetím a řekla mu, jak je šťastná, že je oba má zpět v životě. Ano, ráda pomůže.

Až na to… Opět se Remus vrátil do minulosti a představil si manželčin hněv namířený na matku za její méně než přívětivé chování k novému zeti. Dora svoji matku vroucně milovala, ale její postoj k němu a k jeho bezpečí byl horlivý až na úroveň děsivosti. Kdyby věděla, že se matka zapojila do zatajení jeho záměrů, pravděpodobně by jí nikdy neodpustila.

Ne. Ne, to nemůže dovolit. Dora svoji matku bude potřebovat a hodně. I když užila protilaktační lektvar rodiny Blacků, aby její tělo přestalo trvat na tom, že někde musí být její miminko, pořád byla poměrně křehká.

Viktorie byla až moc cizí. Hermiona by pravděpodobně řekla ne i navzdory slovům madame Breakspearové.  Ron by si nechtěl vybrat strany. Ginny by jej praštila, nazvala magorem a pak by vše vyklopila Tonksové.

A Harry…

Nevěděl co Harry. Synův kmotr již lehce protestoval, že se o něj se synem přetahují a snaží se jej přesvědčit, aby chránil toho druhého. Remus tušil, že Teddy je v této tahanici o závazky nominálním vítězem.

Ale jeden pohled stačil, aby si všiml, jak moc se Harry po proslovu madame Breakspearové o svého kmotřence obává. A nikdo neporozumí podstatě nezbytné oběti lépe než Harry Potter.

Takže Harry. Je to jeho jediná možnost. Zoufale toužil zachránit svého syna, ale musí si být jistý, že při tom neobětuje i manželku.

Takto se z toho alespoň jeden člen jejich malé rodiny dostane bez následků. Remus byl rozhodnutý, že to bude Dora.

Jejich strana byla teď v pohybu; Dora v převleku Ginny mu stiskla ruku, než se připojila k matce a Viktorii, které opouštěly soudní síň, Harry vstal, usmál se a poklepal si na flakónek v kapse.

„No tak, kamaráde,“ pobídl jej tiše. „Vypadáš, jako bys potřeboval drink.“

Pohled na paži Remusovi řekl, že Ronovy pihy opravdu začaly mizet. Rychle si přehodil kapuci, stoupl si a následoval Harryho z místnosti. Obešli Molly, Artura a Billa, kteří přepadli Andromedu, Viktorii a Doru v přestrojení, aby získali souhrn toho, jak se soud vyvíjí, a spěchali do výtahu. Když z dohledu zmizela úroveň devět, Harry vydal ostrý příkaz a švihl hůlkou, aby zastavil výtah mezi patry.

„Nejlepší místo pro soukromý lok,“ řekl Remusovi s úsměvem, když seslal zvukotěsné kouzlo na jejich kabinu. „A nikdo nic pár minut nezjistí, protože tyto výtahy se kazí v jednom kuse od doby, kdy odešel do důchodu Reg Cattermole z kouzelné údržby. Nikdo jiný neví, jak je udržet v plynulém chodu. Na,“ podal mu blátivě oranžovou tekutinu. „Esence z Rona. Vlasy, ne nehty, přísahám. Ani nejhoršího nepřítele bych nenutil pít nehty z nohou Rona Weasleyho.“

Remus si lahvičku převzal a zahleděl se na ni. Nemohl ji vypít. Neodvážil se. Kdyby ano, trvalo by další hodinu, než by se mohl rozumně prozradit. A nemohl riskovat, že by tím usvědčil Rona. Kdo ví, kdy bude další pauza, kdy bude mít šanci vystoupit jako on sám?

„Za minutku,“ odmítl tiše. „Chci s tebou nejdřív něco probrat.“

„Nejdřív pij, mluv až pak.“ Harryho tón byl pevný. „Jestli se nějakým zázrakem výtah rozjede, nechceme, aby ses v atriu vynořil jako ty sám. Rok jsi učil v Bradavicích, Remusi. Příliš mnoho lidí, kteří pracují v této budově, by tě poznalo a my bychom byli v pěkné kaši…“

„Ale o to jde, ne?“ Remus cítil téměř zoufalou vlnu úzkosti v nitru. „Teddy už v kaši je. Slyšel jsi madame Breakspearovou. Pokud nějak nedokážeme, že se nesnažil změnit historii…“

Harryho výraz se najednou změnil na pochmurný. „Ne.“

„Harry…“

„Remusi, toto jsme už probrali.“ Harry utnul svého bývalého učitele mávnutím rukou. „Jestli vystoupíš…“

„Pak se ukáže, že Teddy neměl v úmyslu měnit minulost. Změnil jen přítomnost tím, že nás sem přivedl.“ Bylo to tak zřejmé a Remus nechápal, proč jsou všichni tak odhodlaní s ním kvůli tomu bojovat. „Můžeme vysvětlit opatření, která přijal, aby zajistil, že minulost bude taková, jak má být. Objasnit, jak opatrný byl, jak zvážil všechny faktory, než jednal. Můžeme dokázat, že neměl zlé úmysly. Jen ho plácnou po ruce za poškození portálu a možná měsíc dva v Azkabanu za to, že způsobil Pennyinu nehodu. Ale nemůžou jej obvinit za pokus o zničení kouzelnického světa – k čemuž to směřuje!“

„A co ty?“ Harry odpověděl stejně horoucně. „Remusi, nemáme tušení, jak na tohle bude Starostolec reagovat. Můžou tvoji přítomnost považovat za riziko pro stabilitu minulosti. Slyšel jsi Rajeshe Chaudhryho – portál je stále poničený, pole stále roztrhané, a i pokud ta závada trvá, můžou najít jiné způsoby, jak tě poslat zpět, abys zemřel. Můžou rozhodnout, že to nejlepší pro všechny bude strčit tě zpět do cesty vražedné kletbě! To nemůžeme riskovat!“

„Tak namísto toho budeme riskovat Teddyho budoucnost? Ne, to já nemůžu.“ Remus se odvrátil, ale omezený prostor výtahu mu nedovolil rázovat, jak by si jeho tělo přálo. „Harry, myslíš, že chci žít takhle, pokud to tímto skončí? Myslíš, že chci strávit zbytek života skrýváním a předstíráním, že jsem někdo jiný, zatímco můj syn hnije ve vězení? Takovou cenu nejsem ochotný zaplatit.“ Ztěžka polkl a opět se obrátil k tváři svého dávného kamaráda. „Raději bych v té bitvě umřel, umřel, kde jsem měl umřít, než abych obětoval synovu svobodu ve jménu tohoto polovičního života.“

„A co Tonksová?“ Harry její jméno vyložil jako vítězné eso. „Jsi ochotný nechat ji zabít? Vím, že ona by to byla ochotná udělat, ale chceš to ty? Jsi připravený obětovat vlastní manželku?“

„Ne.“ Remus odpověděl klidně a jasně. „A proto jsem si s tebou chtěl promluvit. Potřebuju ji udržet mimo.“

„Cože?“ V Harryho odpovědi zazněla unavená rezignace.

„Udrž ji mimo,“ odpověděl Remus a zaklesnul svůj pohled do Harryho. „Odveď ji, zamkni ji v kanceláři nebo na Grimmauldově, ale udělej něco, co ji udrží mimo soudní síň, až se ukážu. Zajisti, že zůstane mimo, a zastav ji před jakoukoliv pošetilostí, jen aby se ke mně nepřidala.“

Harry zvedl obočí a nedůvěřivě si odfrkl. „Takže pro ni je to pošetilost, ale ne pro tebe?“

Proč to tak zatraceně ztěžuje? „Pro ni je to jiné. Může tady mít svůj život, bez námahy mít jinou tvář, být jinou osobou bez nebezpečí, že ji identifikují podle špatně přeměněného, nezaměstnaného manžela, který si každý úplněk musí najít nové místo k přeměně! Ona může mít budoucnost!“

„A ty ne?“

„Přijatelnou ne.“

Harry pomalu zavrtěl hlavou. „Dostaneš se někdy přes to puzení k mučednictví, Remusi?“ zvolal náhle s očima chladnýma a strohým výrazem. „Co tě znám, hrnul ses na pohřební hranici ve jménu ochrany těch, co ji nepotřebovali. Zmizel jsi z Bradavic, jen aby tě nevyhodili, aniž jsi věděl, jestli vyhazov vůbec přijde, protože sis myslel, že jsi ohrozil studenty – byla to tvá volba, kdybys měl odvahu, mohl jsi tu kletbu na učitelském postu porazit. Byl jsi skvělým učitelem, Remusi, možná by sis měl raději představit, o kolik lepší by ty děti byly v sebeobraně, kdybys zůstal. Dvakrát ses pokusil opustit Tonksovou, protože to podle tvého bylo pro její vlastní dobro – což nebylo, protože pak jí kvůli tomu bylo mizerně a dočasně to zničilo její schopnosti metamorfózy. Mně to řeklo, že ses chystal opustit ji, aby Teddyho vychovávala sama. A teď chceš zahodit život, aby nějaký ošklivý chlap přestal křičet na tvého syna?“

Remus potlačil nárůst nepohodlí, když Harryho slova trefila do černého. „Snažím se mu dopřát budoucnosti.“

budoucnost.“ Harry si zhluboka povzdechl a odhrnul si vlasy z čela. „Nikdo mu nemůže nic dokázat. Jeho trest může být vyšší, ale nemůžou ho usvědčit na základě Lictorových dohadů. Ale pokud vystoupíš, budou vědět, že je něco špatně. A ne, nebude to tak zlé, jak si myslí, ale stále to bude důkaz, Remusi! Ty jsi důkaz! Pokud teď vystoupíš, jen věci zhoršíš a já tě to nenechám udělat!“

Chvíli na sebe jen zírali, dva muži svázaní minulostí a oddělení horlivým přesvědčením, že mají pravdu. Remus se v duchu vrátil do ušmudlané kuchyně na Grimmauldově náměstí v čase, kdy na něj Harry křičel své argumenty, aby ho přiměl chovat se rozumně. A tehdy měl pravdu.

Ale ne tentokrát. Remus si byl jistý.

Jenomže jeden pohled do Harryho odhodlaných smaragdových očí mu řekl, že zachránce kouzelnického světa se nechystá couvnout.

Ale ani on. Nemohl však nic dělat, zatímco byl lapený ve slovní bitvě uvnitř výtahu.

Čas pro taktický ústup.

Donutil se zhluboka povzdechnout. „Asi máš pravdu.“

Nad Harryho úlevou se Remus musel zastydět, ale nemohl ustoupit.

„Přesně,“ pravil bystrozor mnohem klidněji. „Remusi, prosím. Udrž se na uzdě. Pokud to bude vypadat na špatný vývoj, můžeme vše přehodnotit. Ale nehrň se do ničeho, dokud k tomu nebudeš dotlačen, ano? Teddy by mi nikdy neodpustil. A Tonksová by mě roztrhla jak hada.“

Remus potlačil nával viny. Ale ne, takto Harry udělal, co mohl, aby Remuse odradil. Teddy a Tonksová to nakonec pochopí.

„Dobře,“ připustil. „Žádné hrnutí se.“

„Dobře.“ Harry se usmál. Koukl na hodinky. „Soud brzy začne. Vrátím tenhle škopek šroubů na správné patro. A u Merlina, vypij ten mnoholičný!“

Ve stínu kapuce si Remus pohrával s lahvičkou a přemýšlel, jak jen by se jí tajně zbavil a dokázal udržet Tonksovou mimo soudní síň bez cizí pomoci. Výtah se zastavil a chodba byla šťastnou náhodou prázdná až na Tonksovou, alias Ginny, v tichém rozhovoru s Viktorií a Andromedou. Dora se setkala s jeho pohledem a slabě se usmála.

Udeřila do něj inspirace.

„Harry,“ vydechl. „Můžeš pro mě něco udělat, než se tam vrátíme?“

Harry se zatvářil podezřívavě. „Jako co?“

„Tonksová.“ Remus se naklonil, aby Harry viděl jeho znepokojení. „Myslím, že ji to rozrušuje víc, než je ochotná přiznat. Její přeměna mizí. Vidíš? Už má vlastní oči a vlasy nejsou tak rezavé, jak mají být.“

Byla to pravda, ačkoliv si byl jistý, že by si toho všiml jen někdo Ginny blízký. Manželka by se sice okamžitě přeměnila, kdyby se ocitla ve společnosti někoho dalšího, ale byla to příležitost, kterou si nenechá ujít.

Harry se zamračil. „Aha,“ zamumlal. „Je to ucházející, ale kdyby si všiml Kingsley…“

„Přesně.“ Remus zahnal vinu za ten podvod. „Odvedl bych ji stranou sám, ale neznám Ginny tak dobře jako ty. Možná bys Tonksovou mohl vzít do kanceláře a ukázat jí nějakou fotografii, aby spravila chyby…“

Harry okamžitě pojal podezření. „A nebylo by to pro tebe příhodné? Nemysli, všiml jsem si, žes ještě nevypil mnoholičný.“

„Mám strach o svoji ženu.“ To byla pravda. „Harry, prosím.“

„Přísahej.“ V Harryho očích se objevil intenzivní, sondující pohled. „Přísahej, že když ji vezmu nahoru, nenakráčíš před soud a neuděláš nic pitomého.“

Remus mlčky, téměř pokojně přikývl. „Přísahám,“ prohlásil prostě.

Koneckonců, dodal v duchu, jak to může být pitomé, když je to správné?

Harry byl znamenitý bystrozor a dobrý člověk. Ale byl naprosto příšerný ve výběru přísah.

Harry přistoupil k Tonksové, aby jí přednesl problém a Viktorie a Andromeda odešly k soudní síni. Tím se Remusovi naskytla příležitost číslo dvě. Když se Harry otočil, Remus vylil flakonek do příhodně umístěného květináče. Ignoroval, že se listy rostliny zkroutily a začaly dýmit, zvadly a zčernaly. Vytáhl hůlku a klepnutím naplnil lahvičku stejně barevnou, ale neškodnou tekutinou.

Přišli k němu Harry a Tonksová. Tonksová zkontrolovala chodbu a znepokojivě pro Harryho i Remuse přitiskla své Ginnyiny rty na Remusovy.

„Zajdu s Harrym nahoru,“ řekla mu tiše. „Chci ověřit přeměnu. Ale buď hodný, zatímco budu pryč.“

Remus se přinutil usmát. Nechtěl myslet na její rozrušení a vztek, až odhalí, co provedl. „Jako andílek,“ odvětil.

Tiše se zasmála. „Vypij svůj lektvar, Remusi.“

Poslechl a zahrál odpor, zatímco mu do hrdla stekla nasládlá tekutina. Obrátil se zády a zatvářil se bolestně, jako by jej přepadla bolest, a v hrané nevolnosti se chytl za břicho.

„Nechme ho proměnit se,“ dolehl k němu Harryho hlas od výtahu. „Seď jako pěna, Remusi. Bude to v pořádku.“

Neodvážil se vzhlédnout, když je výtah odvážel. Nepřemýšlel nad tím, co řeknou nebo udělají, až mu bude dovoleno se s nimi opět setkat.

Harry udrží Doru v bezpečí. Bude na Remuse naštvaný, že šel proti němu, ale aspoň manželka nebude hozená do té jámy s ním.

Musí to udělat. Pro Teddyho musí.

Otevřely se dveře vedle výtahu. Remus zahlédl švestkový hábit a zaslechl mumlání.

Starostolec se vracel na zasedání.

Remus si ještě stáhl kapuci a odspěchal chodbou, aby ukázal návštěvnický průkaz nedbalé čaroochrance. Posadil se na své místo na galerii.

Scéna před ním se změnila na jakýsi druh podivné neskutečnosti. Viděl Viktorii hovořit s Andromedou po pravici, zatímco sledoval postavy ve švestkových hábitech hrnout se na svá místa, zahlédl Lictora pohrávat si s brkem, když se s vrtěním posadil, neminul ho Kingsley v diskuzi s madame Breakspearovou nad čímsi diskrétním, když mířili ke svým místům vpředu a v centru toho davu. Do místnosti se vrátily znepokojená Hermiona s Padmou a pak viděl Teddyho doprovázeného dvěma statnými muži od čaroochranky.

Vypadal odevzdaně. A vyděšeně.

Nemůžu dovolit, aby mu toto dělali. Už ne. Nebyl jsem mu otcem posledních dvacet let a ať jsem zatracený, jestli nezačnu teď.

„Ticho!“ Při této příležitosti klidnila soudní síň madame Breakspearová, ačkoliv Kingsley jí stál po boku, když se postavila. „Pan Creevey je další na řadě.“ Pokynula k malému kouzelníkovi u dveří. Remus v něm poznal jednoho z těch, kteří přišli se Zenobií Moonovou zatknout Teddyho. „Chce někdo ze zainteresovaných stran něco dodat, než bude předvolán?“

Viděl, jak Padma i Lictor vstali, aby odmítli, ale teď na ničem nezáleželo, na ničem, jen na vyděšené tváři syna a na jeho zoufalé touze napravovat. Harry měl pravdu. Občas lidé nepotřebují ochranu. A on nemůže Teddymu dovolit, aby jej dál chránil.

Cítil, jak vstal, cítil, jak jde dolů, krok za krokem, stále ztracený a zamaskovaný v plášti. Slyšel, jak Andromeda hrůzou zasyčela, Viktorie nevěřícně zalapala po dechu, viděl, jak Hermiona obrátila hlavu a oči se jí šokem rozšířily. Viděl, jak na něj Teddy upřel pohled a z tváří mu zmizela barva.

Všechny je ignoroval.

„Chci soudu něco předložit.“

Ta slova se odrážela v tichu následujícím Lictorovo a Padmino odmítnutí. Hlavy Starostolce se otočily jako jedna.

Madame Breakspearová se na něj dlouze, obezřetně zadívala. Viděl, jak se Kingsley vedle ní zamračil, přimhouřil oči, aby dohlédl do stínů kapuce, a snažil se přiřadit hlas, který mu musel být povědomý.

„Váš postup je vysoce nepatřičný.“ První se vzpamatovala madame Breakspearová. „Toto je uzavřené jednání, a jestli máte co k předložení, mělo by to jít přes právní představitele…“

„Vypořádám se s tím!“ Hermionin hlas byl nepřirozeně vysoký, když vyskočila na nohy. „Madame Breakspearová, pokud byste mohla prodloužit pauzu…“

Nemohl si tuto příležitost nechat ujít. Teď nebo nikdy.

„Vím, proč Teddy Lupin odmítá vysvětlit své jednání.“

„Madame Breakspearová, prosím, potřebuji jen minutku, abych si promluvila s tímto gentlemanem. Už jsem s ním jednala dřív…“

Ach, Hermiono, toto jsi neměla říkat

Nedělej to.“ To tiché, téměř neslyšitelné zamumlání přišlo od Teddyho. Zíral na svého otce v plášti, jako by se na něj chtěl zřítit celý svět. „Prosím.“

Na chvíli stál před svým synem a snažil se, aby pochopil. „Promiň, Teddy,“ odpověděl tiše, nicméně pevně. „Ale musím. Nemůžu dovolit, aby toto pokračovalo.“

Ne!“ Teddy byl na nohou a zoufale se snažil vyběhnout, ale muži od čaroochranky jej chytli za paže a zbytečně hrubě jej posadili zpět na jeho místo. Hůlkami pak zabránili v opakování jeho akce. Remus cítil, jak se do něj vpalují synovy oči, prosí jej, když k němu dolehlo další zvolání.

Ne! Prosím, nedělej to! Nevíš, co se stane! Prosím!“

Co se stane?“ Hlas madame Breakspearové podbarvoval víc než jen náznak podráždění. „Co se to tady děje?“

Hermionina hlava střílela mezi Remusem a její šéfkou, jako by se nemohla rozhodnout, jestli má dál apelovat, nebo vyrazit a bývalého učitele umlčet. Remus upíral oči na Kingsleyho. Rozhodl se držet jediné osoby, která jej pozná a pochopí, co vidí.

„Teddy se snaží někoho chránit,“ pronesl tiše a rukama zajel do záhybů kapuce. Naposledy se nadechl, než vykročil do propasti, pryč od poslední možnosti couvnout. Ale zoufalé prosby syna jej jen vedly dopředu.

Zlehka, mlčky stáhl kapuci a setkal se s Kingsleyho pohledem. Sledoval, jak ministrovi kouzel spadla brada v naprostém ohromení a jak mu ztuhl výraz s šokovanýma očima.

Remus se pousmál. „A jak jsem si jistý, přišel jsi na to, Kingsley,“ dokončil klidně. „Osoba, kterou chrání, jsem .“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: luisakralickova - 18.03. 2020
Tak mučeníčko pokračuje a bude asi až do konce. No, adrenalinu máme teď málo, takže vzhůru do toho. Díky za překlad Lupinko.
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Mučeníčko bude. A bude gradovat! Děkuju za komentář, luiso.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Jimmi - 18.03. 2020
Už v polovici som tušila, že kapitola skončí veľkým odhalením a že budem mať problém nepozrieť sa na originál. Ako ten Lictor bol na zabitie, ale tak obžaloba funguje (vadí nám to len preto, že je obvinený náš miláčik :) ) Ďakujem za preklad, kapitola nadupaná, absolútne netuším ako toto (toto prezradenie Lupina) dopadne.
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Žádný originál! To už vydržíš :-) Teď budou 3-4 kapitoly, kdy nevím, co se stane. Jako moc toho nebude, stále nás čeká soudní síň, ale nějak si nevybavuju, co. Ale bude to drsné... Díky za komentář, Jimmi.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: denice - 18.03. 2020
No tedy, Jess nám dává pěkně zabrat. Už jsem si myslela, že hůř být nemůže, a ejhle - Remus dostane záchvat ušlechtilosti. Ale vážně, Jess je tvrďák, čtení je to náramné. Moc se mi líbí ty odlehčující perličky v soudní bitvě, Vincenc Udo Lictor a to, jak ho madame Breakspearová setřela. Je fantastické, jak ji Jess napsala - žena ostrá jako břitva a mozek jak ocelová past. Přechytračit ji bude přímo nesnadné, a jsem strašně zvědavá, jak tohleto dopadne. Už jen sedm kapitol, že? Díky.
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Poslední kapitola je 25. Něco jako epilog. Takže nás předtím čeká 5 kapitol pořádných nervů. Jess je opravdu skvělá, ale její umění jsem nejvíc obdivovala v kapitlole, která nás ještě čeká. Ona to totiž graduje. A užijeme si i madame Breakspearovou a i další vedlejší postavy. Přejme Lupinovým, ale aspoň půl rozumu madame B měl i Starostolec... Nechci strašit, ale ještě není pořádně přituhlo... Děkuji za komentář, denice.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Gift - 18.03. 2020
Remusi, ty pitomce! Chapu, ze chces chranit sveho syna ale jsi dostatecne stary na to aby jsi vedel, ze jste v tom namoceni vsichni a ted neni cas na solo jizdu. Uz kvuli ostatnim jsi se s nimi o tom mel aspon poradit, aby mohli adekvatne reagovat... Achjo... Dekuji!
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Ano, přesně to jsem si myslela. Jenomže Remus má svůj zachráncovský komplex, takže prostě jednal na vlastní pěst. A my si počkáme, než se dozvíme, jestli se ten hazard vyplatil. Děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Jacomo - 18.03. 2020
Ach, Remusi! Jako rozumím, proč jsi to udělal, ale připrav se, že to schytáš ze všech stran, nejen od Starostolce. Zase výtečně napsaná a přeložená kapitola, která stupňuje napětí až k obávané katastrofě na konci. Klobouk dolů před autorkou a veliké díky za překlad.
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Schytá to, to je jasné. Jenomže nejnebezpečnější je teď Starostolec.Toto těleso je nepředvídatelné. A pár napínavých a nervydrásajících kapitol přijde... Děkuji za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: zuzule - 18.03. 2020
Mno jiste.. Je to Remus, musel to udelat. Az to Tonksova zjisti, tak ho zabije driv, nez Ministerstvo rozhodne, co s tim... Jen jsem narazila ke konci na preklep, tusim, ze spis melo byt Vas („Výš postup je vysoce nepatřičný.“) Dekuju!
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Překlep opraven, děkuji!!! :) Jo, Tonksová... Ta mívá třeskuté a nepromyšlené reakce... U ní je možné i to zapleštění :D Děkuji za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: kakostka - 18.03. 2020
jasně, nezbytná oběť, jak jinak:-))) je to Remus, tak se to dalo čekat. Harry bude naštvanej, děsně, Dora bude šílet, oprávněně... Jsou všichni stejní. Pro Kingsleyho to bude šok, jeho postavu mám dlouhodobě asi nejradši. Když vynechám Severuse. Kingsley je fajn chlap. Děkuju za překlad, obdivuju tvoje sebeovládání, já bych při překladu vrčela a cenila zuby. ten zmetek obviňující z kde čeho, to je prostě na přes hubu, fakt že jo. Kéž se ho na ministerstvu zbaví. celkem chápu, že Dora, Remus i Harry z něj chtějí kousek.
Re: Kapitola 19. Nezbytná oběť Od: Lupina - 18.03. 2020
Sebeovládání, no, nevím. Já u toho vážně vrčela. A hrubě mluvila. :D Protože scény ze soudní síně nemám ráda. Navíc V.U.L. byl na přesdržku. Ale když to tam muselo být, aby Remus měl důvod ke své pitomosti. Těžko říct, jestli dobře udělal. Je jasné, že nakonec by se museli odhalit, to už probírali. Otázka je načasování. Ale to uvidíme. Teď nás bude autorka pár kapitol krapet mučit. Děkuji za komentář, kakostko.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )28.04. 2020Kapitola 25. Za portálem
Jess Pallas: ( Lupina )22.04. 2020Kapitola 24. Vlákna
Jess Pallas: ( Lupina )15.04. 2020Kapitola 23. Čelit osudu
Jess Pallas: ( Lupina )08.04. 2020Kapitola 22. Mimo čas
Jess Pallas: ( Lupina )01.04. 2020Kapitola 21. Rozhodnutí
Jess Pallas: ( Lupina )25.03. 2020Kapitola 20. Záchrana
Jess Pallas: ( Lupina )18.03. 2020Kapitola 19. Nezbytná oběť
Jess Pallas: ( Lupina )11.03. 2020Kapitola 18. Širší obraz
Jess Pallas: ( Lupina )04.03. 2020Kapitola 17. Návrat domů
Jess Pallas: ( Lupina )26.02. 2020Kapitola 16. Duchové
Jess Pallas: ( Lupina )19.02. 2020Kapitola 15. Zatčení
Jess Pallas: ( Lupina )12.02. 2020Kapitola 14. Podstata problému
Jess Pallas: ( Lupina )05.02. 2020Kapitola 13. Důvěra
Jess Pallas: ( Lupina )29.01. 2020Kapitola 12. Rytmy
Jess Pallas: ( Lupina )22.01. 2020Kapitola 11. Rodinný cirkus
Jess Pallas: ( Lupina )15.01. 2020Kapitola 10. Důsledky
Jess Pallas: ( Lupina )08.01. 2020Kapitola 9. Za zrcadlem
Jess Pallas: ( Lupina )27.11. 2019Kapitola 8. Škody
Jess Pallas: ( Lupina )20.11. 2019Kapitola 7. Vzpomínky
Jess Pallas: ( Lupina )13.11. 2019Kapitola 6. In memoriam
Jess Pallas: ( Lupina )06.11. 2019Kapitola 5. Záštita
Jess Pallas: ( Lupina )30.10. 2019Kapitola 4. Dokud nás smrt nerozdělí – 2. část
Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2019Kapitola 3. Dokud nás smrt nerozdělí – 1. část
Jess Pallas: ( Lupina )16.10. 2019Kapitola 2. Zajištění štěstí
Jess Pallas: ( Lupina )09.10. 2019Kapitola 1. Sliby
Jess Pallas: ( Lupina )02.10. 2019Prolog – Sledování
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )01.09. 2019Jen trochu času