Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

83. Zpátky doma - část druhá

Magie krve
Vložené: Coretta - 20.03. 2020 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:

AutorGatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

83 - Zpátky doma - část druhá

 

„Dovnitř, Pansy.“

Dívka vrazila do jeho kabinetu a okamžitě se obrátila zády ke zdi. Severus prošel kolem ní a usadil se za svým pracovním stolem. Chladně si dívku prohlížel. Její vždy červené tváře byly popelavě sivé. Pokoušela se o pohrdavý úšklebek, ale rty se jí chvěly. Usmál se a s Pansy to cuklo. „Posaďte se.“

Zůstala stát, bledá a odbojná. Severus si povzdechl a podíval se jí do očí. „Dlužím vám omluvu.“

„Cože?“

„Nikdy mě nenapadlo, že byste mohla mít zájem zavázat se k přímé službě Pánovi zla. Tak zřídka přijímá ženy – nesleduji dívky; až do včerejší noci jsem si nebyl vědom, že dívky nesleduji.“

„A vaše omluva, pane?“

„Nenapadlo mě, že se vás mám pokusit odradit. A nyní jste v jeho moci. Omlouvám se.“

Zvedla hlavu a pokusila se mu opětovat přímý pohled. „Podporuji Pána zla, pane.“ Hlas jí mírně zakolísal. „Udělala jsem, co jsem musela – co by musela udělat každá opravdová čarodějka a kouzelník.“

Hleděl na ni zpříma, navzájem si vyměňovali pohrdání, neochotní ustoupit ze své pozice. „Děcko pitomé. Myslíš, že já nebyl hrdý-“ Vyplivl to slovo, „když jsem přijal znamení služby? Ale nyní jste se stala otrokem Pána zla, vlastní vás stejně jako majetek, jako domácího skřítka, a s jeho šílenstvím budete brzy obeznámena lépe než s vlastní myslí.“

Odtáhla se od něj. „Vy... jste jen krvezrádce. Já... zasloužíte si zemřít. Zradil jste ho.“

„Nehodlám zůstat zavázán kvůli chybě úsudku, které jsem se dopustil před mnoha lety, když jsem byl ještě téměř dítě-“

„Nehodláte? Tak proč jste přijal dítě nějaké mudlovské šmejdky, která se ani nemůže nazývat čarodějkou?“

Severus měl chuť se na ni obořit, proklít ji, ale potlačil ji. Potřeboval si zachovat sebekontrolu. Dokázal své přirozené reakce dlouhé roky ukrývat tváří v tvář Voldemortovi – nedokázal by z těch zkušeností čerpat nyní? Místo toho jí věnoval chladnou odpověď.

„Lily Evansová byla v sedmnácti letech mnohem talentovanější a mocnější čarodějkou, než vy kdy budete, a každý mocný hlupák, před kterým se rozhodnete plazit, ten propastný rozdíl jen zvětší. Také měla vytříbenější pud sebezáchovy než někteří studenti Zmijozelu, které bych mohl jmenovat, což jen umocňuje mateřskou lásku, kterou projevila ke konci svého života.“

„Jak se opovažujete-“

„Dost. Sdělím vám, co jsem měl v úmyslu, než s vámi ztratím trpělivost. Znám vás, slečno Parkinsonová. Učinil jsem stejné rozhodnutí jako vy a přežil jsem. Rozumím vaší situaci, a budu to já, kdo bude vaším posledním soudcem. Dokud budu věřit, že byste ze své hlouposti mohla vyrůst, aniž byste ublížila těm, kteří jsou pod mou ochranou, nevyzradím vás. Budu vás ale bedlivě sledovat. Pokud byste měla ohrozit ostatní studenty nebo pokud nabydu přesvědčení, že vaše hloupost je víc než pouhým mladickým rozmarem, bez dalších ohledů vás předhodím vlkům, a v takovém případě vás čeká strmý pád. Rozumíme si?“

Přikývla, od ztráty sebekontroly ji dělil jen vlásek. „Ano, pane profesore.“

„Dobře. Můžete jít. Pošlete mi sem Theodora Notta.“

 

***********

 

„Tak,“ řekl Harry, když se dovnitř vloudali poslední členové BA (kluci z Havraspáru). Projel si prsty své příliš krátké vlasy a napadlo ho, jestli mu přes noc nedorostou. „Podívejte, tuším, že jste si všichni všimli, že se tohle pololetí chovám trochu zvláštně, a rád bych vysvětlil, o co jde.“ Přešel mlčky tiché špitání a pár úšklebků, které jeho prohlášení vyvolalo.

„Toto léto jsem na mé narozeniny zjistil, že James Potter není můj... um... biologický otec. Seslal na mě spolu s mojí mamkou Kouzlo otcovství, abych se mu podobal. Ve skutečnosti jsem dítě z rituálu Herem, který moje mamka podstoupila se svým bývalým přítelem. Taky se mu říká Kouzlo dědice.“

Justin se tvářil nechápavě. Název kouzla mu zřejmě nic neříkal, ale studenti z Mrzimoru z kouzelnických rodin na něj hleděli s vykulenýma očima. Havraspárská skupinka už se zamyšleně mračila, jako by zvažovala důsledky. Harry pokračoval.

„Mysleli si, že zemřel, jenže to se nestalo. Podle zákona mě měl dostat do péče on, i když jsem se narodil kvůli chybě, a měli mu o tom říct. Jenže on byl smrtijed.“ Na to jeho obecenstvo viditelně ztuhlo a ozvalo se i pár bezeslových hlasových projevů. „Pracoval jako špeh pro Brumbála, a mamka s Jamesem si mysleli, že by dítě poloviční krve ani sebe nedokázal udržet v bezpečí, kdyby se to provalilo. Takže mu to neřekli. Jemu ani nikomu jinému.“

Terry něco pošeptal Michaelovi. Jack Sloper, který se k nim připojil jen týden předtím, přebíhal pohledem mezi Ronem a Ginny, jako by mu jejich tváře mohly prozradit víc. Ernie jen zíral s pusou otevřenou.

„Báli se, že by mohli zemřít, a nikdo by se o tom nedozvěděl, takže mi pomocí časového kouzla poslali na šestnácté narozeniny dopis.“

„Není to magie krve?“ Zeptal se Terry.

„Je. Stejně jako Kouzlo otcovství. Stejně jako Kouzlo dědice. Ale magie krve tehdy byla legální,“ odmávl Harry jejich starosti. „Každopádně nakonec opravdu zemřeli, aniž by někomu něco řekli, takže on to zjistil až několik dní poté, co jsem se to dozvěděl já, taky mu přišel dopis.“

„On pořád žije?“ Vyjekl Ernie.

„Je to Malfoy, že jo?“ Hádal Jack. „Proto se tak bratříčkuješ s naším Malfoyem.“

„Není! U Merlina!“ Vyjevil se Harry. „Ne, Lucius Malfoy to s Voldemortem myslí naprosto upřímně – aspoň nakolik můžu říct – a Brumbála nenávidí.“

„Setkal ses s ním?“ Zeptala se Hannah, oči doširoka otevřené. „Myslím se svým otcem.“

„Je to pořád smrtijed?“ Zeptal se Justin.

Susan zavrtěla hlavou. „Podstatnější je, jestli pořád špehuje, ne? Můžeš nám o tom vůbec vykládat?“

„Včera v noci s tím trochu nečekaně skončil. Doufali jsme, že vydrží do slyšení o mém opatrovnictví – tam jsem byl dnes – ale včera ho zradili a Voldemort se to dozvěděl. Proto jsem byl pryč, věci se zkomplikovaly.“

Pro některé byla taková odpověď postačující. Jiní se tvářili polekaně nebo zamyšleně. Harry přemýšlel, co ještě říct.

„Je lepším otcem než učitelem?“ Zeptala se Lenka téměř mimochodem.

„O čem to mluvíš?“ Nechápal Michael.

„O profesorovi Snapeovi, o kom jiném. Kdo jiný by to byl?“

Pár lidí vybuchlo smíchy.

„Lenko!“ Usměrňovala ji Hannah.

„To fakt nezní moc pravděpodobně, že by Snape usiloval o porážku Vy-víte-koho!“

„Harry by touhle dobou byl na útěku někde v Mongolsku!“

„Lenko, nejdramatičtější vysvětlení není vždycky to-“

Harry promluvil přes šum hlasů. „Jo, Lenko. Je to profesor Snape.“

Následovala chvilka naprostého ticha.

„Fuj!“

Zvolání následovala vlna tlumeného smíchu. Harry obrátil oči v sloup a pokusil se to nevzít osobně.

„Harry?“ Promluvila Susan ustaraně. „Slib, že si nepřestaneš mýt vlasy.“

Někdo zahvízdal. To vyvolalo další smích.

„Počkej.“ Vystoupil Justin z hloučku. „Snape byl smrtijed?“

„To jsi nevěděl?“ Odpověděla otázkou Susan. „Před Azkabanem ho chránilo jenom to, že nad ním Brumbál osobně držel ochrannou ruku. Proto tady pracuje. Nikdo jiný by ho nezaměstnal.“

Harry se snažil vymyslet, co říct, aby to neznělo příliš ochranitelsky nebo obranně, ale Hermiona mu ušetřila námahu. Opovržlivě si odfrkla.

„Snape? Přeskočilo ti? Možná to není nejlepší učitel, ale ve svém oboru je kapacita. Měl vlastní příspěvek v časopise Alchymie dnes, než ukončil studium tady v Bradavicích!“

„Brumbál ho tu chtěl,“ dodal Harry tiše. „Kvůli... no, Voldemortovi, ať tak nebo tak.“

„To chápu, ale...“ Justin se stále neotřepal ze šoku. „Brumbál dovolil, aby nás učil bývalý smrtijed?“

Cho se zasmála. „Zníš tak v šoku.“

Jsem v šoku!“

„No, většina z nás to věděla.“

„Já ne,“ pokrčil rameny Terry. „Ale já se o moderní historii nikdy tolik nezajímal.“

Hannah si přehodila cop přes rameno. „Nevidím, proč by to mělo být podstatné. Teda, je trochu děsivý...“

Harry se opřel o police knihovny a poslouchal, jak různí členové BA srovnávají nedostatky profesora Snapea. Sundal si brýle a pečlivě poskládal rysy do výrazu náležitého opovržlivého úšklebku a chvilku si s ním pohrával, zatímco čekal až se hovor utiší.

„Už jste skončili?“

Pár lidí vykoktalo odpověď. Hannah a Parvati dokonce uskočily vzad. Harry si uvědomil, že se ušklíbá, a dal si záležet na přátelštějším úsměvu.

„To bychom měli. Doufám, že tohle nezpůsobí nějakou krizi důvěry?“

Michael promluvil jako první. „Hele, nám nevadíš ty, ale...“

Harry pozvedl obočí.

„No, mluvíme tady o Snapeovi,“ pokračoval Justin. „Sám víš, jak se vyjadřuje o... no... lidech, jako jsem já-“

„Jenže on roky shromažďoval informace pro Brumbála a vystavoval se tak obrovskému nebezpečí – až dokud to neohrozilo moje bezpečí. Taky minulý týden riskoval vlastní život kvůli Colinovi – a Remusi Lupinovi.“ Harry se zhluboka nadechl. „A moje mamka byla... člověk, jako jsi ty, jak říkáš – a on si ji vybral.“

Smích a poznámky umlkly. Lidé tiše stáli a nedokázali se Harrymu dívat zpříma do očí, ale zároveň nedokázali odvrátit pohled. Harry se odstrčil od knihovny a napřímil se. Nasadil si brýle zpátky na nos. „No, čekám, že někteří lidé se kvůli tomu budou chovat děsně,“ řekl, „ale s tím si poradím. Brumbál má v plánu to veřejně oznámit dnes večer. Budu moc rád, kdyby mě ti, kterým to nevadí, mohli dnes u večeře podpořit.“

Aniž by čekal na odpověď, zamířil Harry ke dveřím. Chvilku se bál, že se nepohne nikdo kromě Rona, který se obrátil k odchodu s ním. Pak je ale chvatně dohnal Neville; Seamus a Dean pár kroků za ním.

„Ne, párkrát jsem s ním mluvila,“ slyšel Hermionin naléhavý hlas. „Od té doby, co jsme to zjistili – taky jsme o tom neměli vědět, ale dělali jsme si starosti s tím, jak často Harry není k nalezení – a myslím, že se to dokáže naučit. Víš, není snadné se změnit, když musíš předstírat, že jsi stále stejný.“

„Nechce se mi věřit...“ zazněl hlas Justina, ale Harry kráčel pomalu a přiblížily se jiné hlasy, takže Justina přehlušila Susan: „Musíš ho přemluvit, aby si je nechal zase narůst, až na to bude dost starý,“ a Ginnyino zasmání v odpověď.

Harry se cítil téměř dojatě, když si uvědomil, že ho nyní následuje přinejmenším většina BA. Po cestě ze schodů pokračovali v klábosení, Ron a Hermiona šli mlčky vedle Harryho, Neville a Dean za nimi, a ostatní utvořili rozesmátý hlouček před a za nimi. Bzučení hovoru se ztišilo do šepotu, když se nahrnuli do Velké síně.

Byl to dostatečně neobvyklý pohled – velká skupina utvořená příslušníky různých kolejí, kteří vcházejí společně – aby přiměl již usazené studenty, aby k nim na okamžik vzhlédli, ale Harry si nemohl nevšimnout, že od zmijozelského stolu ho vyhledaly každé oči do posledních, a sledovaly ho i poté, co studenti sklonili hlavy k sobě a začali si šeptat. Všichni, opravil se Harry, až na Draca Malfoye, který chvatně obrátil pohled zpět ke svému prázdnému talíři. Takže všichni ze Zmijozelu to vědí, uvědomil si Harry. Severus už to své koleji musel říct.

Když zamířil do uličky mezi zmijozelským a havraspárským stolem, lidé za ním zaváhali. Ohlédl se přes rameno a zamával na znamení díků. Studenti z Mrzimoru a Nebelvíru se odpojili ke svým kolejním stolům. Ti z Havraspáru mu nechali náskok, ale drželi se mu nenuceně v blízkosti, když Harry vyrazil mezi lavice. Zmijozelský stůl z něj po celé cestě nespouštěl oči. Asi nikoho nepřekvapilo, když se zastavil za Dracem.

„Draco?“

Draco se na svém místě natočil, aby na něj viděl. „Co chceš, Pottere?“

Jeho hlas byl napjatý zlobou. Harry si skousl ret. Odhalení tedy moc nepomohlo. Dobrou známkou ale bylo, že mu Draco otevřeně nevyhrožoval.

„Omlouvám se.“ Harry se Dracovi díval zpříma do očí. Potřeboval vyjádřit co nejvíc, ale neodvažoval se mluvit otevřeně o seslání nelegálního kouzla. Mnozí kolem byli nepřátelé. „Měl jsem ti věřit – minimálně od chvíle, kdy jsi souhlasil, ale byl jsem strachem bez sebe. Když teď víš, jaká byla situace, existuje něco, co bych mohl udělat, abys mi odpustil?“

„Ty to pořád nechápeš!“

„Ty taky ne! Vzbudil jsem se s křikem! Hele-“ Harry se zhluboka nadechl. „Neexistuje nějaký způsob, jak bychom si mohli vyměnit vzpomínky? Tak bychom aspoň mohli bojovat s tím, co se opravdu stalo.“

„Nevěřil bych ti ve vlastní hlavě.“

„A já nitrozpyt neovládám natolik, abych se tam dostal! Ale třeba bychom mohli použít myslánku?“

„Nevidím, čemu by to pomohlo.“ Draco odvrátil pohled. Na chvilku působil prostě ztraceně, pak se mu na tváři objevil jeho klasický úšklebek. „Zvláštní, jak snadno dokážeš lhát.“

„Vlastně je to pro mě dost obtížné. Nemysli si, že jsem ti to nechtěl říct.“

„A tvůj grandiózní plán? Máš vůbec nějaký?“

„Řekl jsem, že hodlám vyhrát – pochybuješ o tom?“

Draco otočil hlavu a zkoumavě si ho prohlížel. „Ne,“ řekl nakonec.

„Takže tě můžu počítat mezi své přátele?“

„Nebo co?“

Harry si přál, aby mohl z Dracových ostrých rysů smazat ten téměř nepostřehnutelný závan zrady. „Ne,“ odpověděl jednoduše. „Takhle jsem to nemyslel. Tak co, přátelé?“

Dracovou tváří proběhla jasná nedůvěra, až to s Harrym cuklo. „No tak, Draco! Vždyť ty přece víš, co znamená rodina.“

Draco sklopil víčka. Po chvíli velmi tiše řekl: „Já ano. Víš to ty?“

Harry se zhluboka nadechl. „Je to něco, co tě váže jiným způsobem. Pochopil bych, kdybys musel...“ O těchto věcech nechtěl mluvit na veřejnosti. „Bez ohledu na Voldemorta.“

„I tak.“ Draco si ho prohlížel, nyní se tvářil téměř posměšně. „Obávám se, že to jednoduše nebude stačit, Pottere.“

„Proč ne?“ Harrymu najednou něco docvaklo. „Tobě vadí, že nejsem pokrevně Potter?“

Draco překvapeně nakrčil čelo. „Cože?“

„No, říkal jsi, že to aspoň trochu vynahrazuje moji mudlovskou krev.“

Draco pokrčil rameny. „Kdyby to hodnotil někdo nezaujatý, asi by na tom záleželo. Ale mně ne,“ dokončil, jako by sám nečekal, co řekne.  

„Přátelé?“ Zopakoval znovu nadějně Harry.

Draco zaváhal, jeho zášť polevila. Zachmuřeně se zadíval přes síň. Harryho havraspárský doprovod se usadil poblíž. Několik jejich spolužáků si naléhavě špitalo – zřejmě o zmínce, že není pokrevně Potter. Harry viděl, jak Dracovy rty zvlnil drobný úsměv při pohledu na Michaela a Cho, kteří seděli s hlavami skloněnými k sobě.

„Udělám ti nabídku, Harry – klekni si na kolena a popros mě, a já ti odpustím.“

Harry už zvedal ramena v ledabylém pokrčení, když mu záda ztuhla a prvotní impuls souhlasit se proměnil v intenzivní nevoli. Dracův úsměv se prohloubil do ošklivého úšklebku.

„Nedokážeš to udělat, Pottere, viď?“

„Já...“ Harry musel potlačit nutkání pohrdavě odseknout. Nedokázal by to, ani kdyby byli sami. Podařilo se mu přikývnout.

„Vidíš, v tom je ten problém. Můžeš si myslet, že jsme rovnocenní, s tvou plebejskou výchovou to tak zřejmě vážně vidíš – ale nyní tělem a duší věříš, že jsem tvůj majetek.“ Draco se během vysvětlování předklonil a nyní se opět narovnal. „Směšné na tom je, že to podobně vnímám i já.“ Zavrtěl nad sebou hlavou. „Takhle přátelé být nemůžeme.“ Zadíval se do podlahy. „Jestli... ze sebe tohle přesvědčení jednou setřeseš natolik, že budeš moct udělat, o co jsem tě požádal, budeme opět přátelé. Jestli budu moct.“

Harry opět přikývl. Dracův požadavek na první pohled působil despoticky, ale když to položil takhle, dávalo to nějakým pokrouceným způsobem smysl. Chvilku si ho zkoumavě prohlížel a snažil se představit, jak spolu sedí a povídají si. Ať už si to v hlavě poskládal jakkoliv, nedokázal Draca umístit jinam než ke svým nohám. Snadno se mu vybavila představa blonďaté hlavy, která se opírá o jeho koleno, zatímco on rukou projíždí jeho jemné vlasy... ale ne Draca vedle sebe. Dokonce bylo velmi obtížné, aby si vybavil některá jejich dřívější setkání, která se skutečně stala – třeba dole u klece wyvernů s jeho zmijí nebo v hledišti u hřiště. Povzdechl si. „Dobře. Uvidím, co s tím můžu udělat.“

Obrátil se a zamířil k nebelvírskému stolu. Ron s Hermionou mu drželi místo mezi sebou, vděčně ho přijal. Seamus, Dean a Ginny seděli naproti, takže kolem sebe neměl nikoho, kdo bude novinkami překvapen. Napadlo ho, jestli do sebe tento večer vůbec něco dostane.

Sotva si stačil nabrat jídlo na talíř, když Brumbál vstal.

„Než se pustíme do večeře, rád bych vám něco oznámil.“

Lidé si mezi sebou vyměnili zvídavé pohledy. Harry sledoval, jak si Severus pohrává se stopkou své sklenice.

„Už je tomu dlouho, kdy v Bradavicích naposledy studovalo dítě některého ze členů našeho profesorského sboru.“ Už na ta slova se ozval první spekulativní šepot. Brumbál mírně zvýšil hlas. „Toto léto jsme však obdrželi dokument a později záznamy od Jamese Pottera, v nichž odhaluje, že není biologickým otcem dítěte, které přijal do svého domova, tedy Harryho.“

Lidé nyní otevřeně zírali na Harryho. Síň zaplnil šum tlumených hlasů. Harry se snažil tvářit, jako by se ho to netýkalo. Rty se mu mimoděk prohýbaly do nervózního úsměvu.

„Profesor Snape se znamenitě vypořádal se zjištěním, že má dítě školou povinné, a dnes dopoledne úředně získal opatrovnictví nad Harrym, svým synem.“ Brumbál zdvořile čekal, než se vzpamatují lidé, kterým zaskočilo jídlo nebo pití. „Se stejným potěšením mohu oznámit, že Harry stejně tak výtečně překonal pochopitelný šok ze zjištění, že má ve sborovně rodiče. Přeji jim jen to nejlepší.“ Chvilku tleskal a hrstka studentů ho snad ze zvyku se stále ohromeným výrazem napodobila.

Brumbál se posadil a začal si na talíř nabírat brambory. Harry vyhledal pohledem otce a s překvapením zjistil, že Severus se jeho směrem nedívá. Vypadalo to, že si povídá s Remusem. Když se na něj Remus usmál a sklonil se blíž, aby mu mohl něco pošeptat, Severus si setřásl vlasy do obličeje, ale neodtáhl se. Harry se usmál.

„To nemůže myslet vážně!“ Vyhrkl někdo.

„Harry?“ Zeptala se Zoë. „Jsi v pohodě?“

Harry byl rád, že měl před návratem do školy zmrzlinu, začínalo být rychle zjevné, že toho z večeře moc mít nebude. Brzy se ocitl ve víru otázek, které se donekonečna opakovaly.

„Jo, v pohodě. Ne, vážně to vzal skvěle,“ se střídalo s „ne, neplánuju měnit jméno“. Občas to trochu rozvedl podle toho, jak blízce se s dotyčným člověkem znal. Když si Ron přidal třetí plátek vepřového, Harry konečně vstal.

„Podívejte,“ řekl všem v doslechu. „Mám se dobře. Myslím to vážně! Vlastně jsem opravdu šťastný. Je jako táta skvělý a těším se, že nebudu muset půlku svého života tajit.“ Lidé zůstali šokem civět. Tereza si přikrývala pusu oběma rukama. Harry si odkašlal. „Ale jméno měnit neplánuju.“

V rozpacích z vlastní otevřenosti se posadil. Nikomu dalšímu ale zřejmě nepřipadalo, že by přestřelil. Jack se předklonil.

„Proč ne, když je tak dokonalý?“

Studenti se ani nepokoušeli skrývat, že jejich hovoru naslouchají. Harry opatrně volil slova. „James Potter mě měl rád, přijal mě, pečoval o mě, jak nejlépe dokázal. Rád bych dál ctil jeho památku.“

Seamus se rozesmál. „A navíc by to nadělalo pěknou neplechu ve všech záznamech dějin. Však se nad tím, Harry, zamysli, kolik editorů a vydavatelů světa ti za tu laskavost poděkuje!“

Zoë se zakřenila. „Museli by všechno přepracovávat.“

Hermiona vážně přikývla. „Přesně tak, Harry. Měl bys zvážit, jaké dopady by to mělo na národní ekonomiku.“

 

„Harry?“

 

Harry, který se právě nacházel v chodbě před Velkou síní, se zarazil na místě. Pomalu se otočil. Za ním stála Olivie, ve tváři nejistotu.

„Um... no...“ Harry sklopil pohled. „Myslel jsem, že už se mnou nehodláš nikdy mluvit.“

Olivie pokrčila rameny. „Jsem ze Zmijozelu. Necítím se být zavázaná něčím, co jsem nikdy neměla říkat.“

„No jo.“ Harry se neubránil úsměvu, nějak se nedokázal ovládnout.

„Nechápala jsem to. Nevěřila jsem, že by mohlo jít o něco opravdu vážného. Teda... profesor Snape byl v nebezpečí. Šel jsi za ním, že jo? Zjistil jsi, k čemu se schyluje?“

„Jo, hned potom, co odešel. Potřeboval jsem ho dohnat. Mrzí mě, že jsem ti to nemohl vysvětlit.“

Váhavě se usmála. „Riziko toho, že jde o tebe, co?“

„Jo, občas jo.“ Zadíval se na ni vážně. „Olivie? Riziko toho, že jde o mě, tu bude ještě nějakou dobu. Teda, nemůžu slíbit, že se to nebude opakovat. Nemůžu říct, že jednou neprokleju nebo nezajmu nebo možná dokonce nezabiju člověka, kterého ses přede mnou včera snažila ochránit.“ Krátce se zasmál. „Nebo že nezabije on mě. Nemůžu slíbit, že v tu nejhorší chvíli nezemřu.“

Chvilku vypadala, že jí vyrazil dech, pak zvedla nos. „No! Jestli zemřeš, když mi zrovna slíbíš, že si vyjdeme, rozhodně s tebou už nepromluvím.“

Přikývl. „Domluveno.“

Chvilku nato se oba zlomili v pase smíchy.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 27.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 83. Zpátky doma - část druhá Od: kakostka - 21.03. 2020
Pěkná kapitola, taková vysvětlující... Olivie je fakt zmijozelka, jsem zvědavá, jestli se ukáže, o koho měla obavy, ale zas tolik lidí v Bradavicích znamení nemá, že? Pansy je kapitola sama pro sebe, Severus to ustál se ctí, překvapuje mne, že Albus nechá ve škole studenty se znamením, tím ohrožuje ostatní, že mu není hanba...

Re: 83. Zpátky doma - část druhá Od: sisi - 20.03. 2020
Severus se omluvil té malé hadici, že o ni neprojevil více péče a neodradil ji od otroctví u Voldyho? Jaký to charakter. Místo aby jí vyčinil o lidských hodnotách, o smyslu pro čest, odpovědnosti jedince a kolektivu, sám si sype popel na hlavu, aby ji usnadnil nalezení omylu v jejím rozhodnutí. A dokonce ani nesebral body za opuštění školy. Já před ním s úctou smekám. Tolik pokory a víry se najde jen zřídka, pokud vůbec. Děkuji za krásný překlad, těším se na pokračování.

Re: 83. Zpátky doma - část druhá Od: Triana - 20.03. 2020
Waw no nieco neskutočne

Re: 83. Zpátky doma - část druhá Od: denice - 20.03. 2020
Tak to šlo dobře. Bylo mi líto Pansy, i když jsem čekala, že s ní Severus zacvičí víc. Reakce Brumbálovy armády se vážně povedly, stejně jako rozhovor s Dracem. V první chvíli jsem strnula, ale nemůžu si pomoct, v tomto Dracovi rozumím. „No, většina z nás to věděla.“ „Já ne,“ pokrčil rameny Terry. „Ale já se o moderní historii nikdy tolik nezajímal.“ - Tak tohle mě dostalo :-D Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce