Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Way We Get By

The Way We Get By - 4/2

The Way We Get By
Vložené: marci - 22.03. 2020 Téma: The Way We Get By
marci nám napísal:

The Way We Get By

To jsme my

(střípky z bystrozorského života)

Autor: Maya

Překlad: marci                  Betareading: arabeska                  Banner: solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 4 – 2. část ze tří

Příští týden se Draco vrátil do práce a ke svému starému stolu vedle Pottera. Zpočátku se to jevilo poněkud trapným a Pottera nepříjemnost celé situace očividně paralyzovala, jelikož na něj neustále zíral.

„Dobré ráno,“ pozdravil Draco jako dokonale profesionální partner. „Mohu vidět tuto složku?“

„Dobrý,“ zaznělo od Pottera a složku mu podal.

Draco ji otevřel, pozorně ji četl a zdržel se všech zdrcujících komentářů stran Potterových poznámek – a že by bylo co komentovat.

Co chvíli vzhlédl a Potter stále zíral. Neurvalé, pomyslel si Draco. Koneckonců to Potter ho pozval zpět, nebyla to Dracova práce: nemusel se tvářit, jako by nemohl uvěřit, že je Draco zde.

„Děkuji, to bylo velice nápomocné,“ pravil Draco a šel si připravit naléhavě potřebnou kávu. O dva šálky později se vrátil a řekl: „Měl jsi příležitost projít si mé faktické informace?“

„Uh,“ děl Potter. „Jo.“

„Skvěle,“ odpověděl Draco dokonale společensky. „Chceš k nim něco doplnit?“

„Ani – ne,“ opáčil Potter, zíraje na stůl.

„Není se čeho bát,“ navázal Draco přívětivě. „Domnívám se, že pachatel žije v Bathu, takže nejdříve by měly být pořízeny nějaké letecké snímky vodních zdrojů poblíž města. Souhlasíš?“

„Asi jo,“ zněla Potterova odpověď. Vypadal jako zpráskaný pes a Draco jej chtěl umlátit pravítkem, protože co jiného by taky mohl čekat, no ne? 

Draco neumlátil svého parťáka pravítkem. Draco byl nanejvýš okouzlující a dokonale profesionální, ačkoli mu z toho tak trochu trnuly zuby.

„Chceš pustit rádio?“ zeptal se jej Potter v jedné chvíli obdobným tónem, jakým by někdo dával Dracovi na výběr ‚peníze nebo život‘. 

„Jistě,“ opáčil Draco a zapnul přístroj. „Máš rád nějakou konkrétní stanici?“

„Přestaň, Malfoyi,“ vykřikl Potter.

„Nechápu, co máš na mysli?“ řekl Draco zatvrzele a díval se z okna.

Netušil, co je špatně. On se choval slušně. Testoval své dokonalé způsoby na Katii minulou noc a ta se zdála nanejvýš okouzlená.

„Dobré ráno,“ pozdravil Draco Pottera příští den, protože byl vytrvalý.

„Dobrý,“ zahučel Potter. Draco sepisoval hlášení a na Pottera obezřetně ani nepohlédl, aby mu ponechal jeho prostor.

„Chceš si zatrénovat?“ nadhodil Potter po několika hodinách.

„Pokud chceš ty,“ souhlasil Draco.

Při boji Draco pečlivě dodržoval pravidla a vytasil se s několika údery, které by Theophiliuse odrovnaly. Potter je stěží zaznamenal a bil se jako šílenec, jako by bojoval s něčím jiným než s Dracem, který byl ve svém nejlepším netečném rozpoložení. V okamžiku, kdy jej ten divoký vír svalů zasáhl do hrudi, pocítil Draco opravdový nával paniky a snažil se bojovat na plný plyn, ale Potter jej přidržel za obě zápěstí a přišpendlil ho na podlahu.

V podstatě byl kompletně bezmocný, jak si Draco s pomalu rostoucím rozhořčením uvědomil. Ne snad že by to pro něj znamenalo nějakou změnu, ne s tím Potterovým stupidním nečekaným rozhodnutím a jeho vlastními pokusy chovat se proklatě zdvořile.

„Tak fajn,“ ucedil zpod Pottera, odvrátil tvář a zadíval se na zeď. „Dobrá show. Vzdávám se. Pusť mě.“

„Ne,“ vyrazil ze sebe Potter, jeho dech ovíval Dracovu čelist a ramena tlačila Draca k zemi.

Ne? chtělo se Dracovi ostře zopakovat. Nemáš dovoleno říkat ne! Meleš nesmysly! Okamžitě mě pusť, nebo tě zabiju!

„Mohu se zeptat proč?“ zjišťoval Draco coby nejrozumnější a nejspolečenštější šílencova oběť v běhu času.

Cítil, jak se proti jeho tělu Potterovy svaly posouvají a napínají, a krátce jej napadlo, zda by lidské zuby dokázaly roztrhat něčí hrdlo. Ruce měl pevně uvězněné mezi svojí a Potterovou hrudí: to nebylo dobré, protože se tak ocitl Potterovi na milost, což bylo nanejvýš ponižující –

„Prosím,“ zazněl Potterův hlas tlumeně proti Dracově čelisti.

„Cože?“ otázal se Draco a otočil tvář zpět – a otočit tvář zpět se ukázalo chybným, protože Potter byl velice blízko a jeho obličej se vznášel nad Dracovým, jako by dlel v nějakém svém psychotickém stavu. Draco se pokusil o zuřivý pohled, ale ve skutečnosti se nedokázal soustředit, Potter byl příliš blízko, a když se Dracova ústa otřela o koutek těch Potterových, pomyslel si, že je nejvyšší čas přehodnotit toto tvář-otáčející rozhodnutí, a zběsile se soustředil na zeď.

„Prosím,“ zopakoval Potter a jeho dech horce ovíval Dracovo hrdlo. „Vím, že jsi naštvaný nebo cokoli, to je v pořádku, můžeš být tak neurvalý, jak chceš, ale nemůžeš – prostě mluv, Malfoyi, pro rány boží!“

Draco nikdy dřív nezažil lidi naléhavě žádající, aby s nimi hovořil, ačkoli s lidmi žádajícími ho, aby zmlkl, se už párkrát setkal.

Samozřejmě, Potter vypadal spíš výhružně, než že by žadonil.

„Mluvím,“ odsekl Draco popuzeně. „A teď zrovna ti musím něco říct: okamžitě mě pusť.“

Jakmile sevření na jeho zápěstích povolilo, odstrčil Pottera zlomyslně stranou, vyštrachal se na nohy a opustil tréninkovou místnost.

Dalšího dne v autě, po obezřetné diskuzi o počasí, se Draco dlouze zamyslel a pravil: „Pokud povedu v bodování, až se staneš vládcem světa, měl bys mě ustanovit králem Anglie.“

Potter sevřel prsty na volantu, ale jeho hlas zněl téměř přirozeně. „Pokud se stanu vládcem světa,“ řekl, „přičemž tys mi stále neřekl, jak to mám asi udělat –“

„Onen plán bude odhalen v pravý čas,“ děl Draco povzneseně.

„Dobře, nicméně v Anglii žiju já,“ vypíchl Potter. „Nevidím důvod, proč bys ten post měl dostat ty.“

„Ale ty pak v Anglii žít nebudeš,“ oznámil mu Draco. „Budeš žít v daleké Arábii. Slunečné klima na východě bude mnohem vhodnější pro tvé otroky.“

„Ale,“ namítl Potter, „já nechci žádné otroky.“

Draco uvažoval, proč se Potter vůbec unavoval s coming outem, když očividně neměl pražádný zájem o sex. „Budeš mít otroky, ať už o to stojíš nebo ne,“ zavrčel. „Vládce světa musí pečovat o svoji pozici. Mohu být králem Anglie?“

„Ano, Malfoyi,“ odpověděl Potter s povzdechem, který měl Draco slyšet, a s úsměvem, o kterém si byl Draco proklatě jistý, že jej vidět neměl. „Když se stanu vládcem světa, můžeš být králem Anglie.“

Draco byl spokojený. Po chvíli si začal tichounce pobrukovat.

„Jenom každý hleď tam, jenom každý hleď sem, kamkoliv se podíváš, na výsluní já jsem –” 

„Kdo ti pouští tyhle filmy?“ podivil se Potter. „A proč?“

Draco byl každý první víkend v měsíci vykázán do dětského pokoje s malou Mary, ale rozhodl se to nezmiňovat. „Ty už jsi je evidentně viděl,“ poukázal povýšeně.

„Jo, protože jsem vyrůstal u mudlů a koukal jsem na Dudleyho starou televizi –“

„Kdo je Dudley?“ protáhl Draco líně. „Přítel?“

Potterovou tváři se mihl výraz nepopsatelného děsu. Draco jej sledoval s nesmírným zájmem.

„…ne,“ vysoukal ze sebe Potter nakonec a poklepal prsty na volantu. „Změnil jsem názor,“ dodal. „Nakonec nechci, abys mluvil.“

„Nerozkazuj mi. Budu dělat přesně to, co si sám přeji,“ informoval jej Draco a vzápětí informoval nové rádio – Maurice – že se nemůže dočkat, až bude králem.

Nemohl se ve vztahu k Potterovi změnit, protože neměl ani tušení, jak by Potter chtěl, aby se změnil, a kromě toho jej děsila představa, že by to narušilo rovnováhu, které docílil, rovnováhu, díky níž se jeho práce bystrozora stala snesitelnou, díky níž ho milovala Katie a díky níž zpráva, kterou dostal soví poštou a která mu sdělovala datum otcovy popravy, byla něčím, co mohl přežít.

Nechystal se to Potterovi oznámit: nemělo to nic společného s jejich pracovní spoluprací. Draco se s tím musel vyrovnat sám.

Když Potter zmínil děsivé Vánoce, Draco byl příliš mimo, aby to okomentoval, ale to nebylo nejhorší. Prostě nechtěl o Vánocích popíjet sám se sebou, nechtěl osamocený myslet na svého otce. Ale nechystal se ho tím zatěžovat, a ani čímkoli jiným.

Na Štědrý den se s Potterem v poklidu zbořili a uzel trápení v Dracově hrudi se ve světle ohnivé whisky zdál lehčí. Později toho večera se Draco dokonce dokázal opít do bezvědomí a probudil se na gauči sesunutý na Potterovi: Potter měl ruku okolo něj, lehce nejistě, a Draco pro tu chvíli odhodil stranou veškerý stud, otočil tvář na Potterovo rameno a předstíral, že stále spí.

Poslední sova z Azkabanu přilétla následujícího večera a Draco šel poprvé po třech letech navštívit svého otce.

Když vstoupil do dveří cely, zaznamenal, jak je jeho otec hubený. Záda měl shrbená a ostré kosti vypadaly jako strnule složená křídla vyhladovělého supa. Jeho dlouhé vlasy byly ucourané a suché. Dracovi ve světle pochodní chvíli trvalo, než si všiml, že zbělely.

Muž vzhlédl a Draco se zahleděl do otcových očí v propadlé, změněné tváři a uvědomil si cosi jiného. Nikdo mu nic neřekl. Kdo by mu také co říkal, když jej obklopovali šílenci a mozkomorové?

„Nebude to polibek,“ vyhrkl jako neobratné hloupé děcko, které zase nedokáže mít jazyk pod kontrolou.

Otcova ramena se v té chvíli uvolnila, jako by byla propuštěna z rukou mučitele, a Draco si v návalu paniky a zoufalství pomyslel, že mu mělo dojít, že mu to nikdo neřekne, že mu to měl říct sám, měl ho navštěvovat každý den, měl ho zachránit.

Otec si odkašlal, jako když smirkový papír přejede po dřevě, a když promluvil, hlas měl slabý a téměř jemný. Vůbec to neznělo jako otcův hlas.

„Jak se máš, Draco?“

„Já – já,“ zakoktal se Draco a nenáviděl kvůli tomu sám sebe, snažil se zadusit ten tepající uzel bolesti v hrudi a říct svému otci něco pravdivého, něco, co by bylo dost dobré.

Přemýšlel o své lásce ke Katii a Potterově návratu, o bystrozorech a Crabbeovi a Goylovi, jak jsou šťastní v tom jejich stupidním domě.

Draco nalezl svůj hlas, zaklapl dveře a řekl téměř klidně: „Dělám to nejlepší, co umím.“ 

*

V den otcovy popravy poslal Pastorek Pottera za Dracem domů a Draco se rozhodl, že je nakonec přece jen pekelný robot.

Zvládl by to po svém, zvládl, věděl, že by to zvládl, ale Potter byl tady, takže by možná mohli – Draco si vzpomněl na jejich tréninkový zápas, kdy v něm všechno explodovalo zuřivostí a utrpením a násilím, a neuhodil Pottera, protože nevěřil, že by se zvládl zastavit.

Namísto toho zdemoloval svůj byt. Serval ze stěn všechny ty mrtvé, zírající obrázky a rozdupal je do střepů a třísek, když jeho otec umřel, a celý ten čas se cítil uzemněný, ukotvený Potterovým naprostým nedostatkem šoku, jeho chladným chápáním záchvatů zuřivosti a pak metodickým způsobem, jakým se snažil dát všechno znovu dohromady.

Pak byl jeho otec mrtev a Draco se musel posadit. Cítil, jak mu nohy vypovídají službu, a dopadl na gauč a nemohl myslet, nemohl dělat nic, jenom položit tvář do dlaní a myslet si tati!

Což bylo hloupé. Nikdy mu tak neříkal. 

Potterova ruka na jeho rameni mu přivodila šok. Draco vymrštil hlavu vzhůru a zjistil, že zírá na Pottera, který je příliš blízko, a Draco měl pocit, že balancuje na hraně a že se buď rozpláče, nebo vyklopí Potterovi všechno o čiré hrůze minulosti, nebo udělá něco, aby se Potter dozvěděl, že to nemohl, nemohl zvládnout sám.

Pak přišla domů Katie a ovinula kolem něj paže a řekla mu, že by se chtěla přistěhovat. A Draco zabořil tvář do křivky jejího krku a cítil se zachráněný.

O čtyři dny později po boji v domě plném čehosi, co kdysi bývalo rodinou a nyní se přeměnilo v neživé, si Draco kouzlem zacelil krvavý šrám na svém rameni a Potter se otázal: „Jsi v pořádku?“

A Draco se zastavil se špičkou hůlky na nově zacelené kůži a odpověděl: „Asi jo.“

Méně v pořádku se cítil během následující zmijozelské pokerové noci, kdy krutý osud nasměroval konverzaci k sexuální zdatnosti nebelvírských příslušníků mužského pohlaví.

„Prostě si ho nechám trochu dýl,“ prohlásila Pansy. „Nic to neznamená.“ Během své řeči čmárala rtěnkou na ubrousek velice špatný text nové písně ‚Weasley, jsi můj pán‘. Draco jí odmítl pomoct s kompozicí. Její rty se během psaní kroutily jako pod vlivem potěšujících vzpomínek. „A je extrémně –“

Draco ucukl. „Prosím,“ vyrazil třesoucím se hlasem. „Ne.“

Pansy pokrčila rameny a začala si šeptat s Millicent Bulstrodeovou, načež se Draco obrátil, aby zaslechl Malcolma Baddocka hlásat: „Potter? Ten je jako puma. Sexuální puma.“

„Bavte se o ženských!“

Baddock na něj tupě zazíral. „Proč?“

Zabini vypadal pobaveně, což pokaždé naplnilo všechny v jeho okolí tajuplnou hrůzou.

„Co když se mi nechce mluvit o ženách?“ otázal se zastřeným hlasem a naklonil se k Dracovi.

„Nikdo nepokládá ty tvoje vílí sračky za vtipné, Zabini,“ sdělil mu Draco. „Nedělej –“

Zabini se ještě přiblížil, temné oči s těžkými víčky hypnotizující, jeho hlas si nesl podivný spodní proud, který rozechvíval všechna nervová zakončení Dracova těla.

„Dobře líbáš, Malfoyi,“ zašeptal, blíž a blíž, už se ústy téměř dotýkal Dracova ucha. „Chci si to zopakovat.“

Draca náhle zaplavily živé, hmatatelné vzpomínky, jak padá na záda se Zabinim nad sebou, na proudící krev a doteky úst, ruce přitahující si dolů Zabiniho ramena v šílené snaze dostat se k němu blíž. Mohl dokonce cítit, jak jej na zádech škrábe koberec.

Vyškubl z hlubin mysli představu Katie coby zdi mezi sebou a těmi vzpomínkami.

„Ne,“ vydechl. „Přestaň.“ 

Zabini se stáhl a podmanivě se uculoval. „Vážně se v té nitrobraně zlepšuješ,“ konstatoval. „Dal jsem do toho maximum.“ 

Společně zasypali Zabiniho smrští ubrousků a křupek za to, že používá vílí fígle během pokerové noci, a Draco se přikradl k Nottovi a vznesl patetický dotaz: „Můžeme si povídat o ženských?“ 

„Rozhodně,“ přitakal Nott konejšivě. „Millie je utajený Viking.“

Draco zamrkal. „Mezi – mezi Vikingy existují i ženy?“

„V mytologii se mezi Vikingy ženy vyskytovaly,“ rozkládal Nott. „Valkýry. Nosily rohaté helmy a dokázaly bojovníky usouložit k smrti.“

„Aha,“ zíral Draco před sebe, morbidně fascinován.

„Millie má helmu s rohy doma, to ti mohu prozradit,“ pokračoval Nott svým obvyklým neutrálním hlasem. „Někdy předstírá, že mě usouloží k smrti. Taky způsob, jak na to jít, co?“

„Já musím jít… támhle teď hned,“ pravil Draco.

Draco doufal, že i když nemůže změnit rovnováhu, kterou potřeboval, mohl by dokázat, aby byl Potter šťastnější, možná, takže ho vzal k Rickovi a pak v hrůze sledoval, jak každý, kdo po něm vyjel, totálně selhal.

Možná z něj cítili to šílenství, dumal Draco, a zblízka si Pottera prohlížel, zda nemá pomatené oči.

Potter se k němu naklonil přes stůl a snížil hlas. „Uf, Malfoyi,“ zašeptal, „myslím, že tohle by mohl být gay bar.“

„Ty mě šokuješ,“ konstatoval Draco nekompromisně a napíchl olivu ve své sklence.

Očividně bude zapotřebí lepší plán.

Cennou informaci získal Draco v létě, když hlídkovali na pláži, aby zjistili, zda tato konkrétní zátoka není místem setkání dalších hord mořských pirátek.

Byl konec června a slunce pálilo jako žhavá díra v nebesích, písek absorboval žár a auto se změnilo v malou ubohou pícku přehrávající hudbu, jen aby je konejšila, zatímco budou grilováni zaživa.

Draco vydržel asi pět minut od chvíle, kdy dopil svoji ledovou kávu, než oznámil: „Jdu si zaplavat.“

„Čekáme na mořské pirátky,“ připomenul mu Potter. Draca potěšilo, že už si to spojení osvojil.

„Budiž ti přáno,“ prohlásil Draco. „Uvědomuji si, že máš zrakovou poruchu, ale i tak si jistě všimneš zákeřných oploutvených pirátek, pokud se náhodou objeví. A můžeš si zaplavat příště,“ dodal vznešeně, skopl boty a pomocí zubů si rozepnul knoflík na pravém rukávu.

Potter krátce zadržel dech a nic neřekl, což Draco posoudil jako kapitulaci.

Draco se vysoukal z auta. Bosé nohy se mu propadaly do rozžhaveného písku, za sebou nechal košili i boty. Voda mu poskytla sladkou úlevu, stejnou jako ústa Katie v jednom z oněch snů. Ponořil se do ní, uplaval několik temp a otočil se zpět ve snaze vyčerpat se natolik, aby vybil svoji energii zde a nešílel v autě. Vylezl z moře a vzal to oklikou, než vklouzl zpět do džínů a do auta.

„Cítím se o hodně líp,“ povzdechl si, zavřel oči a opřel mokrou hlavu o opěradlo, propínaje záda z dosahu žhavého potahu.

Potter řekl: „Pihy.“

„No nazdar, ty jsi blázen,“ poznamenal Draco a otevřel oči. Potter na něj zíral, oči rozšířené, a Draco na něj zamrkal a naklonil se k němu. „Očividně ses přehřál,“ konstatoval. „Počkej, otevřu okno –“

„Ne, já to udělám,“ prskl Potter. Řeč jeho těla nemohla křičet ‚Zmizni!‘ ještě hlasitěji, takže Draco pokrčil rameny a opřel se zpět.

Zamračil se. „Ty – řekl jsi ‚pihy‘?”  

„Jo,“ odsekl Potter mrzutě a zíral do nicoty.

„Co s nimi?“

„Líbí se mi,“ ucedil Potter mezi zuby.

„Och,“ konstatoval Draco bezvýrazně. Přejel očima horizont, zahlédl chlapa, o kterém předpokládal, že by mohl mít pihy, a pak dodal: „Och.“ Po krátké pauze v řeči se odvážil: „Takovouhle konverzaci jsem opravdu nikdy dřív nevedl.“

Potterova čelist se napjala a on sám vyštěkl: „Co?“

„No, víš, mužské hodnocení – atraktivity,“ mávl Draco volnou rukou na vyzdvižení svého závěru. „Chci říct, zkoušel jsem to jednou ve čtvrťáku probírat s Goylem a on tesklivě vykládal o tom, jak moc se mu líbí silná a svalnatá stvoření, a já následně strávil znepokojivé množství času pokusy dát ho dohromady s Millicent Bulstrodeovou. A pak mě téměř zavraždil Nott. Nejsem si jistý, jestli jsem v tomhle dost dobrý, ale – pihy, říkáš?“

Potter se zdál být rozpolcený mezi pobavením a hrůzou. „Nechci o tom mluvit!“

„Mohl by sis jít promluvit s tamtím chlapíkem,“ navrhl Draco.

„Jakým chlapíkem?“

„Tím – pihovatým?“ upřesnil Draco, prohlédl horizont a už nikoho neviděl. „Pak byste byli oba šťastní,“ navázal poklidně. „Ty bys měl pihy a já bych měl dvě zmrzliny.“

Rozvážně mu jednu podal a pustil se do té své. 

Nicméně Draco vzal získanou informaci do úvahy. Pihy, podle všeho. A také, uvědomil si, přemítaje o Cho Changové, Ginny-všichni-to-říkají-i-když-Draco-v-ní-ten-půvab-neviděl Weasleyové a Zachariáši-protože-je-Mrzimor Smithovi, značná atraktivita. Někdo, kdo má rád famfrpál. Vezme-li do úvahy nedostatek úspěchu Malcolma Baddocka, vyhovovala každá kolej, s výjimkou Zmijozelu.

Ten obzvláště nevlídný červencový den měl Draco poměrně mizernou náladu, jelikož Oliver Wood získal další bláznivou fanynku, která přísahala, že zabije nejdřív jeho a pak sebe, takže on a Potter museli sledovat Wooda na hřišti celý dlouhý den. Kombinace Wooda a Pottera v tak těsné blízkosti by znervóznila a pobláznila všechny ženy, takže jejich šance najít pachatelku nevypadaly dobře.

A to byla ta chvíle, kdy Draco spatřil řešení svých snah o udržení Potterova štěstí kráčet přes famfrpálové hřiště. Byl pihovatý, nesl Bleskobrk, což signalizovalo, že je nejspíš sportovní novinář, a vypadal oslnivě tím ten-chlapec-za-dveřmi-je-model-na-částečný-úvazek způsobem. Draco si nepamatoval jeho jméno, ale byl si proklatě jistý, že byl v nebelvírském famfrpálovém týmu a že zírá na Pottera, jako by Potter sestoupil z nebe všech sportovních novinářů.

„Ach, podívej, novinář,“ protáhl Draco a nechal svůj hlas projít od nevinnosti na druhou stranu. „Docela vtipné. Musím za ním zajít a povyprávět mu novou historku, kterou jsem právě vymyslel!“

„Ne, nemusíš,“ pravil Potter pevně.

„Je to velice vtipná historka,“ ujistil jej Draco.

„Já s tím ksichtem promluvím, ty zůstaň tady,“ nařídil Potter a odpochodoval.

„Och, pokud na tom trváš,“ zamumlal Draco a chechtal se pod vousy, dokud si nevšiml, že ten pihovatý zázrak moc nepokročil a začíná vypadat trochu odrazený. Takže se do toho vložil a zařídil věci tak, aby šli všichni k Rickovi.

„Podívejte, alkohol,“ zvolal, jakmile se všichni usadili. „Musím se s ním jít sblížit, omluvte mne.“

Potter vypadal vyjeveně. Pihoun zíral na Pottera se špatně skrývanou touhou. Draco se lehce zhoupl a loudal se k baru.

„Co máš na koktejlovém lístku, Ricku?“ vybídl Draco barmana. „Co tě inspiruje? Vždycky jsi chtěl sestavovat koktejlový lístek? Byl to tvůj sen, když jsi byl malý kluk?“

„Na tohle teď není čas,“ zněla Rickova vážná odpověď. „Vrať se zpátky ke stolu, Draco, někdo se ti pokouší přebrat tvého okouzlujícího přítele.“

„Mého koho?“ otázal se Draco. „Mého co?“

Mrkl přes rameno na Pihouna a Pottera, krátce zachytil Potterův pohled a náhle ho trkla omračující odpověď na věčnou otázku, proč nikdy nikdo Pottera u Ricka nesbalil.

Draco se rozesmál, dílem nad vlastní pitomostí a dílem rozpaky. „No, on není můj,“ řekl a zjistil, že je naprosto neschopen vypustit nahlas to slovo. „My spolu jenom pracujeme,“ vysvětlil, pomyslel na Potterův odchod a zlomyslně dodal: „Ani nejsme kamarádi. A já bych se rád napil.“

Důležité bylo, že Potter měl, poprvé ve zmapované historii, rande. K Dracovu nepatrnému překvapení zmíněné rande zřejmě dopadlo dobře a Potter to léto přistupoval k případům lehce nad věcí, s pohyby línými a malátnými sexem.

Draco se ho nemohl zeptat, jestli je šťastnější, ale usoudil, že prostě musí být.

 

PP: Jenom každý hleď tam…. https://www.youtube.com/watch?v=TOBls2ZiL_I

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 24.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: The Way We Get By - 4/2 Od: Lupina - 22.03. 2020
Maya fakt umí. Umí namíchat dokonalý koktejl smíchu i smutku. Kéž by jen ten příslib párování byl pro mne jiný... Ale toto ještě zvládám, i když je jasné, že Draco je prostě zatím slepý. Děkuju!
Re: The Way We Get By - 4/2 Od: marci - 23.03. 2020
Vidíš, a já na ten příslib párování pořád marně čekala a... nedočkala jsem se. :D Děkuji za komentík, Lupinko - jsi zlatá, že tak poctivě glosuješ každičkou kapitolu :)

Re: The Way We Get By - 4/2 Od: Jimmi - 22.03. 2020
Ach, zas ďalšia kapitolu, u ktorej nevieš, či plakať alebo sa chytať za brucho. Chudák Draco. Ďakujem za preklad
Re: The Way We Get By - 4/2 Od: marci - 23.03. 2020
Lucius v Azkabanu byl síla, že? A Millicent coby utajený viking také neměla chybu ;) Děkuji za komentář, Jimmi, bylo mi potěšením :)

Re: The Way We Get By - 4/2 Od: Gift - 22.03. 2020
Draco byl opet k sezrani. Navic, pres to jak je empaticky (aniz by o tom sam vedel), zasadni vec mu zatim unika. :-) Nemohu si odpustit opet postezovat na Katie, ktera Draca sice ocividne uklidnuje, ale bez jejiz existence bych se klidne obesla. Jina to ovsem byla kapitola tak plna deje, ze by jina, mene schopna autorka nez Maya, na ni spotrebovala alespon 5 kapitol. Ale Maya ne, ta ma tolik napadu, ze nam to vse naserviruje, jako by se nechumelilo. Dekuji!
Re: The Way We Get By - 4/2 Od: marci - 23.03. 2020
Moje řeč! Taky bych si dokázala představit některé scény rozpracované do více kapitol :) A s Katií mi mluvíš z duše! Tahle povídka mi byla předhozena jako preslash. A já pořád čekala, kdy tedy Draco procitne, a on pořád a pořád vzdychal po Katii! Brala jsem to jako zradu :) A bude to tak až do konce, i když... no, Katie bude na scéně furt. Tak snad v následné povídce - sama se na ni těším :) Moc děkuji za komentář, gift!

Re: The Way We Get By - 4/2 Od: samba - 22.03. 2020
To je takové nedělní pohlazení dušičky. Pokaždé jsem tak natěšená a nikdy zklamaná. Jsem zvědavá jak dlouho bude trvat Dracovi lhaní do kapsy a ignorování skutečnosti. To jeho blábolení a úvahy o všem je tak osvěžující k pochechtání. Díky
Re: The Way We Get By - 4/2 Od: marci - 23.03. 2020
Moc děkuji, sambo - i Tvůj komentář je pohlazení dušičky :)

Re: The Way We Get By - 4/2 Od: denice - 22.03. 2020
Tak jsem dneska před šestou přečetla kapitolu na mobilu se zcela pomýlenou představou, že pak usnu. Draco mi zase vzal dech, jenže přes všechny ty perly k uchechtání jsem měla v očích slzy. No ano, usnout se mi už nepovedlo, četla jsem znovu a užívala si tu fantasticky pestrou paletu výjevů. Lucius v Azkabanu - tak to mě mrazilo. Vrchovatě zaplatil za všechny svoje viny. Miluji zmijozelskou pokerovou noc, té by Maya mohla věnovat vlastní povídku, s její schopností napsat dokonalý rozhovor by to byl další skvost. No prostě jsem do tohoto příběhu zamilovaná a je mi líto, že příští dílek už bude poslední. Děkuji, čarodějko.
Re: The Way We Get By - 4/2 Od: marci - 23.03. 2020
Máš pravdu, z Luciuse v Azkabanu mrazí. A jsem moc ráda, že ses do příběhu zamilovala. A víš co? Já taky :) Moc děkuji, denice :)

Prehľad článkov k tejto téme:

Maya: ( marci )29.03. 2020The Way We Get By - 4/3
Maya: ( marci )22.03. 2020The Way We Get By - 4/2
Maya: ( marci )15.03. 2020The Way We Get By - 4/1
Maya: ( marci )08.03. 2020The Way We Get By - 3/3
Maya: ( marci )01.03. 2020The Way We Get By - 3/2
Maya: ( marci )23.02. 2020The Way We Get By - 3/1
Maya: ( marci )16.02. 2020The Way We Get By - 2/3
Maya: ( marci )09.02. 2020The Way We Get By - 2/2
Maya: ( marci )02.02. 2020The Way We Get By - 2/1
Maya: ( marci )26.01. 2020The Way We Get By - 1/3
Maya: ( marci )19.01. 2020The Way We Get By - 1/2
Maya: ( marci )12.01. 2020The Way We Get By - 1/1
. Úvod k poviedkam: ( marci )05.01. 2020The Way We Get By