Denice a Jimmi
(opožděně k narozeninám a k výročí kiži, ale za to z celého sovího srdíčka)
Dračí doupě
(Dungeons and Dragons)
autor: Gravidy
překlad: Jacomo, betaread: Calwen
originál nedostupný
(Poslední ze čtyř spolu nesouvisejících jednorázovek; zbylé tři přeložila Jimmi)
rating: T (nadávky); počet slov cca 4000
Shrnutí: Podlé skutky na Malfoy Manor.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Gravidy. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Milá Denice, dodatečně ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám. Doufám, že si čtení užiješ stejně skvěle, jako já jsem si užívala její překlad.
Milá Jimmi, nestihla jsem se zúčastnit březnového dárkového maratonu k výročí těchto báječných stránek, tak jsem se rozhodla nadělovat až nyní. Tento první překlad je tedy i pro tebe - s omluvou, že mi to tak dlouho trvalo.
***
Draco Malfoy stál naprosto nehybně a cítil se tak slabý, jako by se mu nohy měly každou chvíli podlomit, a zároveň tak pevný, chladný a tvrdý, jako kdyby byl vyrobený z diamantu.
Mudlovská šmejdka Grangerová byla uvázaná k židli a hrozně křičela, zatímco jeho teta se chichotala, drsně, chraplavě a naprosto šíleně jako nějaká stará čarodějnice z pohádky.
Cítil směs protichůdných pocitů a impulzů. Strach, zlost, hrůza. Krk měl vyschlý a drsný jako smirkový papír, jazyk jako z olova. Bledou kůží téměř připomínal ducha, leskla se mu studeným potem hanby.
Dívka křičela a křičela.
První lekci mučení prodělal, když mu bylo pět. Což znělo děsivě, ale nebylo. Otec ho nevzal mučit štěňata, chlupaté králíčky nebo něco takového. Tehdy ani nevěděl, že je vzděláván v mučení, otec pouze mluvil o něčem, co je pro jeho rod vážné a posvátné.
Bylo to tak rozsáhlé a složité téma, a protože byl Malfoy, očekávalo se od něj důkladné pochopení a velký respekt ke kráse a složitosti mučení. K preciznosti a jemnosti fyzického trápení.
Výkřiky mudlovské šmejdky dosáhly nových pronikavých výšin.
A Draco…
Draco se nikdy v životě necítil poníženější.
Škubl sebou a trochu se zakuckal při pohledu na to, jak jeho hubená, špinavá stará teta strká svou bosou, páchnoucí, zpocenou, žilnatou, chlupatou, azkabanskou, plísní infikovanou nohu do obličeje Hermiony Grangerové a kroutí při tom svými buřtíkovými prsty.
Draco by zvracel.
Z místa, kde stál, ucítil houbovou plíseň. Slyšel, že pro Azkaban byla typická a že Severus Snape si ji tam dvakrát měsíčně chodil naškrábat do lektvarů. Šmejdka křičela hrůzou, oči jí z toho zápachu bezmocně slzely a Belatrix smíchy vřeštěla.
Draco složil hlavu do dlaní v naprostém zoufalství.
Téměř sedm let plánování, machinací a snění o dni, kdy bude mučit Hermionu Grangerovou, a když ji konečně chytil, tak tu seděla svázaná pěknou zlatou šňůrou na závěsy (která vypadala docela pohodlně) na krásně vyřezávané dubové židli s velice měkkým polštářem pod svým zadkem, uprostřed parádního, příjemně osvětleného salonu, kde dosud ležel na konferenčním stolku čajový servis, a před obličejem měla strčenou páchnoucí nohu.
Draco nikdy neviděl takové zpustošení. Nepoznal ponížení do takové hloubky.
Co si musí myslet ona o něm.
Bylo to hrozné. Pohroma. Katastrofa. DALEKO VÍC než katastrofa.
Tímto tempem se už nikdy nebude schopen ukázat znovu na veřejnosti!
Od Malfoyů se očekávalo, že budou smetánkou čistokrevné kultury a nádhery. Očekávalo se, že nabídnou ve všem to nejlepší a to včetně těch nejlepších a nejexkluzivnějších zážitků při mučení. Nedokázal si představit to rozčarování, které teď musí táhnout Grangerové tou její kudrnatou hlavou. Bezpochyby se cítila strašně uražená a znechucená jeho účastí na naprosté vulgaritě svého údajného ꞌmučeníꞌ.
V hloubi srdce věděl, že od něj čekala něco lepšího.
Bezpochyby se mu v duchu vysmívala, ušklíbala se nad tím naprostým nedostatkem profesionality. Pravděpodobně poběží povědět všem ostatním mudlovským šmejdům a krvezrádcům, že Malfoyové jsou amatéři, šarlatáni a podvodníci a že nemají čekat slušné přijetí a mučení, protože zapáchají. Doslova. Jak jí to mohl zazlívat, když byla podrobena tomuto… této parodii na skutečné mučení.
Téměř vzlykl.
Musí něco udělat. Musí to napravit! Ale nikdy předtím se na skutečném mučení nepodílel. Mohl se do toho teď vložit a nezpackat to?
Mudlovská šmejdka ječela, jako by ji vraždili. Jeho teta teď pevně držela dívčinu hlavu a snažila se jí olíznout oční bulvy svým dlouhým, podřadným, azkabanským jazykem. Draco se znechuceně otřásl odporem - onehdy to udělala jemu.
To byla poslední kapka. Tímto se stal mužem. Závisel na něm osud reputace Malfoyů.
„Tetičko!“ křikl a zvedl jednu ruku, aby zabránil tomuto podvodu v pokračování. „Udělala jsi, co umíš, a bez výsledku. Nech mě, ať to převezmu.“
Belatrix ho probodla nenávistným pohledem. „Ty? Ten, co nedokázal zabít ani bezmocného starého muže?“
Draco si dupl. „ŘEKL jsem ti to. Brumbál nastražil sám sebe, aby vybuchl ve chvíli, kdy se mu zastaví srdce, a vzal s sebou všechny v okolí.“ Divoce mával rukama, aby dodal svým slovům váhu. „Zachránil jsem nejen svůj život, ale i všechny v Bradavicích. Proto ho Snape shodil ze střechy. Věděl, že by vybuchl. Nevím, proč ta bomba nakonec neexplodovala.“
Byla to skrz na skrz lež, ale to Belatrix nevěděla a on díky tomu vypadal fakt hustě. Odmlčela se, aby to zvážila, a Draco rázem věděl, že myšlenka na vybuchnutí po smrti jí zní jako skvělý nápad a pokusí se naplánovat to samé, kdyby zemřela.
„Tak dobře.“ Žena se narovnala a pustila kudrnatou hřívu své zajatkyně.
Draco vítězoslavně vykročil na místo, odkud Belatrix uhnula. Ta si založila vychrtlé, povadlé, stařecké ruce na hrudi a probodla ho pohledem.
„No?“ vyštěkla na něj, když tam jen stál.
Draco zvedl hůlku, pak ji sklonil a zrudl. „Nemůžu to dělat, když se někdo dívá!“ zakňučel. „Znervózňuje mě to!“
Belatrix protočila oči. „Fajn,“ prskla a namířila si to ke dveřím. „Počkám venku, ale radši ať pěkně rychle slyším nějaký pořádný jekot.“
Draco sledoval, jak odchází. Když se za ní konečně zavřely dveře, pomalu se otočil tváří ke ꞌsvéꞌ oběti mučení. Kudrnaté vlasy Grangerové byly divočejší než obvykle díky hrubému zacházení jeho tety, tváře jí plály hněvem nebo strachem nebo od křiku. Jedno oko měla trochu přivřené, pravděpodobně zalepené tetinými slinami.
Fuj.
V krátkosti - vypadala ještě odporněji než obvykle a s příměsí spousty „opravdové nasranosti“ naprosto pomateně a on nevěděl, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Technicky vzato by měl být vězeň na Malfoy Manor mučen až po dlouhém pobytu ve sklepeních, kde ho to časem dohnalo k šílenství. Ale - další strašné porušení etikety - Grangerová ještě nestrčila do podzemí ani nohu a divoký, upřený pohled mu do hlavy nasadil obraz rozzlobeného pitbula, který právě uviděl veterináře chystajícího se ho vykastrovat. Dokonce měla na svých dokonalých, zářivě bílých zubech krev od toho, jak kousla jeho otce. A ne jednou, dvakrát, což byl, jak pojal Draco podezření, důvod, proč se Lucius už nenacházel v místnosti.
Draca zalil pot.
Já tady velím, řekl si pevně. Já tady velím. A zhluboka se nadechl.
„Až se dostanu k hůlce, nacpu ti tvoje varlata do chřtánu,“ sdělila mu šmejdka velice klidným tónem a upřela na něj šílený pohled svého jediného zdravého oka.
Zmíněná varlata se mu v naprostém děsu přitiskla k tělu.
Pro Merlina, vyděsila ho.
Uklidnil svá roztřesená kolena. To zvládne! Zvládne to! Obnoví čest jména Malfoy.
Dobrá, za prvé: scéna a atmosféra. Všechno bylo špatně! Úhledný, slunný salon bylo naprosto otřesné prostředí pro mučení. Aspoň mohli počkat na temnou a bouřlivou noc!
Rychle rozžal pár svíček slabým plamenem a přeměnil krajkové záclony na těžké černé závěsy a zatáhl je, aby odstřihl jasný slunečný den tam venku. Místnost částečně potemněla. Nebyla to ꞌtemná a bouřlivá nocꞌ, ale aspoň něco. Očaroval našedlé růžové zdi, aby vypadaly tmavě, vlhce a zeleně. Krb změnil na černý a hrozivý a zapálil v něm oheň. Potěšily ho mihotající stíny, které tím vyvolal. Nábytek udělal starý a prohnilý, elegantní lustr zčernal do podoby zlověstného kovového monstra. Nakonec přeměnil čalouněnou židli, kde šmejdka seděla, na polámanou, vratkou, nízkou stoličku.
Která se okamžitě zhroutila.
„Ach, miláčku, myslím, že vážíš ještě víc, než jsem si myslel,“ zamumlal, a vzápětí vypískl jako holka, protože šmejdka se posbírala ze země a vrhla se na něj. Zvedl ruku před obličej jako štít, zaječel: „Vlasy ne! Vlasy ne!“ a naslepo ji omráčil, přičemž zuřivě doufal, že se trefil.
Pár minut nato, když bylo všude ticho a on měl konečně odvahu vylézt z kouta, do kterého zapadl, zjistil, že dívka leží v bezvědomí na podlaze, a roztřeseně vydechl úlevou.
„Neslyším žádný JEKOT!“ zabušila jeho teta na dveře a Draco rychle seslal kouzlo na jednu ze zbylých židlí a odlevitoval na ni tu šmejdku. Znovu ji svázal vlhkým, drsným lanem, na které přeměnil šňůru od závěsu.
Chvíli zíral na její nehybnou postavu a zamyšleně vystrkoval jazyk. Několikerým šťouchnutím hůlky jí upravil čisté, těsné šaty na špinavé hadry, několikrát strategicky řízl do látky a v obličeji přimaloval pár tmavých skvrn, které mohly představovat jak špínu, tak modřiny. Na oblečení přidal několik skvrn od krve a trochu jí nechal stékat po spánku, jako kdyby se uhodila do hlavy. Pak ustoupil, aby mohl obdivovat výsledek.
Ano, takhle to bylo MNOHEM lepší.
Místnost byla temná a děsivá s příslibem hrůz, které přijdou, a jeho oběť vypadala, jako by strávila týdny ve sklepeních, kde ji tloukli nebo se jí děly jiné strašné věci. Máchl hůlkou a rozepnul jí pod hábitem podprsenku. Prásk.
Rázem byl radostí bez sebe.
Pro další část zavolal domácí skřítky a sdělil jim, co požaduje donést.
Své mučicí nástroje.
Mezitím, co skřítci vytvářeli požadovaný pracovní prostor, chechtal se, a pak se zakuckal a rozkašlal, protože i jeho uším to znělo jako smích jeho tety.
Když bylo všechno dovedeno k dokonalosti, švihl hůlkou a šmejdka si hlasitě odfrkla a probrala se.
Ve své nejdokonalejší podobě bylo mučení cosi osobního. Pečlivá a přesná manipulace s tělem a myslí. Museli jste svou oběť znát alespoň tak dobře, jako se znala ona sama. Museli jste vědět, co jí ublíží, čeho se bojí, jak bude reagovat na různé podněty, abyste vypátrali každý malý kousek, každou maličkou slabůstku v její duši.
A Draco Grangerovou znal.
Roky ji studoval.
Právě pro tento konkrétní moment.
Grangerová zmateně zvedla hlavu.
„Ach, konečně se nás náš host uráčil poctít svou přítomností, slečno Grangerová,“ spustil tichým mrazivým hlasem. „Ale možná jsem byl při tak dlouhém čekání trochu nedbalý.“ Přejel ji pomalu pohledem. „Doufám, že si užíváš mou… pohostinnost…“
Pomalu, smyslně jí přejel špičkou hůlky po krku - a pak se zapištěním ucukl, když po ní chňapla zuby.
„To jsi byl ty, synovče?“ ozvala se zpoza dveří Belatrix zmateným hlasem.
„Je mi FAJN, tetičko! Šmarjá,“ nafoukl se, trochu se oprášil a zahleděl se na Grangerovou. „Přestaň. Nech to na mně.“ Pak si odkašlal a vrátil se do role. „Doufám, že sis vychutnala naši laskavou péči během pobytu ve sklepení-“
„Nikdy jsem ve vašem sklepení nebyla!“
„-byl to odpočinek a luxus ve srovnání s tím, co tě teď čeká,“ ignoroval její přerušení.
„A co jsi u Merlina udělal s mým oblečením? Bylo úplně nové!“
„- boj se, můj sladký hoste, protože tvoje tělo i mysl jsou mi vydané na milost a nemilost. Jsem potomek dvaceti pěti generací mistrů v umění tortury a ty dnes večer okusíš moje schopnosti.“
Dívka si odfrkla a Draco zaťal zuby.
Jen ať se posmívá. Však uvidí.
Naklonil se k příručnímu stolku a líně z něj cosi zvedl. Stejně ležérně se otočil zpátky, ukázal jí to a díval se, jak zmateně mrká.
„Víš, co to je?“ zeptal se mírně a přejel prsty po zlatém vzoru na přední straně
Odkašlala si. „To je svazek patnáct z dvaceti sedmi dílů Encyclopedia Magica“.
„Hmm,“ broukl Draco neutrálně a dál nepřítomně hladil tlustou v kůži vázanou knihu.
„Zahrnují téměř každý předmět v historii magie do nejmenších detailů. Každý svazek je neskutečně cenný a některé jsou ještě vzácnější než ty ostatní. Domnívám se, že Bradavice vlastní jen šest dílů a čtyři byly darovány.“
„Ach, drahá,“ vzdychl Draco tiše, „četla jsi někdy tento svazek?“
„Ne.“
„Ale líbil by se ti.“ To nebyla otázka.
Přimhouřila oči.
Dracův ospalý výraz se stáhl do zákeřného úsměvu. Otevřel tlustou knihu… a prudce z ní vytrhl stránku.
Hermiona sebou na židli škubla a spadla jí čelist. Byla v příliš velkém šoku, než aby zvládla vykřiknout.
Pozvedl s pohledem na ni obočí a s rozmyslem vytrhl další stránku.
„NE!“ Tentokrát vykřikla a škubala svými pouty.
Další trhnutím uvolněná stránka.
„Přestaň!“
Další stránka.
„Okamžitě s tím přestaň!“ křičela pronikavě. „Dost už!“
„Ne,“ zamumlal a uchopil do prstů celý štos stránek, trhl jimi s uspokojivým RUUUP a vyhodil je do vzduchu, takže se rozlétly po místnosti.
„NEEE!“
A to byl jeho první výkřik. Vydechl spokojeností. Možná byl jen krátký a ostrý, ale přijdou další.
„Přestaň, ty zvíře!“
Podíval se na ni s předstíraným překvapením: „Přeješ si, abych přestal?“
„Ano! Přestaň vytrhávat ty stránky!“ křičela na něj a těžce dýchala.
„Dobře.“ Draco odložil knihu na stolek poblíž a věnoval Grangerové dlouhý, pomalý úšklebek - bavil se tím, jak měla vytřeštěné oči - a vylil inkoust na rozevřené stránky, namočil je, pak otočil na další a rozmazával po nich inkoust svými prsty, jako to dělají malé děti, když si hrají s barvami.
Dívka zbledla a zděšeně ho probodávala pohledem. Draco se zachichotal jako šílenec.
„Ach, miláčku, věřím, že tě to ničí.“ S bouchnutím zavřel knihu, hodil ji s hlasitým ꞌbuchꞌ na zem a postavil se na ni.
Hleděla na to a spodní ret se jí třásl, jako kdyby šlo o mrtvé štěně.
„Slzy? Už?“ zabroukal, když viděl lesklou cestičku táhnoucí se jí dolů po tváři. „Stěží jsme teprve začali, má drahá.“
Rozzuřeně k němu vzhlédla a zasyčela: „Ty zatracený pitomý vylízaný kokote!“
Páni! To byla ale krásná reakce.
„Hněv je v tuto chvíli zcela normální a zdravá odezva,“ poučil ji chápavě. Poté sáhl na další stolek pro jakousi útlou knížku. „Víš, co je tohle?“ uculil se nad jejím výrazem pomalu se rodící paniky. „Vidím v tvých očích počínající strach, lásko. Uhádla jsi, co jsem na dnešní večer naplánoval. Uslyším tě znovu a znovu křičet, drahoušku. A teď - co to je?“
Očima nervózně těkala mezi jím a knihou.
„Co to je?“ opakoval vemlouvavě a pohybem ruky mával knihou nebezpečně blízko ohni v krbu. „Hermiono?“ Mučení byla intimní záležitost a trýznitel a oběť by se měli znát natolik, aby se mohli oslovovat křestním jménem.
Cukla sebou na židli. „To je Imaginace v temnotě od Gregoriho Wesslera,“ lapala po dechu. „Je zakázaná ve dvaceti sedmi zemích včetně Británie, protože Wessler psal o tajemstvích, kouzlech, rituálech, umístění artefaktů a o historických pravdách, které byly utajeny a jsou pečlivě střeženy jen těmi nejstaršími čistokrevnými rodinami. Pro Merlina, polož to! Nenič to!“
Její oči hypnoticky sledovaly knihu, se kterou líně pohupoval sem a tam.
„Prosím, polož to! Prosím! Prosím, nenič ji! Nic ti neudělala!“ Začala hlasitým křikem a skončila stěží slyšitelným mumláním. V očích měla šílenství.
Draco se usmál a vhodil knihu do krbu.
Když vzplála a začala hořet, Grangerová ječela, jako kdyby umírala, dlouze, táhle a plná hrůzy divoce trhala pouty. Draco podlehl nutkání, zvrátil hlavu dozadu a smál se jako blázen celou dobu, co řvala.
„TY NETVORE! TY NETVORE!“ křičela a snažila se vykroutit z provazů. A kniha zatím černala.
Draco se místo odpovědi otočil a stoupl si před vysokou polici. Grangerová se ostře, roztřeseně nadechla, když jí došlo, že Draco předstírá, že pečlivě studuje množství knih před sebou.
„Ne! Prosím ne! Prosím, Draco, prosím!“ žadonila zoufale. „Jsou to dobré knihy. Nikdy nic špatného neudělaly!“
Náhodně dvě z nich vytáhl a hodil je do krbu. Zaskučela, jako kdyby ji bodl a nevěřícně vrtěla hlavou.
Opatrně vybral křehce vyhlížející červenohnědou knížku a pomalu ji otevřel na první straně.
„Pravý deník čarodějky Magiky Yevonny Murdoonové,“ sdělil jí s požitkem a otevřel ho, aby jí ukázal zažloutlé ručně popsané stránky. „Existuje samozřejmě jen tento exemplář.“
„NÉ! NÉÉ!“ rozječela se okamžitě, tvář bledou hrůzou. „NÉÉÉ!“ pištěla a řvala. „NEDĚLEJ TO! PROSÍM! PROSÍM, JÁ TĚ O TO PROSÍM!“
„Pa pa,“ hodil deník do ohně a zavřel oči, aby si vychutnal, jak její křik vystoupal do uši rvoucího crescenda, a pak přešel do zoufalého tónu, který se, když byl ten deník nenávratně ztracen, rovněž vytratil. Znělo to jako výtečná hudba. Zachvěl se.
Teď už jen nekontrolovaně vzlykala, tvář zrudlou, usmrkanou a vyčerpanou bezmocností a vztekem.
Vesele si vybíral další ꞌoběťꞌ, když tu Grangerová přešla z třetí fáze oběti mučení do fáze čtyři.
„Dobře, máš, cos chtěl,“ pronesla lehce hysterickým hlasem, který byl očividně v minulosti považován za ꞌnormálníꞌ. „Prosím, přestaň. Prosím. Udělám cokoliv. Absolutně cokoliv. Řeknu… řeknu ti cokoliv! To by se ti líbilo, ne? Ne? Draco?“ roztřásl se jí hlas a vyslala k němu nervózní úsměv. „Protože ty to neděláš jen pro zábavu, že jo? Ty něco chceš. Co chceš, Draco?“
Broukl si pro sebe a ukázal jí příští oběť. Podepsaný, originální první výtisk první knihy J. K. Rowlingové.
Přestala dýchat, vytřeštila oči a pak začala naopak dýchat zrychleně, její nervózní úsměv zatuhl, ale podařilo se jí ho udržet. Vemlouvavý tón nabral na intenzitě, stal se pisklavým a vyděšeným. „Dám ti, cokoliv budeš chtít. Jen jmenuj. No tak, Draco. Nemusíš tohle dělat.“
Pohodil drahocennou knihou, opatrně ji otevřel, přejel křehké listy pomalým dotykem. „Pan a paní Dursleyovi, Zobí ulice číslo 4… Hmm, už je to nuda. Možná to musíme trochu rozehřát…“ pohlédl na ni úkosem.
„Já… já… Byla jsem to já! To všechno jsem byla já!“ zařvala. „UDĚLALA JSEM TO! V prvním ročníku jsem profesoru Snapeovi zapálila hábit. Pomohla jsem Harrymu propašovat draka na vrcholek astronomické věže! Dostala jsem nás do chodby ve třetím patře! Ukradla jsem profesoru Snapeovi přísady a vyrobila jsem mnoholičný lektvar, takže se Harry a Ron proplížili do zmijozelské koleje. Použila jsem obraceč času, abych odsouzenému Siriusu Blackovi pomohla k útěku z Bradavic a ukradla jsem hipogryfa Klofana! Snažila jsem se osvobodit všechny bradavické domácí skřítky proti jejich vůli! Odstartovala jsem Brumbálovu armádu! Seslala jsem matoucí kouzlo na Cormacka, takže se Ron dostal do famfrpálového týmu! Pokusila jsem se zabít Umbridgeovou prostřednictvím kentaurů!“
Draco stál a hleděl na ni s bradou spadlou až na zem. „Potěš koště,“ zašeptal, vykulený jak ze svého úspěchu, tak z věcí, které slyšel. A to Hermiona ještě neskončila.
„Dala jsem Ronovi dávivé dortíčky a přiměla ho vyzvracet se do Snapeova zlatého kotlíku! Když Lockharta umístili ke Svatému Mungovi, prodala jsem všechny jeho osobní věci nejvyšší nabídce! Řekla jsem Levanduli Brownové, ať prostě střídá A-B-C-D-A-B-C-D v celém testu NKÚ! Řekla jsem Dennisovi Creeveymu a jeho spolužákům, že Hagrid je zvěromágská podoba profesora Kratiknota!“
Odmlčela se, aby nabrala dech, a Draco zachytil tichý zvuk.
„Máš to?“ zašeptala Narcisa ode dveří.
Lady Malfoyová se krčila za Luciusem, který pootevřel dveře jen natolik, aby jimi šla prostrčit videokamera.
„Není to rozkošné?“ zapředla Narcisa hlasem plným pýchy a shovívavosti. „Můj malý Dráček má první mučící akci.“
„A vede si náramně dobře!“ zasyčela Belatrix.
„Pšššt,“ špitl stále natáčející Lucius. „Uslyší vás.“
Draco, zaseknutý v náhlém přívalu děsu, zpanikařil: „Ehm, hm. Já… Tvoje slzy ti nepomůžou!“ vyštěkl dramaticky a hodil knihu do krbu.
„ZMRRRDÉ!“ zaječela Hermiona a zhoupla se tam a zpět na židli, jak nejvíc to šlo. „TY ZMRDANÝ ZMRDE, DO PRDELE S TEBOU…!
„Ach, drahoušku!“ položila Narcisa varovně dlaň na Luciusovo rameno. „Tvoje Rowlingová.“
„Neboj se. Můj syn není tak pitomý, aby spálil skutečnou Rowlingovou,“ ušklíbl se Lucius. „Nejspíš udělal kopii.“
Draco zbělal a s absolutní hrůzou v očích se podíval do videokamery.
„Proč, ty malý hajzle,“ zamumlal Lucius a vytáhl hůlku.
.
.
.
Dveře do sklepního vězení se rozletěly. Ron s Harrym překvapeně vzhlédli a uviděli, jak dovnitř s vytřeštěnýma očima vtrhl Draco Malfoy, zakopl o vlastní nohu a dopadl na špinavou zem.
Opřel se o loket, vyplivl z pusy vlastní košili a zaječel: „POTTERE! Dostanu vás ven, když mě ochráníš před mým otcem…“
„DRÁÁÁCÓÓÓ MÁÁÁLFÓÓÓYÍÍ!“ neslo se sídlem táhlé, rozzuřené volání, které nepatřilo Luciusovi Malfoyovi.
Draco zbledl ještě víc. „A před Grangerovou.“
Ron si založil ruce na hrudi a neústupně zkřivil rty: „Proč tě máme chránit před Hermionou?“
Draco střelil vyplašeným pohledem přes rameno. „Dám ti deset tisíc galeonů a své nové koště!“
„Platí, beru oboje,“ přikývl Ron spokojeně hlavou.
„Hej, a co dostanu já?“ zeptal se Harry. „Myslel jsem, že jsem, víš… vůdce nebo tak něco.“
„Pššt, Harry, pšt,“ pronesl Ron přísně. „Musíme se chovat mazaně, jestli chceme utéct. Teď pojď, Malfoyi, musíme si pospíšit.“
A tak Draco Malfoy skončil na útěku s Ronem Weasleym a s mírně nespokojeným Harrym Potterem.
.
.
.
Později oné noci:
Smrtijedi se svíjeli na zemi v různých stádií agonie.
Voldemort mezi nimi procházel, aby se ujistil, že všichni trpí k jeho spokojenosti.
„Už NIKDY mě znovu nezklamte!“ zahřímal strašidelně, a pak se podíval do rohu místnosti, kde se mračila divoce rozcuchaná mudlovská šmejdka a netrpělivě podupávala nohou. Znervózňovala ho.
Strnule odcupital k místu, kde se Lucius roztřeseně opíral o zeď a zotavoval se z dalších kol nejodpornějšího miliskování Pána zla.
„Co tu dělá ta šmejdka?“ zasyčel Voldemort šeptem, protože nechtěl připustit, že nemá celou situaci pevně v rukou.
„Máme společný cíl,“ přiznal Lucius přes zaťaté zuby a snažil se nedat Pánu zla najevo, že na sebe seslal znecitlivující kouzlo. Polovina ostatních to udělala taky, ale stejně se váleli po zemi a teatrálně sténali. „Honí mého syna a Draco utekl s Potterem. Když najdeme Pottera, najdeme mého syna.“
Voldemort zavrčel: „Zběhl?“
„Ne!“ zavrtěl Lucius hlavou. „Spálil mé první vydání Rowlingové a teď se schovává, protože ví, že z něj vymlátím duši.“
„První vydání Rowlingové!“ protáhl varovně Voldemort, šokovaný a zděšený – a troufl si pomyslet, že i trochu ohromený – naprostou zkažeností mladého Malfoye. „Proč jsem nikdy neslyšel, že vlastníš takový poklad?“
Páč bys mi ho sebral, ty holohlavý hajzle, pomyslel si Lucius naštvaně.
„Já jsem to slyšel!“ zařval Voldemort. „TECHTLUS MECHTLUS!“
A teď Luciuse nezachránilo už ani znecitlivující kouzlo.
Konec
PA: Můj učitel ze střední školy mi říkal, že nikdy nevím, kdy přestat. Měl naprostou pravdu. Tohle jsem začala po přečtení sedmého dílu, ale vlastně to nepasuje do scény na Malfoy Manor, protože jsem se nikdy neobtěžovala si ji znovu přečíst a osvěžit si paměť. Až do tohoto týdne, kdy jsem konečně vyprodukovala nějaký slušný konec, to bylo hotové jen napůl. Taky jsem měla nejasnou představu, že by Draco mohl mučit Hermionu tím, že by sledovala, jak prohání domácí skřítky, ale to moc nefungovalo.
PP: Miliskování a Techtlus mechtlus – v originále použila autorka výrazy ꞌpurple nurpleꞌ a ꞌrubius boobiusꞌ, což vychází ze sousloví ꞌ ruby boobyꞌ. Opravdu netuším, jak něco takového přeložit – kdo vládnete angličtinou, přečtěte si víc například na https://en.wiktionary.org/wiki/purple_nurple. Docela by mě zajímalo, co by napadlo vás.