Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3., část 2. Místo zvané domov

„Danielo, zpomal! Vážně, rozbiješ něco dalšího!“ Když děvčátko dychtivě vtrhlo zpět do obchodu, matka zůstala pozadu a unaveně zavrtěla hlavou. Zastavila se u Hermiony. „Vezmu si ho, prosím.“

Hermiona málem omdlela úlevou, když si žena převzala svého syna, který najednou vypadal naprosto spokojeně.

„Děkuji vám,“ řekla žena tak klidně, jako by pro ni bylo úplně normální strkat své dítě do cizí náruče. „Ne, Danielo! Žádné bonbóny!“

Hermiona se protlačila kolem mě a málem narazila do dveří. Neola ji viděla odcházet a zamračila se.

„Je v pořádku, Sebastiane?“ zeptala se.

Jen jsem přikývl a šel za svou ženou. Našel jsem ji opřenou o zeď zdravotní kliniky naproti přes ulici. Zdála se být naprosto zoufalá.

„Co když to nedokážu, Severusi?“ kvílela. „Co když budu nemožná matka? Co když děláme příšernou, hroznou chybu? Jestli manželství nevyjde, můžeme se rozvést, ale dítě vrátit nejde!“

O výchově dětí jsem pochopitelně nevěděl nic. Mohl jsem jen papouškovat Neolina slova.

„Myslím, že Neola měla pravdu, Hermiono. Jsem si jistý, že to zvládneme.“

„Nevím, co to se mnou je,“ řekla sklíčeně. „V jednu chvíli jsem tak nadšená, že víc už být nemůžu, a vzápětí se bojím, že náš život bude už napořád v troskách!“

„Hormony,“ pronesl jsem, jako bych byl v tomto oboru velkou autoritou. Náhle musela zapochybovat, jestli bylo rozumné přijít si ke mně pro útěchu, protože na mě vylekaně pohlédla. „Aspoň jsem to tak slyšel,“ dodal jsem chabě.

Se slzami v očích přikývla a najednou se mi vrhla do náruče.

„Sama to nedokážu, Severusi,“ posmrkovala.

„Nebudeš muset.“

xxx

Když léto ustoupilo podzimu, Brady mi po Neole poslal zprávu. Léčba rakoviny pokračovala a prodej srubu byl ukončený. Klauzule ve smlouvě nám dvěma umožňovala žít ve srubu do konce roku. Kromě toho jsem měl očekávat, že se čas od času v okolí objeví různí zeměměřiči a stavitelé, ale nebylo pravděpodobné, že by potřebovali jít do srubu. Povzdechl jsem si a odstranil svá ochranná a mudly odpuzující kouzla.

Hermiona se v týdnech po příhodě v obchodu uklidnila. Bylo to spíš vědomím, že život půjde svým tempem ještě sedm měsíců, než náhle nabytou důvěrou v její mateřské schopnosti. Když jsme konečně sdělili naši novinku Neole, byla neuvěřitelně nadšená.

„Byla jsem šťastná, když sis dokázal najít krásnou ženu, se kterou jsi chtěl žít, Sebastiane,“ rozplývala se s rukama přitisknutýma na srdce, „ale tohle je třešnička na dortu! Budete mít dítě! To je tak úžasné!“

Zděsila se však, když zjistila, že Hermiona nepůjde porodit do Sioux Lookout, jako většina místních žen. Hermiona ji ujistila, že bude rodit s porodní asistentkou, která se o ni dobře postará. Což vyvolalo otázku, kde je nejbližší kouzelnická nemocnice. Předpokládal jsem, že jsou ve všech velkých městech, ale nebude škodit, když se při příští návštěvě asistentky zeptám.

Hermiona poslala Potterovi sovu s tou mimořádnou zprávou.

Odpověděl jí povinným blahopřáním, ačkoli mám podezření, že při tom pravděpodobně zvracel. Pokud se týká Hermioniných přátel, balancuji na hraně . Dobře ví, že s Potterem nikdy nenajdu společnou řeč, a spokojila se s něčím, co by se dalo popsat jako vzájemná tolerance. Ginny přiložila svůj dopis, nadšený třístránkový dokument, v němž se dožadovala podrobností a nabízela dětské oblečení a rady. Hermionu to moc potěšilo. Myslím, že se jí líbilo být ve spojení s čarodějkami, které už rodily, protože v našem okolí nikdo takový nebyl.

Mezitím v říjnu začala rekonstrukce srubu.

„Jsem rád, že začnete, než přijde sníh,“ řekl jsem Douglasovi Dinsworthovi z Livewellových rekonstrukcí, když se vrátil s písemnou nabídkou. „V našem současném bydlišti můžeme zůstat jen do konce roku.“

Zíral na mě, jako bych spadl z jiné planety. „Chcete říct, že jste nikdy neviděl, jak se staví kouzelnický dům?“

Samozřejmě, že neviděl. Dům v Tkalcovské uličce byl mudlovský a Bradavice se opravovaly samy, pokud nestačilo jednoduché Reparo. Bůh ví, že jsem se jím za ta léta ve třídě lektvarů naopravoval hodně oprýskané omítky, rozežrané vybuchlými lektvary. V magickém světě není mnoho oblastí, v nichž bych byl naprosto nevědomý, ale kouzelnické stavby jsou rozhodně jednou z nich.

„Dobrá, ručím vám za to, že pracujeme mnohem rychleji než mudlovští zedníci. Mám dojem, že celkově to bude trvat zhruba týden.“

„Týden!“ zalapala po dechu Hermiona.

„Kdybychom stavěli dům od základů, byly by to dva týdny, ale protože jen rekonstruujeme, půjde to mnohem rychleji.“

To mi připomnělo lektvarovou laboratoř, kterou jsme chtěli. „Tato smlouva zahrnuje i malou samostatnou přístavbu, je to tak?“ zeptal jsem se a nedůvěřivě si prohlížel pergamen, jejž jsem zamýšlel podepsat.

Douglas přikývl. „Samozřejmě. Stavba by měla trvat přibližně jeden den. Možná jeden a půl.“

Říjen přinesl ještě větší překvapení. Časně ráno jsme dorazili ke starému srubu a našli tam tři postarší kouzelníky, jak si ho prohlížejí. Co tohle mělo znamenat?

„Můžu vám nějak pomoct, pánové?“ zeptal jsem se ostře.

„Jsme od Livewellových staveb, pane.“ Jeden z mužů, který byl poněkud nešťastně podobný Brumbálovi, mi stiskl ruku. „Donny Balfour, k vašim službám. A tito pánové jsou Sonny Tompkins a Edgar Everett. Vy budete pan Snow, že?“

„Ano, a -“

„A tohle bude vaše panička?“

Nemusel jsem se na ni podívat, abych věděl, že jí při tom označení vstaly vlasy na hlavě.

„Hermiona Snowová,“ řekla a v hlase jí zazněl mrazivý tón.

„Richtik. Mladá paní. Máte tu moc fajnové místo, pane a paní Snowovi. My sami jsme to tu před lety vystavěli. Odvedli jsme moc pěknou fušku. Jen se podívejte, jak se po všech těch letech drží." Všichni tři stanuli, aby se pokochali tím, co zbylo z jejich díla.

„Dobrá práce,“ souhlasil jsem, ale nemohl jsem se dočkat, kdy začnou s prací. „Dělníci jsou na cestě? Bylo mi řečeno, že přestavby začnou dnes.“

„Taky že ano,“ souhlasil Balfour. „Ale nikdo jiný nepřijde. Vaše pracovní skupina jsme my.“

„Vy jste stavitelé?“ řekla slabě Hermiona. Mám podezření, že si představovala porod pod přístřeškem v lese, pokud toto nebude fungovat.

„Promiňte,“ řekl jsem, zatímco se do mě zahryzl nával neurčité paniky, „ale říkáte mi, že vy tři se chystáte přestavět náš srub?“

„Jo, jasnačka.“

„Vy tři.“

Ten, co mu říkali Edgar, se na nás zašklebil. „Nevěříte, že to zvládneme, co? Myslíte si, že jsme banda starých papriků, budižkničemů?“

Ano, ale nechtěl jsem to přiznat.

„Věk,“ protáhl Sonny Tompkins, „je stav mysli, pane Snowe!“

S tím shodil z ramene plátěný pytel a nechal ho spadnout na zem. Hlučně zarachotil.

„Aha,“ vydechla Hermiona; svitlo jí. „Máte tam všechno, co potřebujete, že ano? Jednou jsem měla kabelku-“

Ale Sonny se nestaral o Hermioninu pověstnou korálkovou taštičku. Obrátil pytel vzhůru nohama a vysypal jeho obsah. Sotva jsem zahlédl kousky dřeva a miniaturní nástroje, než Edgar vytáhl hůlku a všechno najednou odlevitoval na mýtinu u jezera. Trámy, prkna, nářadí, trubky a nejrůznější stavební materiál, to všechno rychle nabylo svou původní velikost.

„Tak jdeme na to,“ řekl Donny vesele. „Tak, teď s paničkou couvněte a my se do toho pustíme. Brzo tu bude lítat spousta hřebíků.“

Přesunuli jsme se do bezpečné vzdálenosti a čekali. To podle všeho nestačilo.

„Pokračujte,“ řekl Balfour, když nás zahlédl na novém stanovišti. „Nechte to na nás. Tenhle starý srub je v dobrých rukách.“

Chtěl jsem protestovat, říct jim, že je to můj dům a zatraceně, budu se dívat, kdy budu chtít. Hermiona zasáhla.

„Pojďme,“ zamumlala. „Stejně si nejsem jistá, že to vydržím.“

Odešli jsme, ale večer jsme se připlížili zpět. Opravdu byl vidět nějaký pokrok, protože srub vypadal mnohem bytelněji. Střecha byla očividně opravená a zesílená, částečně pokrytá novými šindeli. Sítě proti hmyzu na verandě stále visely v rozličných úhlech, ale už aspoň nebyly rezavé. A odstranili původní vybavení koupelny; záchod majestátně trůnil na břehu jezera.

„Budeme muset vystavět silnici, že?“ uvažovala Hermiona. „Neola už si láme hlavu, proč nikdo ve městě o tomto srubu nevěděl. Také Brady s Maritou se jednoho dne vrátí a budou nás chtít navštívit.“

„Předpokládám, že ano,“ povzdechl jsem si.

S tím jsem vytáhl hůlku a směrem k hlavní silnici odpálil na zkoušku dvě borovice. Chvíli na nás pršelo dřevo a jehličí, ale zdálo se, že by to mohlo jít, pokud bychom pracovali vždy jen s několika stromy.

Trapper‘s Bay sice mohlo být vzdálené několik kilometrů, ale někdo by si jistě všiml, kdyby najednou padl dvoukilometrový úsek lesa.