Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3.

„Harry!“

Harry jen zabrblal, když jej silný vlkodlak pevně objal.

„Opatrně, Lupine. Nechceš ho pochroumat. Madame Pomfreyovou by to nepotěšilo.“

Remus chlapce pustil a začal ho studovat. „Jsi hubený a bledý,“ ohodnotil jej smutně.

Pak se obrátil k temnému muži a podal mu ruku.

„Severusi, je mi to tolik líto. Azkaban, a vlastně všechno.“

Po krátkém úšklebku Snape ruku přijal. „Všechno jsi odškodnil tím, že jsi věřil v naši nevinu,“ přiznal zdráhavě.

„Děkuji, Severusi,“ pravil Remus upřímně. „Je mi moc líto, že jsem nedokázal, aby vás propustili.“

„Ale snažil ses,“ vložil se do toho Harry. „A to se počítá. Jenomže nejsme vlastně propuštění, jen nás přesunuli do jiného vězení.“

Remus sebou cukl. „No, nebudu předstírat, že chápu, proč to Albus dělá,“ uhnul očima. „Jeho záměry jsou asi dobré, ale myslím, že dělá chybu, když vás tady drží proti vaší vůli. Víte, nejdřív jsem myslel, že chcete být v Bradavicích, protože byly vaším domovem téměř celý váš život.“

„Všichni zde nás zradili, Lupine,“ odfrkl si Snape. „Z čeho usuzuješ, že bychom mohli chtít být v jejich blízkosti?“

„To nevím,“ zaváhal Remus. „Albus prý doufá, že nám odpustíte – myslel jsem, že možná… no. Nevím, co jsem si myslel.“

„Možná bychom časem mohli zvážit, že jim nakonec odpustíme, kdyby o odpuštění požádali a omluvili se,“ pravil Harry vztekle. „Ale to oni ne. Uvěznili nás tady a vydírají nás, abychom jim odpustili. Jakákoliv šance, že je vyslechneme a budeme s nimi mluvit, teď už zmizela a je to jen jejich vina!“

„To neplatí pro tebe, Lupine,“ Severus si všiml, jak moc druhý muž zbledl. „Ty jsi stál za námi. Ty se nepotřebuješ omlouvat, dělal jsi, cos mohl.“

„A budu v tom pokračovat,“ slíbil Remus, „a začnu tím, že vám seženu, co potřebujete. V těch hadrech vypadáš strašně, Harry.“

Chlapec pokrčil rameny. „Nosím je většinu svého života. Ale ano, nové oblečení by bylo fajn.“

„Pro mě též,“ přikývl Snape, „a možná bys mohl přesvědčit Ollivandera, aby sem přišel. Potřebujeme nové hůlky a pochybuji, že nám v dohledné době dovolí navštívit Příčnou.“

Remus přikývl. „Zkusím je přesvědčit, ale jestli se mi to nepovede, přivedu ho. Tak a teď… co jsem to slyšel o výrobě cukrlat v hodinách lektvarů?“ zářivě se na ty dva zazubil.

ooOOoo

Když Remus později toho dne opouštěl hrad, zastavil se u ředitele, svého bývalého kamaráda a nyní učitele OPČM profesora Siriuse Blacka a Harryho bývalých kamarádů.

„Nuže, Remusi?“ zajiskřilo řediteli v očích, „udělali nějaký pokrok? Přiblížili se k přijetí situace?“

Lupin si odfrkl. „Řediteli, když pominu to nešťastné rozhodnutí zašít je v Azkabanu, zamknout je v hradu bylo vaší největší životní chybou! Odpusťte mi, pane, ale zjevně se nedokážete poučit ze svých chyb a nejste schopný empatie. Potřebují čas a potřebují svobodu po té dlouhé době, co byli zavření, a potřebují místo, kde nebudou nuceni potkávat denně ty, co je zradili.“

Dospívající děti sebou trhly, ale ředitel si povzdechl. „Obávám se, že to nemohu dovolit. Musí se naučit chápat a být tady šťastní.“

„Také potřebují nějaké věci a hůlky,“ pokračoval Remus. „V podstatě jste je zanechal bezbranné. Potřebují navštívit Příčnou.“

„To nemůžeme riskovat,“ zavrtěl ředitel hlavou. „Nejen že by utekli, ale jejich zadržení nesmí vidět veřejnost – kouzelnický svět by nikdy nepochopil, že je to jen pro větší dobro. Ollivander může přijít sem a další potřeby jim můžete zajistit vy.“

Remus si uvědomil, že víc pravděpodobně nezíská, úsečně přikývl a opustil hrad.

ooOOoo

„Severusi, řekni mi znova, proč prostě neutečeme? Dobby by nám rád pomohl.“

„Ano, ale pak bychom byli uprchlíci, ne? Řád by nás nepřestal honit. Nejlepší bude hrát podle jejich pravidel a svobodu získat legálně.“

Harry si povzdechl. „Máš pravdu, samozřejmě. Jenže to trvá tak dlouho a mě brzo zdrogují a dotáhnou na obranu.“

Severus odložil knihu a plně se obrátil k Harrymu. „Chápu, že toho čokla nechceš vidět, ale může to být docela… zajímavé… pokud tě dobrovolně nabídne k demonstraci souboje. Z Azkabanu ses zotavil…“

Harry prozkoumal své tělo. Ano, nebyl tak slabý, jak býval. Ten vyživující lektvar, který mu Severus připravoval, a dobré jídlo, které jim Dobby pořád pokoutně doručoval, se vyplatily. Fyzicky se on i Severus z větší části zotavili.

„Procvičili jsme všechno, co jsem tě v Azkabanu naučil,“ pokračoval Snape. „Jsi zcela schopný Blacka porazit. I ředitel by měl co dělat, kdyby s tebou teď bojoval, a to jen proto, že má mnoho let zkušeností. Prostě zná víc triků. Ale triky se dají naučit.“

Harry znechuceně našpulil ret. „Nijak bych neprotestoval proti možnosti z toho čokla ty blbosti vymlátit. Možná dovlečení na jeho hodinu skýtá jisté výhody. Ale i tak doufám, že si ti tví právníci pohnou.“

„Neboj, pohnou. Jen co nějakého najdeme, okamžitě odsud zmizíme. Do té doby však není důvod, proč bychom se nepobavili, ne?“

Kdyby Brumbál a Black viděli ty děsivé úšklebky, své vězně by propustili a sami by okamžitě vzali nohy na ramena.

ooOOoo

„Harry.“

Harry vzhlédl k Brumbálovi a McGonagallové.

„Harry, navštívíš klub obrany. Je jedno v jakém oblečení. Budeš tam, jinak dostaneš měsíc trestů se mnou a Siriusem.“

Harry se šťastně usmál. „Dobrá.“

McGonagallová pojala podezření a musela se zeptat. „Žádné protesty, pane Pottere?“

„Stejně jsem dnes plánoval, že tam zajdu. Vlastně jsem doufal, že si s někým dám souboj, ale hádám, že profesor Black nebude mít čas…“

„Jsem si jistý, že ho ta myšlenka nadchne,“ zajiskřilo v očích řediteli. Věřil, že již Harryho napůl získal.

ooOOoo

Harry vstoupil do učebny obrany a posadil se úplně dozadu, přičemž se zamračil na každého, kdo se odvážil jen na něj pohlédnout.

Poslední vešel Sirius Black, celý vzrušený a nervózní, že má konečně kmotřence na hodině.

„Dobré odpoledne, třído. Dnes si předvedeme úplný kouzelnický souboj. Krátce vám připomenu pravidla a pak zamíříme do Velké síně.“

Harry spokojeně seděl co nejdál. Tak. Snaží se jej usmířit. Strategie rozděl a panuj. Dobré vědět – později probere se Severusem, jak toho využijí ve svůj prospěch…

Třída dorazila do Velké síně a Harry se schválně coural vzadu.

Sirius se rozzářil. „Nuže, třído, v souboji se všichni vystřídáte. Ti, co nebudou bojovat, se posadí támhle,“ ukázal mimo pódium na štítem chráněné pohodlné židle.

„Jelikož je vás lichý počet, pan Potter se utká se mnou,“ oznámil šťastně.

Harry se tvářil netečně, ale ruka mu cukla. Tohle si užije. Naštěstí Ollivander dorazil na Remusovu výzvu okamžitě a oba teď byli se Severusem vybaveni vhodnými hůlkami. Chvíli sice trvalo, než našli ty správné, ale cítil jistotu, že tuto se naučí milovat jako svoji první.

Napráskat tomu čoklovi v naprosto legálním souboji bude výjimečnou příležitostí hůlku otestovat.

Jeho souboj se Siriusem bude poslední v této hodině. Stáhl se do kouta, zavolal Dobbyho a poprosil jej, aby Severusovi předal vzkaz. Byl si jistý, že Severusovi přihlížení vadit nebude.

Sirius Black ještě netušil, co na něj čeká. Povzbuzoval studenty, radil, hodnotil a nespouštěl ze zřetele na židli se houpajícího Harryho, aby mu během čekání náhodou nezmizel.

Konečně se ke konci hodiny, která trvala déle, než měla, do místnosti vplížil Snape. Harry se na něj usmál a najednou jej přepadla nervozita, Snape však jen přikývl.

„Víš, že ho dokážeš sejmout, Harry,“ zašeptal rychle. „Hlavně to udělej pomalu a bolestivě.“

Nakonec Harry a Sirius vstoupili na pódium a pozvedli hůlky.