Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4., část 1. Budování domova

Po návštěvě Trapper’s Bay jsme se začali domlouvat, jak to uděláme s nábytkem. Oprava srubu spolkne většinu peněz, které jsem doposud vydělal u Caldwella. Mohlo se stát, že sice budeme mít střechu nad hlavou, ale ne na co si sednout. Hermionu napadlo, jestli by Brady s Maritou nebyli ochotní přenechat nám pár kousků nábytku, ale bylo mi jasné, že prodej domu obvykle zahrnuje veškeré zařízení až po poslední čajovou lžičku. Přesto jsme se vydali k Lawfordovým do Thunder Bay – pod záminkou setkání s Bradym – abychom podali zprávu o rekonstrukci a zdvořile poprosili o nábytek.

Veliký Merline, to byly dvě cesty do města ve dvou měsících! Je jasné, že než toto všechno skončí, přijdu o rozum. Chtěl jsem zpět svůj spořádaný život, ale nebyla šance, že k tomu v dohledné době dojde.

„Brady zůstane v nemocnici přes noc,“ řekla Marita poté, co nás přátelsky uvítala. „Vede si dost dobře, ale někdy si ho po proceduře chtějí nechat na pozorování.“

Usadili jsme se na pohovce.

„Samozřejmě,“ souhlasil jsem. „Je jasné, že je to pro něj lepší.“

„Jak pokračujete s renovací srubu?“ ptala se dychtivě Marita.

„Skvěle. Stavitelé, kteří na tom pracují, očekávají, že za tři dny skončí.“

„Tak brzy?“ byla ohromená.

„Je to kouzelnická oprava,“ podotkla jemně Hermiona. „Probíhá rychleji než mu- tradiční rekonstrukce.“

„Chápu. Vždycky jsem chtěla vědět víc o dědečkovi a magii,“ povzdechla si Marita. „Ale pokud vím, byl jediný v rodině, takže se o tom prostě nemluvilo.“

Hermiona přikývla. „Také jsem jediná v naší rodině. Nemám žádné sourozence a nevěděl o tom nikdo kromě mých rodičů. Kdyby to bylo všeobecně známé, vyvolalo by to spoustu otázek.“

„Jistě. Ale je to taková škoda! Úžasné talenty, které se skrývají.“

„Já vím. Ale je to nutné.“

„Máte krásný výhled,“ poznamenal jsem. Díval jsem se z okna obývacího pokoje a obdivoval vzdálené jezero Superior. Ten pohled pomáhal vyvážit fakt, že Marita s Bradym žijí ve městě.

„Je to hezké, že? Dělá to dojem, že jste na venkově – což samozřejmě nejste, proto to miluji!“ zasmála se.

„Napadlo mne,“ prohodil jsem, „jestli prodáváte srub i se zařízením?“

„Myslíš s nábytkem? Ano, je to tak. Jeden z nových majitelů plánuje, že tam bude v sezóně bydlet. Ach, moji drazí...“ Marita sklouzla pohledem ze mě na Hermionu a zpět. „Teď máte domov, ale bez nábytku? No, jak to vypadá, máme tu až příliš mnoho věcí, takže jsem si jistá, že vám z nich můžu něco přenechat.“

Už-už jsem jí chtěl poděkovat za veškerou pomoc, kterou nám může poskytnout, ale vtom jsem se při představě přijímání darů zarazil. Další šek od Caldwella dorazí na konci roku, a my můžeme počkat, než si náš nový domov zařídíme. Do té doby jsme vlastnili Hermioninu nádobu na sušenky a přikrývku, kterou jsme vyhráli v bingu v Trapper‘s Bay. Také kuchařskou knihu, rybářský prut a přísady do lektvarů.

„To je od tebe laskavé, Marito, ale jsem si jistý, že dokážeme dům bez potíží zařídit.“

Hermiona mě sežehla pohledem, který naznačoval, že moje hrdost je na obtíž, a pak to ještě zhoršila dotazem, jestli bychom mohli navštívit Bradyho v nemocnici, když už jsme ve městě. Každá další minuta strávená v Thunder Bay těžce zkoušela hranice mé trpělivosti, ale teď, když už to řekla, se ta slova nedala vzít zpět. Naštěstí Marita prohlásila, že Brady se ve dnech, kdy tam musí zůstat, cítí dost špatně, a navrhla, že návštěvu odložíme, až na tom bude lépe.

Když jsme se vrátili k našemu srubu, ulevilo se mi. Hermiona se ale mračila.

„Co to mělo znamenat?“

„Co myslíš?“

„Marita chtěla vyhledat nějaké věci, které by se nám mohly hodit v novém domě. Proč jsi jí řekl, že nepotřebujeme pomoc?“

Zamířil jsem ke srubu. „Už mě unavuje přijímat dobročinnost.“

Sevřela mi loket, čímž mě zastavila. „Severusi, za svůj život vděčíš dobročinnosti. Kdyby nebylo Bradyho, který ti zachránil krk a roky ti dovolil zůstávat v jeho srubu, pravděpodobně bys byl po smrti. Nemluvě o tom, že Marita nám prodala náš nový domov za jeden jediný dolar! Tak proč zrovna teď ohrnuješ nad její šlechetností nos?“

„Neohrnuji nad ní nos,“ naježil jsem se. „Jen chci počkat, až si budeme moct koupit věci, které si opravdu vybereme, ne brát něco, co někdo jiný nechce.“

„Ale šek od Caldwella nedostaneš před třicátým prvním prosincem, a do té doby se musíme z Bradyho srubu vystěhovat.“

„Myslím, že všechno, co potřebujeme, si můžeme na chvíli vykouzlit-“

Náhle měla oči plné slz. Hormony; vzpomněl jsem si příliš pozdě. Aspoň se jí tak úplně nechvěl spodní ret, za což jsem byl vděčný. Snažil jsem se zmírnit svůj postoj.

„Možná bys to chtěla zařídit jinak?“

„Mám své peníze pro případ nouze,“ navrhla opatrně.

Zdržel jsem se poukázat na očividné. Byly to peníze pro případ nouze. Hermionin malý spořicí účet, který zbyl z jejího působení na kanadském ministerstvu, nedotčený, no, pro případ skutečné nouze. Z toho se nemělo jen tak brát. Deset let svého života jsem prožil bez peněz a neměl jsem v úmyslu si to zopakovat.

„Jistě bychom to nemuseli utratit všechno?“ doufal jsem, že to zní jako dostatečný kompromis. Možná by nebylo od věci poskytnout své těhotné manželce aspoň pohodlnou postel.

„Samozřejmě že ne. Myslíš si, že jsem blázen, abych si pořizovala luxusní nábytek? Už bys mě měl znát lépe! Ale není důvod, proč si nekoupit pár věcí, Severusi. Existují velmi dobré obchody s použitým zbožím, zařízením a potřebami pro domácnost. Nemusí to být drahé!“

Vypadala tak odhodlaně, že jsem neměl jinou možnost než se vzdát.

xxx

Do týdne byl srub i s přístavbou hotový. Tři postarší stavitelé nám potřásli rukama a velice nám děkovali za příležitost ‚dát do gala tu starou holku‘. Douglas Dinsmore provedl poslední kontrolu.

„Je to dobrý, solidní dům,“ řekl nám a spokojeně se usmál. „Mládenci odvedli dobrou práci. Oni své zaměstnání prostě milují, víte? Zažiju pekelně těžké chvíle, až se pokusím poslat je do důchodu.“

Opravdu jsem si nedokázal představit ‚mládence‘, jak odpočívají v houpacích křeslech. Vypadali, že jsou perfektně sehraní, aby spolu ještě dlouhá léta mávali hůlkami, manévrovali prkny a zatloukali hřebíky.

Dinsmore přijal mou bankovní směnku – na velkou sumu, vyžadující osobní návštěvu nejbližší kouzelnické banky ve Winnipegu (další zatracená cesta do města!) – a předal nám láhev vína na oslavu.

„Věřím, že tu budete šťastně žít mnoho dalších let.“

Byl jsem si jistý, že ano. Když odešel, stáli jsme ve dveřích našeho domova a dívali se ven přes malé jezero. Stromy, zahalené v podzimních barvách, zářily na slunci.

„Potřebujeme kánoi,“ vyhrkla Hermiona.

„Cože?“

„Potřebujeme kánoi! Máme vlastní jezero a žádnou kánoi! A molo! Vím, že můžeme chytat ryby ze břehu, ale z mola je to mnohem snadnější!“

Cítil jsem, jak mi spokojený úsměv tuhne na tváři.

Další den se vypravila do města, zatímco já jsem přenesl své kotlíky do nových prostor a s láskyplnou péčí uspořádal na policích přísady do lektvarů. I když se to nemohlo rovnat mé laboratoři v Bradavicích, aspoň tu byl dostatek místa i bez rozšiřovacích kouzel. A celé to bylo moje.

Hermiona se vrátila celá rozzářená.

„Hádej, co je nového! Zmínila jsem se Neole, že se potřebujeme zařídit, a ona mi řekla, že její neteř má obchod s použitým zbožím v Sioux Lookout!“

„Ano?“ řekl jsem neutrálně. Opravdu jsem netoužil vypravit se do Sioux Lookout nakupovat nábytek. Měl jsem na dlouhou dobu civilizace plné zuby. Bylo jedno, že Sioux Lookout není velkoměsto. Pořád ještě bylo na můj vkus příliš velké.

„Mohli bychom se tam jít podívat.“

Zdálo se, že v mé tváři se jasně zračil nedostatek nadšení. Povzdechla si.

„Dobrá. Můžeme jet bez tebe, pokud mi budeš důvěřovat, že vyberu věci, které ti nebudou proti mysli.“

„Jen jsem chtěl znovu začít s kombinací pohodového lektvaru s životabudičem. Víš, že to nemůžu nechat dlouho vařit bez dozoru.“ Bylo mi jasné, že to je hodně chabá výmluva. Počkat... „Můžeme?“

„Neolin manžel Stanley má malý náklaďák. Sama mi nabídla, že nás vezme do Sioux Lookout. Tak můžeme nábytek hned přivézt.“

„Ale ty jsi čarodějka,“ namítl jsem. „Dobře víš, že nákladní vůz nepotřebuješ.“

„Já to vím, Severusi, ale Neola ne. A je tak ráda, že máme vlastní domov. Myslím, že nám opravdu chce nějakým způsobem pomoct.“

Rád bych opáčil, že doposud jsme to docela dobře zvládli bez pomoci, ale faktem bylo, že lidé v Trapper‘s Bay byli mou klientskou základnou. Pokud jste se na to dívali takhle, slušelo se, abych byl tak laskav a dovolil Stanleymu vzít mou manželku do Sioux Lookout.