Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

Překlad: Ani, martik

PA: Ačkoliv se zatím nebudu pouštět do detailů, jak došlo k Harryho přihlášení, důvod, proč zastupuje dívčí školu je ten, že se tentokrát chová švihle a onen záškodník usoudil, že když půjde o něco takhle výstředního, tak to bude vypadat víc jako Harryho vlastní akce než jen lístek se jménem, jak to bylo v kánonu. Taky jsem měla pocit, že lidi nemají rádi Lockharta, vzhledem k tomu, co jsem o něm četla za FF. Očividně jsem se pletla…

Další poznámka, novinový článek napsala Karg42. Přišlo mi, že když je někdo tak úžasný, aby napsal článek o nedávných událostech, je jenom fér, aby si ho lidi přečetli :)

Kapitola 40.

Následujících pár dní znovu zažily rozmach placky ‚Podporujte Cedrika Diggoryho – OPRAVDOVÉHO šampiona Bradavic‘. Na rozdíl od minule je ale tentokrát vytvořil Harry, aby učinil přítrž domněnkám, že Bradavice mají tři šampióny. Samozřejmě použil Colina jako prostředníka pro prodej Mrzimorům, protože zatím bylo příliš brzy na to, aby se s ním bavili a přitom se ho nepokusili proklít. A Draco se vyžíval v tom, že Harryho příslušnost k dívčí škole podporoval svými plakáty TransHarryho, jejichž prodeje prudce vzrostly. Harryho to donutilo se zamyslet, jestli existoval vůbec nějaký rozdíl mezi kamarádstvím a nepřátelstvím s Dracem. Ale bylo to asi fér, vzhledem k tomu, že tento tón jejich vztahu udal před třemi lety, když začal šířit tu fámu.

„Harry, už jsi mluvil se svým ředitelem?“ zeptala se ho Lenka vážně.

„Se svým ředitelem? Ne, měl jsem za Brumbálem kvůli něčemu zajít?“ snažil se Harry vzpomenout.

„Ne, ne. S ředitelem – nebo spíš ředitelkou – Salemské akademie čarodějek,“ objasnila Lenka. „Taky máš nárok na to mít tu delegaci, víš.“

„Je to vůbec skutečná škola?“ zeptal se Harry překvapeně.

„Samozřejmě,“ odpověděla Lenka. „Znamená to, žes to zatím neudělal?“

„Nemám ponětí, kdo to tam řídí,“ potvrdil Harry.

„Nebude ti vadit, když jim napíšu?“ zeptala se Lenka. „Vážně by o tom měli být informováni.“

„I když nejsem doopravdy jejich student?“ zajímalo Harryho.

„I tak,“ souhlasila Lenka. „Protože kvůli Turnaji ses stejně stal jejich čestným studentem.“

„Posluž si,“ řekl Harry.

„Díky,“ rozzářila se Lenka. „Viděl jsi, že se Turnaj dostal do Jinotaje? A na druhou stránku!“

„Ne, neviděl,“ přiznal Harry. „Napsala jsi to ty?“

„Samozřejmě,“ podala mu Lenka nejnovější výtisk novin svého otce. „Byla jsem očitý svědek.“

Harry Potter zničil Turnaj tří kouzelnických škol

Od Lenky Láskorádové

Bývalý Turnaj tří kouzelnických škol (nyní Klání kvinteta kouzelníků), ve kterém je Viktor Krum zmatený, Fleur Delacourová napjatá, Cedric Diggory samolibě spokojený, Frederick „Forge“ Weasley je úžasný a Harry Potter podstoupil změnu pohlaví, která byla plánovaná pro Ronalda Weasleyho [mladšího bratra Fredericka Weasleyho] na minulý rok.

S tím souvisí zpráva, že Sirius Black byl dočasně umístěn do londýnského vězení, protože „krutě opustil [svého kmotřence Harryho Pottera] na většinu [jeho] života, zatímco si [Sirius Black] užíval na Mallorce“. Očekává se, že bude propuštěn dřív, než se jeho svěřenec vrátí z internátní školy, a musí se každé dva týdny povinně účastnit sezení na téma „nebezpečí týrání dětí“.

Více na straně 6, spolu s 27 způsoby použití želé, které by vás nikdy nenapadly (29 způsobů pro pomerančové).

„Zajímavý titulek,“ poznamenal Harry. „Ale není moc lichotivý.“

„No, zničil jsi šanci na Turnaj tří kouzelnických škol ve chvíli, kdy jsi přihlásil Freda, i když jsi nepřihlásil sám sebe,“ upozornila ho Lenka.

„To je fakt,“ přiznal Harry. „Klání kvinteta kouzelníků… líbí se mi to.“

„To je dobře,“ řekla Lenka, „vzhledem k tomu, že jsem založila petici za přejmenování Turnaje.“

„A jak to dopadlo?“ zajímalo Harryho.

„Čeká se na schválení od Popletala,“ odpověděla Lenka. „Mám s ním po obědě schůzku.“

„Co je zač ta věc s uvězněním Siriuse?“ zeptal se Harry. „Nevím o ničem takovém…“

„Tolikrát jsem slyšela, že škola je vězení, a on tu bude, dokud nepojedeš domů na prázdniny,“ vysvětlila Lenka. „Krom toho, nemůžeme ho jen tak beztrestně nechat vyváznout z toho, že tě krutě opustil, ne?“

„… uvědomuješ si, že byl v opravdickém Azkabanu, že jo?“ zeptal se Harry.

„Oficiálně ne, kontrolovala jsem to,“ pokrčila Lenka rameny. „A protože tu není žádný písemný nebo magický důkaz, musíme prostě věřit jeho slovu. Krom toho, proč by lhal o tak ohavné záležitosti?“

„Vskutku, proč?“ zadumal se Harry.

ooOOoo

Jeho kamarádi mu samozřejmě prokazovali širokou škálu podpory.

Rona trochu otrávilo, že nebyl vybraný, ale naštěstí se tentokrát jeho žárlivost nasměrovala na Freda. George byl taky trochu rozhozený, že se nedostal do výběru, ale uvědomil si, že se může zúčastnit jen jeden z nich, a tak ti dva trávili dost času spekulováním, jak tuto formalitku/detail obejít. Hermiona zcela nesoucítila s Harryho dilematem náhlého objevu, že je americká dívka, protože si to očividně ‚zasloužil‘ nebo nějaký takový nesmysl, protože si vytvořil vlastní školu a přihlásil ji do soutěže, aniž by to někomu řekl. Neville vypadal s celou situací smířený a Harry si nebyl jistý, jestli mu úplně věří to, že to na něj někdo ušil. Cedric věděl, že Harry je předurčený k tomu se přihlásit a vyhrát, a tak byl prostě rád za příležitost se taky zúčastnit. Byl ale trochu přemožen tím, jak mezitím stihla narůst jeho popularita, a tak se přidal ke Krumovi na Lockhartovy improvizované lekce o zvládání slávy. No, a co se týče Draca…

„Jak dlouho myslíš, že vydržíš, Pottere? Vsadil bych se, že deset minut v prvním úkolu,“ pronesl Draco sebejistě, zatímco čekali na začátek péče o kouzelné tvory.

„Deset minut, jo?“ zopakoval Harry. „To ve skutečnosti není vůbec špatné. Doufal jsem, že bych ho mohl dokončit o kousek rychleji, ale člověk se vždycky někde nečekaně zdrží a nejspíš mi budou davy fandit víc, když mi to bude trvat o něco déle.“

„Tak jsem to nemyslel, Harry, a ty to víš!“ trval na svém Draco.

„Nic takového nevím,“ popřel to Harry.

Byl ušetřen dalších pokusů ho přesvědčit, když Hagrid začal hodinu slovy ‚vyvenčete skvorejše‘. Prohlásil, že je alergický, a místo toho si povídal s Hagridem.

„Tak ty budeš soutěžit v turnaji, Harry. V klání. Školní šampión,“ řekl Hagrid vážně.

Hmm, vypadá to, že Lenka nakonec získala povolení od Popletala k přejmenování. „Jo, to mi nevadí zdaleka tolik jako to, o jakou školu se jedná,“ povzdychl si těžce Harry. „Z tohohle se nikdy nevzpamatuju, přísahám.“

„Eslipak vůbec tušíš, kdo tě to asi moh přihlásit, Harry?“ zeptal se Hagrid úzkostně.

„Upřímně, ne,“ přiznal Harry. „Můj nejžhavější kandidát je Barty Skrk mladší, ale nemůžu přijít na to, jak by to udělal…“

„Není mrtvej?“ zeptal se Hagrid.

„Ale, nikdy nevíš,“ prohlásil Harry řečnicky.

ooOOoo

Noc před vážením hůlek Harry prostě dal svou hůlku Dobbymu a řekl mu, aby se na ní vyřádil. Nebyl si úplně jistý, zda je legální, aby ji Dobby měl, ale vyleštil ji mnohem lépe, než jak by to Harry kdy udělal sám, a odmítal se nechat znova ztrapnit.

„Jdeš pozdě,“ řekl mu Cedric, když dorazil.

„Pardon, Snape se mě snažil otrávit,“ vysvětlil Harry, ale vůbec nezněl omluvně.

„Vážně?“ Fred zněl ohromeně.

„U nás to zkusil až v páťáku,“ přidal se George.

„No, měli jsme pracovat s protijedy a já znova odevzdal bezoár,“ pokrčil Harry rameny. „Je docela drahý, ale ten výraz na jeho obličeji a to, že mě nemůže vyhodit, protože jsem technicky vzato splnil úkol zachránit někoho před širokou škálou jedů, je k nezaplacení.“

„Co tády děláš?“ zeptal se Krum Freda podezřívavě.

„Jsem šampión,“ vysvětlil mu Fred. „Možná ti to uniklo v tom nadšení kolem svátku všech svatých, ale jásalo se právě proto, že z poháru vyletělo moje a Harryho jméno.“

„Tak co tu pak dělá on?“ ukázala Fleur na George.

„Morální podporu,“ odpálkoval ji George. „Slyšel jsem, že tu budou novináři.“

„Netřeba dodávat, že se od sebe nehneme, dokud nepřijde hulák od naší matky,“ dodal Fred. „Vážně nám nemůžeš prostě říct, jak jsi ho zneškodnil, Harry?“

„Pardon,“ omluvil se Harry, „roky předávané rodinné tajemství. Věřte mi, řekl bych vám to, kdybych mohl.“

„Jsi jediný člen svojí rodiny!“ upozornil Fred.

„Jo, ale mám křeslo ve Starostolci, o které se můžu výhledově přihlásit, a jako poslední z dlouhé linie čistokrevných mám různá taková privilegia,“ vysvětlil Harry. „Shodou okolností jsem tím taky vysvětlil svou schopnost přidat do turnaje vlastní školu.“

Harry si nestěžoval, když ho Rita Holoubková odtáhla do přístěnku na košťata, a hrdinně odolal nutkání říct, že je na to ještě poněkud mladý. Nebylo by dobré Ritu rozčílit dřív, než vyjde její článek, že?

„Nebude ti vadit, když použiju svůj Bleskobrk? Umožní mi totiž mluvit s tebou normálně,“ řekla Rita.

„Jo, to je v pohodě,“ ujistil ji Harry a taky si jeden vytáhl. „Nebude vám, předpokládám, vadit, když taky jeden použiju? Jenom preventivně, chápete, kdyby ten článek byl nactiutrhačný a musel bych se soudit.“

Rita mírně zbledla a Harry si mohl jenom představovat, jak se tón jejího článku prudce mění. „Tak, Harry… Co tě přimělo, aby ses přihlásil do Klání kvinteta kouzelníků?“

„Ve skutečnosti to na mě někdo ušil,“ vysvětlil Harry. „Určitě si nemyslíte, že bych se dobrovolně přihlásil jako účastnice, že ne? Jsem kluk v pubertě a slyšel jsem, že to znamená, že moje sebehodnocení je teď křehké a tohle mu pravděpodobně nepomůže.“

„Takže popíráš, že bys v tom jakkoliv figuroval?“ zeptala se Rita skepticky.

„To jsem neřekl,“ oponoval Harry. „Přihlásil jsem se, pod svou vlastní školou úžasnosti Harryho Pottera, ale ve výběru mě porazil Fred Weasley.“

„Nikdy jsem neslyšela o škole úžasnosti Harryho Pottera,“ řekla mu Rita.

„No, je to nová škola,“ připustil Harry. „Pokud o ní chcete vědět víc, doporučuju zeptat se ředitele Lockharta.“

„To si piš, že se zeptám,“ zaradovala se Rita. Lockhart vždycky ochotně rozdával rozhovory, ale musela být opatrná, protože jeho právníci patřili mezi jedny z nejlepších.

„Mimochodem,“ nahlédl Harry do Ritiných poznámek, „při popisování své jizvy bych dal přednost ‚fascinující‘ před ‚ošklivá‘.“

„To by šlo,“ souhlasila Rita a Bleskobrk nahradil příslušné slovo. „Teď – proč ses rozhodl přihlásit?“

„Chtěl jsem to zkusit,“ vysvětlil Harry, „svět je plný nebezpečí a zdá se, že mě problémy vyhledávají samy. Trochu jsem si říkal, že stejně budu muset soutěžit, tak jsem se přihlásil sám, abych tomu zkusil zabránit. Očividně to nefungovalo.“

„Ale ve výsledku je to jedno,“ upozornila ho Rita. „S jakými pocity myslíš na úkoly, které tě čekají?“

„S dobrými, mám plnou důvěru v bradavický vzdělávací systém,“ pronesl Harry s vážnou tváří. „Ve skutečnosti mě víc trápí, proč u Merlina – pokud jsou úkoly rozptýlené v průběhu celého roku – nemůžeme mít tenhle rok famfrpálový pohár. Je to vážně absurdní.“

„Ale ale, cítím správně něco shnilého?“ zeptala se Rita nadšeně.

„Možná,“ odpověděl Harry neutrálně. „Měla byste se na to podívat podrobněji.“

„V minulosti ovšem někteří šampióni při turnajích zahynuli, že?“ posunula se Rita k další otázce. „Myslel jsi na to vůbec?“

„Trochu,“ zalhal Harry. Varoval Cedrica v podstatě pokaždé, když ho potkal. „Ale taky po sobě lidi vrhají smrtící kletby a já z toho vyvázl s bleskem na čele. To není tak špatný obchod, musím říct. Začínám si myslet, že jsem možná smrtiodolný.“

„Smrtiodolný?“ opakovala Rita nevěřícně.

„No, k smrti jsem to zatím nedotáhl, že?“ zeptal se Harry řečnicky. „Navzdory snaze půlky lidí, co znám.“

„Jak si myslíš, že tě ovlivnila tvá předchozí setkání se smrtí?“ zajímalo Ritu.

„No, většina lidí kdyby čelila polovině věcí, kterým čelím já, by se pravděpodobně nervově zhroutila,“ teoretizoval Harry. „Řekl bych, že mně samotnému to nijak zvlášť žíly netrhá. Když se pro vás umírání téměř stane zvykem, tak si s tím hlavu moc nelámete.“

„Myslíš, že právě to trauma z minulosti může za to, proč neustále toužíš všem předvést, co dokážeš? Chovat se tak, aby to bylo hodno tvého jména? Myslíš, že tě třeba zlákalo přihlásit se do Klání kvinteta kouzelníků, protože-“ 

„Ne, to ani ne,“ přerušil ji Harry. „Ve skutečnosti je mi docela šumák, co si celá čarodějnická společnost myslí, takže jsem to opravdu udělal jen kvůli sobě.“

„Pamatuješ se vůbec na svoje rodiče?“ naléhala Rita.

„A uvědomujete si, že když zemřeli, tak mi bylo jen patnáct měsíců, že jo?“ ujišťoval se Harry.

„Znamená to ‚ne‘?“ dorážela Rita.

„Samozřejmě, že to znamená ‚ne‘,“ odpověděl Harry. „A než se zeptáte, tak ano, myslím, že by na mě byl můj táta pyšný a moje máma by mě zabila za to, že jsem provedl takovou pitomost. Tento rozhovor skončil.“ S těmi slovy Harry rozrazil dveře od přístěnku, právě když se je Brumbál chystal otevřít z druhé strany.

„Ehm, pane Ollivandere?“ odkašlal si Harry poté, co si Fleur, Fred a Krum nechali překontrolovat své hůlky. „Jak je možné, že dokážete seslat kouzla se všemi těmito hůlkami, zatímco jsem se já sotva dotkl poloviny hůlek ve vašem obchodě a ony hned začaly ničit předměty kolem?“

„Domnívám se, že je to tím, že jste hrozbou společnosti,“ odpověděl Ollivander nepřítomně. „Prosím, vaši hůlku, pane Diggory?“

Harry otevřel ústa k protestu, ale pak je znovu zavřel, když si uvědomil, že je to pravda.

„Je ve výtečném stavu,“ řekl Ollivander, když v rukou obracel Cedrikovu hůlku. „Pečujete o ni pravidelně?“

„Leštil jsem ji včera večer,“ usmál se zeširoka Cedric.

Dvojčata a Harry si vyměnili pohledy, a pak se rozchechtali.

Cedric se chvíli tvářil zmateně, než mu to docvaklo a protočil očima. „Je snad příliš žádat po šampionech Klání kvinteta kouzelníků trochu dospělosti?“

„Hej, je mi teprve čtrnáct,“ bránil se Harry. Budiž, jen fyzicky.

„Pravda,“ uznal Cedric. „A jaká je jejich omluva?“

„Jsou to Fred a George,“ pokrčil Harry rameny, jako by to vše vysvětlovalo. „Žádnou nepotřebují.“