Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: arabeska, Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PA: Konečně jsem dosáhla svého cíle získat průměrně sto komentářů na kapitolu! :) A taky jsem přišla na to, v čem je můj přínos: udělala jsem z Lockharta někoho, kdo by skoro mohl být oblíbený!

Kapitola 41.

„JE TO TU!“ zaječel George o týden a půl později při snídani.

„Zachraň mě, Harry!“ bědoval Fred.

Harry sebou trhl, protože seděli jen tři místa od něj, a když se rozhlédl, zjistil, že dorazila pošta. Konkrétní příčinou povyku se stal perfektně vyvedený hulák od Molly. Harry ze zkušenosti věděl, že čím delší dobu jí jeho vytvoření zabralo, tím horší to bude. Líně se natáhl, poklepal na červený dýmající dopis a zamumlal Ševelissimo.

„Zachránils nám život, kámo,“ pronesl vážně George.

„Já vím,“ souhlasil Harry.

„Hele, vypadá to, že ses zase dostal na titulku. Tentokrát jde o Klání,“ nahlédl George do Denního věštce, kterého sova právě upustila před Harryho.

Harry Potter a Klání kvinteta kouzelníků

Od Rity Holoubkové

„Vždyť to zní jak název knihy,“ postěžoval si Harry. „I když o to přesně jí jde…“

„To v Denním věštci nemají žádné jiné reportéry?“ podivil se Fred.

„Možná je tam mají na ověřování faktů,“ napadlo George. „Do poznámek si špatně zapsala Krumovo jméno a se Cedrikovým se ani neobtěžovala, takže pokud tam budou zmíněni, víme, že to někdo editoval.“

Harry Potter je čtrnáctiletý kouzelník navštěvující Bradavickou školu čar a kouzel. Od osudné noci před třinácti lety, která z něj učinila sirotka a z nás všech svobodné lidi, je toto pravděpodobně poprvé, co jej někdo představuje.

Potter je od té doby znám pod mnoha jmény. Chlapec, který zůstal naživu. Nebelvírský zlatý chlapec. Chlapec, který umlčel. Hrdina. Šampión Klání kvinteta kouzelníků.

Jak si je už nepochybně každý vědom, původně se měl letos v Bradavicích konat Turnaj tří kouzelnických škol a Viktor Krum, Fleur Delacourová a Cedric Diggory byli zvoleni jako zástupci Kruvalu, Krásnohůlek a Bradavic. Poté se ovšem stalo něco neočekávaného. Fred Weasley byl vybrán jako zástupce nově založené Školy úžasnosti Harryho Pottera a sám Harry Potter jako zástupce americké školy.

Harryho nová ředitelka nám neposkytla žádné vyjádření, ale ředitel Školy úžasnosti Harryho Pottera – náš starý dobrý známý Zlatoslav Lockhart – uvedl: „Fred je nadobyčejně kreativní, ačkoli poněkud nekonvenční student a má mou plnou důvěru.“

Weasley není jediný, kdo slibuje vzrušující podívanou. Krum je znám jako mezinárodní famfrpálová hvězda z Bulharska, Delacourová jako dcera vysoce postaveného francouzského úředníka a údajně potomkyně víl a Diggory je přední student a syn důležitého ministerského úředníka.

Jak si proti nim povede Potter? Ve skutečnosti velmi dobře. Výsledky jeho testů svědčí o jeho genialitě, ale nenechal si to stoupnout do hlavy. Jeho blízký kamarád Draco Malfoy prohlásil: „Harry je prima kluk, který nebere život moc vážně. Samozřejmě nemůžu prohlásit s jistotou nic o jeho příčetnosti, ale každý máme svoje temnůstky.“

Když byl Potter dotazován ohledně svého přihlášení do klání, trval na tom, že se sice přihlásil, aby otestoval své schopnosti, ale pouze za školu nesoucí jeho jméno a nominace za americkou školu ho překvapila jako kohokoliv jiného. Jedná se o spiknutí? Snaží se Američané získat odlesk Potterovy slávy? Naše reportérka to zjistí!

Potter se často nalézá ve společnosti svých tří nejbližších přátel, Ronalda Weasleyho, Nevilla Longbottoma a mudlorozené Hermiony Grangerové. Grangerová spolu s nejmladší ze sourozenců Weasleyových Ginevrou a dcerou vydavatele Jinotaje Lenkou Láskorádovou tvoří trio krásek, které soutěží o Potterovu pozornost. Která z nich mu bude největší oporou během klání a nakonec získá jeho srdce? To ukáže čas.

„No, to je…“ snažil se Harry najít ta správná slova. „Aspoň si tentokrát odpustila zmínky o pláči.“

„Tys bulel během rozhovoru?“ zeptal se George skepticky.

„Merline, ne,“ vyhrkl Harry. „Vypadá to, že výhrůžka žalobou pro pomluvu měla jistý efekt.“

„Hele, Harry, nemáš nějakou představu, co by mohl být první úkol?“ zeptal se Fred. „Vím, že říkali, že chtějí vidět, jak si poradíme pod tlakem a tak, ale pokud tvoje jizva něco tuší, tak by to bylo fajn. Víš jak, nejlepší žertíky vyžadují důkladnou přípravu.“

Harry luskl prsty. „Á, správně. Pojďte se mnou.“ S těmi slovy vyrazil k mrzimorskému stolu. „Hej, Cedriku!“

„Pěkný článek,“ přivítal ho Cedric. „Nemohl jsem si nevšimnout, jak se nadmíru soustředí na tvůj milostný život a naše jména v něm jsou, jenom aby se neřeklo. Až na Freda, ale ten je ze školy Harryho Pottera, takže…“

Harry pokrčil rameny. „Můžeš být rád, že ses v tom článku vůbec objevil. Myslím, že si najali lidi na ověřování faktů poté, co jsem je žaloval pro pomluvu.“

„Kvůli těm článkům o tvém tajném transživotě?“ zeptal se Cedric. „Ty si pamatuju.“

Harry se zašklebil. „Já bohužel taky. Myslím, že proto se vyhnuli tomu, že moje škola je dívčí. Každopádně, moje jizva říká, že ví, co je první úkol. Takže pokud to chceš taky vědět, radím ti, abys šel za mnou.“

Cedric se hned zvedl a následoval ho ven z Velké síně do prázdné učebny.

„Co ten tu dělá?“ stěžoval si Fred.

„Jo, kde je tvoje nebelvírská hrdost, Harry?“ přidal se George.

„Soráč, kluci,“ pokrčil Harry rameny, „ale moje jizva nemá žádnou nebelvírskou hrdost a neřekne mi, co to je, pokud u toho nebudeme všichni, takže…“

„Takže co to je?“ zajímal se Cedric.

„Draci,“ oznámil Harry.

„Asi ztrácím sluch,“ konstatoval George.

„Já taky,“ přitakal Fred. „Protože bych přísahal, že řekl draci.“

„Brumbál by nás v žádném případě nenechal bojovat s drakem,“ protestoval Cedric otupěle. „Tomu odmítám uvěřit.“

„Ne, nebudeme s nimi bojovat,“ souhlasil s ním Harry. „I když to by možná bylo snazší.“

Oba zbylí šampióni i s Georgem zbledli a začali si lámat hlavy, co by se s drakem dalo dělat horšího než bojovat.

„Máme ukrást zlaté vejce od hnízdící dračice.“

„Víte co, vlastně mi to bojování s drakem nepřipadá tak špatné,“ ozval se Fred podezřele pištivě.

„Neboj, něco vymyslíme,“ uklidnil ho George.

„Jseš si jistý?“ zeptal se Cedric.

Harry ponuře přikývl.

Cedric zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Sakra.“

Harry na něj omluvně kývl a vyrazil na lektvary.

Po cestě potkal Lenku. „Dostala jsem odpověď od ředitelky.“

„Fákt? Co píše?“

Lenka se jen tajemně usmála a vydala se dál.

Když došli do třídy, všiml si Zmijozelů, jak probírají článek v Denním věštci, a poděkoval Merlinovi, o kolik mírnější byla tato verze událostí. I když si úplně nepamatoval, co Holoubková napsala do toho prvního článku, věděl, že to bylo ponižující. A to tehdy stála na jeho straně!

„Ta že je oslnivě krásná? GRANGEROVÁ?“ vřískala Pansy. „S kým ji to u merlinových koulí porovnávala? S bobrem?“

„Být tebou, tak si dávám pozor na jazyk, Pansy,“ varoval ji Harry a přistoupil ke své dotčené kamarádce. „Pokud vím, tys jim nestála ani za zmínku.“

ooOOoo

Protože Harry už věděl, co ho čeká za úkol a jak se s ním popasuje, dal přednost spánku před návštěvou Hagrida. Nepotřeboval znovu vidět důkaz. Zajímalo ho, jaké bude páté plemeno draka, ale ne natolik, aby kvůli tomu opustil postel. Koneckonců, byl ve vývoji. V jistém smyslu.

V den prvního úkolu ho na místo osobně doprovodila profesorka McGonagallová. „Hlavně neztrácejte hlavu,“ kladla mu na srdce, „musíte zachovat klid… máme tu kouzelníky, kteří si dokážou poradit, kdyby se nám to vymklo z rukou… důležité je, abyste předvedl vše, co umíte, a nikdo se na vás nebude dívat hůř než předtím… jak se cítíte?“

Harry si odfrkl. „Paní profesorko, každému je jasné, že chtít po čtrnáctiletém dítěti něco tak nebezpečného jako pokusit se ukrást vejce hnízdící dračici, je poněkud nezodpovědné.“

„Vy o tom víte?“ tázala se profesorka McGonagallová překvapeně. Harry si jen ukázal na čelo. „Samozřejmě,“ povzdychla si.

„Nebojte, budu v pohodě,“ ujišťoval ji Harry. „Krom toho, pokud nepředvedu něco epického, tak mi to Draco a Mrzimoři budou připomínat až do skonání světa.“

„Pokud jste si jistý,“ zapochybovala profesorka McGonagallová.

„Jsem,“ řekl Harry. „Ale díky za zájem.“

Profesorka McGonagallová trhaně kývla hlavou a zanechala jej u vchodu do stanu.

„Takže… jsem jediný, kdo si myslí, že účastí tady jsme se právě kvalifikovali do sebevražedného oddílu?“ zahlásil Harry zvesela, když vešel do stanu, v němž panovala chmurná atmosféra.

„Ty ses tam měl dostat v tom okamžiku, kdy jsi ve třeťáku šel po tom trollovi,“ vybalil Cedric otevřeně. É, cože? Ve třeťáku? Vždyť to byl jeho první… aha, Cedric byl o dva roky starší.

„Jak můšete být tak klidní?“ nechápala Fleur. „Mošná tu všichni umhršeme!“

„Při prvním úkolu?“ zapochyboval Harry. „To sotva, pokud mám umřít, tak až při třetím, když u toho budou všichni novináři.“

„Přesně tó mi rádil profésór Lockhárt,“ ozval se Viktor. „Ále nébyl jsem si jístý, jésti néma bléchy v kóžichu.“

„No, rozhodně není Sirius, on blechy v kožichu určitě nemá,“ neodpustil si Harry povinnou narážku, „ale měl bys ho brát vážně. Pokud chceš, aby tvá smrt vstoupila do historie, šetři si ji na třetí úkol. Co, Cedriku?“

„Proč se ptáš mě?“ nechápal Cedric.

„Hřbitov?“ nadhodil Harry zdánlivě bez kontextu.

„Utíkat, co mi nohy stačí,“ odpověděl Cedric, který tuhle otázku zodpověděl už asi po sté jenom od té doby, co byl vybraný jako šampión.

„Ále já vůbec néchci úmřít v průběhu Klání,“ protestoval Viktor.

Harry pokrčil rameny. „Tak v tom případě to vůbec neřeš.“

„Už tu mohou zůstat jenom šampióni, pánové,“ oznámil Pytloun s pohledem upřeným na dvojčata, která kula pikle v rohu. „Vás dva možná nerozeznám, ale šampión je jenom jeden.“

„Co se toho týče,“ ozval se George, „Pohár vybral jako šampióna Freda Weasleyho a já si minulý týden úředně změnil jméno na George Fred Weasley, což mě taky opravňuje soutěžit.“

Pytloun na ně oněměle zíral. „Já… Budu to muset probrat s porotou. Vrátím se, než bude na vašem bratrovi řada. Tak, úkolem je získat zlaté vejce od hnízdící dračice. Máme tu pět figurek. Každý si vytáhnete, proti jakému druhu se postavíte.“ Čekal na nějakou reakci, ale žádná se nedostavila. „Ale no tak,“ fňukl otráveně, „aspoň byste se mohli tvářit překvapeně!“

Harry teatrálně zalapal po dechu. „Pro Merlina, to musí být ta nejmíň očekávaná věc, co se mi kdy přihodila! Draci? Vždyť jsem v životě draka ani neviděl!“

„To už trochu moc přehráváš, ne?“ upozornil ho Cedric.

Harry pokrčil rameny. „Reaguju za šest lidí. Jestli se ti to nezdá, posluž si sám.“

Fred si tahal jako první a vytáhl si velšského zeleného. Cedric z míšku vylovil čínského ohniváče a Fleur jako třetí švédského krátkonosého. Harry tentokrát měl na výběr, ale znovu skončil s maďarským trnoocasým. Viktor byl poslední a vytáhl nového peruánského zmijozubého. Harrymu přišlo zvláštní, že každý dostal jiného draka, jenom on měl pořád toho samého – a to toho nejhoršího. Na druhou stranu, bylo by podivné, kdyby nikdo z nich neměl stejného jako minule. (*)

Když ho Pytloun vytáhl ven ‚na slovíčko‘, než půjde oznámit ostatním Georgeovu změnu jména, Harry ho přerušil s upozorněním: „Pokud sázíte na moje vítězství, dejte si pozor, aby to zahrnovalo i remízu. Sice mě nenapadá, jak by se to mohlo stát, ale jeden nikdy neví. Jsem známý tím, že dělám podobně hloupé ušlechtilosti.“

Harry předpokládal, že Cedric a Fleur si počínali stejně jako minule, protože neměl pocit, že by změnil něco, co by s tím souviselo. Fredovi a Georgeovi – očividně je nechali soutěžit oba, zvláštní – jejich akce nezabrala ani pět minut a Harry musel přiznat, že je zvědavý, s čím ti dva přišli.

Pak přišla řada na něj. Samozřejmě, byl starší a zkušenější a mohl by předvést něco velkolepého… Ale na druhou stranu, vážně rád létal. A šlo mu to úžasně, tak proč by si zahrával? A aby se vyhnul tomu nepříjemnému čekání, kdy budou všichni váhat, co to dělá a jestli to funguje, požádal Nevilla, aby přinesl jeho koště do hlediště, takže ho bude stačit přivolat odtamtud.

Poté, co se trochu proletěl a naštval maďarského trnoocasého dost na to, aby za ním vzlétl, naprosto okopíroval Viktora (který půjde až po něm, a tak bude zdánlivě kopírovat Harryho) a seslal kletbu Konjunktivitus. Protože měl – na rozdíl od Viktora – dost rozumu na to, aby dračici předem odlákal, nerozmačkala žádná vejce, takže jeho drahocenné body by měly být v bezpečí.

„Co jste udělali vy?“ chtěl vědět Harry, jakmile zahlédl dvojčata. „A proč je Lenka v porotě?“

„Přeměnil jsem kámen na ovci a dal na ni modifikované kanáří piškoty. Když ji dračice sežrala, přeměnila se na kanárka. Fred popadl vejce a hodil mi ho,“ vysvětlil Fred.

„Vždyť ji to přeměnilo v kanárka, tak co na nich bylo modifikovaného?“ nerozuměl Harry.

„Normálně na draky nefungují,“ vysvětlil George.

„Potřebovali jsme dva lidi, protože zatímco jeden chystá tu ovci, druhý se připlíží k hnízdu. Piškoty účinkují jenom minutu, takže jsme měli co dělat, abychom se dostali do bezpečí dřív, než se přeměnila zpátky,“ pokračoval Fred.

„Co se týče Lenky, když jsme s Georgem šli zjišťovat, jestli ho nechají soutěžit, Lenka nám vysvětlila, že salemská ředitelka sice byla moc zaneprázdněná na to, aby přijela, ale pověřila ji jednat ve svém zastoupení, včetně místa v porotě,“ dokončil George.

„Páni,“ vydechl Harry obdivně. „To mě mělo napadnout.“

„To by bylo moc šílené i na tebe,“ upozornil ho Cedric.

Harry se oklepal. „To neříkej!“

V tom okamžiku dovnitř vrazil Krum. „Nékopírovál jsem tě!“ zasyčel.

„To jsem nikdy neřekl,“ bránil se zmateně Harry.

„Ále oni áno,“ vztekal se Viktor a máchl směrem k davu. „Á to jsem ani némóhl slyšet, có se tám vénku děje!“

Harry pokrčil rameny. „Pardon.“ A odešel za svými kamarády, aby se dozvěděl, jak se vedlo ostatním šampiónům.

Cedric se zřejmě zvládl těsně vyhnout zranění poté, co jeho dračice ztratila zájem o kámen přeměněný v psa, ale k radosti jeho fanynek mu chytlo tričko a musel si ho sundat. Fleur tentokrát sukně nevzplála, a co se týče Viktora… Půlka jeho vajec opět skončila namaděru.

Madame Maxime dala Fleur deset bodů, Cedrikovi, Fredovi a Harrymu devět a Viktorovi pět. Trochu protekce, ale jeden bod (nebo dva, vzhledem k druhému úkolu) o vítězství rozhodovat nebude. Skrk dal Harrymu deset, Krumovi pět, a všem ostatním devět bodů. Brumbál přiřkl devět všem až na Viktora, který dostal zase pět. Pytloun dal Harrymu deset bodů, Fleur, Cedrikovi a Fredovi sedm a Krumovi dalších pět. Karkarov udělil Viktorovi deset bodů a všem ostatním pět. Lockhart ocenil Harryho a Freda po deseti bodech, Fleur a Cedrika osmi a Viktora pěti. Lenka po dlouhém rozmýšlení dala Fredovi deset bodů za kreativitu, Harrymu osm za předvádění se, Cedrikovi a Fleur devět za solidní výkon a Krumovi pět.

„Próč jsem dóstál vždýcky pět bodů?“ přemýšlel Krum.

Harry pokrčil rameny. „Zbyla ti půlka vajec, máš půlku bodů. To mi přijde fér.“

„Takže Fleur má padesát sedm bodů, Cedric padesát šest, Fred padesát devět, Harry šedesát jedna a Krum čtyřicet,“ vyhlásila Hermiona.

„A já zatím vedu, protože jsou dva lidi, kteří mi očividně nadržují. I když jsem zdrcený, že zástupkyně mojí vlastní školy hlasovala proti mně…“ Harry sklíčeně vrtěl hlavou.

„To máš za to, že ses předváděl,“ opáčila Lenka přísně.

„Není to účel celého Klání?“ kníkl Harry.

„Naplňoval jsi jejich očekávání,“ upozornila ho Lenka.

PA: Představila bych vám salemskou ředitelku, ale bohužel cítím spalující nenávist ke všem nekanonickým postavám, a tak mi přišlo nejlepší se jim vyhnout.

(*) PP: Jinak by se nejednalo o tak podivnou událost: pravděpodobnost, že si nikdo z původních soutěžících nevytáhne svého původního draka, je 53/120. Je to mírně modifikovaný problém šatnářky :)