Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2, část 4. Provádění změn

Zatímco Harry spal, Severus zíral na své nové znamení, Potterovo znamení, a lehce do něj dloubal. Bolest ze střetu s Pánem zla byla pryč. Ačkoli byl rád, že Znamení zla zmizelo, byl znepokojený ohledně chlapce kvůli tomu, co by se stalo, kdyby – kdyby se to dostalo ven. Opravdu se mu nelíbila představa, že to kdokoli zjistí příliš brzy. Ještě toho musel hodně udělat.

Když se Harry vzbudil, Severus mu dal Životabudič a doufal, že jakákoli známka chlapcova přetrvávajícího magického vyčerpání bude přičítána jeho konfrontaci s Quirrellem a Pánem zla.

„Jak jste to udělal, pane Pottere? Jak jste to dokázal?“ ptal se Severus.

Harry na něj zíral.

„Já nevím. Zlobíte se na mě?“ řekl.

„Ne, nezlobím, jen si dělám starosti ohledně toho, jak moc vás to vyčerpalo. Bylo to velmi nebezpečné. Nemyslel jsem, že by Znamení zla šlo někdy změnit,“ řekl zachmuřeně Severus.

„Nebyl jsem si jistý, jestli to půjde, tak jsem to zkusil. Ten vytetovaný had byl naštvaný, ale když mě kousl, mohl jsem znamení změnit, takže bude poslouchat mě místo Voldemorta,“ objasnil Harry.

„Opravdu vás kousl? Ukažte,“ požádal Severus. Harry zvedl levou ruku. Na prostředníčku byly vidět dvě malé ranky jako od hadího uštknutí. Severus je prozkoumal, nebyla v nich ani známka po jedu.

„Ale proč jste pro mne něco takového udělal?“ zeptal se nakonec.

Harry chvíli bezvýrazně hleděl a pak se usmál: „Jste můj přítel, profesore, mám vás rád.“

V šoku z toho prohlášení Severus nechal Harryho, aby se vrátil do své ložnice se zmijí. Když si to uvědomil, jen pokrčil rameny. Musí mít na paměti, že je třeba říct Harrymu, aby hada vrátil do jeho laboratoře, než se ostatní spratci vrátí z vánočních prázdnin.

xxx

Severus se pokoušel ignorovat muže vedle něj. Nechtěl Lupina ve škole – byl nebezpečný, možná ne tak nebezpečný jako nedávno zesnulý Quirrell s Pánem zla parazitujícím na něm, ale stejně, byl vlkodlak a to se Severusovi nelíbilo.

Bude se muset naučit vařit nový vlkodlačí lektvar a bude se muset dělit o Pottera. To zarazilo vír jeho myšlenek.

„Severusi, je všechno v pořádku?“ zeptal se Lupin.

„Nechci tě tady,“ zavrčel Severus.

„Jsem si toho dobře vědom, ale Albus mě najal, abych nahradil Quirrella. Nemůžeš nechat minulost minulostí?“ řekl Lupin mírně.

Severus otvíral ústa, aby mu odsekl, ale zabočili za roh a ocitli se tváří v tvář Potterovi a Weasleymu.

„Co tady děláte?“ obořil se na ně Severus. Nechtěl Harrymu Lupina představit.

„Na Ronově kryse Prašivce je něco špatného, pane profesore. Mohl byste se na ni podívat?“ požádal Harry.

Ron vypadal, že si není jistý, ale vytáhl zvíře z kapsy. Omámené spánkem překvapeně mrkalo.

Lupin vykřikl: „Červíček,“ a tasil hůlku.

Krysa kousla do ruky, která ji držela, a pokusila se uprchnout. Severus vytáhl hůlku, když Lupinův výkřik „Mdloby na tebe!“ minul cíl.

Weasley se sklonil ke kryse a trefilo ho Severusovo „Pouta na tebe!“, které ho zanechalo svázaného na podlaze a vřískajícího nadávky na mistra lektvarů.

Potterovo „Mdloby na tebe!“ krysu omráčilo a Lupin pro ni vykouzlil klec, když vtom se na druhém konci chodby objevili Brumbál s McGonagallovou.

‚Sakra,‘ pomyslel si Severus.

Znovu se sešli v ředitelově pracovně. Uvězněná krysa trůnila uprostřed Brumbálova stolu, Lupin omráčeným zrakem klouzal z krysy na Harryho a zpět. Ron Weasley vrhal po Harrym smrtící pohledy a znepokojeně sledoval krysu.

„Může mi teď někdo vysvětlit, o co se jedná, prosím?“ zeptal se ředitel se zábleskem v oku.

„Tohle tady je Petr Pettigrew,“ ukázal Lupin na krysu. „Je zvěromág.“

„Pettigrew byl zavražděn, Remusi,“ řekla tiše McGonagallová.

„To je Prašivka, v mé rodině žije už roky,“ stěžoval si Ron.

„Je na ní něco špatného,“ řekl Harry.

Brumbál se zvědavě podíval a vrhl na krysu kouzlo, které krátce zazářilo.

„Tato krysa je skutečně člověk ve zvířecí podobě,“ řekl. „Pane Pottere, co vás přimělo myslet si, že je s ní něco špatně?“

„Na ní, pane řediteli, ne s ní,“ opravil ho Harry, „a nemůžu vám říct, jak to vím.“

„Proč se celou tu dobu skrýval?“ uvažoval Remus. „Musel vědět, že Sirius byl zatčen a uvržen do Azkabanu.“

„Kdo je Sirius?“ zeptal se Harry.

„Možná by pánové Potter a Weasley mohli odejít, Albusi,“ navrhla McGonagallová.

Severus prohodil: „Sirius Black je váš kmotr, pane Pottere. Je v Azkabanu za to, že zradil vaše rodiče Pánovi zla a za vraždu kouzelníka, který se zjevně celá léta skrýval v podobě této krysy. Lupin zde byl také přítelem vašeho otce i Blacka.“

„No vážně, Severusi-“ ozvala se McGonagallová.

Harry se zamračil na hlavu své koleje. „Nemyslíte, že mám právo to vědět?“ Obrátil se k Lupinovi. „Jestli jste se s oběma přátelil, proč zradil moje rodiče a pokusil se zabít Petra Pettigrewa?“

Lupin sklopil oči ke svým rukám. „Nevím, Harry, nikdy jsem to nezjistil.“

Harry se zamračil ještě intenzivněji. „To se ho při přelíčení nikdo nezeptal, proč to udělal?“

„Neměl soud,“ řekl Severus. Brumbál otevřel ústa, ale Harry ho předběhl.

„Tak potom si myslím, že někdo musí tomuhle chlapíkovi položit pár otázek, že jo?“ zeptal se ředitele.

„Domnívám se, že máte pravdu, pane Pottere.“

Otevřeli klec, ředitel provedl přeměnu, pak Pettigrewa zadržel a probral ho.

„Ahoj, Lupine,“ řekl.

„Ahoj Petře,“ odpověděl Lupin.

„Harry, vypadáš stejně jako tvůj otec,“ zaculil se Petr.

Harry se na něj zamračil.

„Pane Pettigrewe,“ začal Brumbál, „proč jste se všechny ty roky skrýval?“

„Bál jsem se,“ prohlásil Petr.

„Bál ses čeho? Black je ve vězení a Pán zla pryč,“ ušklíbl se Severus.

„Jak jsi unikl Siriusovi?“ zeptal se v té samé chvíli Lupin.

„Já- já“ koktal muž.

„Možná by ti rozvázalo jazyk veritasérum,“ přemítal Severus.

Pettigrew začal vyděšeně třást hlavou.

„Severusi, nemyslím si,“ začal Brumbál.

Harry, který nenápadně zkoumal Pettigrewa, vyskočil, vyhrnul rukáv na jeho levé paži a odhalil Znamení zla.

„Ty zrádče!“ zařval Lupin.

„Zatraceně, Harry!“ šeptl Ron.

„Pane Weasleyi!“ zaječela McGonagallová.

„Na druhou stranu bychom možná měli zavolat bystrozory,“ prohlásil Brumbál.

‚Ach, k sakru,‘ pomyslel si Severus a vtiskl se hlouběji do svého křesla.

Bystrozoři byli informováni, Minerva vystrčila Rona z ředitelny a nechala Harryho napospas podrobnějším Brumbálovým otázkám.

„Harry, jak jste věděl, že pan Pettigrew má Znamení zla?“ pátral.

„To je tajemství, pane. Nechci, aby ho znalo hodně lidí,“ řekl chlapec tiše.

Brumbál se usmál pod vousy. „Myslím, že jsme důvěryhodní, Harry, vaše tajemství zachováme.“

Harry na něj nevěřícně pohlédl.

„A co s ním?“ zeptal se a ukázal na zajatce.

„Aha, vidím, že máte pravdu.“ Ředitel na zajatce seslal ohlušující zaklínadlo. „Tak tedy jestli teď můžete?“

„Můžete přísahat, že vy a pan Lupin nikomu neřeknete má tajemství?“ zeptal se Harry.

Severus se v duchu ušklíbl nad šokem zračícím se v ředitelově tváři.

„Pane Pottere, ujišťuji vás, že neodhaluji informace, které mi byly svěřeny důvěrně,“ prohlásil.

Lupin se lehce ušklíbl a pozvedl hůlku: „Já, Remus Lupin, souhlasím s tím, že nikomu neprozradím tajemství Harryho Pottera bez výslovného souhlasu Harryho Pottera.“ Krátká záře z jeho hůlky potvrdila slib.

Harryho oči spočinuly na Brumbálovi.

„Velmi dobře, pane Pottere. Já, Albus Brumbál, přísahám, že neodhalím to, co mi Harry Potter dnes řekne, bez jeho svolení.“ I jeho hůlka krátce zazářila.

Severus si v duchu udělal poznámku, aby s Potterem prodiskutoval omezení, která byla součástí ředitelovy přísahy.

„Přejete si, aby nás profesor Snape opustil, nebo aby přísahal?“ zeptal se ředitel.

„Profesorovi věřím,“ řekl Harry s krátkým pohledem na Severuse.

Brumbál se zamračil a pak si povzdechl. „Prosím, řekněte nám, jak jste se dozvěděl o Znamení zla, Harry.“

„Sslečna mi řekla, že špatně páchne,“ řekl.

Severus stěží potlačil smích nad ředitelovým bolestným výrazem.

„Obávám se, že nechápu, aha, to je tento had?“ dovtípil se, když hlavička zmije vyklouzla z límce Harryho košile.

Harry se zazubil a přikývl: „Ano, pane, tohle je Sslečna, patří profesoru Snapeovi. Řekla mi, že to jídlo páchne zlem. V té době ležela na Prašivčině kleci. Ta byla docela vystrašená, i když by ji Sslečna těžko snědla, je moc tlustá.“

Brumbál na okamžik pohlédl na Severuse a pak se zeptal: „Proč je u vás, když patří profesoru Snapeovi?“

„No tedy, ehmm-“ začal Harry.

„Výmluvný jako vždy, pane Pottere. Má mé svolení mít hada dnes u sebe, pokud mi ho přinese, než se ostatní studenti vrátí do hradu,“ řekl Severus hladce. Harry se na něj zašklebil.

„Předpokládám, že je to jedovatá zmije, Severusi, nemyslím si, že-“ začal Brumbál.

„Můžu s ní mluvit a rozumím tomu, co říká. Slíbila, že nikoho neuštkne. Je naprosto bezpečná,“ přerušil ho Harry.

„Jsi hadí jazyk?“ zeptal se Lupin šokovaně.

„Ano, ale jen proto, že je ta schopnost spojovaná s temnými kouzelníky, ještě neznamená, že je špatná, pane. Trochu jsem pátral. Umění mluvit s hady bylo tady v Británii spojováno s temnotou posledních přibližně pět set let. Ve starém Egyptě a u středoamerických kultur to byla uctívaná a vysoce vážená dovednost. Kouzelníci, kteří ji měli, byli v těchto společnostech známí jako bojovníci a ochránci,“ řekl Harry.

„Chápu,“ řekl Brumbál trochu zmateně. „Jak dlouho víte, že dokážeš mluvit s hady?“ Podezíravým pohledem střelil po Severusovi.

Harry pokrčil rameny. „Ještě než jsem přišel do Bradavic.“

Oheň vzplál, vstoupila Amelia Bonesová s několika bystrozory a ukončila rozhovor.

Když bylo vše vysvětleno a domluveno, Pettigrew a Black nastoupili cestu k soudu.

Severus věděl, že Blacka očistí a osvobodí. Musí najít cestu do jeho sídla a najít tam viteál, aniž by byl Blackem zabit.