Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6., část 2. Kápnout božskou

Jakmile usoudili, že rituální místnost je připravená, vzali viteály dolů a umístili je do skladu; chtěli s nimi pracovat jednotlivě. Severus s Remusem nakreslili křídou na podlahu uzavřený obrazec, aby mohl být útržek duše zadržen, pokud se objeví. Pak Remus naučil Harryho Exorcizo spiritus, protože Sirius rozhodně odmítl se o to kouzlo pokusit.

„Jestli se něco stane, budu Harryho zaštiťovat,“ prohlásil tvrdohlavě.

Jediná potíž nastala, když si Harry stěžoval, že nejsou vidět žádní hadi, s nimiž by mohl mluvit. Sslečna vylezla zpod Harryho košile a zavěsila se mu přes ucho a kolem horní obruby brýlí. Sirius se chechtal, protože hadova hlava trčela mezi Harryho očima a on musel šilhat, když chtěl na Sslečnu promluvit. Jakmile ji viděl, mohl bez potíží hovořit s útržky duše v každém viteálu a kouzlo zrušit.

Když zničil poslední viteál, spěchal Harry prozkoumat lektvarovou laboratoř. Tři dospělí na sebe pohlédli.

„No, to bylo podezřele snadné,“ řekl Remus.

„Ano, obávám se, že se něco zvrtlo,“ souhlasil Severus.

„Vy jste chtěli, aby to bylo těžké?“ žasl Sirius.

„Ne, ale nemyslel jsem si, že dítě dokáže porazit nejtemnější magii mávnutím hůlky a několika zasyčenými slovy. Harry koneckonců není až tak výjimečný,“ podotkl Severus.

„Hej-“

„Ne, Siri, vím, jak to myslí. Bylo to moc lehké,“ vložil se do toho Remus.

„Myslím, že bychom si měli dát něco k obědu,“ Sirius vykročil z místnosti.

Zbylí dva muži na sebe znovu pohlédli. „Lupine, bylo to příliš jednoduché. Něco jsme přehlédli.“

xxx

Harry si nacpal do pusy poslední sendvič a otočil se k Severusovi. „Takže, pane profesore, jak se zbavíme zbytku z něj?“

„Zbytku z něj?“ ozval se Sirius.

„Ehm, té části, která byla v profesoru Quirrellovi,“ vysvětlil Harry.

Severus s Remusem si vyměnili další pohled. „Ano, příliš snadné,“ konstatoval Severus.

„Může bez viteálů znovu získat své tělo?“ pátral Remus.

„Cože?“ ozval se opět Sirius.

„Siri, neposlouchal jsi. Severus nám včera večer řekl, že Voldemort neměl tělo a posedl Quirrella. Proto jsem dostal práci v Bradavicích.“

„Ano, zabil jsem profesora Quirrella,“ zamumlal Harry.

„To jste neudělal vy,“ řekl Severus přísně, „zabil ho Voldemort.“

Harry ze sebe vypravil jakýsi neurčitý zvuk a neodlepil oči od stolní desky. Severus si podrážděně povzdechl.

„Počkej, myslel jsem, že jsme se ho tam dole právě zbavili,“ protestoval Sirius.

„Vážně, Blacku, my víme, že jsi idiot, už to nemusíš dokazovat,“ zavrčel Severus.

„Hej-“ ohradil se Sirius a Harry se na Severuse zamračil.

„Je tu poslední část Voldemorta, která uprchla z Bradavic po Quirrellově smrti. Nevíme, kam šel. Existuje rituál, který by mohl provést, aby znovu získal tělo, kdybych už neodstranil něco, co by k tomu potřeboval. Ještě budu muset udělat průzkum, abych zjistil, zda existují další použitelné rituály. Jsem si jistý, že ano, jen je musím najít,“ shrnul Severus.

„Rád bych ti pomohl,“ nabídl se Remus. „O kterém si myslíš, že by se teď už nedal provést?“

„Rituál využívající otcovy kosti. Odstranil jsem je,“ odvětil Severus odmítavě.

Remus se zachmuřil. „Severusi, mám otázku. Jak tohle všechno víš? Viteály, temné rituály, místo, kde se nachází bazilišek, s nímž ti mohl Harry pomoct?“

Dotázaný sebou trhl a strnule odpověděl: „Jsem schopný výzkumník, Lupine, byl jsem mnoho let špiónem u Pána zla a stále mám kontakty mezi Smrtijedy.“

Remus potřásl hlavou. „Ne, za tím je něco víc. Proč bys měl teď pátrat po dalším způsobu, jak by se mohl vrátit, když už jsi udělal dost opatření, aby nedošlo k prvnímu?“

„Mé rešerše mě vedly k přesvědčení, že to bude nejpravděpodobnější,“ odfrkl si Snape.

„Co tedy teď bude nutné udělat dál?“ otázal se Remus.

„Na tohle nemáme čas, Lupine, musíme se soustředit na-“

Remus ho přerušil: „Buďto jsi jasnovidec, nebo jsi s někým mluvil!“

„Ach, pro Merlina, nebuď směšný,“ ušklíbl se Severus a vstal k odchodu.

„Neutíkej, Snape, tohle mě začalo zajímat,“ Sirius vytáhl z kapsy hůlku. „Myslím, že potřebujeme pár pravdivých odpovědí.“

„Víte, kde je bazilišek? Můžu s ním mluvit?“ dorážel Harry.

Tři muži se zarazili a pohlédli na něj.

„Harry, bazilišek je velice nebezpečný,“ řekl Sirius.

„Myslím, že chtěl, abys mu ho pomohl zabít,“ dodal Remus.

„Je v Tajemné komnatě v Bradavicích a můžete s ním mluvit, jestli ji najdete,“ prohlásil Severus a ušklíbl se na Siriuse.

„Severusi!“ zaječel Remus. Sirius vyskočil ze židle s napřaženou hůlkou a Severus vytáhl svou.

BUM!

Ti tři znovu obrátili oči k Harrymu. „Chováte se jako děti. Prosím, přestaňte se hádat,“ požádal je.

Sirius znovu klesl do židle a Severus se mírně uklonil: „Jak si přejete, pane Pottere.“

Remus přikývl a obrátil se k Severusovi. „Odrazil jsi mé otázky pravým zmijozelským způsobem, ale vážně, Severusi, nemyslíš si, že by výzkum proběhl rychleji, kdyby ses o informace podělil? Všichni chceme, aby Voldemort skončil.“

Severus opět usedl. „Zdroj je znepokojivý a informace by mohla poškodit nejen mne. Pokud to zjistí na určitých místech-“ zamračil se na Siriuse.

„Propána, Snape, víš, že dokážu udržet tajemství,“ zavrčel jmenovaný.

Severus si povzdechl. „Dobrá-“

„Počkej. Harry, jdi si zalétat do zahrady,“ řekl Sirius.

„Cože? Ne, Siriusi, taky to chci slyšet,“ namítl chlapec.

„Týká se ho to, Blacku, a pokud jde o má tajemství, svěřil bych je raději jemu než tobě,“ prohlásil Severus svým nejsušším tónem.

„Fajn,“ nasupil se Sirius. „Jen jsem se snažil být dobrý rodič.“

Severus si odfrkl a Remus skryl úsměv, když se Harry naklonil a svého kmotra objal.

„Mým zdrojem jsem já sám,“ ušklíbl se Severus.

„No to pardon,“ ozval se Remus, zatímco Harry se Siriusem na sebe zmateně hleděli.

„Cestování v čase. Loni v létě se mé budoucí já vrátilo o deset let zpátky, aby mě varovalo před tím, co nastane.“

„To je ta největší kupa sra- ehm, dračího hnoje, jakou na mě kdy kdo vybalil,“ vydechl Sirius.

„Paráda,“ ozval se Harry.

„Počkej, Siri, já mu věřím,“ dodal Remus.

„Věříš?“ zeptal se Sirius.

„Věříš?“ řekl i Severus a pak na sebe pohlédli a Harry vykřikl: „Kouzlo!“

„Ano. Myslím si, že kdyby Severus lhal, vymyslí si něco lepšího,“ potvrdil Remus.

Severus zvedl jedno obočí. „Bezpochyby. Mé budoucí já nemělo moc času. Řeklo mi o viteálech, kde jsou, a že ke zničení deníku byl použit jed baziliška, ale ne, jak byly zničeny ostatní. Řekl mi, že Voldemort získal nové tělo při rituálu, při kterém použili kosti Toma Raddla staršího, maso Petra Pettigrewa a ech, ještě jednu věc. Že ty, Blacku, jsi nebyl Strážcem tajemství Potterových. Že Harry je-“ zarazil se.

„Že jsem co?“ zeptal se Harry.

„Dítě, označené proroctvím za jediné, které může porazit Pána zla,“ dopověděl Severus tiše.

„Ne,“ zašeptal Sirius. Remus se zdál být ohromený.

„Proto za mnou přišel? Proto zabil moje rodiče?“

Severus přikývl na souhlas. Harry se zachmuřil a narovnal ramena. „No, tak bychom si měli pohnout a zjistit, co musím udělat, abychom se zbavili toho, co z něj zbývá. Jdu do knihovny.“ Na okamžik zaváhal. „Velká škoda, že tu není Hermiona.“

Pak vypochodoval z kuchyně a nechal za sebou tři překvapené kouzelníky, zírající za ním.

Remus si odkašlal. „Jsi si jistý?“

Severus si povzdechl. „Ano, zvolil jsem postup a on mi řekl, že je špatný, a k čemu by vedlo, kdybych pokračoval tak, jak jsem zamýšlel.“

„K čemu?“ zeptal se Remus měkce.

„Smrt ředitele, ztráta mých zmijozelských studentů, jejich odchod k Voldemortovi a jisté důsledky mých činů způsobily, že Harryho úkol byl mnohem obtížnější, než bylo třeba.“

„Brumbál to ví?“

„Ne, byl jsem varován, abych to nikomu neřekl, zvlášť ne jemu. Nejdříve jsem se soustředil na viteály, ale toto jsou jiné informace a nejsem si jistý, jestli je prozradit.“

„Pověz nám to, možná ti můžeme pomoct,“ nabídl Remus.

Severus si pohrdavě odfrkl a zvedl obočí, aby ukázal pochybnost, ale odpověděl. „Reportérka Rita Holoubková je neregistrovaný zvěromág.“

Remus se smál Siriusovu rozladěnému pohledu. „Teď už to není tak výjimečné, že?“ dobíral si ho.

Severus je ignoroval a pokračoval: „Barty Skrk mladší žije a je ukrytý v domě Skrků, Zlatoslav Lockhart je podvodník, který používá paměťová kouzla- “ zmlkl, když Remus přidušeně vyjekl.

„Brumbál mi na konci semestru řekl, že se ho snažil přemluvit, aby se případně stal učitelem obrany,“ řekl.

„S tím se nedá nic dělat, jen ho sledovat, předpokládám,“ zamračil se Severus.

„Proč je důležitý Barty Skrk?“ chtěl vědět Sirius.

„Aha, ty jsi už byl v Azkabanu, když ho chytili. Byl jedním ze Smrtijedů, kteří mučili Franka a Alici. Myslel jsem, že umřel ve vězení,“ vysvětlil Remus.

„Než ho dopadli, čekalo se, že se jeho otec stane ministrem. Na ministerstvu má pořád vysokou pozici. Nevím, jak bychom mohli-“ Severus se náhle zarazil, když ho napadla docela zákeřná myšlenka. Se sadistickým úšklebkem řekl: „Pošleme ty informace anonymně Holoubkové, spolu s hrozbou, že ji odhalíme, jestli je nevyšetří.“

„Ujisti se, že bude informovat úřady, než příběh zveřejní,“ radil Remus.

„Co takhle to říct Moodymu? Starý Pošuk nesnáší temné kouzelníky. Byl to Jamesův a můj instruktor, víte,“ skočil jim Sirius do řeči. Druzí dva přikývli a Sirius dodal: „Je to skoro jak za starých časů, plánování žertů. Ještě nepatříš do starého železa, Snape.“

Severus jen obrátil oči v sloup a pokračovali v přípravě spiknutí.