Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 9: Ostříhala ti vlasy

Shrnutí: Hermiona a Draco se zúčastní svatby Harryho a Ginny. Je dobře, že Harry řekl Hermioně, že mu nevadí, když to skončí její hádkou s Ronem, protože ona si myslí, že je to nevyhnutelné.

Hermiona dorazila na Malfoy manor, kde měla sraz s Dracem, aby mohli odejít na svatbu společně a taky aby využila ochoty jeho matky, která jí nabídla pomoc s úpravou vlasů – postarat se, že vlasy zůstanou upravené v rafinovaném a úhledném drdolu. Narcisa našla několik zlatých sponek s perlami, které pomohly udržet dekorativně naaranžované lokny na správném místě, a náhrdelník posázený zlatými safíry, který jí nabídla k zapůjčení, protože podle ní krásně ladil s Hermioniným máslově žlutým hábitem. Pocházel z malfoyovského dědictví. Jelikož Hermiona obecně neměla tradiční ženské zájmy, jako jsou například šperky, dosud netušila, že safíry mohou mít jinou barvu než modrou. Zdálo se, že Narcisa jí ráda předvedla obsah své šperkovnice, protože dívka reagovala občasnými obdivnými vzdechy, ale nevykazovala žádné známky touhy po drahocenných náhrdelnících nebo prstenech bez ohledu na to, jak byly krásné.

Během krášlení si Hermiona všimla, že Narcisa má na toaletním stolku velké množství líčidel. „Musím připustit, že jsem si myslela, že si mejkap děláte pomocí kouzel,” poznamenala.

Narcisa zavrtěla hlavou a vysvětlila to: „Ne, kouzla jdou až příliš snadno tajně zvrátit.” Poté vybrala další krabičku z leštěného dřeva, v níž se nacházel vhodný náramek, který jí také nabídla k zapůjčení. „Co dáte šťastnému páru jako svatební dar?”

„Netuším,” připustila Hermiona. „Tedy, vím, co jim dám já – dvě vstupenky na ‘Kočky’, ale Draco také koupil dárek a neřekl mi jaký. Jenom, že objevil něco, co bude velmi vhodné, a je si jistý, že to Harry ocení.”

„Aha, to je ta hra, kde se herci převlékají za zpívající a tančící maguáry – Draco nám to všechno vyprávěl, když jsi mu to vysvětlila. Zní to poněkud divně, ale on je tím nadšený a chce, abychom na to šli společně jako rodina s tebou jako jeho přítelkyní a naším průvodcem v mudlovském světě. Stále se ještě vytrvale snaží přemluvit Luciuse, takže jsme vstupenky zatím nezakoupili. Myslím, že bychom se neměli zúčastnit stejného představení, na jaké se chystají Potterovi. Přece nechceme rušit šťastné novomanžele.”

„Nevadí vám výlet mezi mudly?” zeptala se Hermiona váhavě a natáhla k ženě ruku, aby jí mohla na zápěstí připnout zlatý náramek. Narcisa, aniž by se zeptala, jí rovněž na ruku rozprášila jemnou mlhu parfému, který voněl jako růže a pižmo.

„Draco se zaručil za kvalitu a bezpečí této akce a ujistil nás, že není potřeba se nějakými mudly stýkat. A má drahá,” dodala vážně, „já nemám k mudlům negativní vztah. Nikdy jsem neměla. Pouze cítím, že by naše světy měly zůstat co nejvíc oddělené – že bychom si my měli držet odstup od nich a oni od nás. Ale chci, aby byl můj syn šťastný – pokud ho zhlédnutí ‘muzikálu’ a ‘opery’ potěší, pak budu maximálně vstřícná.”

Máváním hůlky levitovala umně vyřezávanou židli, na které Hermiona seděla, kolem dokola, takže dívka mohla vidět v zrcadle svůj odraz ze všech stran. „Ach! Vypadám krásně!” vyhrkla Hermiona a otáčela hlavu sem a tam, aby mohla obdivovat vyčesaný drdol zajištěný perlovými sponkami, které pomáhaly kouzlům udržet účes pevně na místě a dodávaly mu nádech zdobné elegance.

Zlehka přejela dlaní po zlatém náhrdelníku s kapkami žlutých safírů. „Dám na vaše šperky dobrý pozor, Narciso,” slíbila.

„Děkuji, Hermiono. Doufám, že se svatba vydaří. Dobře se starej o všechno, co ti bylo svěřeno – nerada bych viděla jakékoliv poškození.”

Hermiona vážně přikývla a v duchu přemýšlela, jestli je ještě stále řeč o špercích.

***

Harry a Ginny naplánovali na nevěstino naléhání krásnou svatbu s podzimní tématikou. Ale chladné svěží počasí, ve které doufala, bylo spíše šedivé a plné deště se sněhem, takže venkovní prostředí, které původně vybrali, zaplnilo bahno a ne koberce listí v různých barvách, jež si Ginny vysnila. Svatbu tedy neochotně přestěhovali do velké pronajaté haly a Molly stála u dveří, aby vítala přicházející hosty a odčarovávala jim bahno z bot či v případě nutnosti sušila šaty zmáčené deštěm.

Svatební obřad byl těžkopádný a iritující. Hermiona, která nevědomky očekávala stručnost svateb v křesťanském stylu, si říkala, že celá záležitost má příliš mnoho rituálů a je nekonečná. Na řadu přišlo svazování hedvábnými stuhami, skákání přes koště, žehnání nad vínem a asi tak milion projevů. Ale aby byla spravedlivá, možná mohla svou netrpělivou a rozmrzelou náladu přičítat skutečnosti, že Harry znovu, s trpělivým úsměvem, odmítl její šeptem učiněnou nabídku na přemístění pryč, než bude příliš pozdě.

Nebo to také mohlo být tím, že tam byl Ron. Stál vpředu vedle Harryho, kde se na něj musela neustále dívat, jak si nepohodlně popotahuje těsný límec svého zbrusu nového bílého formálního hábitu a uhýbá před ní očima. V první řadě na straně nevěsty seděla Levandule Brownová (Hermiona a Draco si vybrali stranu ženicha), hleděla zbožným pohledem na svého Ronánka a občas se přes uličku ušklíbla na Hermionu. Ta si podrážděně myslela, že si dívka asi neuvědomuje, jak její levné růžové taftové šaty s flitry dalece zaostávají za Hermioninou róbou ze žlutého akromantulího hedvábí, zdobeného perličkami a výšivkou z pravého zlata.

Draco se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: „Chceš, abych ji tajně proklel? Mohla by strávit další hodinu snahou vyrovnat se s nepříjemným svěděním na místě, které si nemůže na veřejnosti podrbat.”

Hermiona se k němu otočila s úsměvem a náznakem zavrtění hlavy a stiskla mu ruku. „Děkuji, že jsi přišel.”

„Je mi potěšením,” odpověděl zdvořile.

„Co jsi přinesl za dárek?” zašeptala zvědavě. Bylo to něco malého – krabička převázaná stužkou, kterou položil vedle její obálky, byla maličká. „Sehnal jsi to něco, co jsi chtěl?”

„Prsten se žabím kamenem,” prohlásil s pyšným úšklebkem. „Odhalí některé magické jedy nebo lektvary obsažené v jídle nebo pití.”

„Skvělý nápad,” souhlasila Hermiona tiše a on ji objal kolem ramen, aby ji k sobě přitiskl. Měl na sobě tmavě hnědý hábit z velmi měkké a teplé látky – Narcisa jí řekla, že je vyrobený z angorské vlny.

„Prsten býval tradičním darem pro bohaté dědice při dosažení plnoletosti,” pokračoval tiše Draco. „Zdálo se mi to vhodné, ale zpočátku jsem si nebyl jistý, jestli najdu nějaký originální k prodeji. Kámen je pochopitelně velmi ošklivý hnědý kabošon, ale jeho užitečnost to dostatečně vynahradí. Zahřeje se nebo změní barvu do oranžova, pokud se ocitne poblíž nějakého lektvaru.”

Když obřad začal, zmlkli. Ginny zářila štěstím a Hermiona ji za to nenáviděla, ale kvůli Harrymu se přinutila usmívat. Alespoň že i on vypadal šťastně – doufala, že to není jen hra.

Nakonec hrozný okamžik Harryho přísahy, že bude Ginny navždy milovat, skončil potleskem mnohých a zklamáním jen hrstky zúčastněných. V druhé polovině obřadu propukla Molly v pláč, ale Ginny bohužel nevypadala, že by ji matčin výbuch nějak vyvedl z rovnováhy, jak Hermiona s lítostí zaznamenala. Pomyslela si, že Billův potlesk byl trochu nevýrazný, ale to mohla být jen její představivost.

Když se zařadili do davu a našli svá místa u stolu v zaplněné slavnostní hale, Hermiona se nemohla rozhodnout, jestli se jí ulevilo nebo ji zklamalo, že nesedí u stejného stolu jako Ron a Levandule.

„Příliš mnoho Weasleyových,” zamumlal Draco s dlouhým útrpným povzdechem, když mířili ke stolu dva, kde seděli Bill, Fleur a Charlie se Susan, Lenkou a jejím novým přítelem Rolfem Scamanderem.

„Carl tu není?” zeptala se Hermiona Susan, která seděla vedle Charlieho.

„Minulý týden jsme se rozešli,” pokrčila Susan smutně rameny. „Nic dramatického, jen jsme měli… různé zájmy. A nechápal moje vtipy. Prostě to nefungovalo.”

„Zdá se, že tě mamka posadila vedle další vhodné mladé dámy, Charlie,” poškádlil bratra Bill.

Charlie podrážděně zasténal a zabořil tvář do dlaní. Susan se zatvářila natolik uraženě, takže se Hermiona cítila dotčeně za ni. „Na Susan není nic špatného,” prohlásila škrobeně. „Takže nevidím důvod ke stížnostem. Nemusíš s ní chodit, stačí být zdvořilý. Jestli tedy víš, jak se to dělá.”

„Nemám vůbec zájem o pozornost nějakého Weasleyho,” zvolala pobouřeně Susan.

„No, zrovna teď ano,” bavil se dál Bill. „Omluv se této milé mladé dámě, Charlie.”

Mladík zvedl hlavu a uviděl, jak se na něj všichni u stolu, kromě Billa a Fleur, mračí. „Ach, srdíčko, omlouvám se. Nechtěl jsem vás urazit, slečno Bonesová,” spustil s přehnanou zdvořilostí. „Jen se mě mamka neustále snaží seznamovat s ‘milými mladými dámami’ a prostě nechce slyšet, že nemám zájem, že nikdy nebudu mít zájem a že se nechystám oženit a dodávat jí vnoučata, aby se měla nad čím rozplývat.”

„Tu poslédní věc jsme za tébe vyřešíli,” usmála se pyšně Fleur a položila si dlaň na mírně vystouplé bříško. Nastalo hromadné gratulování páru v očekávání.

Susan Charliemu po tak zdvořilé omluvě odpustila a všichni si během jídla příjemně povídali. Zjevně ho velmi zaměstnávalo vypuknutí chřipky mezi mláďaty draků. Záchvaty kýchání jsou pro tvory chrlící oheň vážný a nebezpečný problém.

Nikdo se vůbec nezmínil o Ronovi nebo o tom, že se s ním Hermiona rozešla, což bylo možná úplně nejlepší. Ve skutečnosti si nepřála zatahovat do té špíny všechny Weasleyovy.

Když Draco později pomalu tančil s Hermionou, dlaně položené o kousek níž, než bylo přijatelné, Ron vypadal, že se po nich chystá skočit. Ale když se přiblížil natolik, aby zaslechl, jak si Draco pod nos brouká „Weasley je náš král”, zamračil se a otočil se k nim zády.

„Sakra,” zamumlala Hermiona mrzutě. „Vyděsil jsi ho. Chci svou scénu.”

„Kdo by si pomyslel, že lev tak málo vydrží? A teď šel tancovat s Brownovou, jako kdyby ani nechtěl dělat nic jiného. Ale stále tě pozoruje, když se nedíváš,” referoval Draco.

„Co mám dělat? Nechci, aby bylo poznat, že ho provokuju záměrně,” zabědovala. „Polib mě. Ať to vypadá dobře.”

Draco se krátce zamyslel, poté ji roztočil po parketu, a když píseň končila, přitáhl si ji do náruče a vášnivě ji políbil. Jeho rty chutnaly po jablkách od sorbetu, který měli jako dezert. „Jdi si pokecat s kamarádkou o tom, jaký jsem fantastický milenec,” zašeptal jí. „Ať to on slyší. Myslím, že když jsi se mnou, děsí ho to.”

Hermiona mu přejela dlaní po hladce oholené tváři a znovu ho políbila. „Děkuju, můj drahý dráčku,” usmála se zamilovaně. Pak zavířila sukněmi a šla vyhledat Susan.

Susan možná nevěděla o jejích plánech, ale vždycky si ráda podrbala, ačkoliv to tím pádem chvíli trvalo, než se dostaly k Dracovi.

„Neuhodneš, co jsem zjistila o Charliem!” zašeptala Susan vzrušeně. „Má v Rumunsku přítele!”

„Ale, fakt, on je gay? Tak proč prostě nic neřekl?” nadhodila jen mírně překvapená Hermiona. Tak trochu ji po tom jeho příliš radikálním prohlášení, že se nikdy neožení, napadlo, že by mohl být gay. Malinko se obávala, jestli i jeho neovlivnil v děloze nápoj lásky, takže bylo uklidňující slyšet, že jeho nechuť považovat Susan za potenciální partnerku pramenila jen z toho, že ho nepřitahovaly ženy. A očividně nebyl singl.

„Přiznat u čistokrevného kouzelníka takovou věc? To je potupa, má drahá!” zatvářila se Susan šokovaně. „O takových věcech se na veřejnosti nemluví!”

„Ale ty mi o tom na veřejnosti říkáš,” namítla Hermiona logicky.

Susan se zachichotala: „No ano… ale velmi, velmi potichu.”

„Chceš slyšet další drby, které by asi neměly být sdíleny?” zeptala se Hermiona a nemravně se uculila.

„Ach, ano, prosím!”

Hermiona ji odvedla blíž ke stolu s nápoji. Těsně za sloupem si Ron povídal s dalším hostem. Otočila se k němu zády, jako kdyby si nevšimla, že tam stojí.

„Chceš slyšet tajemství o Dracovi?” zašeptala, záměrně trochu hlasitěji.

„Povídej!”

„On je… fantastický milenec,” uculila se Hermiona široce. „Víš, bez vlivu lektvaru byla Ronova pozornost poněkud nevýrazná. Ale Draco opravdu zná ženské tělo, jestli víš, jak to myslím.”

„Ty nemravo!” zasmála se Susan hlasitě a pak se naklonila a pevně Herminu objala. „Snažíš se, aby Ron žárlil?” zašeptala velice tiše s pusou až u Hermionina ucha. „Protože je hned za tebou.”

„Ano,” zamumlala Hermiona stejně tiše.

„Dobře,” vydechla Susan. „A jak dobře je ten tvůj nový přítel vybavený?” zeptala se hravě, když uvolnila objetí. Vyvolala tím u Hermiony šokovaný smích.

„Jako vážně?” zeptala se. „Na tohle se mě chceš ptát?”

„Mluvím samozřejmě o jeho bankovní bilanci!” mrkla na ni Susan. „Na co jsi myslela?”

Hermiona se zachichotala. „No, tak to musím říct, že víc než dostatečně. Velmi uspokojivě velký… balík peněz. Největší trezor, jaký jsem kdy viděla. Určitě zastíní jiný trezor, který znám. Draco se svým trezorem opravdu může uspokojit všechny mé potřeby, finanční i jiné.”

Ve skutečnosti měl Ron o něco větší penis než Draco, ale rozhodně nehrozilo, že by si je oni dva někdy v budoucnu porovnávali, takže se cítila při téhle lži jistá v kramflecích, protože ji nikdo z nich neodhalí.

„Ty… mrcho!” ozval se hlasitě Ronův rozzlobený hlas.

Hermiona se v předstíraném šoku otočila jako na obrtlíku. „Rone!”

„Ty zatracená děvko!” křičel dál, tvář rudou hněvem. Z úst mu vyletěla slina. „Myslel jsem si, že jsi na mě naštvaná, protože víš… ale ono šlo o prachy, že jo? Celou tu dobu! Chtěla jsi většího ptáka a větší pytel galeonů a já jsem ti nestačil!”

Lidé se shlukli okolo nich, aby si poslechli nečekané představení, a Levandule popošla blíž a snažila se Rona odtáhnout. „Rone, pojďme pryč, zapomeň na ni,” prosila, ale setřásl její ruku ze svého loktu a ani se na ni nepodíval.

„Kolik ti platí? Stojí to za to? Nikdy si nevezme mudlovskou šmejdku, jako jsi ty – to je to jediné, co si o tobě myslí, a ty to moc dobře víš! Odkopne tě a nebudeš mít nic!” vyplivl na Hermionu se zlomyslným důrazem.

Draco přistoupil, aby se postavil po jejím levém boku (po pravém už ji podporovala Susan) a spatra se zahleděl na Rona. „Obtěžuje tě, ‘Miono?”

Vlastně ano, obtěžoval ji. Tohle chtěla – chtěla, aby zuřil. Ale být terčem takového vzteku bylo také trochu děsivé a rázem byla ráda, že její šaty mají kapsu dostatečně velkou na to, aby v ní mohla mít svou hůlku. Pro jistotu pro ni pravou rukou sáhla. „Celkem ano,” odfrkla si přezíravě a nakrčila nos stylem hodným čistokrevné dědičky.

„Navrhuji, aby ses mé přítelkyni omluvil za urážlivá slova, Weasley,” pronesl Draco s náznakem pohrůžky v hlase.

„Kašle na tebe! Jen tě využívá, aby mě přiměla žárlit!” zařval na něj Ron.

Draco nakrčil obočí. „Obviňuješ mě ze svých vlastních hříchů, že ano, Weasley?” poznamenal s významným pohledem na rozrušený výraz Levandule, která stála krok za Ronem, naprosto přehlížená.

„Sklapni!” zaječel Ron.

„Je to násilník,” sdělila Hermiona Levanduli, podívala se jí přímo do očí a snažila se jí přesvědčit o vážnosti situace. „Až ho budeš mít dost, zdroguje tě, abys zůstala. Chceš to riziko podstoupit?”

„Neříkej to! Ničíš mé dceři svatbu,” vzlykla Molly.

„Mohla bych,” namíchla se Hermiona a pohlédla na bledou tvář Ginny, která pevně svírala Harryho paži. On sám tam jen stál a tvářil se vážně a smutně. „Ale neudělala jsem to. Nicméně váš pitomý nejmladší syn na tom úspěšně pracuje.”

„Vybrala si mě, Weasley, toho lepšího. A ty jsi ji navždycky ztratil,” dodal posměšně Draco, a pak sáhl po Hermionině ruce, zvedl ji k polibku a ušklíbl se na Rona. Hermiona se rozhodla vzdát své odplaty za to, že ji Draco líbá a dívá se při tom na někoho jiného. Konec konců to byla dobrá forma posměchu. A na Rona fungovala mnohem efektivněji než na Harryho.

Zrzek se zuřivým vztekem vytáhl hůlku a vystřelil na Draca prskající proud rudého světla. „Calvorio!”

Hermiona rychle tasila hůlku a mávnutím vytvořila těsný kruh. „Protego!” zakřičela a třpytivý štít zlatých jisker odrazil rudý světelný paprsek přímo na Rona a zasáhl ho.

Ten frustrovaně vykřikl, protože mu zrzavé vlasy začaly sklouzávat do obličeje a padat mu do očí. Ale nerostly… padaly. Když zvedl ruku, aby si je odstranil z očí, rozsypaly se mu po celém hábitu a při každém sebenepatrnějším pohybu hlavy se snášely na zem jako jemný déšť, až měl během několika vteřin hlavu hladkou a holou jako koleno.

„Přestaň, Rone!” varoval ho hlasitě Harry a smutně hleděl na svého kamaráda z dětství. „Už žádné kouzlo, varuji tě. Nech ji jít. Aspoň to jí dlužíš. Nedělej to.”

Draco pravou ruku pustil Hermionu a vytáhl svou hůlku. Ron vypadal, že je připravený pokračovat v boji, ale Bill se přesunul do pozice mezi Rona a ostatní a Charlie s Arturem ho popadli a drželi. Pomalu ho vystrkali halou ven, navzdory slabému dešti. Ronův otec vytrvale a tiše opakoval uklidňující slova, že všechno bude v pořádku.

„Tohle Ginny na své svatbě nepotřebuje, Rone, a ani Harry,” prohlásil Charlie pevně, ale klidně. „Posunula se dál, Rone. Taky bys to měl udělat.”

„Připlazí se zpátky! Až ji odstrčí, ty to víš, že ano!” trval na svém Ron. Jeho otec vzdychl a s pevně sevřenou hůlkou ho vystrčil ven. „A stála mě práci, tati! Mou práci!”

Levandule za nimi opuštěně hleděla se slzami v očích. Pak popošla k Hermioně. Draco na ni pro jistotu diskrétně namířil hůlku – ruku měl spuštěnou podél těla a hůlku ukrytou v záhybech tmavě hnědého hábitu.

„Omlouvám se,” fňukla Levandule. „Myslela jsem… no, dobře. Říkal hodně věcí a já teď myslím, že je tak nemyslel. Jen chci, abys věděla, že přeju tobě a Malfoyovi hodně štěstí. A… počítám, že Ron a já jsme spolu nadobro skončili.”

Hermiona ji objala a zeptala se jí, jestli si o tom chce promluvit, ale Levandule se rychle odtáhla, vylovila z taštičky u pasu kapesník a opatrně si otřela oči. „Díky, ale ne. Nechci si zničit mejkap.” Nasadila statečný úsměv a dodala: „Lepší se poučit dřív než později, že mu na mně doopravdy nezáleželo. Půjdu si dát nějaké víno a najít někoho, s kým si zatancuju.”

***

Harry a Ginny odjeli na líbánky, Ron byl ponížený na veřejnosti a jeho život se ocitl v troskách, přesně jak Hermiona chtěla. Věděla, že by tudíž měla přemýšlet o tom, jak se s Dracem přesvědčivě rozejít a to způsobem, který by ho nedostal do problémů s jejími přehnaně ochranitelskými přáteli. Ale odkládala to. V jejím desetibodovém mistrném plánu byl jako sedmý krok naplánovaný velký mediální rozhovor o tom, jak je s Dracem na rozdíl od Rona šťastná, a v osmém se chystala naznačit, že s Dracem spí a být viděna, jak večer odchází letaxem do jeho domu. Ale ty kroky už nebyly potřeba – už od Rona dostala tu reakci, po které toužila, a nepotřebovala dál zvyšovat provokaci. Krok devět bylo rande na veřejnosti s hádkou a posledním byl rozchod.

Není to tak, že se nechci s Dracem rozejít, říkala si co nejpřesvědčivěji tváří v tvář narůstající melancholii, jen ještě nedokážu vymyslet dostatečně dobře proveditelný plán. Náš vztah očividně nemůže vydržet – je tu příliš mnoho proti. Jeho rodina by mě nepřijala a on mě nemá až tolik rád. Ale nelíbil se mu můj plán, že mě „podvede” s Astorií, a já jsem ještě nevymyslela alternativu. Kromě toho musím vyřídit tuhle hromadu pošty, než budu moct obětovat čas plánování. A v bytě je binec.

V jejím maličkém bytě vyrostla velká hromada dopisů. Měsíce se objevovala na stránkách kouzelnických médií a to vedlo k tomu, že jí sovy nosily spoustu pošty. Některé dopisy bez přečtení spálila, když detekční kouzla zjistila na pergamenech kletby nebo prokletí. Tato detekční kouzla se naučila ve čtvrtém ročníku, když byla zaplavena poštou a několikrát prokleta s obviněním, že si pohrává s city Harryho i Viktora. Ostatní mohla bezpečně číst a stručně odpovídala na podporu nebo potvrdila, že je pravda, že ji Ron zdrogoval a/nebo že chodí s Dracem.

Pár dopisů vyžadovalo promyšlenější odpovědi a ty odložila bokem, až bude mít víc času, aby na ně mohla náležitě odepsat. Ustaraně jí napsal Viktor Krum, aby ji zkontroloval – drby konečně dorazili až do Bulharska. Zmínil, že teď lépe chápe, proč mu přestala psát, a doufal, že je v pořádku. Měl novou přítelkyni, kterou zmínil co nejtaktněji, a přál jí do vztahu s Dracem všechno nejlepší. Také jí přislíbil pomoc proti Ronovi – kdyby potřebovala jeho zásah, stačí říct. Usmála se nad jeho nabídkou – nepotřebovala to, ale i tak si toho cenila.

Tři další dopisy vyvolaly spíš smutek a hněv než úsměv. Dva různí lidé – irská čarodějka a starší německý kouzelník – psali, že cítí stejnou hanbu a vztek, protože byli nápojem „lásky” vmanévrováni do něčí postele. A třetí, mladá čarodějka (Maria Villanueva ze Španělska) smutně psala o tom, že čelila tlaku rodiny, aby si vzala muže, který ji vlákal do své postele, a že uvažovala o sebevraždě.

„Tvrdili, že to byla moje chyba, že jsem podlehla jeho svodům a že jsem měla být opatrnější. A že jsem si zničila pověst a nemám jinou možnost než se vdát.

Ale vaše statečnost, se kterou jste svůj příběh vypověděla světu a prohlásila, že to je jeho hanba, nikoliv vaše, je pro mě inspirací. Rozhodla jsem se zavrhnout svou rodinu a opustit domov a nedávno jsem v Andalusii našla výrobce košťat, který mě přijme do učení.”

Maria zakončila dopis květnatým přáním hodně štěstí v životě, ať už s Dracem nebo bez něj, a nadějí, že jednoho dne budou nápoje lásky po celém světě zakázané a zákony a tresty tak přísné, že se žádný muž už nikdy neodváží použít je na ženu, která odmítne jeho nechtěnou pozornost.

To přimělo Hermionu k zamyšlení. Zákony o regulaci lektvarů nepatřili do působnosti jejího oddělení ministerstva, ale… zákony mohou být změněny. To dobře věděla. Celou dobu pracovala na tom, aby zlepšila podmínky pro magické tvory. Ale komu příslušela odpovědnost za regulaci lektvarů? Někdo by měl připravit návrh zákona, který předloží Starostolci. Možná by tím někým mohla být ona.

Právě když přes zelené plameny letaxu probírala se Susan, které oddělení má zákony o lektvarech na starosti, ozvalo se klepání na dveře.

„Susan, musím jít, mám návštěvu,” omluvila se.

„Jestli je to Draco, už mi nevolej,” poškádlila ji kamarádka. „Budu předpokládat, že jsi zaneprázdněná.”

„Susan!”

„Zatím ahoj!” mávla na ni Susan a spěšně přerušila spojení na své straně.

Hermiona s úsměvem otevřela vstupní dveře. Draco se zdál být nejpravděpodobnějším návštěvníkem, protože Harry byl stále ještě na líbánkách v Řecku.

Ale nebyl to Draco. Stála tam štíhlá, mladá tmavovlasá žena ve stylovém zeleném hábitu a špičatém klobouku s několika načechranými krémově bílými pírky zastrčenými po straně.

„Co pro vás můžu udělat?” zeptala se Hermiona zdvořile.

Žena se na ni zamračila: „Vy nevíte, kdo jsem?”

„Ehm…” zaváhala Hermiona a pozorně si ji prohlížela. Spolužačka, kterou by měla poznat? Už uběhlo pár let a každý vypadal trochu jinak. Minulý týden na Příčné ulici téměř prošla kolem Katie Bellové, aniž by ji poznala. Tato dáma vypadala trochu povědomě. Něco na úzkých lícních kostech a ve výrazu tváře, když se ušklíbla, jí připomínalo… Dafne Greengrassovou. Rázem ji poznala. Před několika měsíci viděla její fotku v Týdeníku čarodějek.

„Astorie,” pronesla dutě.

Žena přikývla: „Myslím, že si musíme promluvit, slečno Grangerová.”

Příště: Astorie konfrontuje Hermionu a Hermiona s Dracem probírají svůj vztah.