Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Předstírání lásky

Kapitola 10. Ze tvých rtů

Předstírání lásky
Vložené: Jacomo - 21.11. 2020 Téma: Předstírání lásky
Jacomo nám napísal:

Předstírání lásky

A Counterfeit of Love

 

autor: BrilliantLady   překlad a banner: Jacomo   betaread: Ivet

Originál: https://archiveofourown.org/series/592519

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 10: Ze tvých rtů

PA: Opravdu si nejsem jistá, jestli někdo potřebuje varování ohledně další opery, která byla napsaná před více než sto lety, ale čistě pro jistotu upozorňuji, že se v této kapitole chystám prozradit konec „La Traviaty“.

 

Byl to pravděpodobně ten nejnepříjemnější rozhovor, který kdy Hermiona vedla, a společné pití čaje ho nijak nevylepšilo, i když se zdálo, že se ji Astorie kupodivu snažila těmi zdvořilostními poznámkami uklidnit.

„To je velmi dobrý čaj, slečno Grangerová. Co je to za směs?“

„Lady Grey, sypaný čaj od značky Twinings. Jeden z mých oblíbených.“

„Má zajímavou chuť,“ poznamenala zdvořile Astorie a decentně usrkla ze svého hrnku čaje – černý, s jednou kostkou cukru. Její slova byla zdvořilá a při rozhlížení po malém ošuntělém bytě se usmívala, ale ten úsměv nepůsobil laskavě. Spíš… triumfálně. Hermiona se v duchu přikrčila, když si představila, jak asi s posměchem odsuzuje její starý mrňavý byt. Chtěla si najít něco lepšího. Mohla si dovolit něco lepšího. Jen se k tomu zkrátka nedostala – když opustila Rona, spěchala tak, že vzala první bydlení, které bylo alespoň vzdáleně vhodné.

„Je tam přidaný bergamot a citrusy. Ale nepřišla jste diskutovat o výběru čajů, slečno Greengrassová.“ Nejlepší do toho skočit rovnýma nohama. Jako rychlé odtržení náplasti.

„Domnívám se, že asi odhadujete, proč jsem přišla, když už víte, kdo jsem.“

„Chcete si promluvit o Dracovi,“ řekla Hermiona a pokusila se o nezúčastněný tón.

Astorie přikývla: „Ano. Jestli chcete jít přímo k věci, můžete mi jednoduše povědět všechno, co bych si přála znát.“

Hermiona zaváhala. Copak ona jen hádala?

„Prosím, slečno Grangerová. Nezasloužím si vědět, co přesně se děje?“ Astorie pohlédla prosebně na Hermionu a v očích se jí mihl smutek.

„Je to jen… je to dost nejasné. Vy, ehm… samozřejmě víte, že spolu chodíme… předstíráme, že spolu chodíme?“

Astorie přikývla. „Samozřejmě. Přesto to trvá mnohem déle, než jsem čekala. A je to… věrohodnější. Kolik z toho je jen hra? Očekávala jsem, že můj nápadník se ke mně vrátí, ale on je stále s vámi. Snažíte se mi ho ukrást úplně, slečno Grangerová? Protože před vaší dohodou s Dracem jsme byli ve fázi velmi slibného vyjednávání.“

„Nemáme… nestalo se nic, co by potenciálně vedlo k otěhotnění,“ vyhrkla Hermiona neohrabaně v touze to vyjasnit. „Což, jak mi bylo řečeno, byla hranice, kterou jste požadovala. My… dělali jsme ale jiné věci. Párkrát jsme byli spolu.“ Napila se čaje, aby se nějak zaměstnala. Pořád byl trochu horký, ale stejně se napila.

Astorie vypadala podrážděně a zadumaně, ale nezdálo se, že se chystá vychrstnout čaj na zeď nebo vytáhnout hůlku. Díky Merlinovi za drobná milosrdenství. „To nebyla hranice, ke které jsem očekávala, že to dojde. Líbala jste ho?“

„Ano.“

„Viděla jste ho neoblečeného?“

„... Ano. A abychom si ušetřily další rozpaky, obávám, že pokud vaše další otázka bude znít ‘Měli jste pohlavní styk?’, odpověď bude pravděpodobně i na tohle ano. Nicméně neměla byste se na tyto věci zeptat Draca?“

Astorie s hněvivým odfrknutím zabubnovala prsty o stůl. „Oceňuji vaši upřímnost, slečno Grangerová, ale váš přístup či podloudné jednání už nikoliv.“

„Jsem ochotná se s ním rozejít, pokud nám dáte trochu času,“ prohlásila Hermiona strnule. „Pokud to proběhne příliš náhle, lidé budou podezřívaví a Harry by byl na Draca hodně naštvaný. Mohlo by to pro něj být špatné. Ale nebráním mu v tom, aby se k vám vrátil, ani se ho nesnažím ulovit. Vážím si vaší trpělivosti a porozumění.“

Astorie přikývla. Královské gesto, o které se snažila, by jí víc sedělo tak za deset či dvacet let – u teprve krátce dospělé ženy, mladší než Hermiona, působilo spíš afektovaně.

„Máte obavy o Dracovu pověst,“ poznamenala Astorie. Nebyla to otázka.

„Ano.“

„Proč?“

Hermionu to vyvedlo z míry a musela se zamyslet. „No, prostě se to tak zdá správné,“ řekla nakonec. „Byl a je velmi… nápomocný. Milý a přátelský. Oceňuju jeho spolupráci.“

Astorie pozvedla obočí, položila loket na stůl a podepřela si bradu. „Ano? Velice zajímavé.“

Hermiona se začervenala.

„A kdy přesně plánuje vás opustit?“

„No, vlastně jsme o tom ještě nemluvili,“ připustila Hermiona váhavě. „Vyřešíme to co nevidět. Před pár dny se zmínil, že jeho otec očekává, že se se mnou brzy rozejde. Ale nechtěl to udělat hned poté, co jsme spolu byli na Harryho svatbě. Ron by měl škodolibou radost. Ale samozřejmě nemáme společnou budoucnost a není do mě zamilovaný. Rozcházíme se.“

„Jistě,“ kývla Astorie skepticky. „A mluví o mně často?“

„Ehm, ne. To by bylo přirozeně poněkud trapné.“

„Přestal mi psát,“ řekla Astorie vyčítavě. „Potřebuju vědět, jestli neztrácím čekáním na Draca čas, slečno Grangerová. Je tu další nápadník, který má o mě zájem. Víte, jsem poměrně žádaná mladá čarodějka.“

„O tom nepochybuji. No, přeji vám všechno nejlepší, ať už si vyberete kohokoliv,“ odpověděla Hermiona zdvořile.

„A budete šťastná, když tím mužem, kterého si vyberu, bude Draco?“ zeptala se Astorie a pozorně svou rivalku sledovala. „Jste zcela spokojená s tím, že vaše pomsta panu Weasleymu skončila, a nevadí vám, že přijdete o Draca jakožto o svého milence?“

„Jsem naprosto šťastná!“ trvala na svém Hermiona, ale k úsměvu se během řeči musela nutit, nebyl úplně přirozený. „Konec konců, jediné, co jsem chtěla, bylo pomstít se Ronovi, a toho jsem dosáhla. Draco může… může si dělat, co chce. Nechce mě. Ne… ne natrvalo. To jsem samozřejmě věděla od začátku. Jeho rodina by mě nikdy neakceptovala jako vhodnou partii, a ani on ne.“

„Jeho rodiče jsou docela přísní a nároční, že ano?“

„Myslím, že nejsou až tak špatní, když je lépe poznáte. Ani zdaleka ne tolik, jak jsem se zpočátku obávala. Lucius se striktně drží obchodního stylu jednání, ale Narcisa vám časem přiroste k srdci. Na svatbu mi udělala vlasy, což od ní bylo velmi milé. Ale samozřejmě neočekává, že by si mě Draco vzal nebo tak něco. Vím, že s touto možností nesouhlasí – dala to hned ze začátku jasně najevo.“

„Samozřejmě,“ souhlasila Astorie a dopila zbytek čaje. „No, byl to poučný rozhovor, slečno Grangerová. Děkuji za vaši pohostinnost, ale myslím, že už bych měla jít. Musím si trochu popovídat s Dracem.“

Hermiona přikývla a nedopustila, aby jí unikl nějaký povzdech. No, byla to zábava, dokud to trvalo, pomyslela si smutně.

***

Následující večer ji Draco kontaktoval přes letax, aby probrali Astoriinu návštěvu a její důsledky.

„Očekává, že se brzy rozejdeme,“ nadhodil váhavě. „Předpokládám, že to je to, čemu dáváš přednost?“

„Zdá se to nejrozumnější,“ souhlasila Hermiona prakticky. Rozhovor očekávala a vypracovala si plán. Vždycky se cítila lépe, stabilněji, když provedla několikahodinový průzkum a měla v kapse plán. Před Dracovýma očima pozorujícíma ji ze zelených plamenů vytáhla poznámky. „Myslím, že bychom se mohli rozejít během pár týdnů. To nám poskytne čas na další přátelské veřejné rande, takže to nebude vypadat, že jsi mě odkopl hned potom, co jsme na svatbě vytrubovali náš vztah do všech stran, a taky můžeme vyrazit na ‘Kočky’ s tvými rodiči, jestli ještě stále chtějí jít. Pak můžeme pokročit k bodu devět v mém plánu a sehrát na veřejnosti hádku.“

Draco vážně přikývl. „To zní rozumně. Ale dal bych přednost tomu protáhnout to na šest týdnů, protože jsem koupil dvě vstupenky na La Traviatu a rád bych ji viděl v tvé společnosti. Byla by škoda nechat ten lístek propadnout.“

„Mohl bys vzít místo mě svou matku?“ nadhodila Hermiona.

Zavrtěl hlavou a zelené plameny se mu roztančily kolem obličeje. „Ne, v této fázi bych byl v mudlovském světě bez průvodce příliš nervózní. Možná až to podniknu ještě jednou nebo dvakrát, nebude to tak zlé.“

„Tak dobře, máme tedy ještě měsíc a půl.“

„A potom předvedeme naši první hádku,“ pokračoval Draco. „Vybrala už jsi důvod našeho rozchodu?“

„No, mám pár nápadů, ale počítám, že to stále nechceš zdůvodnit svým zamilováním do Astorie?“

„Ne, do toho nejdu. Nechci získat pověst vrtkavého milence nebo někoho, kdo krutě zavrhl válečnou hrdinku. A námitky proti mudlovským věcem taky neprojdou – celá rodina se usilovně snažíme vylepšit naši pověst a já tuto snahu nehodlám mařit.“

„No, pak jsem si myslela, že bych možná mohla trvat na tom, že nechci mít nikdy děti, a ty a tvoje rodina proti tomu máte námitky, protože by to znamenalo, že by nebyl žádný dědic Malfoyů. Že se radši zaměřím na svou kariéru.“

Draco zamrkal a zatvářil se poněkud vyděšeně. „Ty nechceš mít děti? Nikdy?“

„No, je to dobrý důvod. Nemusí to být úplná pravda,“ pokrčila mimoděk rameny.

„Takže chceš děti?“ zeptal se znovu neodbytně.

„Možná za pět nebo deset let. Se správným mužem. Hypoteticky se tomu nebudu bránit, ale až si vybuduju kariéru. Teď žádné nechci.“

„Aha, chápu. No, to rozhodně zní jako dostatečně adekvátní důvod k rozchodu, který nikomu z nás nepoškodí reputaci. Já rozhodně od své budoucí nevěsty alespoň jedno dítě někdy časem očekávám. A konec konců, kdyby ses později rozhodla, že děti chceš, vždycky můžeš prostě říct tisku, že jsem nebyl ten správný muž, ale teď jsi našla někoho nového a výjimečného, že je na děti ten pravý čas a tak podobně.“

„Hypoteticky. Ale nikam nespěchám. Pochybuju, že existuje takový ‘správný muž’, který by změnil můj názor na to, že bych se měla vzdát své kariéry a místo toho měnit pleny. Dokonce šest měsíců.“

Draco přikývl. „Myslím, že by to chtělo večeři, která by pro naši hádku připravila půdu. Můžu pozvat pár přátel a ty třeba Harryho a Susan. Jestli chceš, nech mě to naplánovat. Za šest nebo sedm týdnů, po opeře.“

A bylo to domluveno. Když Draco opustil krb a zelený oheň změnil barvu a ztišil se na jemně oranžové blikotání plamínků na přiložených polenech, Hermiona sama před sebou připustila, že jí bude smutno, až jejich vztah skončí. Přála si… přála si, aby nemusel. Alespoň má ještě šest dalších týdnů, které si s ním bude užívat. To bylo víc, než čekala.

***

Příští týden ji Draco vzal na piknik. Povídali si o její kariéře na ministerstvu a jeho vlastních tichých ambicích prosadit obchodní zájmy jeho rodiny.

„Vždycky jsem snil o tom, že budu jednoho dne kandidovat na ministra, ale to už teď nebude možné. Naše reputace se vylepšuje, ale pochybuju, že se někdy zvedne natolik, abych vyhrál volby,“ připustil s povzdechem. „Myslím, že mě ale víc baví podnikání. Zahrnuje to méně podbízení idiotům, s jakými se musí vypořádat ministr. Máme investice v magických zemědělských plodinách, vlně, několik vinic, tři maloobchodní podniky a podporujeme jednoho velmi schopného tvůrce kouzelného nábytku.“

„Obávám se, že podbízení se pitomcům je nezbytnou a nevyhnutelnou součástí kariéry na ministerstvu,“ souhlasila Hermiona. „Vím, že Kingsley to občas považuje za frustrující. Dosáhnout práva přes Starostolec může být velmi zdlouhavé – s tím mám osobní zkušenost. Nestojím vždycky přímo v centru hlavního dění, takže většinou skončím u psaní vemlouvavých dopisů. A neustále přepisuju svoje hrubé návrhy, aby byly kratší – od té doby, co Kingsley hodil šest stop dlouhou, pečlivě vypracovanou zprávu, kterou jsem sepsala, rovnou do odpadkového koše v mé kanceláři – přímo mně před očima! Varoval mě, že nemá čas toho tolik číst a že za délku esejí nebudou žádné kolejní body nebo známky navíc, když už nejsem v Bradavicích. Řekl, že není sám, kdo zahazuje příliš dlouhé věci do koše, nebo je nechává nepřečtené a odsouvá je bokem, kde zůstávají týdny či měsíce ležet ladem, a že nastal čas, abych se naučila být stručná.“

Draco se rozesmál a Hermiona úsměv smutně opětovala.

„A jak dlouhé jsou tvé dopisy teď?“ zeptal se pobaveně.

„Skončila jsem na dvou stopách a méně. Je to osobní výzva – snažím se a píšu ty nejlepší dopisy a zprávy, jak to při téhle délce jde.“

„Drobným písmem?“ poškádlil ji.

„Ne!“ rozesmála se. „To by byl podvod!“

Dojedli jídlo sestávající z pečené křepelky, měkkého sýra a čerstvých fíků a zbytky zabalili do košíku. Pak se usadila za něj na koště, pevně se ho chytila kolem pasu a odletěli zpět na manor.

„Nemůžu uvěřit, že nenávidíš létání!“ houkl na ni přes rameno. „Tvoji kamarádi jsou všichni blázni do famfrpálu!“

„Můžeš se prosím dívat, kam letíš?“ vypískla zoufale a chytila se ho ještě pevněji.

Když doletěli na manor a Draco odložil košík a koště, zastavila je Narcisa, aby s Hermionou prohodila pár slov.

„Zdravím, Hermiono, jak se máte?“ zeptala se zdvořile. „Vydrželo vám na piknik počasí?“

„Ano. Bylo zataženo a chladněji, ale nijak nepříjemně,“ odpověděla Hermiona. „Naštěstí nepršelo.“

„Dala byste si se mnou šálek čaje?“

Hermiona překvapeně zamrkala. „No, právě jsem se chystala domů. Vím, že je víkend, ale mám pár návrhů, které potřebuju přepracovat…“

„Vaše práce jistě může počkat, ale já mám tak málo návštěvníků,“ řekla Narcisa. Vypadala smutně a dychtivě zároveň. „To je škoda, že musíte odejít.“

Hermiona to vzdala rychleji než hráč pokeru, který nemá nic vyššího než desítku. „Ale samozřejmě si s vámi ráda dám čaj, pokud nebudu rušit. Jen jsem nechtěla obtěžovat,“ odpověděla soucitně.

Narcisa ji uvedla do malého slunného salonku. Náznak jejího triumfálního výrazu Hermiona nezaznamenala.

Když paní domu servírovala čaj a talířek křupavých skořicových sušenek tenkých jako oplatka, Hermiona dumala nad tím, jestli Draco ví, že je pořád tady, nebo jestli předpokládá, že zamířila domů, jak tvrdila.

„Tak mi povězte něco víc o sobě, Hermiono,“ nadhodila Narcisa konverzačně. „Jsem zvědavá na vaši rodinu.“

„No, mí rodiče jsou zubaři – mudlovští léčitelé, kteří se specializují na zuby. Teď žijí v Austrálii.“

„A vídáte je často?“ zněla zdvořilá otázka.

„Ne, moc ne. Jsme v kontaktu, ale je to trochu nepříjemné. Já… já jsem na ně během války seslala paměťová kouzla. Abych je udržela v bezpečí a nemohli být vyslýcháni.“

Narcisa se zamračila. „Ale jak by to pomohlo? Určitě by stačilo poslat je do ciziny, ne?“

Hermiona si povzdechla. „Zpanikařila jsem. Byla jsem mladá a zpanikařila jsem. Myslela jsem si, že když nebudou nic vědět o mně nebo o kouzelnickém světě, nechají je všichni na pokoji. A přestanou naléhat, abych nechala Harryho bojovat samotného. Chtěli, abych se ukryla v mudlovském světě a na ten magický zapomněla. Báli se o mě a já se bála o ně. Snažila jsem se po válce ta kouzla odstranit, ale bylo to těžší, než jsem čekala. Stále ještě se jim neobnovily všechny vzpomínky a jsou… na mě dost naštvaní. Když jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu a upřímně se omluvila, situace se začala zlepšovat. Teď si čas od času telefonujeme.“

„Není na dětech, aby chránili své rodiče,“ pokárala ji mírně Narcisa.

Hermiona pozvedla obočí. „Možná ne. Ale nebyla jsem jediné dítě, které za války dělalo, co mohlo.“

Narcisa se ošila a uhnula pohledem. „No, Draco si nakonec vybral podle sebe. Chránili jsme ho, jak nejlépe jsme mohli, dokud to šlo. Změníme téma, má drahá?“

„Ovšem.“

Hodnou dobu si nad čajem povídaly o Hermioniných sourozencích a bratrancích (tahle část byla rychlá, protože žádné neměla), o jejích ambicích na ministerstvu a o tom, jak se jejím rodičům líbí žít a pracovat v Austrálii.

„A máte nějaké magické příbuzné? Například Dadworth-Grangerovi?“ zeptala se Narcisa s nacvičenou ležérností.

Hermiona se na ni zpříma zamračila. „Profesor Křiklan je jednou zmínil, ale ne. Žádné další čarodějky nebo kouzelníci v rodině. Ani v rodině mých rodičů anebo prarodičů. Jestli existovali nějací magičtí příbuzní, tak nejdříve v generaci mých praprarodičů a nemluvilo se o nich. Jsem skrz na skrz mudlorozená.“

„Promiňte, drahoušku, nechtěla jsem, abyste se cítila nepříjemně,“ omluvila se Narcisa. „Šlo jen o obyčejnou zvědavost. Můžeme si místo toho popovídat o mých příbuzných? Samozřejmě o těch, o nichž se dá mluvit v přátelském rozhovoru. Vyrozuměla jsem, že pan Potter je kmotrem mého prasynovce, myslím, že mu říkají Teddy. Nebo Theodor?“

„Oficiálně se jmenuje ‘Edward’, ale všichni mu říkají Teddy a on ještě není dost starý, aby vůči tomu něco namítal! Je to sladký drobeček,“ usmála se Hermiona láskyplně.

Chvíli si povídaly o Teddym a o jeho metamorfomágských schopnostech, které zdědil po své matce (a které se v blackovské linii po generace neobjevily) a o rozsáhlých dovednostech Tonksové, když byla ještě naživu, a jak ji srovnávají s Teddym, a srdečně to zakončily Hermioniným slibem, že až se příště uvidí s Andromedou, nabídne jí olivovou ratolest tlumočením Narcisina přání všeho nejlepšího.

***

„Ó, jé… čaroděj Abraka-Máryfuk,“1) prozpěvoval si Lucius tiše a roztržitě s paží ovinutou kolem pasu své ženy, když s Dracem a Hermionou čekali před divadlem na taxi. Draco dostal od Hermiony pečlivé instrukce, jak použít telefon a telefonní seznam, aby pro ně jedno objednal. Byla to součást jeho osobního úkolu seznámit se natolik s mudlovským světem, aby se mohl bezpečně pohybovat do a z divadla nebo opery.

„Je mnohem méně nevrlý, než když sem dorazil,“ zašeptala Hermiona s pobavením Dracovi. „Někoho mi to připomíná, ale nevím jistě koho.“

Jak mu špitala do ucha, Draco se rozesmál a Narcisa se na ně s úsměvem ohlédla.

„Nebylo to tak špatné, že ano, otče?“ optal se Draco s úšklebkem.

„Celkem adekvátní,“ souhlasil jeho otec neochotně. Ale taky se usmál.

Jejich taxi na zpáteční cestu na Příčnou ulici bylo vyměněné za limuzínu.

„Můj nápad,“ nafoukl se Draco. „Je jako taxi, ale mnohem lepší kvalita.“

„Mnohem lepší než ten podivný povoz, kterým jsme jeli sem,“ přikývl souhlasně Lucius, a když jim řidič otevřel dveře, opatrně nastoupil. „Ha! Je tady šampaňské!“

Všichni se velmi pohodlně usadili v bohatě polstrovaných sedadlech a Hermiona využila soukromí, vytvořeného díky přepážce oddělující je od řidiče, aby si s Luciusem promluvila o připravovaném návrhu zákona.

„Tedy, Luciusi, přemýšlela jsem, jestli jste měl možnost zvážit podporu zákona, který půjde do Starostolce a který se týká zákazu používání nápoje lásky na mudly a zákazu jeho prodeje a používání na všechny nezletilé?“

Lucius podrážděně vzdychl. „Chápu vaše osobní těžkosti, ale taková pravidla patří k obecnému povědomí, nevidím tedy důvod, proč je zaznamenávat do právních předpisů, kterých už tak máme nadbytek. Pokud bude chtít někdo takto jednat, v žádném případě se nebude ohlížet na zákony. A kouzelnické právo je určené na ochranu a k usměrnění kouzelníků a čarodějek, takže nechápu potřebu chránit mudly. Ať na to mají své vlastní zákony.“

„Nesprávnost jednání zlodějů a vrahů je také součástí obecného povědomí,“ ohradila se, „přesto ho stavíme mimo zákon. A především právně postihujeme ty, kteří ho porušují. Vy byste nepoužil nápoj lásky na mudlu, že ne? A nechcete, aby to udělali Draco nebo Narcisa?“

„Nebuďte nechutná,“ ušklíbl se. „Žádný slušný čistokrevný kouzelník by se jimi nepošpinil.“

Draco trochu úzkostlivě pohlédl na Hermionu, ale ta zůstala klidná, spíš se tvářila samolibě.“

„Pak není na škodu postavit to mimo zákon, ne? Budete považován za liberálního muže s otevřenou myslí, když přijdete s podporou mudlovských práv, aniž by to znamenalo pro někoho ztrátu osobní svobody. Žádný dopad na kouzelnický svět, jen se možná narodí méně kouzelníků a čarodějek dvojí krve,“ zalichotila mu vemlouvavě.

Lucius zamrkal. „No, asi ano. Musím uznat, že je to vynikající argumentace.“

„A jistě by se vám nelíbilo, kdyby byl Draco v době studia v Bradavicích polapen nápojem lásky, viďte? Někým mudlorozeným s dostatkem peněz na nákup Amorova šípu přes dodávkovou soví službu z obchodu Weasleyových? Bylo tam pár mladých dívek – a možná i pár mladíků – které by potěšilo, kdyby ho viděli, jak je pronásleduje.“

Lucius pomalu přikývl. „Tehdy ještě neměl prsten se žabím kamenem… ještě nebyl plnoletý.“

„A na přeplněných bradavických stolech je tolik příležitostí k manipulaci s jídlem. Nezaslouží si mladé čistokrevné čarodějky a kouzelníci chránit před někým, kdo by se snažil pošpinit čistotu jejich posvátných rodových linií a ulovit je do manželství? Ne všechny děti mají Dracovu opatrnost a vynikající výchovu, která by je varovala před tím, co jedí a pijí.“

Lucius se na ni ušklíbl a poznamenal: „Trochu přehnaná, přesto ale obdivuhodná linie argumentů, slečno Grangerová.“

„Inu,“ pokrčila rozpačitě rameny, „možná to bylo trochu moc. Ale důležitější je, jestli jste teď přesvědčený nebo ne.“

„Jsem. Budu váš návrh zákona podporovat a promluvím si s několika dalšími členy Starostolce, abych je podnítil, ať tak rovněž učiní.“

Draco poplácal Hermionu po ruce. „Nevím, proč si myslíš, že nejsi v přesvědčování lidí dobrá. Já si myslím, že jsi skvělý diskutér.“

„Tedy, děkuju ti, Draco,“ začervenala se.

„Jen si nejsem jistý,“ vložil se do toho ještě Lucius, „jak toto pomůže vám osobně. Tyto zákony by nezabránily panu Weasleymu ehm… aby vás ovlivnil.“

Povzdechla si. Jí možná ne, ale Harryho to mohlo zachránit. „No, je to začátek. Je snazší přidat doplnění do stávajícího zákona než zavést úplně nový. Obávám se, že pokud na to budu příliš brzy příliš moc tlačit, bude to hned ze začátku zamítnuto. A změna názorů společnosti vyžaduje čas.“

„Obdivuhodně praktické. Podívám se na váš návrh a uvidím, jaké změny by se v něm teď měly udělat, aby stále mohl projít většinovou podporou,“ prohlásil Lucius autoritativně. „Nechte to na mě.“

„Váš názor na věc bude velmi cenný,“ odpověděla zdvořile.

Poté už zpáteční cesta na Příčnou ulici probíhala v příjemném duchu. Nezávazně si povídali o muzikálu, zejména o kostýmech a světelných efektech a o tom, jak jich bylo dosaženo. Bylo to mnohem příjemnější než cesta tam, kdy Hermiona cítila, jak je Lucius naštvaný, že ho táhnou s sebou, a tváří se, jako by ho z nějakého důvodu osobně iritovala ona sama.

***

Seděli v restauraci sousedící s Královskou operou a Draco si nešťastně pohrával se salátem na talíři a podezřívavě šťouchal do nakrájené ředkvičky. „Měla to být romance. H- Říkali, že La Traviata je jedna z nejromantičtějších oper na světě. Bylo to depresivní.“

„Ta hudba je nádherná a oni nakonec skončí spolu. Všeobecně je to považováno za romantické.“

„Několik krátkých okamžiků vyznání lásky, kdy Violetta lže, zatímco je smrtelně nemocná, se dá stěží popsat, jako že skončili spolu. A ani se nikdy nevezmou. Byla kurtizána, a než by se smířili, opustila ho kvůli někomu jinému,“ pokračoval Draco v nešťastném mračení.

„Ale jen proto, že s ní jeho otec nesouhlasil, jelikož tak špinila pověst rodiny, že bylo ohroženo zasnoubení jeho sestry. Ne proto, že by ho nemilovala. Vždycky ho milovala.“

Draco upustil nůž a vidličku na talíř s hlasitým cinknutím a rozmrzele si založil ruce na hrudi. „No, nelíbilo se mi to. Vůbec to nebylo romantické. A když se na ni zlobil, na večírku jí hodil peníze, jako kdyby byla… se její ctnost dala koupit. Alfredo byl osel.“

Hermiona vzdychla. „Je to tragická romance. Od začátku byla odsouzena ke zkáze.“ Myslela si, že se mu to mohlo líbit, při poslechu opery vypadal okouzleně. Očividně ji považoval za dojemnou – několikrát ho zahlédla při nejtragičtějších a nejsilnějších okamžicích tajně si otírat pár uniklých slz. „Líbila se ti aspoň hudba?“

„Byla překrásná,“ připustil neochotně. „Užila sis to?“

„Myslím, že to bylo nádherné. Děkuju ti, že jsi mě pozval. Mrzí mě, že ti to přišlo smutné, ale říkala jsem si, že je to krásné poslední rande.“ Zdálo se ale, že její pozitivní reakce s jeho mrzutou náladou nic moc neudělala, a dál pokračoval v mračení.

Došel k nim číšník se zákuskem, ale místo ovocného talíře, který očekávala, před ni položil jahodovou pavlovu2)  vykrojenou do tvaru srdce.

„Tohle jsem si neobjednala,“ obrátila se zmateně na číšníka, který se jen usmál a významně kývl hlavou Dracovým směrem. Také se na něj přes stůl zahleděla a uviděla, že drží otevřenou sametovou krabičku, ve které ležel ohromující prsten se smaragdem lemovaným diamanty.

„Hermiono, prokázala bys mi tu čest a stala se mou ženou?“ zeptal se škrobeně s velmi vážným výrazem.

„Cože? To myslíš vážně?“

Číšník zdvořile ponechal láhev šampaňského neotevřenou, odložil ji do kbelíku s ledem a odstoupil od nepříjemné scény stranou. Tohle od té mladé dámy neznělo jako nadšené „ano“ a podle jeho omezených zkušeností s ojedinělými případy ne tak šťastných párů bylo nejlepší nechat jim soukromí, aby si o tom promluvili.

„No, rozhodně to není vtip, u Merlina!“ pokračoval popuzeně. „Podívej se na ten prsten! Ehm. To je… Miluju tě. Prosím, vezmi si mě.“ Když nejistě zaváhala a natáhla se po krabičce s prstenem, na tvář mu vklouzl optimistický úsměv.

„Vážně?“ zeptala se stále nevěřícně.

„Vezmi si mě,“ zopakoval nervózně. „Buď se mě naučíš milovat, protože já už tě miluju a můžeme strávit život spolu. Nebo… ti na tom všem nikdy nezáleželo a svým odmítnutím mi dáš svobodu. Můžeš vykládat, že jsi mě odmítla kvůli své kariéře a jak jsem na tebe tlačil, abys měla děti, na které nejsi připravená, jak jsme naplánovali. A rozejdeme se z dobrého důvodu, kvůli kterému se mi Potter nebude snažit odčarovat koule.“

„Tví rodiče nám to nedovolí…“ začala nejistě. „Tvůj otec tě během několika posledních týdnů tak zaměstnával ‘naléhavými obchodními manažerskými úkoly’, že jsme se stěží viděli. Nelíbí se mu ani naše randění.“

Draco důrazně zavrtěl hlavou. „Matce to vadit nebude. Tohle byl svatební prsten mé prababičky – nabízím ti ho s matčiným požehnáním. Jen mě chce vidět ženatého a má tě mnohem radši než Astorii. Otec… no, naučí se to zvládat. Jsem jeho jediný syn – jestli chce vnoučata, bude lepší, když si zvykne na myšlenku, že se ožením, s kým budu chtít. A to jsi ty, ne rodina Greengrassových, bez ohledu na to, o jak potenciálně významné obchodní spojení se jedná. Nikdy to nebyl skutečný vztah z lásky. Jen jedna z několika čistokrevných rodin, s níž nejsme tak blízcí příbuzní a která byla přístupná alianci prostřednictvím manželství.“

„Harry tomu nebude věřit,“ řekla a špičkou prstu se jemně dotkla kamenů. „Donutí mě vzít si další protilátku.“

„Bude tomu věřit,“ prohlásil Draco sebevědomě, „protože mám jeho požehnání se tě zeptat. Nemohl jsem vymyslet, jak nenápadně získat ‘telefonní číslo’ na tvoje rodiče, abych mohl tvého otce požádat o tvou ruku, tak jsem o něj řekl Harrymu. Nedal mi ho, dokud jsem mu nevysvětlil, proč ho chci, pitomec jeden tvrdohlavý.“

„To zní jako on.“ Hermiona si nasadila smaragdový prsten na prst a užasle na něj hleděla.

„Je tohle ano?“ zeptal se Draco úzkostlivě.

„Ano,“ potvrdila a vzhlédla k němu se slzami třpytícími se jí v očích a úsměvem ve tváři. „Je to ano.“

Vyskočil, zvedl ji ze židle a přitáhl si ji k vášnivému polibku. Několik lidí od nejbližších stolů zatleskalo šťastnému páru a číšník se přiloudal zpátky. Vypadalo to, že nakonec budou to šampaňské potřebovat.

 

Příště: Šťastně až navěky :-)

 

Poznámky k překladu:


1) V originále "Magical Mr. Mistoffelees" - postava kocoura-kouzelníka z muzikálu Cats (Kočky) od Andrew Lloyd Webbera (použit překlad Michaela Prostějovského).

A jeden z důvodů, proč jsem tuto povídku přeložila - copak lze odolat Luciusovi, který si brouká árii z jednoho z mých nejoblíbenějších muzikálů? ;-)

2) https://www.apetitonline.cz/recepty/5127-pavlova-s-jahodami.html 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 25.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: zuzule - 24.11. 2020
Aaach! Parada! Dekuju!

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: ostruzinka - 23.11. 2020
No teda, dokonalost sama. Určitě si to přečtu znovu, několikrát. ????????????????

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: MichelleF - 22.11. 2020
Tak to jsem nečekala.. Bylo ni jasné, že se mají oba rádi.. Ale bylo to nějaké rychlé.. Moc se těším na další kapitolu

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: kakostka - 22.11. 2020
Ty jo, to jsou zvraty... nejdřív konverzace nad šálkem, pardon vlastně hrnkem čaje... ano, Lady grey od Twinnings je dobrá, ikdyž osobně preferuji earl grey:-) to by vystačilo na další 2 minuty, že? Astorie je celkem formát, vzala to celkem dobře a líbí se mi, že přiznala i další želízko. Možná vycouvala sama, protože ji by asi Cissa nečesala, že? Narcissa si ji užívá, rozhovor na to koho lze vzít do opery a koho ne a zpívající Lucifer zmuzikálu mne nadchnul... on tomu ještě přijde na chuť, že? takže pohoda a klídek a pak starožitný prsten....... ok, to jsem nečekala, ale zdá se, že Draco dost věděl co chce a riskoval. Lucius si zvykne, určitě jo. jsem zvědavá, jestli tam bude ještě nějaký Ron a kéž by i Ginny dostala svůj díl, Mrcha... Moc děkuju za tuhle lahůdku.

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: sisi - 21.11. 2020
Mám se nějak dopředu obávat zmijozelských úskoků, plánů, intrik? Není za každým vyřčeným slovem tisíc dalších významů a ten pravý až někde hodně - hodně hluboko, zamřížován a neprozrazen? Opravdu si chce Malfoy vzít Grangerovou, nebo snad Narcissa pročetla staré rodokmeny a archívní záznamy od Sv. Munga, aby našla významné pokrevní příbuzné v Hermionině rodu, který nijak nepoškodí jméno Malfoyů a teprve potom dovolila Dracovi, aby šel za hlasem svého srdce? Možná dostanu odpověď hned v příští kapitole, možná toho bude víc a šťavnaté. Malfoy se bude chtít pomstít za zneuctění své snoubenky zatracením Weasleyho do sedmého kolene. A že se Malfoy umí mstít! Vlastně chci říct, že Dracovi a Hermioně to spolu jaksepatří sluší, nechybí napětí, překvapení, ani šampaňské. Dík za překlad, těším e na příští kapitolu.

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: Fluoris - 21.11. 2020
Páni, nečakala som, že sa to tak náhle uzavrie :) No, samozrejme, som spokojná, síce by som si rada prečítala ešte pár kapitol, ale skončilo to krásne :) Ďakujem za preklad

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: Lupina - 21.11. 2020
Ha, Astorie beztak měla jiné želízko v ohni a potřebovala výmluvu, jak by se zbavila Draca. Narcisa vypadala, že má Hermionu ráda. Lucius si zvykne :-) A Dracova žádost o ruku... No páni. To byla romantika. Děkuji, Jacomo.

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: Yuki - 21.11. 2020
Tak nějak nevím, jestli nejsem zklamaná :D Nejdřív vážný rozhovor s Astorií, že tedy mezi nimi nic není, Dracova rodina ji nepřijme, a pak svolení od Narcisy i Harryho (to chtělo velkou odvahu Draco!) s žádostí o ruku? Co Astorie tedy? Je naštvaná, nebo je s tím druhým nápadníkem? Ne, že bych to těm dvěma nepřála, naopak... jen... rychlé? :) Každopádně děkuji za předposlední část a překlad.

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: lenus - 21.11. 2020
Úprimne priznávam, že toto som nečakala, nie v tejto kapitole :) cely čas sa bavia ako sa rozídu a bum, vezmeš si má? :D Ešteže bude mat Astoria náhradu, hoci za tohto skvelého draca sa nedá nájsť náhrada, diky za preklad :)

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: denice - 21.11. 2020
Ideální kapitola pro líné sobotní ráno. Je prima, že autorka zařadila Hermionin rozhovor s Astorií, je dobré vidět, že Dracův odchod jí srdce nezlomí. Koneckonců on není jediná a ideální volba, takže Astorie si s ním může promluvit a zařídit se podle toho. Draco samozřejmě nemůže vzít na Traviatu svou matku ;-) Oba si tu lžou do vlastní kapsy a jde jim to moc dobře... Strašně se mi líbilo, jak Hermiona zkracuje své návrhy - jestli je stopa přibližně třicet centimetrů, nedivím se, že Kingsley hodil metr osmdesát dlouhý přípis rovnou do koše. Dvě stopy a méně - to je přes půl metru, i tak není pravděpodobné, že by někdo za svůj pracovní den stihl přečíst mnoho takových dopisů. Broukající si Lucius mě taky dostal. A Hermionino vysvětlení k zákonu o zákazu použití nápojů lásky na nezletilé bylo brilantní :-) Nejlepší nakonec, Dracova žádost o ruku byla milá a dobře promyšlená - předvídal všechny Hermioniny námitky a dopředu se připravil, tak všechno skončilo nejlíp, jak mohlo. Myslím, že ho postrčila rozmluva s Astorií, určitě mu řekla, že ona donekonečna čekat nemůže, má i jiné možnosti, tak ať se rozhodne. Jemu to asi taky došlo a doufám, že se rozešli přátelsky. Ron ať pukne! Díky, sovičko.

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: Jimmi - 21.11. 2020
Som na mobile cely den a prst v leukoplaste takze moc nenapisem tak len diky mozno vecer ak bude cas

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: Gift - 21.11. 2020
To bylo.. rychle! :-) Tedy, oni randili uz nejakou dobu a nam vsem bylo jasne, ze uz to davno neni jen bussiness, ale stejne jsem to necekala. Mozna jsem naucena z jinych dramione, ze prijde neco jako moment procitnuti? Mozna na me byla svatba najednou prilis moc? Nevim... Nerada bych si stezovala, protoze si celou povidku neskutecne uzivam. Asi tedy jednoduse pockam na epilog, ono si to uz sedne. Moc dekuji za dalsi skvelou davnu rozumne Astorie a jesitneho Luciuse. ;-)

Re: Kapitola 10. Ze tvých rtů Od: margareta - 21.11. 2020
Teda, Draco to vzal pěkně hákem! Nojo, Malfoy. Ale co asi řekl Astorii? Ta přece musela být na základě pohovoru s Hermionou přesvědčená, že jí na Dracovi nezáleží a určitě o tom před ním nemlčela? Ale možná právě to ho donutilo, aby do toho šel a odkryl karty hop nebo trop. A Lucius to má předem prohrané; proti manželce a synovi nemá šanci! Děkuji a těším se na další, asi už poslední kapitolu. Trošku doufám, že tam někde bude ještě malá zmínka o zuřícím Ronovi! Aby viděl, o co přišel, mrťafa! P.s. No vida, od večera mě bolí hlava, že jsem ani nemohla usnout a teď, jak jsem si v tichosti slupla tuhle pěkňounkou kapitolku- hned je mi líp! Díky, Jacomo!!