Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11: Ten, kdo spatřil světlo

„Jak jsi to dokázala?“ zeptal se Harry, když roztočil Hermionu pod třpytícím se křišťálovým lustrem v tanečním sále Malfoyových. „Jak jsi přiměla Luciuse spolupracovat, hrát šťastného tchána a nakonec souhlasit s podmínkami a podepsáním manželské smlouvy? Myslel jsem, že zůstanete s Dracem zasnoubení věčně.“

„Netrvalo to tak dlouho! Sotva rok. A pohrozila jsem mu. Diskrétně.“

Harry se rozesmál: „Samozřejmě, ty vyděračská ďáblice. Čím?“

„Děsivou vyhlídkou na nemanželské dítě a Draca nemilosrdně donuceného namířenou hůlkou k nerovné svatbě,“ zašeptala, když se k němu naklonila blíž, aby ji přes hluk v tanečním sále plném kroužících párů mohl slyšet.

„Drahý Merline! Jsi v očekávání? Gratuluju!“ vyhrkl Harry a sklopil oči k jejímu plochému bříšku skrytému pod fantasticky drahými krémovými svatebními šaty. Na Hermionin vkus na nich opravdu bylo příliš moc stříbrné výšivky a nařasené krajky, ale Narcisa plakala, že nikdy neměla dceru, kterou by mohla takto obskakovat, a Hermiona nakonec v asi příliš mnoha svých požadavcích ohledně svatby ustoupila.

„Ne, jen tu byla ta možnost,“ uculila se. „Chci říct, že se to mohlo stát. Neřekla jsem, že jsem těhotná, jen jsem zdůraznila, že bych mohla být. A mluvila jsem o tom, jak nespolehlivá jsou antikoncepční kouzla. Mnohem méně spolehlivá než mudlovské metody, které znáš, ale Lucius rozhodně neví nic o tom, že používáme tu druhou možnost. Na konci našeho rozhovoru si už zoufale přál, abych přestala mluvit, protože jsem mu podrobně vylíčila, že pokud si mě jeho syn do konce roku nevezme, přísahám, že budu jeho malfoyovského bastarda vychovávat v mudlovském světě.“

Harry se tak rozesmál, že zakopl o vlastní nohy a musel se jí chytit za rameno, aby neupadl.

„Ty jsi hrozná ženská! Lidi nás fotografují!“

„Bude to skvělý snímek do svatebního alba,“ zasmála se a koutkem oka zachytila jasný záblesk kouzelnického fotoaparátu.

„Musí v duchu soptit!“ prohlásil potěšeně Harry. „Nebo naštvaně křičí?“ V současnosti vycházel s Dracem o mnoho lépe, ale jeho otce stále neměl vůbec v lásce.

Hermiona provedla taneční otočku a řekla: „No, nejdřív jsme všichni dost křičeli. Kromě Narcisy. Celá ta záležitost ohledně manželské smlouvy mi připadala hrozně patriarchální, ale bylo důležité, aby se Draco držel kouzelnických tradic, jinak by to Lucius nevnímal jako ‘skutečnou’ svatbu. Už to víceméně překonal a v duchu soptí, nebo je neochotně spokojený – je těžké poznat rozdíl – ale Draco říká, že je šťastnější. Myslím, že při tom všem celkem obdivoval mou mazanou bezohlednost, i když nahlas to nepřizná. A předpokládám, že si řekl, že vnoučata dvojí krve jsou lepší než žádná vnoučata, což byla Dracova oblíbená podoba hrozby.“

Harry si smutně povzdechl a veškerá jeho dobrá nálada se vytratila.

„Harry? Jsi v pořádku?“

„Ginny a já se rozvádíme,“ pronesl spíš rezignovaně než se smutkem.

„Stalo se něco?“ nadhodila Hermiona zkusmo. „Porušila… svůj slib?“ Přece by mu nepodávala znovu nápoj lásky i poté, co tak jednoznačně formuloval, jaké by z opětovného omámení bez jeho souhlasu vyvodil důsledky.

Harry pustil její pas a rukou nad nimi dvakrát mávnul, přičemž tiše zamumlal zaklínadlo. Slabé bzučení v pozadí jí sdělilo, že seslal ševelissimo. Během několika let zasáhla média tolikrát do Harryho soukromí, že se naučil toto kouzlo jako jedno z mála sesílat bez hůlky. Vůbec ji nepřekvapilo, že ho zakouzlil – jen to, že s tím tak dlouho otálel.

„Cože? Ne, to není to, co si pravděpodobně myslíš. Žádné lektvary přidané do kakaa,“ řekl docela tiše navzdory teoretickému zabezpečení protiodposlouchávacím kouzlem. „Bylo tu pár věcí, ale to hlavní je, že… prostě nedokázala projít procesem umělého oplodnění. Neuvědomila si, co to obnáší, a když to zjistila… no, bylo toho na ni trochu moc. Odmítla to. Několikrát jsme o tom mluvili a zpočátku se zdálo, že to bere, ale nakonec došlo k velkému hysterickému zhroucení a připustila, že ji celý ten proces děsil a nenáviděla ho. Prostě to nemohla udělat.“

„Mohli byste jít do adopce?“ navrhla Hermiona. „Myslím, že bys byl dobrý otec.“

Harry se na ni potěšeně usmál. „Mohli bychom. Ale také je to něco, co mohu udělat sám, bez ní.“

„Nechtěla jsem to říct,“ připustila rozpačitě Hermiona.

„Vím a vážím si tvé ohleduplnosti,“ kývl Harry a vděčně jí stiskl ruku. „A že se snažíš podporovat mě a Ginny, abychom byli spolu, jak jsem tě o to žádal. Ale už je stoprocentně konec. Jen jsem to nechtěl dát ve známost před tvojí svatbou a ukrást šťastnému páru světla reflektorů. Můžeš si vydechnout – máme to definitivně za sebou.“

„Tak tedy dobře,“ vzdychla šťastně. „Ulevilo se mi. Je to… Je mi líto, že jsem šťastná a že to nevyšlo, ale myslím, že je takhle nejlepší. Ale jak se cítíš ty, Harry? Jsi v pořádku?“ Její věty vyzněly poněkud trapně, jak se snažila spěšně hodit zpátečku, ale naštěstí nevypadal uraženě, jen zamyšleně.

„Jsem… v pohodě. Smutnější, než jsem čekal, že budu. Opravdu jsem si přál, aby to fungovalo.“

„Já vím. A ty ses opravdu snažil.“

„Sesypala se z toho. A já se z toho cítím obzvlášť mizerně. Ale kromě Ginny je Molly jediná z rodiny, kdo nechápe, proč se rozcházíme. Všichni ostatní to ve větší či menší míře berou. A věř nebo ne, Artur neustále přivádí Ginny k pláči, aniž by chtěl, protože je u vytržení ze zázraků mudlovské technologie a zvědavě se vyptává, jak umělé oplodnění funguje!“ dodal se smíchem.

Hermiona se uchechtla: „No tedy, úplně to vidím!“

Dlouhou chvíli kroužili po parketu ztracení v myšlenkách.

„Je v pořádku, že s ní sedíš u stolu, že ano?“ zeptala se Hermiona nakonec a přerušila tak ticho úzkostně formulovanou otázkou.

„Ano, je to fajn,“ přikývl.

„A jsi šťastný?“ zeptala se tiše. „Že budeš zase svobodný?“

Harry se zamyslel a znovu ji roztočil. „Ještě ne. Ale myslím, že časem bych být mohl… šéfko.“ Při posledním slově, kterým se pokusil žertem vylepšit náladu změnou tématu, se uculil.

„Zaslechl jsi drby, že jo?“ usmála se i Hermiona.

„Řekla mi to Susan. Jako zcela důvěrné. A údajně taky dalšímu půl tuctu lidí.“

„Je z toho úplně vedle, ale oznámení mělo počkat, až se vrátím z líbánek,“ vzdychla Hermiona kajícně. „Vůbec nevím, jak to zjistila. Neřekla jsem jí to! Slíbila jsem Kingsleymu, že to udržím v tajnosti.“

„Zástupkyně vedoucího odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů!“ vyhrkl Harry vzrušeně. „Jsem na tebe tak pyšný, Hermiono!“

„Kingsley chce, abych pracovala na vymýcení některých horších pročistokrevných zákonů z konce války. A říká, že jsem na to ta nejvhodnější osoba, i když já sama si nemyslím, že vím o zákonech tolik jako jiní,“ dodala skromně.

„Budeš skvělá,“ slíbil jí Harry. „Podívej, jak jsi protlačila ten nový zákon o regulaci jedů a jiných nebezpečných magických látek. Získala jsi víc než osmdesátiprocentní podporu! Mít takový úspěch jak u starých čistokrevných páprdů, tak i u nové krve je v podstatě bezprecedentní.“

„Různé argumenty pro různé lidi,“ poznamenala se samolibou hrdostí. „Draco mi pomohl projít moje návrhy. A Narcisa uspořádala víc ranních a odpoledních čajových dýchánků, než bych si myslela, že kdy zvládnu protrpět, ale divil by ses, kolik se toho může dosáhnout při povídání s uvolněnými lidmi se zákuskem v žaludku ve srovnání s vyjednáváním na formálních setkáních. V současné době je v společnosti velmi populární.“

„No, myslím, že si zasloužíš lví podíl na tomto úspěchu – tolik jsi toho udělala! Zákon na ochranu mudlů a nezletilých připravil cestu pro další a teď je Amorův šíp téměř zcela zakázaný – jsem na tebe fakt pyšný! Ron se bohužel zlobil a ani George z toho nebyl šťastný,“ vzdychl Harry. „Ale ten to nakonec pochopil. Protože jsi docílila, že ty nejsilnější nápoje lásky jsou hodně regulované, on a R… vyvinul několik nových mnohem slabších lektvarů. Víš, ten ‘Druhý pohled’ mi nevadí, protože účinkuje stěží pár minut. Jen přiměje cíl věnovat někomu větší pozornost, ale vůbec nevyvolává žádnou přitažlivost.“

„Ano, vím, o té nové řadě jsem slyšela. Napsal mi i neoficiálně, víš. Omluvu za prodej nápojů lásky se slevou. Došlo mu to…“ Už šeptala, ale přesto se odmlčela, aby zkontrolovala bzučení, které signalizovalo, že ševelissimo je stále v provozu. Zároveň se rozhlédla po sále zaplněném tančícími páry, kdo by případně mohl jejich povídání zaslechnout, kdyby tomu tak nebylo. Draco tančil s Pansy, a když zachytil její pohled, věnoval ji trochu sentimentální úsměv, než ho znovu pohltil dav a on zmizel z dohledu. Teď to byl její manžel – pořád tomu nemohla uvěřit. A ona byla Hermiona Malfoyová. Lucius tvrdohlavě trval na změně příjmení, ale na oplátku si vymínila, že bude mít poslední slovo ohledně veškerého vzdělání u všech budoucích malých Malfoyů (jakkoliv je ten den ještě daleko!) a štědrou měsíční apanáž z malfoyovského jmění na osobní výdaje. Kdyby do toho měla co mluvit Narcisa, pravděpodobně by přinejmenším prvních pár měsíců většinu peněz utratila za nové šaty.

„Ano. George a já jsme si nedávno popovídali,“ poznamenal Harry neurčitě a významně na ni pohlédl, což zřejmě signalizovalo, že má i nadále pomlčet o tom, že ho Ginny dopovala. Nepodařilo se jí změnit jeho názor a přimět ho, aby s tím vyšel na veřejnost. Ale měla velkou radost, že se rozcházejí. Díky tomu byl její výjimečný den ještě krásnější.

***

Mezi večeří a zákuskem obcházeli šťastní novomanželé sál od stolu ke stolu a s každým z hostů prohodili pár slov. Oba rodičovské páry a blízké přátele pozdravili jako první a teď jen tak klábosili s ostatními.

„Je nádherná,“ cukrovala Hermiona, houpající v náručí Fleuřinu a Billovu spící dcerušku. Už to nebylo novorozeňátko, ale pořád byla ještě hodně maličká. „Ahoj, Viktorie! Ráda tě poznávám. A vidím, že se vzpíráš trendu Weasleyových a budeš blonďatá jako maminka.“ Jemně pohladila Viktorii po vláskách, neuvěřitelně měkoučkých jako srst u kotěte. Miminko maličko zívlo, což znělo naprosto rozkošně.

„A ty a Draco plánuje začít brzy s rodinou?“ zeptala se Fleur a s úsměvem si vzala miminko zpátky, aby ho uložila ke spánku do dětské, přikrývkou vystlané přepravky – proutěného košíku, který byl zřejmě pro vození miminek oblíbený u čistokrevných kouzelníků po celém světě. Hermiona ještě v kouzelnické komunitě neviděla klasický kočárek, který by netlačili očividně mudlovští rodiče.

Trochu mrzutě si povzdechla. Tu otázku už položilo asi tucet lidí za sebou a jí začínala jít na nervy. Miminka měla celkem ráda, ale ne natolik, aby honem spěchala pořídit si vlastní. Už ji unavovalo říkat: „Ne, ještě ne,“ a znovu a znovu svou odpověď zdůvodňovat. Jako kdyby lidé považovali ženu, která nechce mít hned děti, za osobní urážku.

Draco na ni rychle mrkl, stiskl jí ruku, aby ji podpořil, a odpověděl za oba: „Ještě ne – Hermiona a já jsme se rozhodli chvíli počkat. Chceme se teď zaměřit na naši kariéru na ministerstvu a v podnikání.“

„No, možná vás život brzy překvapí,“ usmála se Fleur.

„A když se to stane, s potěšení to děťátko přivítáme,“ dodal Draco diplomaticky, načež změnil téma. „Vidím, že Viktorie prolomila weasleyovský trend zrzavých vlasů, rebelka jedna!“

Bill se srdečně rozesmál. „Práce čtyř generací zrzků je zničená! Ale není úžasná? Blonďatá jako její matka.“

„Je to to nejsladší miminko, jaké jsem kdy viděla,“ souhlasila Hermiona a objala Draca kolem pasu. Jemně ji políbil do vlasů a nasadil ten svůj sentimentální úsměv, který celý den při pohledu na ni opouštěl jeho tvář maximálně na minutu. „Je to zásluha jejího vílího původu nebo za to může ten roztomilý knoflíkový nosík, co myslíš?“

„Knoflíkový nosík,“ vydechla Fleur šťastně, i když se s přetrvávajícím francouzským přízvukem mírně zadrhla na prvním slově.

„Vílí schopnosti se neobjeví dřív než v pubertě. Milujeme ji jen kvůli tomu, kým je,“ řekl Bill a významně pohlédl na Hermionu. „Harry se ptal na něco podobného. A víš co? Miluju být otec.“

Když si Hermiona uvědomila, co tím naznačuje, rozzářila se – miloval svou dceru. Bez jakékoliv vílí moci nebo lektvaru ji miloval tak, jak by otec měl. Ohlédla se po Harrym, ale neviděla ho, jen Ginny, která si povídala s několika přáteli u jim přiděleného stolu. Tipovala, že to bude jejich poslední akce coby teoreticky šťastného páru, jestliže plánují vyjít s rozvodem na veřejnost.

Po posledním přání manželských radostí od Weasleyových se Hermiona a Draco přesunuli k dalším hostům. „Zmínil jsem se, jak ti to sluší?“ zeptal se Draco.

„Dnes už asi tucetkrát,“ rozesmála se.

„Říkal jsem si, že bys to měla vědět. Je pro případ, že bys zapomněla. Vypadáš naprosto úchvatně.“

„Zmínila jsem se, jak ti to sekne?“ zeptala se a přejela mu rukou po hladce oholené tváři.

„Ne moc často. Jsem velkolepý,“ prohlásil arogantně, díky čemuž se oba rozesmáli. „Připravena čelit Greengrasovým?“

„Pojďme.“

Dafne jí nikdy zcela neodpustila, že „ukradla“ Draca její sestře, a tak její gratulace byly vlažné a zaměřené na to, jaké „štěstí“ Hermiona měla. Astorie samotná byla na první pohled zdvořilá, i když s náznakem opatrnosti. Samozřejmě tomu tak bylo i díky její výhodné pozici, protože sama udělala dobrou partii.

„Ernest a já z vás máme takovou radost,“ řekla a položila dlaň na manželovu ruku, která spočívala na ubrusem pokrytém stole. „Bylo to tak dlouhé zasnoubení, že někteří lidé zvažovali, jestli se vůbec někdy vezmete! Ernest a já jsme se zasnoubili až po vás, ale brali jsme se dřív! Ale kdo si počká, ten se dočká, že ano?“

„No, já jsem se nemohl dočkat, až si tě vezmu, drahoušku,“ usmál se Ernie na svou manželku. „A mí rodiči byli nadšení, že tě mohli přivítat v rodině Macmillanových. A těší mě, že jste se vy dva vzali – je to úžasné. Určitě spolu budete moc šťastní.“

„A plánujete mít brzy děti?“ zeptala se Hermiona, ale Astorie to vůbec nevzala jako rýpnutí.

„Ale ano! Už jsme i vybrali jména. Scorpius, když to bude chlapec,“ prohlásila a samolibě se na Draca uculila, „a Morea pro holčičku.“

Když se vrátili ke stolu, Draco naštvaně zamumlal: „To bylo naše jméno. Já jsem ho vybral.“

Hermiona na něj úzkostlivě pohlédla: „Jsi v pořádku?“

Podrážděně si odfrkl a pohodil rameny. „Je mi fajn. Jen se mě snažila dostat, ale já jí to nedovolím.“

„Vypadá to trochu malicherně.“

„Někdy taková byla. Občas se hádala s rodiči kvůli důležitým věcem i kvůli maličkostem. Ale některá její tvrzení bys schvalovala – ve skutečnosti fandí mnoha liberálním, promudlovským iniciativám. A koneckonců, asi si zasloužím trochu malichernosti.“

„Ale jsi šťastný?“

Strhl ji do náruče a vášnivě ji políbil, což jim vysloužilo potlesk od několika nejbližších stolů. Narcisa si při pohledu na ně otřela několik slz (krajkou lemovaný kapesníček se pravidelně objevoval celý večer) a pokračovala ve spokojeném hovoru se svou sestrou Andromedou. Zároveň se snažila udržet na kolenou malého Teddyho, který trval na tom, že bude celou noc vzhůru, aby nepřišel o žádnou zábavu.

Po chvíli Draco svou ženu, rozesmátou a bez dechu, pustil. „O tom vůbec nepochybuj. Jsi pro mě ta jediná a vždycky budeš. Perfektně se k sobě hodíme.“

***

PP: V originále jsou názvy obou částí povídky i většiny jednotlivých kapitol citacemi z původního textu písně Hallelujah od Leonarda Cohena. V češtině má tato píseň několik různých verzí, ale žádná z nich se pro tento účel nehodila, proto jsem použila vlastní překlady.

Na závěr bych chtěla z celého sovího srdce poděkovat mé milé betušce Ivet za pomoc s překladem a za báječné poznámky, kterými nám ho zpestřovala. Těším se na naši další spolupráci, Ivetko!