Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #1 – hodně dlouhá šála

1. prosince – Některé věci se nemění

„Jo, tam venku by ses jen bála,“ prozpěvuje si pro sebe Harry, napůl zalezlý v zaprášené skříňce, kde hledá krabici s ozdobami „a krb nám tak krásně sálá...“¹

„Kéž by,“ utrousí Draco a překročí ho, aby se dostal ke dveřím do obchodu.

Harry se uvnitř skříňky ušklíbne, třikrát po sobě rychle kýchne a přitom se praští hlavou o její strop.

„Sakra,“ procedí mezi zuby, sevře držadla dřevěné krabice a vysouká se s ní ze skříňky ven. „Nikdo neřekl, že nesmíš rozdělat oheň v krbu, Draco.“

Draco se objeví ve dveřích, které spojují obchod s prostorem pro zaměstnance. S rukama založenýma na hrudi vzpurně shlíží na Harryho, který teď klečí na podlaze a rukama si prohmatává hlavu.

„To není pravda. Tys to řekl,“ namítne.

Harry podrážděně vzhlédne. „Řekl jsem, že bych byl radši, kdybys ho nezapaloval včera odpoledne, když byl obchod totálně přecpaný zákazníky. Neřekl jsem, že už nikdy nemůžeš. Kromě toho myšlenka, že já jsem schopný cokoliv zakázat tobě, je opravdu komická.“

Draco se ušklíbne. „Pochybuju, že to dneska bude klidnější. Už teď je venku fronta.“

„V tom případě máš kliku, že sis vzal šálu, že?“ řekne Harry, přestane si stlačovat bolavé místo na hlavě a zvedne se z podlahy.

Pomocí levitačního kouzla nechá vplout krabici do obchodu a když míjí Draca, zatahá ho za jeho dlouhou pruhovanou šálu. Je to nejnovější přírůstek do Dracova obvykle spíše usedlého šatníku. Harry si myslí, že díky ní vypadá, jako kříženec Pána Času² a Molly Weasleyové. Ne, že by to kdy Dracovi řekl, ještě si nepřeje zemřít. Navíc pohled na Draca, jak si vykračuje po obchodě v bláznivě vlající pruhované šále, vykouzlí Harrymu pokaždé úsměv na tváři.

„Mou šálu z toho vynech,“ brání se Draco a mávnutím rozsvítí lampy, které prozáří ranní šero. Harry chvíli pozoruje, jak přechází po obchodě a srovnává hromádku laků na košťata a krabice s potlouky. Potom se s úsměvem obrátí zpátky k ozdobám.

Ví, co bude následovat, a čeká na to, zatímco vytáhne vánoční světýlka a pustí se do jejich rozmotávání. V tomhle ročním období je to vždycky stejné už od chvíle, kdy spolu koupili obchod, nastěhovali se do bytu nad ním a Harry svého trpícího kolegu začal ovlivňovat láskou k svátečnímu období. Byt ještě na výzdobu čeká, ale na konci dne bude zalitý světlem a třpytem a vyzdobený malovanými dřevěnými postavičkami. Draco si na to bude stěžovat, ale jen na oko.

Připomínky si samozřejmě nemůže odpustit, ale Harry už ho má prokouknutého. Jejich přátelství je nekomplikované, protože jejich povahy se překvapivě dobře doplňují a oba se spolu rádi dohadují čistě proto, že je to baví. Museli toho mezi sebou hodně urovnat. Hádali se, obviňovali a odpouštěli si nad sklenkami alkoholu, mezi košťaty a během nočních konzumací kari. Přijde mu to jako před stovkami let. Z nočních ochutnávek kari se nakonec stala tradice. Draco miluje to, po kterém Harrymu hoří pusa a slzí oči. Harry rád zkouší nové věci, takže si obvykle objedná specialitu šéfkuchaře a pak zkoumá záhadné ingredience, zatímco si užívá Dracovo dobírání. Pokud zrovna neexperimentují s kari, bere si na starosti vaření pro oba Harry a se stejným zápalem připravuje tradiční i neobvyklá jídla. Draco, ač posedlý čistotou a uklízením, si na nepořádek nestěžuje ani zdaleka tolik jako dřív a Harry musí uznat, že je hezké mít všechny rendlíky a kuchyňské náčiní umyté a uklizené.

Podobně jako obchod je byt obrovský, má velká kulatá okna a vysoké stropy. A dvěma lidem, kteří jsou na sebe zvyklí, poskytuje dostatek soukromí. Nastěhovat se do něj dávalo smysl, stali se tak součástí dění v Příčné ulici a vše potřebné mají v blízkosti. Navíc nemusejí vůbec vystrčit nos z domu, aby se dostali do obchodu, což Harry oceňuje hlavně během zimy.

Draco vytáhne za hlasitého rachotu rolety a Harry stočí pohled na stále ještě potemnělou ulici. Zase sněží a přede dveřmi už se opravdu tvoří fronta. Nadechne se a chce tomu zatracenému mizerovi říct, aby pustil zákazníky dovnitř, ale je přerušen.

„Na výzdobu je hrozně brzo.“

„Jako... každý... rok,“ povzdechne si Harry. Zvedne třpytivou hvězdu a začne k ní promlouvat: „Ano, toto je oficiálně sedmý rok, kdy si Draco Malfoy stěžuje, že na vánoční výzdobu je hrozně brzo. A to je vše od Harryho Pottera z Prvotřídních potřeb pro famfrpál, Příčná ulice, Londýn…“

„No jo...musíš mi pokaždé připomínat, kolik času uteklo?“ vyštěkne Draco a zadívá se do šera ulice.

„Musíš si pokaždé stěžovat na moji výzdobu?“ vrátí mu to Harry a vznese hvězdu do vzduchu přímo nad Dracovu hlavu.

„Musím,“ zamumlá Draco, aniž by se otočil. „Podívej, pořád tam je.“

Harry přejde za ním k oknu s řetězem světel omotaným kolem krku. „Ano, je,“ vydechne a přitiskne nos ke sklu, aby měl lepší výhled na tmavou postavu schoulenou na dlažbě přímo pod oknem.

Dlouhé černé vlasy má rozkvetlé padajícím sněhem a v klíně se jí choulí věrný společník – opelichaný malý pes, kterého před nejhorším chladem chrání vyzáblýma rukama navlečenýma do děravých černých rukavic. Harry si povzdechne. Od chvíle, kdy ji poprvé našel i se psem schoulenou v opotřebovaném spacím pytli před obchodem, se s ní několikrát pokusil promluvit. Už je to téměř týden a jedinou její reakcí bylo, že leknutím nadskočila a potom předstírala, že tam není.

„Venku musí hrozně mrznout,“ řekne. „Donesl bych jí hrnek čaje, ale obávám se, že by jí to způsobilo zástavu srdce. Myslím, že má ze mě hrůzu.“

Harry se ani nemusí otočit, aby poznal, že mu Draco věnuje jeden ze svých pohledů. Cítí to.

„Skutečně hrůzostrašný, to tě vystihuje,“ pronese a podrážděně si odfrkne, protože si konečně všimne hvězdy, která se vznáší nad jeho hlavou. „Muž, jenž zasévá hrůzu do srdcí i těch nejodvážnějších. Neměl bych už otevřít?“

**~*~**

Navzdory rannímu shonu zvládne Harry s využitím volnějších chvilek – a do jisté míry i Draca – navodit v obchodě celkem uspokojivou vánoční atmosféru ještě před obědem. Police jsou olemované světelnými řetězy, ze stropu visí hvězdy a kolem všech stojanů na zboží se sype falešný sníh. Draco remcá jako vždy, ale profesionálně a ochotně obsluhuje zástupy zákazníků. Během hodiny se mu podaří prodat tři Kulové blesky X2s a zároveň přijmout víc komplimentů ohledně té jeho pitomé šály, než Harry dokáže spočítat.

Když Draco vyrazí ven do vánice sehnat oběd, příval komplimentů pokračuje. Jen jsou teď směřované Harrymu a doprovázené dotazem, kde takhle úžasnou šálu koupil.

„Nemám tušení, promiňte,“ odpovídá stále dokola, pohledem hypnotizuje dveře a uvažuje, jak dlouho může trvat donést dva zapečené sendviče a dva kelímky kávy z kavárny naproti přes ulici.

Než se Draco zasypaný sněhem vrátí, Harry už začíná být rozladěný. Stačí ale jediný pohled na Dracovy zrůžovělé tváře a třesoucí se prsty a jeho rozmrzelost roztaje. Nedokáže to vysvětlit, ale něco na promoklém, hladovém nebo promrzlém Dracovi v něm probouzí ochranářské instinkty. Ovšemže je to směšné a snaží se s tím ze všech sil bojovat, přesto však jeho žádost, aby Draco zavřel dveře, protože dovnitř fouká, vyzní jemněji, než původně zamýšlel.

„Tahle dáma má na tebe otázku týkající se módy,“ dodá a žena u pultu, která k sobě tiskne dárkovou krabici s camrálem, se k Dracovi s očekáváním obrátí.

Draco zamrká. Zachvěje se. Položí kelímky s kávou i sendviče na pult a otočí se k dámě, šálu pečlivě omotanou kolem krku.

„Jsem jedno ucho.“

Pobavený Harry se obrátí k dalšímu zákazníkovi ve frontě. „Tohle vám vydrží déle, pokud to budete skladovat v chladu,“ poradí mladému muži, vezme si od něj peníze a podá mu tašku s plechovkou leštidla na košťata. Miluje jeho vůni, protože jediný nádech ho přenese zpátky do bradavické kůlny na košťata, a jen těžko odolá nutkání odšroubovat kovové víčko a přičichnout si.

Mladík se zasměje. „Myslím, že to teď nebude vůbec žádný problém!“

Harry se ušklíbne a podá mu hrst svrčků.

„Je zatraceně brzo na vánoční výzdobu,“ pronese zavalitý muž s knírem, který v Harrym okamžitě vyvolá vzpomínku na strýčka Vernona.

„Promiňte?“ odvětí Harry zdvořile a neubrání se rychlému pohledu na Draca, který usrkává kávu a dobře se baví.

„Řekl jsem, že je zatraceně brzo na tohle vánoční šílenství,“ zopakuje muž a buclatou rukou přitom ukazuje na hvězdy a světýlka. Poté věnuje Harrymu nesouhlasný pohled a hodí před něj na pult balení brankářských rukavic.

„Je prvního prosince,“ upřesní Harry nenuceně a zvedne rukavice.

„Vánoce začínají každý rok čím dál dříve,“ reptá dál muž, zatímco rukama prohledává kapsy dokonale padnoucího béžového kabátu. „Za mého mládí tyhle nesmysly vůbec nebyly…“

„To je možné, ale je to můj obchod a mně se to tak líbí,“ řekne Harry a doufá, že to nezní moc útočně. „A budou to dva galeony a dvanáct srpců, prosím.“

„Čí že je to obchod?“ zeptá se pohoršeně Draco.

Harry se usměje a nechá to bez odpovědi. Muž za stálého kroucení hlavou popadne svůj nákup, odstoupí od pultu a uvolní místo starší dámě, která se na Harryho soucitně usměje.

„Tenhle obchod mám nejradši, babi. Hezky se to tady třpytí,“ pípne tenký hlásek a Harry se musí naklonit přes pult, aby spatřil malou dívenku v jasně fialovém kabátku.

„Děkuju moc,“ usměje se na ni.

„Nemáte za co. Můžu prosím dostat taky koště jako Jarvis?

Prošedivělá dáma se bezradně podívá na Harryho, potom na nové koště ve své ruce a zase zpátky na Harryho.

„Její starší bratr,“ zašeptá nenápadně.

Harry přikývne a otočí se zpátky k dívence. „Mám radost, že se ti líbí výzdoba, ale na koště ještě nejsi dost velká. Až ještě trošku vyrosteš, tak se vrátíš a já osobně se postarám o to, abys měla stejně dobré koště, jako je tohle. To ti slibuju.“

Dívenka se pousměje, ale když její babička platí za koště, dívá se na něj pořád toužebně.

„V Kratochvilných kouzelnických kejklích mají skvělá dětská košťata,“ navrhne Harry a vysype ženě do dlaně hromádku drobných. „Je to v téhle ulici směrem nahoru.“

„To by se mi Jarvis smál,“ odvětí dívenka. Takhle zachmuřenou dětskou tvářičku Harry snad ještě nikdy neviděl.

„A co bys řekla na tohle?“ zeptá se Draco a otevře krabici na druhém konci pultu. Opatrně si položí zmenšenou kopii zlatonky na hřbet ruky. „Pokud s ní budeš trénovat, budeš na nejlepší cestě stát se chytačkou dřív, než budeš mít vůbec koště.“

Dívenka zaujatě sleduje jemná zlatá křídla, která se třepotají, než Draco zkušeně sevře zlatonku v dlani. S pusou dokořán zatahá babičku za rukáv.

„No, proč ne,“ řekne po chvíli a nechá se vnučkou odtáhnout za Dracem, aby jí třpytivý míček koupila dřív, než si to rozmyslí.

Když nakonec babička obtěžkaná balíčky s holčičkou, která kolem ní vesele poskakuje, opustí obchod, využije Harry chvíli klidu. Vezme si kelímek s kávou a téměř studený sendvič, přejde k oknu a během jídla sleduje ulici pokrytou sněhem.

„Pořád tam je,“ řekne spíše sám pro sebe.

„Já vím,“ odpoví Draco. „Snažil jsem se jí vnutit tvou kávu, ale ani se na mě nepodívala.“

Harry se otočí a věnuje Dracovi ten nejlepší škaredý pohled, jakého je schopný s plnou pusou sýrového sendviče. Přitom je mu jasné, že pokud by dívka skončila s něčí kávou, nebyl by to jeho kelímek. Jde o to, že Draco si rád zachovává alespoň částečný obraz své dřívější kruté, nemilosrdné, kašlu-na-všechny-kromě-sebe osobnosti. A Harry se už před nějakou dobou rozhodl s ním tuhle hru hrát.

„Nikdo neví, co je zač – poptal jsem se několika majitelů obchodů v okolí,“ pokračuje Draco, přejde přes obchod, postaví se za Harryho a podívá se mu přes rameno. „Nejspíš nemůžeme dělat nic jiného, než to dál zkoušet.“

Harry přikývne, ale neubrání se pocitu viny, když dojídá svůj sendvič a přitom sleduje dívku na zemi. Vypadá, že se od rána vůbec nepohnula, jen její pes si nejspíš zalezl k ní do spacáku.

„Musí tam hrozně mrznout,“ řekne potichu.

Draco za ním si hluboce povzdechne a jeho dech zašimrá Harryho na tváři.

Oba nadskočí leknutím, když zacinkání zvonku ohlásí novou skupinku zákazníků.

„Potřebuju kompletní dres Kanonýrů pro osmiletého chlapce s opravdu dlouhýma rukama!“ vykřikne zčervenalá žena, sotva překročí práh obchodu, a kvapně se rozhlíží po vystaveném zboží.

„Žádný strach,“ uklidňuje ji Harry a odloží kelímek s kávou a obal od sendviče. „Máme skladem všechny ligové dresy v nejrůznějších velikostech.“

„Uf,“ vydechne žena a viditelně se uklidní. „Tak to je skvělé.“

 „O jaké délce se přesně bavíme?” zeptá se nevinně Draco.

Harry nad tou otázkou protočí oči, ale žena se k němu s vážnou tváří obrátí. „Ach, jsou velice dlouhé. Obávám se, že to dítě je hrozně nesymetrické. Máte překrásnou šálu, drahoušku,“ dodá a rozzářeně si Draca prohlíží.

Napůl zoufalý a napůl pobavený Harry zvedne kelímek s kávou a přesune se za pult, ženu i její dlouhoruké dítě přenechá Dracovi.

Obchod vypadá slavnostně a než přijde noc, bude stejně vypadat i jejich byt.

Harry se sám pro sebe usměje. Už to začalo.

¹ Originál od Franka Sinatry si můžete poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=M-b3iU-INDo. Text jsem převzala z šílené české verze Zimní pohádka https://www.youtube.com/watch?v=IzUY8On5zgY

² V kultovním seriálu Pán času (v originále Doctor Who) je postava jménem Doktor, který ve své čtvrté (a mezi fanoušky jedné z těch oblíbenějších) inkarnací proslul svou výstředností. Mezi jeho ikonické doplňky patřila například neprakticky dlouhá pruhovaná šála.