Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #2 – punčochy na krbu

2. prosince – Co je moc, to je moc

Následující večer Harry vystoupí z Ronova a Hermionina krbu a vrazí do něčeho hřejivého, pevného a velmi překvapeného.

“Aha, to jsi ty,” vydechne Ron, ustoupí stranou a umožní tak Harrymu úspěšně se vymotat z krbu.

„Koho jsi čekal?” vyzvídá a pobaveně si Rona prohlédne od úlevného výrazu ve tváři až po obrovskou červenou plstěnou punčochu v ruce. „Otce Vánoc?“

„V tomhle baráku je možný všechno,“ pronese Ron neurčitě. Vezme Harryho kabát a přehodí ho přes opěradlo židle, na němž už podobně balancuje úhledná hromádka dětského oblečení. „Co Rose rostou zuby, jsem tak nějak ztratil pojem o čase,“ vysvětluje a punčochou přikryje zívnutí. „Ještě pořád pláče uprostřed noci a…“

Ron ztichne, protože se z patra nad nimi jako na povel ozve úzkostné naříkání.

„Jdu tam!“ křikne Hermiona a přes strop jsou slyšet její spěšné kroky. „To přišel Harry? Omluv se mu za jídlo!“

Harry se na Rona tázavě podívá. Ron na vteřinu unaveně zavře oči, potom kývne a za pomoci hůlky pokračuje v připevňování punčochy na krbovou římsu.

„Objednala čínu,“ vysvětlí a urovnává punčochu tak dlouho, dokud nevisí ve stejném úhlu jako ty ostatní. „Říkal jsem jí, že ti to nebude vadit, ale znáš ji.“

Harry přikývne. Obdivuje punčochy a samolibě si uvědomí, že není jediný, kdo rád zdobí brzy. Ať si Draco a jistý starý kníratý páprda říkají, co chtějí. Kromě punčoch se třpytivými nápisy „Máma“, „Táta“ a „Rose“ je krbová římsa ozdobená cesmínou ze zahrady a několika poněkud oškubanými papírovými vločkami. Harry si je téměř jistý, že je vyráběli Teddy a Victorie.

„Přijdete si zítra poslechnout koledy?“ napadne ho při pohledu na ručně vyrobené ozdoby.

„Nejspíš jen jeden z nás,“ odpoví Ron a protáhne obličej, protože křik jeho dcery nabírá na hlasitosti. „Však víš, neradi bychom vyrušovali, kdyby začala ječet.”

Harry věnuje kamarádovi soucitný pohled a odejde postavit vodu na čaj. Ví, že Ron by tohle za nic na světě nevyměnil, ale není snadné pořád dokola uklidňovat, krmit a pečovat o takový malinkatý, uřvaný raneček, jakým je Rose. Jídlo přivezou ve chvíli, kdy se Hermiona objeví na schodech. Harrymu stačí jediný pohled na její unavené oči a strhaný obličej, nasměruje ji do obývacího pokoje a jde otevřít místo ní. O pár minut později se k nim připojí s talíři, příbory a velkou taškou horkého, úžasně vonícího jídla.

„Harry, ty jsi zachránce,“ vydechne Hermiona, naloží si na talíř nudle s vepřovým masem a usadí se v křesle do tureckého sedu.

„Mhmm,” mumlá Ron s pusou plnou půlky jarního závitku a blaženě přivřenýma očima. „Opravdické jídlo!“

„Tys neměl oběd?“ zeptá se Harry, který má pro změnu pusu plnou krevetových lupínků.

„Měl jsem salát,“ pronese Ron zachmuřeně. „Teda půlku. Uvíznul jsem celý den na sledovačce s Morrisonem a to bylo to jediné, co přinesl. Ledový salát, rajčata a nějaké divné zrní. Jsem překvapený, že ten idiot, kterého jsme sledovali, neslyšel moje kručení v žaludku.“

Harry se zasměje. „Draco nám odnaproti přinesl ty sýrové tousty, které se rozplývají na jazyku…”

Ron zavrčí. „Neprovokuj.“

„Kde je vlastně Draco dneska?” zjišťuje Hermiona a nakládá si restovanou zeleninu.

„Na večeři se svou matkou,“ odpoví Harry. „Podle všeho byli už několik měsíců v pořadníku do Claridges, takže o tom dneska mluvil celý den a nešel zastavit.“

„To je hezké,“ řekne Hermiona a v jejím hlase zazní lehká závist. Podrážděně se podívá na Rona, který si do pusy láduje porci nudlí. „Elegantní,“ dodá směrem k němu. „Stylové.“

„Jo, zní to dobře,“ souhlasí Ron, usrkne čaje a ušklíbne se na Harryho. „Budu z něj muset vytáhnout podrobnosti, až se příště uvidíme.“

„Myslím, že si takovou příležitost nenechá ujít,“ vrátí mu Harry ušklíbnutí a těší ho, jak nekomplikované přátelství panuje mezi Dracem a Ronem. Už to trvá několik let, ale jemu to pořád připadá jako novinka.

Hermiona se usměje. „To nepochybně. Jak to jde v obchodě?“

„Šílené návaly, ne že bych si stěžoval,“ řekne Harry a přisune se blíž k ohni, protože mu začíná být zima na záda. „Jinak jako obvykle – stížnosti na výzdobu, hromady zákazníků, jako by na nákup dárků nezbývaly ještě tři týdny, idioti, kteří hrají třetí ligu a čekají kvůli tomu slevu, nekonečné dotazy ohledně Dracova módního stylu...“ pokrčí Harry rameny a dá si sousto chop suey¹.

Hermiona se zatváří zmateně. „Dracova čeho?“

Harry polkne a utře si ústa kouskem papírové utěrky „Draco má šálu – takovou hodně dlouhou a pruhovanou a poslední dobou chce snad každý druhý zákazník vědět, odkud ji má.“

„No a odkud ji má?“ zeptá se Ron.

Harry frustrovaně zaúpí a hodí utěrku zmuchlanou do kuličky po Ronovi. Ten ji s přehledem zachytí a hodí zpátky. Trefí se přesně do Harryho nedopitého hrníčku s čajem.

„Já nevím! A už vůbec nedokážu pochopit, proč když tam není, se na to ptají mě! Proč bych měl mít přehled o tom, kde si kupuje věci? Nechodíme přece spolu nakupovat,“ zdůrazní Harry a s očekáváním podpory se zadívá na kamarády.

Kupodivu na to ani jeden neřekne ani slovo. Místo toho oba přestanou jíst a nervózně po sobě pokukují.

Harry se zamračí. „Co?“

Hermiona kouká do talíře, ale po chvíli je jasné, že dospěla k rozhodnutí. S vážnou tváří se zadívá na Harryho. „No,“ začne opatrně, „Bude to nejspíš proto, že...“

Odmlčí se. Harry periferně zachytí pohyb a otočí se na Rona, který důrazně kroutí hlavou a neslyšně ústy naznačuje směrem k Hermioně: „Ne!“ Harrymu se sevře žaludek nervozitou. Nemá tušení, co se tady děje, ale něco mu říká, že se mu to nebude líbit.

„Rone, já musím,“ odpoví Hermiona odhodlaně.

„Je to jenom šála,“ kuňkne Ron, načež si strčí do pusy dva smažené knedlíčky najednou a obrátí svůj pohled plný tichého zoufalství ke krbu.

„Je to víc než to a ty to víš. Co je moc, to je moc. Harry,“ její hlas je jemnější, když na něj promluví, a pohled má tak laskavý, že Harry celý zkoprní a napnou se mu všechny svaly v těle. „Důvod, proč se tě lidi ptají na Dracovu šálu… je stejný, jako proč dostáváte k Vánocům společné dárky nebo proč tě už nikdo nezve na rande… Všichni si myslí, že jste pár.”

Harry na několik sekund přestane dýchat. A potom se rozchechtá tak, že si musí dlaněmi přikrýt obličej.

„Hermiono, ty jsi děsná,“ vydechne a ušklíbne se.

Netrvá dlouho, než si uvědomí, že se nikdo další nesměje. Pomalu spustí ruce do klína a upřeně pozoruje své přátele. Ron pomalu přežvykuje jídlo a oči má křečovitě zavřené, jakoby očekával nejhorší. Hermiona ho ještě pořád sleduje tmavýma očima plnýma něhy a obav.

„Nedělám si legraci, Harry,“ řekne tiše. Ron zasténá.

„Hermiono…“ zavrtí Harry hlavou. „O čem to do háje mluvíš?“

„O tobě a o Dracovi. Vážně byste měli skoncovat s tímhle popíráním,“ naléhá Hermiona. „Není to pro tebe dobré – ani pro jednoho z vás.“

„To je šílené,“ zavrtí znovu hlavou Harry. „Vážně mi chceš tvrdit, že si lidi o mně a o Dracovi myslí, že jsme… spolu? Jakože... spolu?“

Hermiona zvedne vidličku a nepřítomně si začne pohrávat s nudlemi na talíři. „Harry, moc mě to mrzí, ale je to pravda. Už hodně dávno jsem přestala všechny opravovat.“

„Cože? Proč?“ naléhá Harry a srdce mu bije jako o závod.

Hermiona zírá tvrdošíjně na své nudle. „No, částečně proto, že mě stejně nikdo neposlouchal, a částečně proto, že... jeden nebo dva z nich obvinili mě, že jsem ve fázi popírání, protože k tobě něco cítím.“

Harry se s obavami otočí k Ronovi, kterému zaskočilo sousto a teď se dusí.

„Spolkni to, Rone,“ povzdechne si Hermiona. „Je to nesmysl.“

Harry se nakloní, aby Rona poplácal po zádech a zrovna v té chvíli začne Rose znovu naléhavě plakat. Hermiona vyskočí na nohy tak rychle, že přitom málem upustí talíř na podlahu. Harry počká, až vyjde schody, a potom se obrátí na Rona.

„To, co říkala,“ ptá se chraplavě a v ústech má náhle sucho. „Ty ne... nebo jo?“

Ron si hraje s hrnkem čaje tak dlouho, že Harry dostane chuť mu ho vytrhnout z ruky. Nakonec ho položí, nadechne se a řekne: „Je to pravda.“

Harry cítí, jak se mu z obličeje vytrácí barva. Vrtí se na koberci a snaží se najít pozici, ve které by mu toto nečekané odhalení dávalo nějaký smysl. Nakonec se zklidní, posadí se na paty a ruce překříží na prsou. Zhluboka se nadechne.

„Všichni si myslí, že Draco a já spolu něco máme.“

Ron přikývne. „Jo.“

„Kdo všichni...?“

„No... očividně vaši zákazníci. Dost našich kamarádů, mamka s taťkou…“

„Tví rodiče si to myslí? Proč jste jim neřekli, že mezi námi nic není?“ vyhrkne Harry vyděšeně.

Ron se zatváří provinile. „Snažili jsme se. Mockrát. Jen se to prostě dostalo do bodu, kdy už bylo úplně jedno, co jim říkáme. A... bez urážky, kámo, ale je celkem těžké jim to mít za zlé. Chováte se jako pár.“

„Aha,“ zašeptá Harry. „A nikoho z vás nenapadlo mi o tom říct?“

„Nejdřív jsme si mysleli, že to víš,“ odpoví Hermiona, která opatrně schází schody se vzlykající Rose v náručí. „Jakmile nám došlo, že o tom nemáš nejmenší ponětí, už na to bylo krapet pozdě.“

Budiž jí ke cti, že se očividně stydí, když vejde zpět do místnosti a i s Rose se usadí v křesle. Harry se na ni ale stejně dál nevěřícně dívá.

„Proč byste si to mysleli? Nebo kdokoliv jiný?“

Hermiona pohladí Rosiiny ryšavé vlásky a povzdychne si. „Harry, já vím, že je to nejspíš to poslední, co bys chtěl slyšet, ale prostě to tak vypadá. To, jak se k sobě chováte, když jste spolu. Jste jako staří manželé.“

„Ale to je... jsme kamarádi! To přeci neznamená - “

„Hermiona měla patrně na mysli staré manžele, kteří jsou do sebe pořád hodně zamilovaní,“ přeruší ho Ron.

Harry zrudne. „Jsme jen kamarádi,“ zopakuje.

„Já ti věřím,“ ujišťuje ho Hermiona a pousměje se na něj. „My dva ti to věříme. Ale rozhodně jsme v této chvíli v menšině.“

Harry skloní hlavu do dlaní, aby se na chvíli ukryl před okolním světem a mohl se pokusit si to všechno ujasnit. Pomalu dýchá, nasává příjemně teplý vzduch a nepříjemně horký ho vydechuje do dlaní. Nepomáhá to. Má pocit, že se svět kolem něj začíná hroutit a on nemá jak tomu zabránit, protože každý mizera, co ho zná, si myslí, že jsou s Dracem pár. Absolutně netuší, jak by se k tomu měl postavit. Ne, že by ho ta myšlenka znechucovala. Jen o Dracovi takhle nikdy nepřemýšlel a teď to nemůže dostat z hlavy. A možná se už svému kolegovi a spolubydlícímu nebude moct nikdy podívat do očí, což ho k smrti děsí.

Nakonec se vzchopí a vzhlédne ke svým kamarádům. „Takže, měli jste v plánu mi o tom někdy povědět?“

„Ne,“ vyhrkne Ron v té samé chvíli, kdy Hermiona poví: „Samozřejmě. Jenom jsme čekali na ten správný okamžik.“

Tahle odpověď Harryho pobaví, se smíchem se svalí na kobereček před krbem a zavře oči.

„Pořád si nejsem jistý, jestli něčemu z toho věřím.“

„I tak je to pořád pravda,“ odvětí Hermiona. „Že ano, Rose?“

„Ano,“ odpoví Rose bez zaváhání.

Harry vytřeští oči.

„Neber ji vážně,“ řekne Ron, natáhne se a cvrnkne dceru do nosu. „Ano je teď její nejoblíbenější slovo. Hej, Rosie... myslíš si, že maminka vypadá v tom novém svetru jako vánoční stromeček?“

„Ano,“ prohlásí Rose s vítězoslavným úsměvem.

I když má Harry spíše rozporuplné pocity, tak se usměje. Hlavou mu proběhne myšlenka na to, jaký večer má asi Draco – co si objednal k jídlu, jak se má jeho matka a o čem si povídají. A potom nad tím přestane uvažovat, protože přesně tenhle styl přemýšlení bezesporu může za to, že si lidi myslí, že spolu mají vztah.

„Jak dlouho už tohle trvá?“ zeptá se nakonec, i když si není jistý, jestli chce znát odpověď.

Ron s Hermionou se na sebe podívají. „Od té doby, co spolu máte obchod... rozhodně ne dýl,“ ujistí ho Ron a Harry si podle jeho tónu domyslí, že to měla být svým způsobem uklidňující informace.

Se zaúpěním se podívá nad sebe na tři červené punčochy, které úhledně visí na krbové římse. Starosti si může dělat později, teď je nejdůležitější se rozhodnout, kterého ze svých nejlepších kamarádů prokleje jako prvního.

¹ https://en.wikipedia.org/wiki/Chop_suey
https://fresh.iprima.cz/recepty/chop-suey
https://www.receptyonline.cz/gastro-pojem/chop-suey/
Tento pokrm vznikl v San Franciscu na počátku století, když se tam usazovali čínští přistěhovalci, a jeho původním účelem bylo zpracovávání zbytků. Chop suey (čap-sii) – což v doslovném překladu znamená „smíšené špinavé zbytky“. Tento název vymyslel čínský diplomat guvernér Li Hung Čand, když byl kdysi tázán ve Washingtonu novinářů, jak se jmenuje pokrm, který právě jedl. Je to též čínská kořenící směs určená na přípravu masové omáčky, těstovin a rýže, mírně pálivá.