Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #3 – vánoční mše

3. prosince – Kabáty a koledy

„Pohni, nebo na nás nezbydou místa k sezení,“ naléhá Draco a spěchá vzhůru po cestičce ke kostelu.

„A když nezbydou, budeme stát,“ mumlá si pro sebe Harry. Znenadání uklouzne na kusu zmrazku, zakleje a okamžitě se zastydí, že použil sprosté slovo takhle blízko kostela.

Za Dracem vlaje ve větru jeho dlouhá šála a Harry při pohledu na ni zrudne a zapíchne pohled do země. Dnešek byl od začátku až do konce naprosto šílený a on měl sotva čas se nadechnout, natož aby si stihl dělat starosti s tím, co se včera dozvěděl od Rona a Hermiony. Ale straší mu to v hlavě jako otravná, napůl vymyšlená vzpomínka a kvůli tomu se v Dracově přítomnosti cítí neustále rozhozený.

„Co je s tebou?“ mračí se na něj Draco od klenutého vstupu.

Harry se na něj roztržitě podívá a zapomene pokračovat v chůzi, protože měkké žluté světlo, které se rozlévá z kostela, dodává Dracovým světlým vlasům téměř zlatý odstín. „Nemám tušení,“ připustí a opatrně překoná zbývající část cesty.

Hned jak vstoupí do kostela, ovane ho těžká, vlhká vůně dřeva, kamene a modlitebních knížek, která mu připomene rané dětství. Od té doby byl už na několika vánočních koncertech, ale tenhle je první, kde Teddy zpívá sólo, a díky tomu mu i chladný vzduch uvnitř kostela připadá obzvlášť vzrušující. Hledají v přecpaných lavicích volná místa a Harry zahlédne, jak na ně z druhé řady mává žena v třešňově červeném kabátě a klobouku. Usměje se a zamává jí zpátky.

„Andromeda nám drží místa,“ řekne a natáhne se po Dracově paži, ale potom zaváhá a odtáhne se.

Draco si ničeho nevšimne. Krátce na tetu mávne a vydá se uličkou k ní. Andromeda je oba přivítá polibkem na tvář a uvolní jim místa mezi sebou a Hermionou, která se proti chladu nabalila do několika vrstev oblečení.

„Nechala jsem ty dva napůl spící před televizí,“ řekne, dýchne si na prokřehlé ruce a oba je přejede rychlým pohledem.

Harry ztuhne, ale přesto se na ni zlehka usměje, když si sedá. Draco si jeho rozpaků nevšimne a rovnou se začte do pestrobarevného letáčku s programem, celým stehnem se přitom bezstarostně dotýká Harryho nohy.

„Je ti dobře, Harry? Jsi nějaký pobledlý,“ zeptá se potichu Andromeda.

„Je mi dobře,“ ujistí ji. „Vážně, jsem v pohodě,“ zopakuje, protože při tetiných slovech k němu Draco ostře vzhlédne a starostlivě si ho prohlíží šedýma očima. „Jen zima,“ zkusí a zčásti kvůli potvrzení svých slov a zčásti proto, že v kostele je zatracená zima jako vždycky, se zachvěje. I když je tu plno lidí – převážně kamarádi a rodiče dětí z Teddyho základní školy – je v mrazivém vzduchu zřetelně vidět každý výdech a stovky svíček znepokojivě plápolají v průvanu způsobeném otevřenými dveřmi a starými netěsnícími okny. Přesto je zde úžasná atmosféra a Harry se na chvíli nechá pohltit radostnou adventní náladou, která panuje všude okolo, a na chvíli zapomene na své směšné problémy.

„Nedělej si s tím starosti, prosím,“ vydechne Hermiona ve chvíli, kdy jsou další otázky zažehnány pokynem povstaňte a úvodní písní.

„Nedělám,“ zalže a jeho hlas přehluší zvuk varhan.

„Vůbec neumíš lhát,“ pošeptá mu Hermiona a přidá se, sice trochu falešně, ale zato s nadšením, k první sloce Veselé Vánoční Hody.¹

Harry se k ní s povzdychem přidá. Všechny neslavnostní myšlenky zatlačí do hloubi své mysli a ztratí se v uklidňujícím rituálu vstávání a sedání, v modlitbách, v dunivém hlase podsaditého vikáře a taky v písních a příbězích, které už zná nazpaměť. Když nastoupí sbor k první písničce, stojí Teddy v nezvykle upravené školní uniformě úplně vepředu uprostřed a s úsměvem čeká na své sólo. Harry, Draco, Andromeda i Hermiona se dmou pýchou. Harry se na Teddyho usmívá a myslí na všechny překážky, které bez podpory zbytku rodiny během posledních pár let s Andromedou překonali. Teddy se učil ovládat svoje schopnosti metamorfomága, kvůli kterým se většinu svého života musel učit doma.

A nyní, poslední rok před nástupem do Bradavic, dokáže upravit svou podobu, kdykoliv se mu zachce, a konečně může chodit do místní základní školy. A tak tam teď stojí, platinově blonďaté vlasy mu září ve světle svíček, v obličeji má výraz čistého nadšení a jeho jasný, rozechvělý hlas zní kostelem. Jakmile píseň skončí a děti se vracejí na svá místa, Teddy zachytí Harryho pohled. Harry se na něj zakření a ukáže mu zdvižený palec.

„Když jsem byl v jeho věku, matka říkávala, že mám hlas jako anděl,“ prohlásí Draco o chvíli později, zatímco se zvedají k další písni. „Když nad tím teď přemýšlím, možná trochu přeháněla.”

„Obávám se, že tvá matka nikdy neměla hudební sluch, Draco,“ odpoví Andromeda pobaveně. „Jsem si však jistá, že do toho tvrzení vložila všechnu lásku světa.“

Harry se uchechtne, ale nic neřekne. Má rád Dracův zpěv. I když zní, jako když hrbatej padá ze schodů a brzdí rohlíkem. Během písně si čím dál víc uvědomuje Dracovu znepokojivou blízkost. Tisknou se k sobě rameny tak, že i přes několik vrstev oblečení dokáže vnímat jeho teplo. A přestože je vzduch prosycen těžkou vůní leštěnky na dřevo a kadidla, stále je schopen rozpoznat Dracův citrusový parfém.

To znamená, že jsou příliš blízko.

Harry soustředěně pokračuje ve zpěvu a pokusí se nenápadně odtáhnout. Naneštěstí je lavice tak přecpaná, že se mu podaří žďuchnout do Hermiony a ta vrazí do starého muže vedle ní. Docílí tedy jen toho, že se Hermiona posune a namáčkne Harryho na Draca ještě těsněji než předtím. Pořád dokola si opakuje, že je všechno v pořádku a že všichni ostatní si jen něco představují. Jen proto, že si lidi myslí, že spolu něco mají, není nutné sebou trhnout pokaždé, když se Draca dotkne.

Což je normálně často. Četnost jejich doteků je naprosto běžná a průměrná.

„Promiňte,“ omluví se Hermiona šeptem přimáčknutému staříkovi a rozladěně se podívá na Harryho.

Harry jí pohled opětuje. A dá si na něm pořádně záležet.

Mše skončí a oni se připojí na konec davu, který proudí k východu. Na kost promrzlí se klepou v průvanu ve vestibulu a čekají, až se k nim připojí Teddy. Harry se choulí v kabátu a úplně poprvé upřímně závidí Dracovi jeho směšnou šálu. Ale nepoví mu to. Místo toho zaměří své myšlenky na dívku se psem. Při pohledu na jiskřivou námrazu venku marně doufá, že se jí povedlo najít si pro dnešní noc střechu nad hlavou.

Obejmou nadšeného Teddyho, poblahopřejí mu a vydají se do svých domovů.

„Snaž se trochu uvolnit, Harry,“ zamumlá mu Hermiona do ucha předtím, než se přemístí.

„Děje se něco?“ zajímá se Draco, když procházejí městem. Pod nohama jim křupe zmrzlý sníh a vzduch v nose štípe a voní zimou.

„Ne,“ odpoví jednoduše Harry a další slova nejsou potřeba. V tomhle je Draco vážně skvělý, pomyslí si. Ví, kdy nechat věci být, a i mlčení je s ním příjemné. Tohle Harry doteď s nikým jiným nezažil. I Ron a Hermiona, kteří ho znají opravdu dobře, mají tendenci zaplnit každou chvíli ticha povídáním. Dojdou k obchodu a Draco si potichu povzdechne. Harry si všimne, kam se dívá.

„Pořád tady je.“

„Vážně tě to překvapuje?“ zeptá se Draco. Přistoupí blíž a prohlíží si dívku, jejíž dlouhé kadeře jsou teď pokryté námrazou.

„Vlastně ani ne,“ zaváhá Harry a pozoruje drobný čenich psíka, který vykukuje ze spacího pytle. Dívka neklidně spí v nepřirozeně zkroucené poloze, obočí má svraštělé a klepe se zimou.

Harry se zhluboka nadechne, vytáhne hůlku a sešle na ni ohřívací kouzlo. Sice není dost silné, aby vydrželo celou noc, ale na chvíli by jí mělo zajistit pohodlí pro pořádný spánek. A je to lepší, než kdyby neudělal nic. Všimne si, že si ze spánku spokojeně povzdechne, tvář se jí trošku uvolní a dýchá klidněji. Potěšeně se usměje.

„Harry Potter opět zasahuje,“ ozve se za ním Draco, ale nezní to nijak zlomyslně.

„Sklapni, Draco. Jdu postavit vodu na čaj.“

V polovině schodiště si Harry uvědomí, že Draco za ním nejde, ale potlačí nutkání vyjít zpátky ven a zjistit, co má za lubem. Zrovna mu začínají rozmrzat prsty na rukou a rád by to tak nechal. Když nese hrnky s čajem do obývacího pokoje, sedí Draco na pohovce a nos má zabořený v knize.

„Díky,“ řekne, když mu Harry podá čaj, ale nezvedne oči od knihy.

Harry nerozhodně stojí uprostřed obývacího pokoje, ohřívá si ruce o horký hrneček a mračí se.

Po chvíli přejde k oknu s výhledem na ulici a zadívá se přes zamlžené sklo. Dívka stále spokojeně spí, zamotaná do dlouhé pruhované šály.

¹ V originále zpívají Away in a Manger https://www.youtube.com/watch?v=AnwO_0DrpCk. Já jsem k tomu nedokázala přiřadit českou verzi, ale Veselé Vánoční Hody mi přišlo, že mají podobná slova a navíc si z vánočních mší pamatuju, že se zpívaly. Violeta, která zná snad všechny písničky, následně identifikovala českou verzi, tak přikládám i odkaz na ni http://organist-ub.cz/wp-content/uploads/2013/06/Ve-staji-na-slame...-Away-in-a-manger.pdf