Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #4 – útulný výklenek u okna

4. prosince – Za kulatým oknem

Harry čeká, až se mu vylouhuje čaj, a přitom si pobrukuje. Jedna ze včerejších koled mu zní v hlavě a vypadá to, že se jí hned tak nezbaví. Draco ho během snídaně vydržel poslouchat sotva půl hodinky a už vyhrožoval, že mu zavře pusu kletbou. Harry je tak trochu vděčný, že má dnes volný den a Dracovi v obchodě pomáhá jejich brigádnice Sophie. Celý den doléhají útržky jejich rozhovoru až sem do patra. Dělá mu upřímnou radost poslouchat Dracův uklidňující, kultivovaný hlas i Sophiin hřejivý severní přízvuk a bláznivé chichotání. Aspoň mu tak připadá, že je na světě všechno v pořádku.

Ne, že by toužil po tom být s nimi dole. Nebo kdekoliv jinde. Venku je chladno a pošmourno, Harrymu se nechce vůbec nic dělat a celkem se mu to daří. Během uplynulé půlky dne prolistoval několik knih, vypil spoustu hrnků čaje, dopřál si vanu tak horkou, že má ještě pořád zrůžovělou kůži, a strávil pár hodin pozorováním ulice ze svého oblíbeného místa v okenním výklenku.¹

Všechna kruhová okna v bytě poskytují díky širokým, zaobleným parapetům vystlaným měkoučkými polštáři pohodlná místa pro odpočinek. Nicméně Harry má svůj nejoblíbenější a právě na něm je teď spokojeně uvelebený s hrnečkem čaje. Je největší, nejblíž ke krbu a je z něj ten nejúžasnější výhled na Příčnou ulici. Z tohohle místa dohlédne až k Bortegovi na jednom konci ulice a na druhém skoro rozezná pohupující se vývěsní štít Děravého kotle. Mohl by zde trávit hodiny a hodiny. Má dostatečný prostor na to rozvalit se do spousty nejpodivnějších pozic a přes okno zamlžené párou, která líně stoupá z horkého čaje, může sledovat lidi, kteří spěchají kolem.

Právě se v obrovském okně přesune do polosedu, natáhne nohy, opře si je o protější stěnu a hrnek si položí na břicho. Z obchodu je slyšet hlas nějaké ženy a on na půl ucha poslouchá, jak se dožaduje informace, proč ta příšerná holka venku má teď na sobě Dracovu šálu. Harry se zamračí a za pár vteřin uslyší hlasitou ozvěnu Sophiina hlasu.

„Není příšerná, nemá domov! Mohlo by se to stát komukoliv – může se to stát i vám!“

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?“ vyštěkne žena. „Zavolej ­mi svého nadřízeného.”

„Draco!“ zaječí Sofie, Harry leknutím nadskočí a poleje si svetr horkým čajem.

Zaslechne povědomý zvuk ostrých kroků a potom: „Ano, co pro vás mohu udělat?“

Čaj prosakuje přes svetr a když ho začne pálit na kůži, Harry sykne bolestí. Na chvíli ztratí o hádce přehled, protože se snaží seskočit z okna, najít bezpečné místo na odložení hrnku a dostat ze sebe svetr, se kterým chvíli bojuje.

„… moje a můžu ji dát, komu chci. A vážně nechápu, jak by vás toto mohlo obtěžovat,“ pronese ledově Draco a Harry si kouzlem ošetří a ochladí popálenou kůži.

„Měli byste si to pořádně rozmyslet, než začnete tyhle lidi podporovat,“ řekne žena a už zní spíš rozmrzele než útočně. „Jsem v zastupitelstvu, abyste věděli.“

„To se máte,“ řekne Sophie hlasitě. „Možná vám tam někdo prodá koště.“ Ženinu odpověď Harry nezaslechne, ale prásknutí vchodových dveří slyší zřetelně, stejně jako smích několika zákazníků.

„Nevíte někdo, jak se jmenuje?“ zeptá se někdo. „Rád bych věděl, koho příště nevolit!“

Ozve se další výbuch smíchu. Harry se ušklíbne, obleče si usušený svetr a vyškrábe se zpátky do okna. Vykoukne na ulici, ale nezahlédne nikoho, kdo by vypadal až tak naštvaně, jako zněla ta žena. Dívka je vylekaná a rozrušená a provinile se i se psem zachumlá do dlouhé šály. Harryho to nepřekvapuje, protože není možné, že by ten rozruch přeslechla. Je mu jí hrozně líto, a tak směrem k ní pošle přes okno další ohřívací kouzlo a pak schová hůlku do rukávu.

Dívka se otočí tak prudce, až se jí rozevlají vlasy. Po chvilce se uvolní, skloní hlavu k pejskovi a začne mu něco vykládat. Harry ji sledoval většinu odpoledne a to, co zjistil, mu moc nedává smysl. Je vychrtlá, ale nevypadá, že by byla vážně nemocná. Má jasný pohled a zdravou pleť, takže vyloučil závislost na drogách, lektvarech nebo alkoholu – ne že by zrovna Harry měl s něčím takovým zkušenosti. Nežebrá, ale Harry ji viděl procházet kolem stánků a sbírat pečivo a ovoce spadlé na zem. Psa zabaleného do spacáku nesla v náručí a vždycky se nejdřív zeptala, jestli si ty věci může vzít. Většina stánkařů k ní byla milá, ale Harry zaznamenal i jednoho nebo dva, co na ni naštvaně křičeli, a jedna stará čarodějka ji dokonce odehnala koštětem.

Napije se čaje, povzdechne si a přemýšlí, jak se může stát, že člověk ztratí soucit s ostatními. Nejspíš se bez něj někteří lidé už prostě narodí. Vybaví se mu Vernon a Petunie, kteří prohlašovali stejné pitomosti, jako ta příšerná ženská ze zastupitelstva. Něco ve smyslu, že ‚tihle lidé zaclánějí v centru města a kvůli nim to tam vypadá jako na nějakém tržišti’, že jsou ‚příšerní’ a ‚někdo by je měl zakázat’ nebo taky ‚nedívej se, Dudley, drahoušku, je to špinavé’.

„Pokud je to v tvých silách, ocenil bych, kdybys na zákazníky neječela,“ upozorní Draco Sophii unaveně. Ruch a shon v přízemí zřejmě na chvíli utichly, a tak Harry úplně zřetelně slyší Sophiino hluboké povzdechnutí.

„Omlouvám se, Draco, ale byla tak sprostá.“

Po chvíli ticha zaslechne: „Ano, to tedy byla.“

„Dal by sis čaj?“

„Samozřejmě! Jsem v zastupitelstvu, abyste věděli…“ napodobuje ji Draco vysokým teatrálním hlasem a pak už jsou slyšet jen Sophiiny šouravé kroky směrem ke kuchyňce.

Harry si přitáhne kolena k hrudníku, položí si na ně hlavu a usměje se do hrubé, hřejivé látky. Draco je úžasný. Díky Dracovi se i on cítí úžasně. Rozumějí si a mají rádi stejné věci. A ano, ani jeden se nezdráhá být k tomu druhému lehce kontaktní. Tedy obvykle. Harry si nemůže pomoct, ale poslední dny má pocit, že ho Dracův dotyk dokáže proměnit v hromádku popela. Ne, řekne si rozhodně. Tohle všechno je jen zbytečná, pitomá panika vyvolaná lidmi, kteří nechápou, že dva svobodní gayové, co spolu bydlí, pracují a chodí do společnosti, můžou být jenom kamarádi.

Je to opravdu hloupé. K smíchu.

„Haha,“ řekne Harry nahlas a prstem kreslí na zamlžené okno pravidelné spirály. Začíná se stmívat. Dívku se psem už sotva rozezná, ale osvětlené obchody na celé ulici v tom šeru lákavě září. Za chvíli bude čas zavřít a potom přijde nahoru Draco a…

Zamračí se a zakroutí hlavou sám nad sebou. „Máš povoleno na něj myslet, proboha,“ zamumlá. „Tohle je směšné. Vážně komické.“

A opravdu je, protože se jedná o Draca, a on o něm takhle nepřemýšlí. Jestli má být k sobě upřímný, vlastně takhle nepřemýšlí o nikom, ale tak to bylo vždycky. Ani během dospívání nebyl jako jeho spolužáci – neustále zamilovaní s potřebou básnit vždycky alespoň o jedné osobě – a není takový ani teď. Když se zamiluje, je to opravdové a není cesty zpět. A to momentálně ve svém životě nepotřebuje – má obchod, rodinu, kamarády a Draca. To mu bohatě stačí.

Mnohem klidnější vstane ze svého místečka na okně a ještě jednou se podívá dolů na dívku. V životě se dějí mnohem horší věci než to, že si o vás pár lidí myslí hlouposti. Před deseti lety by tam takhle seděla sotva pět minut, než by ji někdo přišel zachránit. Po válce bylo bezdomovectví častým problémem, takže fungovaly charity, výbory a projekty plné nadšených dobrovolníků, kteří pomáhali lidem postavit se na vlastní nohy. Teď jsou v kurzu nejspíš jiné znevýhodněné skupiny a postoj některých spoluobčanů se změnil k horšímu.

Začíná mít pocit, že pokud se s tím má něco udělat, bude to muset udělat on.

Po cestě do kuchyně se mu opět do mysli vloudí melodie vánoční koledy, takže si pobrukuje, prohledává skříňky a snaží se objevit nějakou inspiraci na večeři.

Kuřecí casserole s estragonem² již pobublává na sporáku, když vejde Draco a kuchyň provoní důvěrně známá vůně košťat a citrusů doprovázená závanem ledového vzduchu. „Cítím to až dolů,“ řekne, sundá si kabát a postaví se za Harryho, který potěšeně nadzvedne poklici.

„Měl jsi dobrý den?“

„Nebyl špatný. Slyšels, jak byla Sophie drzá na tu ženskou?“ ptá se Draco a snaží se o pohoršený tón. Harry se otočí a se založenýma rukama se opře o sporák. „Slyšel jsem všechno, takže ani nezkoušej předstírat, že tě to nepobavilo.“

„Dobře, no,“ přizná Draco s výrazem neviňátka. „Nemůžu říct, že by si to nezasloužila.“

„O tom se hádat nebudu.“

Draco si přitáhne židli a vyčerpaně se na ni zhroutí. Protáhne si ruce i nohy – pramen vlasů mu přitom sklouzne do obličeje a zakryje oči – a potom se zkroutí na židli do polohy, kterou zvládne jenom on.

„Víš, co je na tom nejšílenější? Před deseti lety by se lidi předháněli, kdo jí pomůže jako první, a teď…“

Harry se usměje a přestane ho vnímat. Nechá Dracovi prostor, aby si pěkně od plic zanadával a postěžoval. Vidíte, má chuť říct Hermioně, Ronovi a vlastně i všem ostatním, vidíte – přesně o tomhle to je. My nejsme… prostě jen… je to směšné.

„Čemu se směješ?“ vytrhne ho Draco z myšlenek.

Harry zaváhá. Možná by to mohl Dracovi prostě říct. Podělit se o tuhle vtipnou historku.

„Ale, to jen že tuhle večer mi Ron a Hermiona řekli…“

„Co?“

Harry si všimne jeho zmateného, zkoumavého pohledu i neobvykle strnulé pozice a žaludek se mu nepříjemně stáhne. „Hm…řekli mi… jeden vtip o kuřeti,“ zaimprovizuje, obrátí se ke kastrolu a zděšen sám sebou zavře oči.

„Tak povídej, nemůžu se dočkat, až ho uslyším,“ pobídne ho Draco.

„Já…no… nemůžu si na něj vzpomenout,“ zamumlá Harry. „Máš hlad?“

Když se otočí zpátky, Draco se na něj dívá, jakoby si myslel, že se zbláznil. Nejspíš má pravdu.

¹Miluju čtecí koutky a výklenky všeho druhu a jednou nějaký hezký v okně mít budu! Pro inspiraci pár tipů: http://www.home-designing.com/best-cozy-reading-nooks-for-home

A Harry s Dracem by mohli mít třeba tento (jen s výhledem na Londýn): https://www.shutterstock.com/cs/image-illustration/cozy-circular-window-pillows-night-city-543471985

²Casserole je označení pro různé kombinace masa a zeleniny nebo jen zeleniny uvařené a poté i servírované v jednom hrnci. Zaujal mě tento recept: https://www.deliciousmagazine.co.uk/recipes/creamy-tarragon-chicken-casserole/